Jarňátka 2004 -
- Rodičovství
- vega1
- 22.02.05 načítám...
Ahojky, tak tentokrát je deníček na mě, takže píšu. Včera jsem lěa narozeniny, krásné 1/4 století je zdárně za mnou, žiju, děti také, takže jsem vlastně spokojená. .) Píšu schválně dvojčatový deníček, protože už to tak u nás skoro vypadá.
ADAM: necelých 9 měsíců, 6 zubů, z toho 4 ostré nahoře. Všude se postaví, občas se mu povede z nožiček vyklepat úkrok stranou. Nejoblíbenější zábava-tahat Natálku za vlasy, strkat jí piškoty do pusy, puspu"prdět" do kožené pohovky.
No a nakonec honit se s Natálkou po bytě.
Od včerejšího dne jsme slavnostně ukončili kojení, neb kouše jako o život a BEBA do něj krásně teče. Míry: 71 cm a 8,6 kg.
NATÁLKA: Za pár dnů 2 roky, všechny kousáky, chodí obstojně, často padá.
Nejoblíbenější závaba - viz. Adam, plus nějaké drobnosti, jako sedání si na Adama, pokřikování „Adíku poď, Adíku notáák, Adíku mlč“ a podobně.
Míry: 88 cm a 11 kg.
Bohužel sníh nám zkomplikoval situaci, náš „kombík“ ve sněhu stávkuje a nejede. takže se vypravujeme akorát tak do obchodu a do blízkého okolí.
Jinak už skvelě zvládám např. „takhle jedou páni“ s oběma naklíně, je to lepší než fitko. ![]()
Tak to by bylo z dalšího dílu zprvodajství asi vše, na kone bych se vás chtěla zeptat ( asi to bude blbá otázka, ale stejně), jak jste přišly ke svým nickům, nebo co pro vás bylo inspirací při vymýšlení přezdívky? Teda pokud máte svoje jméno, tak tam to bude asi jasné. ![]()
Ahoj Vega, Adam, Natálka
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 506
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 403
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 295
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 278
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 203
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 3994
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3168
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 945
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2544
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2537
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...