Jak se rodí v Pardubicích
- Porod
- Andrea.b
- 05.03.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jelikož jsem v těhotenství hltala příběhy o porodech, tak bych se s Vámi ráda podělila o ten svůj. Celé těhotenství jsem měla přímo ukázkové a bez komplikací. Nekonaly se žádné ranní nevolnosti, žádné křečové žíly, otoky jen vyjmečně, žádná zácpa a ani hemeroidy. :o)
Termín porodu jsem měla 26.2.2007.
V pátek, kdy jsem byla na poslední kontrole, už jsem začala být dost nervózní, protože jsem si myslela, že snad nikdy neporodím. Už jsem si začínala zjišťovat, jak dlouho nechávají u nás přenášet, než porod vyvolají…
)
V noci jsem chodila pořád na „malou“. Po jednom takovém nočním výletu, ještě než jsem stihla znovu usnout, jsem najednou cítila na stehnech trochu vlhko. Doběhla jsem znovu na wc a začínala jsem tušit, co se děje. Byla neděle 24.2.08 cca 3:15 ráno. Na wc začalo odtékat trochu víc vody, tak jsem si zjistila, jakou má barvu a chtěla jsem se vrhnout k PC, abych zjistila, jestli je barva v pořádku a za jak dlouho máme být v porodnici. Měla jsem sice vše nastudované, ale v tu chvíli mi to naprosto vypadlo z hlavy.
Jako na potvoru nešel zapnout počítač. Tak jsem si umyla vlasy a šla vzbudit manžela s tím, že nejde počítač a že mi začala odtékat plodová voda. Než počítač zprovoznil, tak jsem si v klidu dobalila tašku do porodnice a snažila se zapisovat slabé kontrakce.
Po té jsme vyrazili do porodnice.
V porodnici mi natočili CTG, kde sledovali srdíčko miminka a děložní činnost. Mezi tím semnou vyplňovali formuláře a strčili mi do ruky nějaké informace, které se týkaly porodu, já si je měla přečíst a podepsat.
Byla jsem otevřená na 2cm a paní doktorka si to pochvalovala, že je to ideální „start“. Dali mi YAL gel a měla jsem chodit po chodbě, že se tím porod uspíší. Mezi tím přijali další paní, která na tom byla podobně jako já, tak jsme po chodbě chodily spolu a vesele konverzovaly.
) To už kontrakce trochu zesílily a byly po 3minutách. Ještě jsem mrkla na manžela, který byl stále na chodbě. Bylo zhruba 6:30 ráno.
Během chvíle mě znovu vyšetřili a vyslali na porodní sál. Stihla jsem si před tím dát rychlou sprchu a pak mě zase připojili na monitor. Manžela poslali zaplatit poplatek a když se vrátil, tak mu hlásili, že máme půl porodu za sebou.
Na sále byly kontrakce už o dost horší. Zavírala jsem při nich oči a nohama jsem se zapírala o postel. Nesnesla jsem, aby se mě manžel dotýkal, nebo na mě mluvil. Potřebovala jsem klid. Přes to jsem byla moc ráda, že je tam se mnou.
Manžel dostal instukce, aby nahlásil, až budu mít nutkání na tlačení, protože kromě nás tam byly další 3 porody. Když to přišlo, tak zašel pro doktorku. V tu chvíli se změnil i charakter bolestí a já začala úpět nahlas. Vůbec to nešlo ovlivnit ani zastavit. Upravili mi postel, na které jsem ležela a dali na ní třmeny. Prvních pár stahů jsem měla ještě prodýchat, ale pak už jsem mohla začít tlačit. Bylo to docela náročné. Když Vám při kontrakci dojdou síly, tak musíte ještě najít zbytek sil a tlačit dál. Porodní asistentka mi tlačila na hráz a v jednu chvíli to začalo mírně štípat. Myslela jsem si, že kůže trochu popraskala tlakem. Asi na třetí zatlačení byla Anička venku. Bylo 9:03. V rychlosti ji zabalili, ukázali mi ji a odnesli do vyšetřovací místnosti, kde ji na vyhřátém pelíšku ošetřili za přihlížení manžela.
Mezitím jsem porodila placentu. Když mě šli šít, tak jsem se divila, protože jsem vůbec nevěděla, že mě nastřihli.
)))
Po zašití mi přinesli Aničku a poprvé zkusili přisátí k prsu.
Po bezproblémovém těhotenství následoval i bezproblémový porod, na který budu docela ráda vzpomínat. I bolesti nebyly tak hrozné, jak jsem čekala.
) Líbilo se mi i v Pardubické porodnici, kde byla vynikající péče, příjemné prostředí a milý a ochotný personál.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 58
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 63
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 116
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 76
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 89
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1077
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1243
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1830
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 554
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 675
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
