Jak se rodí obřík :-)
- Porod
- Hanulaa
- 01.06.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dva měsíce po porodu svého druhého dítěte bych se i já ráda podělila o zážitky z porodu, který byl náročnější více než jsem čekala. Ovšem výsledek stál za to :)
Doma máme již 4-letou holčičku, jejíž porod byl příšerný, tak jsem s druhým dítětem nechtěla spěchat. Nicméně se nám zadařilo (hned napoprvé) a termín porodu byl stanoven na 9.3. 2010. Celé těhotenství bylo v pořádku a hezké. Do práce jsem chodila až do konce 2. trimestru, pak už to nešlo (pracuji jako sestra na oddělení ARO). Poslední tři měsíce jsem tedy byla doma a začínala se děsit porodu
Můj lékař mě ještě více vystrašil tím, že na jednom UZ vyšetření nám řekl, že miminko má velkou hlavičku, že bude asi trošku větší, cca 4 kg.
Termín porodu se blížil a nic se nedělo. Občas poslíčci, ale miminku se v bříšku prostě líbilo. Říkala jsem si, vždyť je to druhé dítě, přece ho nebudeš přenášet (první 10 dní). Vyzkoušela jsem snad všechny možné zpoůsoby vyvolání porodu (dokonce jsem i vymalovala pokojík) a ono nic. Tak jsem 18.3. nastoupila do nemocnice, kde pracuji, na vyvolání. V 11.00 dopoledne jsem dostala tabletu Prostinu, přežila přijímací úředničinu a monitor a byla jsem poslána na pokoj pro těhotné, kde jsem ještě spolu s jednou maminou čekala, až se něco začne dít.
No, začalo se dít
Asi za hodinku přišli dost nepříjemné bolesti do podbřišku, pravidelně po 3 minutách. Pomáhala chůze, tak jsem chodila po oddělení tam a sem. S postupujícím časem začali být bolesti intenzivnější a chůze už nepomáhala. Tak přišla na řadu sprcha. Tak 10 minut horká sprcha a pak se to zase dalo hodinku vydržet. Mezitím jsem chodila na natáčení a kontroly, ale nic, vůbec jsem se neotevírala. Bolesti byli pořád horší a horší, stále po 3 minutách, velice pravidelně. Takhle jsem si to užívala od těch 11-ti dopoledne až do půlnoci. Pak, jako zázrakem, bolest úplně přešla. Smířená s tím, že zítra bude další Prostin a všechno začne znovu jsem šla spát. Asi v 1.15 jsem se probudila, něco se mi zdálo, no a jak jsem se otočila na posteli, najednou byla pode mnou potopa
Hurááá, praskla voda, konečně se něco děje. Tak jsem se sbalila a šla za sestřičkama. Natočily monitor, kde začínali být slušné kontrakce, lékař mě vyšetřil a konstatoval 2cm. Tak jsem mohla jít na porodní sál (asi 2.00 ráno). Tam jsem absolvovala přípravu (klyzma, oholení-v pohodě) a mohla čekat na mimčo ![]()
Pak najednou to začalo jít nějak rychle. Bolesti byli šílený a mně se začalo chtít tlačit, ale pořád to bylo brzy, prodýchávat. Myslela jsem, že asistentku zakousnu, i když byla hrozně moc fajn
Kolem 4.00 už byl nález k porodu, ale mimčo bylo ještě pořád vysoko s nedorotovanou hlavičkou. Takže lehnout na bok, držet si jednu nohu nahoře a při kontrakci si trochu přitlačit, úplná akrobacie, kdo zažil, pochopí
Asi po 10-ti minutách už bylo vše OK a mohla jsem začít tlačit. Jaká úleva. Šlo to dobře, až jsem se divila. Najednou lékař povídá „a jééé, tady se nám klube nějaká velká hlava, to bude chtít nástřih.“ Jenomže hlava byla nejen velká, ale klubala se také velice rychle, takže než vzal nůžky, byla prostě venku
Zbytek tělíčka už byla pohoda.
Takže 19.3. 2010 ve 4.12 se nám narodil Martínek s rozměry 4850g a 56cm
Pořádný kus chlapa. O placentě jsem ani nevěděla, ale šití byl zážitek (velká hlava je velká hlava
) Nicméně v šestinedělí se vše zahojilo a teď už o ničem ani nevím a užívám si své dvě krásné dětičky.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 991
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 518
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 216
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 415
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 386
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2675
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1736
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1231
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2501
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1620
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...