Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám

Já jsem totiž vnitřně přesvědčená, že je mít nechci. Vlastně si ani neumím představit, že bych byla matkou. Děti nemám moc ráda a nikdy jsem necítila takové to údajně přirozené mateřské volání. Když kamarádky obdivují miminka v kočárku, já necítím vůbec nic.

Jenže stále víc si uvědomuji, že najít muže, který to bude mít stejně, není jednoduché. A nechci ani partnera, který už má malé děti z předchozího vztahu. Upřímně řečeno, představa, že bych se starala o cizí děti, mě děsí snad ještě víc než představa vlastních.

Za pár měsíců mi bude třicet. Ráda bych měla vážný vztah, společné bydlení, cestování a člověka, se kterým zestárnu. Jenže právě otázka dětí bývá tím bodem, na kterém všechno ztroskotá. Možná mám jen smůlu na muže, kteří touží po klasické rodině.

Přitom se mi líbí spíš mladší muži nebo ti jen o pár let starší. A právě ti často děti plánují. Chtějí je jednou mít, i když třeba ne hned.

„Musíš si najít staršího, který už má dospělé děti,“ radí mi kamarádka. Jenže takového partnera si neumím představit. Nechci být s někým jen proto, že už má rodičovství za sebou.

Můj poslední přítel Alan byl skvělý. Bylo mu pětadvacet, pravidelně cvičil, vypadal skvěle a rozuměli jsme si i v intimním životě. Jenže on už v tak mladém věku mluvil o tom, že by jednou chtěl rodinu a děti. Postupně mezi námi začalo být čím dál víc napětí. Nakonec jsme zjistili, že kromě vzájemné přitažlivosti nás vlastně nic důležitého nespojuje.

Vím, že žen, které děti nechtějí, dnes není málo. Několik takových mám i ve svém okolí a některé jsou spokojeně zadané. Jenže většina o tom příliš nemluví. Možná právě proto, že se bojí odsouzení.

Někdy si říkám, jestli nedělám chybu v tom, že svou představu říkám mužům hned na začátku. Jsem hodně upřímná a nic neskrývám. Jenže občas mám pocit, že si tím sama zavírám dveře.

Na druhou stranu je asi lepší říct pravdu hned než po několika letech vztahu zjistit, že jeden z nás sní o dětech a druhý z nich má hrůzu. Jen si někdy kladu otázku, jestli je vůbec možné najít partnera, který bude chtít stejný život jako já.