Jak to bylo dál

Pokračování předchozího deníčku. Koukám na datum a je to dnes přesně rok, co jsem psala první. Tak jsem si řekla, že zkusím něco napsat. :)

Zdravím všechny, kteří mrknou na deníček. Slibovala jsem pokračování, nebude tak dlouhé jako první vyprávění. (Uvidíme). A ať už jsem bude psát zase nějaký „šťoural“ příspěvky nebo budou pozitivní, ráda si je přečtu. A nejmenovanému nicku jen chci vzkázat, že peníze na svatbu nebo živit dítě je alespoň dle mého názoru úplně jiná liga. K tomu, abych uživila a starala se o dítě, nepotřebuji mít papír od úřadu. A jsou důležitější věci než jen svatba… dál škoda slov. Děkuji. :)

Takže jsem skončila porodem našeho chlapečka.

Uteklo opět pár let. Ano, už je to tak. Z toho malého, krásného uzlíčku vyrostl „velký kluk“, :-D kterému je dnes 3,5 roku. Je to veselý, upovídaný, občas zlobivý chlapeček, jako každé dítě. Naučil se teď chytat ryby a moc ho to baví. Chodí vesele do školky.

Začátky byly náročné, ale rychle pochopil, že pro něj maminka přijde a nikde ho nenechá. :) Poznal, jak to chodí a, že je fajn mít kamarády a kamarádky. Co si budem povídat, chlap se nezapře. Hraje si a povídá o holkách. A řeknu vám, je občas těžký se nezačít smát, když tak krásně vypráví, co se dělo ten den ve školce, co kdo komu řekl, a která holčička nebo kluk mu „zase“ něco řekl nebo udělal. Dost o školce. :) A i jsem trochu předběhla…

Po porodu malého jsem říkala, že jestli budeme mít někdy ještě miminko, tak až nejdřív za 5 let. Aby byl malej samostatnej a pomáhal mi. No ale osud nám vše změnil celkem brzy. A bylo jen na nás, jak se s tím vypořádáme a jak naložíme s danou situací.

Pořád jsme se s taťkou nemohli domluvit, jestli zkusit to mimčo dřív, aby nebyl malý sám a nebo čekat, až trochu vyroste. Tak jsme to nechali být a že uvidíme. Malej se taky nepovedl přece na poprvé. Až zhruba po roce snažení. No tak pár týdnů uteklo a já měla mít měsíčky. Ty přišly, ale jen tak letmo a nic. Tak jsem si říkala, že je to nějaký divný. Tak jsem koupila testík při první příležitosti a šup - koukají na mě dvě čárky.

Měla jsem radost ale i strach. Jak to vše zvládnem. Malej byl roční prcek, taťka většinu času v práci a já na vše sama. Kromě občasné pomoci od tchánů. Přiznávám, že jsme se bavili o všech možnostech, ale jsem odpůrce potratů, tak volba byla jasná. Zvládnem to a malému přibude sestřička nebo bráška. Po pár dnech jsem šla k doktorovi na vyšetření a potvrzení těhu. To už jsem věděla na 100 %, že jsem těhotná. Bolest prsou a průběh stejný jako s malým. Vše bylo v pořádku.

Takže následovalo jen vyšetření na screening a OGTT. Malý byl na ultrazvuku s námi. Koukal na monitor a sledoval co se to tam pořád hýbe. Hned na prvním vyšetření jsme se ptaly doktora, jaké pohlaví to bude. A ona nám sdělila, že na 70 % holčička. Nevydržela bych se nezeptat. :) Tak jsme vybírali jména. Měli jsme dvě. A těšili se na sestřičku. Bylo nám to potvrzeno i na dalších vyšetřeních. Takže super, budem mít páreček a máme splněno. Kluka i holku. :-D Samozřejmě být to kluk, vůbec by to nevadilo. Hlavně, ať je miminko zdravé.

Bála jsem se trochu testu na cukrovku. Hlavně tedy jsem se vůbec, ale opravdu vůbec netěšila na ten jejich „vynikající“ roztok. Dělá se mi zle, jen si na to vzpomenu. Ale zvládla jsem to a výsledky byly na výbornou. I doktorka byla překvapená, jak jsou výsledky bezvadné. Za nějaká čas ještě jednou pro kontrolu a zase bez chybičky. Z čehož jsem měla já osobně velikou radost, že nemusím docházet k doktorovi často jako s malým a hlídat se, co jím.

Chutě jsem nějak neměla, to ani v prvním těhu. Ale na co jsem nedala dopustit, byl pomerančový džus. Mohla jsem ho pít po hektolitrech :-D a pořád jsem na něj měla chuť. I ježíšek mi ze srandy nadělil 5l soudeček džusu. Brzo byl prázdný. :-) S malým jsem ujížděla na melounu.

Čas utíkal a miminko krásně prospívalo a rostlo. Vše bez problémů. Těšili jsme se, jak bude holčička vypadat. Termín jsem měla 5.5. na prababičky narozky. Ta se těšila, jak budou mít stejný datum. Ale naše malá princezna se rozhodla na svět podívat o krapet dřív. Z ničeho nic, bez varování. :)

Bylo 9.4. a my odcházeli kolem 8 večer od tchánů. Už než jsme se rozloučili, jsem si hladila břicho a říkala jsem, že mě asi tlačí ta večeře. Když jsme došli domů, máme to kousíček, umyla jsem malého a už mě břicho pobolívalo trochu víc. Uspávám ho a najednou tlak, jen malinký. Ale musela jsem na záchod. Taťkovi jsem říkala, že se fakt něco děje. Ten vykulenej, že je brzo. Malé jsem říkala ten den, že jestli je celá a má vše, co má mít, tak ať klidně vyleze. To jsem netušila, že mě ta lumpárna poslechne.

Malej usnul a ze mě trochu, nejspíš hlenové zátky odešlo. Věci už jsem měla sbalené tak 14 dní. Kdyby náhodou. Tak že nebudem plašit. Šla jsem si dát vanu. A říkám, že počkáme, jestli se to zastaví, nebo rozjede. No, rozjelo. Kontrakce jsem měla po 20 minutách. Po hodině jsem vylezla z vany. Oblékla se a že ještě počkáme, až to bude trochu pravidelný. Do hodiny jsem měla kontrakce 6-7 minut. Tak jsem říkala taťkovi, ať zavolá rodičům na hlídání malého. Byli tu hned. Na to, že byly dvě hodiny ráno, byli čilí jako rybičky. :-D

Při odchodu mě chytla zrovna taková kontrakce, že tchyně povídala: „No, tak to je jasný.“ :)

Jedem autem a byl to tedy zážitek. Kontrakce jedna za druhou. Do porodnice to máme tak 15-20 minut. Po příjezdu mě celkem brzo přijali, že natočíme ozvy. Taťka ať čeká na chodbě. Ale za chvíli jsem chtěla, aby přišel. On už stejně slyšel, jak tam „funím“ často.

Příjem byl v půl 3 ráno. Do 3 hodin ozvičky. Přišla paní doktorka a že jsem na 5 cm, přijde prý za chvíli. No sotva odešla, říkala jsem, že už to fakt tlačí. Sestra mi povídá, tak uděláme přípravu a já, že už to nestihneme. Ona se na mě tak koukla, jako co to povídám. Tak prý rovnou na sál. Říkám, že určitě. Tak jsem tam došla už i s taťkou. Dala mi takovou štokrdličku, ať si kdyžtak sednu. Takže jedna kontrakce, já že si sednu, dosednu a hned druhá.

A sestřička zavolejte na mě, já vše připravím. Tak jsem na ni hned volala, že už to nevydržím. Musela mi s taťkou normálně pomoct vyškrabat na lehátko, sama bych to nedala. Poslala pro doktorku a omrkla situaci. :-D Povídá, že můžu zkusit tlačit. Akorát si dotáhla rukavici a já zatlačila. No a šup, malá přímo „vylítla“ sestře do rukou. Ona byla úplně v šoku, jak rychle malá vylezla. Že tohle už dlouho nepamatuje.

Pak dorazila paní doktorka a koukala. Prý to bude ještě chvíli trvat, říkala. :-D Malou zvážili, změřili, poslechli a už byla u mě. A sestřička nás fotila s taťkou a naším dalším přírůstkem do rodinky. Byla tak sladká a pěkná. Na to, že byla o tři týdny dřív, měla vše v naprostém pořádku. A narodila se s váhou 3100 g a 50 cm. Takže jsem si říkala, že nevím, kolik by měla ještě za ty tři týdny.

Druhý den za mnou přijel malej s taťkou a byl kouzelnej. Hladil malou sestřičku a dal jí hned pusinku. Kluci to doma vše zvládli na jedničku. A za čtyři dni pro nás přijeli.
Malá byla oproti malému tak zlatá, hodná, skoro neplakala. Docela dobře spinkala. V porodnici něco málo zhubla, ale celkem rychle to měla zpět. Teď tu na ni koukám, jaká je z ní „velká“ slečna. Je jí teď 15 měsíců, krásně si tu chodí všude sama a je někdy pěkně vzteklá. Snad z toho vyroste.

Další miminko už v plánu nemáme, :) tak snad se nebude konat ani jiné překvápko. Děti miluju a dvě vlastní, krásné a zdravé stačí. Občas je to pěknej záhul. Ale jsou to moje zlatíčka a mají se rádi. Už si spolu dokážou hrát hezky. Jsem ráda, že to přišlo tak brzo a myslím, že to nejhorší období máme za sebou. Teď už jen zrealizovat vlastní bydlení, samozřejmě časem, a budem užívat života.

Děkuji všem za čtení. Určitě je to trochu jiné než první deníček, ale přece to nemůže být totéž…

Hlavní je, že jsme rodina, spokojená a hlavně zdravá. Krásný den. :) A.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jun
749
28.7.17 08:20

Moc pěkný a pozitivní deníček :palec: Takových víc :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Barunka93
594
28.7.17 08:23

Gratuluji k holčičce. Pěkně napsáno, brala bych další porod jako si měla ty. Ikdyž první porod byl také vcelku rychlý.

Příspěvek upraven 28.07.17 v 08:24

  • načítám...
  • Zmínit
luloinka
1058
28.7.17 08:45

Tak jsem si přečetla oba tvé deníčky a oba se mi moc líbily :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
anetka89
41
28.7.17 09:22

Jen pro doplňující info. Malá se narodila ve 4:00h ráno - to jsem nějak zapomněla :) díky za příspěvky :)

  • načítám...
  • Zmínit
mopy
764
28.7.17 10:39

Krasny dennicek, prajem celej rodinke vela zdravia a lasky! Uzivajte zivota :)

  • načítám...
  • Zmínit
Mgree
2963
28.7.17 23:34

Ty jo, takový porod by chtěla každá. :palec: Pěkný deníček. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Rozárka78
2973
29.7.17 00:38

„Budeme mít páreček. A máme splněno.“
To je nějaká povinnost???

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5628
29.7.17 23:26

@Rozárka78 povinnost to neni. Je to nadsazka a bezne se to rika, tak proc hned rypat.

  • načítám...
  • Zmínit
TerezkaaD
124
4.8.17 13:01

Gratuluji, krásný deníček…až na toho,,taťku"…přeji ať krásně rostou :)

  • načítám...
  • Zmínit
lenkahav
1063
16.8.17 19:15

@Rozárka78 :potlesk: asi ano :roll:
Denicek nuda. Ani jsem ho necetla, skoncila jsem u pateho odstavce.
Svatba je papir??? Zvlastni nazor.

Tak at jsou deti stastne :srdce: a zdrave

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj život...