Jak se náš Krteček vykrtil
- Porod
- Verunka93
- 18.11.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem i já, v 21 letech porodila nejkrásnější dar, syna Štěpána alias Krtka. :) Vařte kafíčka, rozbalte sušenky, bude to dlouhé! :)
V den narození
Rodinná :)
- 1
V den nástupu do porodnice
Papá zebru Mártyho od Lamaze
Vůbec si nejsme podobní :)
- 4
Po porodu mám už 3 měsíce a dva týdny. Nechci ale nikdy zapomenout!
Těhotenství bylo očekávané, relativně klidné, ač strávené na neschopence kvůli mým žílám a zaměstnání. Termín podle menstruace byl stanovený na 14. 7. 2014 a podle prvotrimestrálního screeningu na 28. 7. 2014. Ale už od května mě strašili, že se maličký určitě narodí dřív, že je sestouplý a já se začínám otevírat.
A tak jsem se těšila, že tedy každou chvíli už. 
Krtečkovi se ale u mě v bříšku líbilo, a tak jsem dochodila kontroly u gynekoložky, byla předána do péče klatovské porodnice, kde jsem absolvovala první monitory a kontroly. Zástupce primáře chtěl čekat do termínu stanoveného na screeningu a pak čekat 7 dní, než by eventuelně porod vyvolali. Byla jsem z toho dost mrzutá, protože vzhledem ke genetickému onemocnění žil mi začaly dost otékat nohy a prosakovat krev, takže jsem byla oteklá a plná modřin.
Předposlední kontrolu jsem se dostala k primáři, to bylo pondělí 21. 7. 2014. Ten se zděsil a dal mi termín do středy, 23. 7. 2014, a že když neporodím, tak nástup na vyvolání.
Synkovi se ani přes veškerou mojí snahu ven nechtělo, a tak jsem ve středu ráno zvonila na porodnici s taškou v ruce a natěšená. Ne, vážně jsem se nebála, ale moc těšila. Pořád jsem si říkala, že ven prostě musí a strach mi nepomůže. Na šestinedělí měli plno, a tak mě ubytovali na oddělení gynekologie. Proběhl klasický příjem, spousta papírů, otázek, monitor a vyšetření, napíchli kanylu. Celý den se nic nedělo, bylo strašné horko a na náš balkon chodili kouřit sestry z celého oddělení, ale to bylo jediné mínus.
Byla jsem o zákazu pití a jídla, protože jsem měla před sebou zátěžový oxytocinový test, a tak co by kdyby. Nebudu lhát, celý den nalačno a já si připadala jako Vlk v pohádce O Karkulce. V šest večer přišla porodní asistentka- žákyňka a odvedla mě na oxytocinový test. Malý reagoval zřejmě dle tabulek, ale bez výsledku. Takže jsem se vyspala celkem do růžova, ale zklamaná, že se ten den nic nedělo a já tam ležela zbytečně.
V šest ráno mi udělala budíček sestřička, abych se zabalila a přesunula se na porodní pokoj. Pokoj jsem měla nádherný, velká postel, porodní lůžko, velká vana, koupelna se sprchou a záchodem, relaxační výbava, počítač a rádio. Nádhera, a to celé jen pro mě!
V sedm jsem tam již byla a čekala na tým doktorů. Porodní asistentka mi natočila monitor, v půl osmé přišel doktor, prohlédl mě a zkonstatoval, že přípravné tablety jsou zbytečné, že jsem otevřená na jeden prst a že zavedou půl tablety Prostinu.
V osm hodin mě začalo pobolívat břicho tak po 7-8 minutách. V deset hodin přišel opět doktor na kontrolu, to jsem tvrdnutí cítila po 5 minutách. Během té doby za mnou chodily asistentky, nosily čaj, dělaly co dvě hodiny monitory. Super péče! Doktor kouknul, otevřená na dva prsty, další tableta by byla prý zbytečná, nikam by se to nehnulo. Nabídli píchnutí vody a já souhlasila. Jasně že ve mně hrklo, když jsem viděla, jak z obalu doktor táhne ten dlooouhý háček, ale fakt jsem nic necítila kromě malého pramínku teplé vody.
Pak mi nabídla sestřička klystýr, a na ten jsem se těšila, to „tvrdnutí“ mě nepříjemně prohánělo. Klystýr byl celkem příjemný, sestřička tekutinu pouštěla pomalu, jak jsem se cítila a jak jsem si řekla. Nikdo mě nenutil nic držet, a tak to bylo fajn. Pak jsem zavolala manžela, který byl ten den na pohřbu svého dědy, ale byl tak nervózní, že přišel až hodinu po rozloučení, tak jel rovnou za mnou. Já už byla zavřená ve sprše, když tam za mnou přišel, moje opora v modrém. Byl moc hodný, ochotný a nápomocný, podával mi pití, nahříval záda, pouštěl hudbu - moje oblíbené Scorpions, napouštěl a vypouštěl vanu, sušil mě.
Ve 12 čekal monitor a opět kontrola. Bolení po dvou až třech minutách s minutovou pauzou. Doktor potěšen, že jsem na šest centimetrů otevřená a slíbil rychlý postup. To byla pozitivní zpráva hlavně pro nervózního manžela. Po kontrole se pocit tlaku dostavoval po minutě až dvou, s pauzou minutu. To bylo nepříjemné a v jednu hodinu jsem zvonila na sestřičku, že už to tlačí moc. Poprosila jsem jí něco na zmírnění tlaku a sestřička nezapomněla poznamenat, že tlak je správný, což jsem odsouhlasila, ale protože jsem ještě nesměla tlačit, tak jsem stejně něco chtěla, abych to vydržela. Zvažovala jsem plyn Entonox nebo injekci Nalbufinu. Dohodly jsme se polovině dávky Nalbufinu, který není na bolest, ale uvolňuje. Štíplo to do zadku, ale pak jsem stejně visela ze všeho možného a hučela.
Ve 13:30 jsem zvonila, že už opravdu tlačit musím, a tak si mě napolohovali do polohy na bobku, skoro jsem na křesle klečela s kolenama přitisknutýma k ramenou, bylo mi to pohodlně. Sestřičky říkaly, že nikoho tak ohebného tam ještě neměly. Začala jsem tlačit, muž mi dával mokré a studené obklady na čelo a podporoval mě. Já na jednu kontrakci stačila zatlačit jen dvakrát a zdálo se mi, že ne moc efektivně. Asi jsem si to myslela správně, protože mi byl podaný oxytocin do kanyly na podporu kontrakcí, lékařka mě s tím seznámila, vysvětlila, přesně jak jsem si psala v porodním plánu. Podání jsem odsouhlasila a pokračovala.
Jedna z asistentek kontrolovala ozvy malého, které začaly padat, nešla mi vytlačit hlavička. Lékařka po probrání se mnou přistoupila k nástřihu, i když jsme se mu snažili předejít, cvičila jsem s Aniballem, nacvičila jsem 30 centimetrů. Po malém nástřihu se konečně narodil nejkrásnější Krteček Štěpánek. Při předposledním zatlačení jsem vůbec necítila projít hlavičku, ale ramínko ano. A pak ještě jednou, abych vytlačila druhé ramínko, a to jsem také cítila, i zbytek tělíčka.
První nádech proběhl v 13:46 za tónů Scorpions a jejich Rock You Like A Hurricane.
Štěpánek vůbec neplakal ani nebroukal, hned jsme se s manželem ptali, zda je v pořádku. Přestřihli pupeční šňůru a vzali ho na vyhřívaný stůl pro ošetření miminka. Maličký byl naštěstí v pořádku, Apgar skóre měl 9-10-10. Hned mi ho dali nahatého na bříško, přikryli nás velkou plenkou. Bylo to krásné, nejúžasnější chvíle v životě. Opravdu, láska!
Pak si ho sestřičky vzaly na ošetření, manželovi jsem musela připomenout, aby šel fotit. To už trošku broukal. Mezitím mě doktorka prohlédla a zašila. Pak jsem už dostala Štěpánka k sobě, na postel si k nám lehl manžel a všechny nás sestřička přikryla dekou. Měli jsme pro sebe dvě hodiny v klidu a soukromí.
První hodinu jsme si užívali ten nádherný pocit a tu druhou rozeslali oznámení o tom, že Štěpánek přišel na svět. Mimochodem o tom, že jsem nastoupila do porodnice na vyvolání porodu, nikdo nevěděl. Nechtěla jsem, aby mě kdokoliv stresoval otázkami jako Už? Tak co? Jak to vypadá?
Pak jsme se přesunuli na pokoj na šestinedělí a stále zůstali spolu, ani na chvíli jsem se od syna neoddělila. Ten krásný slunečný den jsme se stali rodinou. Tou nejšťastnější. Štěpánek měl 3610 gramů, 51 centimetrů a přes hlavičku? Rovných 36 centimetrů.
Domů si nás manžel pyšně vezl 27. 7. 2014 v den našeho prvního výročí svatby. I když ten den pršelo, byl kouzelně krásný. Dnes je to plně kojený chlap, co má 6200 gramů, 63 centimetrů a hlavička mu narostla na 45 centimetrů. Plní naše dny láskou a štěstím. Je naším sluncem. Jinak porod vůbec nebolel, jen tlačil. Všem přeju pohodový porod a zdravá miminka!
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 1747
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 803
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 295
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 689
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 547
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2863
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1970
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1333
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2718
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1792
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
,at Vam děla jen samou radost 
A děkujeme! 
Možná by to urychlil spíš a vodu by nepíchali? 
Přesto díky za přečtení a za koment! 
Obdivuju, jak ses k celému porodu postavila tak vyrovnaně a klidně. To já ve 21 letech byla hlavou ještě úplně jinde 
Gratuluji ke krásné rodince a Krtečkovi 
