Jarní miminka
- Rodičovství
- vega1
- 20.06.04 načítám...
Ahojky holky, tak dneska je řada na mě, abych se ujala deníčku, doufám, že budeme životaschopné mamikny jako jsem byly těhulky. :)
Přemýšlela jsem, o čem deníček psát a jediné co mě napadlo bylo o celodenním maratonu okolou dvou malých a jednoho velkého dítěte. Takže začínám. Den začíná mezi 2-4 hodinou ranní, kdy se budí Adámek na kojení, po nakrmení už ho do postýlky nevracím a nechám si ho u sebe, protože se výrazně zkrátí doba mezi kojením. Kolem 8-9 hodiny se odvedle z pokojíčku ozývá samomluva Natálky. Jakmile se zvednu tak se vzbudí Áda a začne mírně pobrekávat, mezitím honem přebalit Naty, rychle uvařit mlíko, čaje, udělat snídani pro celou rodinku a fofrem makám do ložnice, kde už krásně řve junior, do toho mručí manžel ať ho odnesu že chce spát, za kalhoty mě drží starší potomek a táhne mě do obýváku k hračkám. Nakojím, v lepším případě se stihnu i umýt, Áda na chvíli usíná a vstává manžel.
Uf, začínám být mírně rozladěná, je asi 10 hodin.
Mazám umýt nádobí, popř. uvařit oběd, vytřít, vyprat, vyžehlit apod., mezitím se manža nasnídal a pochoduje po bytě s vřískajícím blinkajícím Adámkem, v závěsu pobíhá Naty s pokřikem malá malá, kdyby náhodou chtěl usnout.
Je 12 hodin, práce je hotová, moje nervy už silně tečou. Áda je nakojen, Natálka začíná být nesnesitelná, takže začíná půlhodinka smrti - krmení. Polévku ještě zvládne bez problémů, zato druhé jídlo je na zabití, pusu sice otevírá, ale obsah v ní tam nechává jentak ležet, žádný pohyb čelistí. Opět se ozývá křik-jíst chtějí všichni, honem Natálce nacpu zbytek do pusy a za silného nadávání běžím kojit. JSem zpocená, vztek se mění v apatii.
Po nakojení honem ohřát jídlo i manželovi, který už 15 minut brousí kolem lednice a decentně mi dává najevo že má taky hlad.
Hurá, všechno nakrmeno, 13 hodin a Natálka putuje do postýlky, Adámek taky a nastává štastná dvojhodinka, kdy to všechno spí a já si jdu na chvíli sednout a relaxovat k ntb. ![]()
Kolem 14:30 začíná kolotoč znova, brek v jednom pokoji, žvatlání v druhém. Beru velkou a malou plínku a padám je přebalit, NAty dostane jogurta, Áda prso,máma nic.
Po krmení jdeme ven, fofrem obléknout NAty, Adámka, podruhé Adámka-původní oblečení je poblinkané, při zapínání kabátku se ozývá známý zvuk a jde se rychle přebalit a hurá ven.
Odpoledne celkem klidné, Naty si hraje, střídavě vytahuje různé kabely, hlavně ty důležité, nebo otevírá šuplíky a krade z nich věci, Adámek leží v postýlce a co dvě minuty mu vypadává dudlík a tak řve.
Blíží se půl osmá a já se nedočkavě chystám na koupání, první je Naty, umýt, mírným násilím nacpat do krku večeři a honem na druhého prťouska, vykoupat nakojit, udělat manželovi večeři a dát Naty spinkat. Áda ještě nějakou dobu prudí ale mezi 21-22 hodinou si dá říct a usíná.
Den končí a já si jdu sednou k ntb a šupajdím na emimčo zlepšit si náladu. Za hoďku usínám v sedě a tak mizím do sprchy a spát. ![]()
Takhle nějak s mírnou nadsázkou probíhá všední den o víkendu, ale někdy bývá i líp. ![]()
Zajímalo by mě, jak to vypadá u vás, máte taky tak veselo?
VEGA + Natálka 15 a 1/2 měsíce a Adámek za 5 dní už celý měsíc
Přečtěte si také
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 275
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 151
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 70
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 144
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 112
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2410
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 999
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1177
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1840
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 886
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...