Jak to bylo, když jsem rodila?

Nevím, čím bych začala.

Samotné těhotenství nebylo jednoduché, od 25. týdne mi hrozil předčasný porod a už od 30. týdne jsem byla každý týden v porodnici pro silné kontrakce, nakonec vždy jen poslíčci. Den porodu si pamatuju do dnes.

Byl to den jako každý. Večer den před porodem jsem měla strašlivou chuť na sex, ale bohužel nám doktorka sex nedoporučovala. Nakonec jsem se rozhodla pro mé uspokojení, uspokojit alespoň partnera, v průběhu oné činnosti jsem uslyšela zvláštní lupnuti, ale nepřidávala jsem tomu váhu.

Po akci jsme se odebrali ke spánku a spokojeně usnuli. O půl 5 ráno jsem se vzbudila s obrovským nutkáním udělat malou potřebu. Když jsem vstala z postele, začalo ze mě něco téct, lekla jsem se, že jsem se počůrala, ale stále se mi chtělo. Došla jsem na záchod, kde jsem vykonala potřebu, a pak mi to došlo. Praskla mi voda.

Když jsem přišla za partnerem a vzbudila jsem ho se slovy: „Lásko, vstávej, praskla mi voda,“ dostalo se mi nelibé odpovědi: „Nech mě ještě spát, pak to vyřeším.“ Byla jsem zaražená, tak jsem změnila tón hlasu a vyjekla, že rodíme. V tu chvíli partner vyskočil a už se oblékal a bral tašku do porodnice.

Já ho zastavila, že s prázdným břichem rodit nebudu, na to mi partner řekl, že břicho rozhodně prázdné nemám, nakonec mi ale udělal snídani. Do porodnice jsme přijeli v 6:20. Dělali mi ozvy, kde kontrakce nebyly ještě moc silné. Po vyšetření jsem byla otevřena na 4 prsty, na porodní sál jsem se dostala v 7:30 v doprovodu partnera.

Jakmile jsem ulehla na postel, nastalo peklo. Syn spal a tak jsem musela různě měnit polohy, abychom mohli pořádně monitorovat. Dostávala jsem příšerné bolesti, které každá žena při porodu určitě zažila. Nechtěla jsem nic proti bolesti, ale jakmile začalo jít do tuhého a já chytla obrovské bolesti zad, už jsem to vzdávala.

Po chvilce přišla PA a vyšetřila mě. Otevřená na 10 prstů a začali jsme tlačit. Tlačila jsem dlouho, ale vůbec nám to nešlo. Nakonec přišel primář a řekl, že se syn tlačí hlavičkou zpět do dělohy a že se zasekl. Nakonec ho vytáhli zvonem a mě nastřihli a bohužel jsem si neodpustila poznámku: „Co to děláte to bolí!“

Pak jsem si uvědomila že ta bolest byla nic oproti kontrakcím. Nicméně vše dopadlo dobře a dne 8. 3. 2021 v 11:03 se nám narodil syn Alexandr s váhou 2 770 gramů a 47cm. Dnes už je to šikovný kluk, co dělá mamince a tatínkovi radost, i když je někdy zlobí.

Tak to je naše cesta k narození našeho pokladu.