Jaro

Nikdy nezapomenu...

Jaro

Bylo mi 26, když se konečně objevil někdo, s kým jsme si rozuměli, a já konečně prožívala lásku. No asi po 3 měsících jsme se nastěhovali do baráku, který byl přítele, ale nebydlel tam. Pomalu jsme to tu začali předělávat. Začaly problémy s jeho matkou. Po nějaké době jsme se začali snažit o miminko, když se pořád nedařilo, poslal mě můj gynekolog na laparoskopii. Zjistilo se, že mám PCO.

Začali jsme jezdit do CARU a po sérii nekonečných vyšetření a testu jsme zkusili inseminaci. Poprvé nic, další zklamání z jedné čárky. Druhý pokus vyšel a konečně jsem viděla vytoužené dvě čárky. Pocit úžasný, byla jsem šťastná. Volám do CARU, že test je pozitivní. Následně objednání na pondělí. Ultrazvuk: ano, zatím bez srdeční akce, ale dr. říká, že je ještě čas. Vzali mi krev kvůli hcg a že mám přijet v pátek. Vše v pořádku.

To osudné páteční ráno jsem našla na kalhotkách růžový výtok. V tu chvíli jsem se uklidňovala, že to nic nemusí být. Cesta do HK a čekání na vyšetření. Před vyšetřením otázka od dr., jestli je vše v pořádku, a má odpověď, že jsem měla růžový výtok. Tak se podíváme, nemusí to nic být. Bohužel verdikt, že srdeční akce nic, a dokonce je fazole menší než minule. Prý počkáme do úterý, pokud samovolně nepotratím, jinak zákrok na vyčištění.

V neděli večer bolesti v zádech a podbřišku… no prostě asi kontrakce. Lítala jsem na wc, nahřívala břicho, dala si vanu. Krvácela jsem, bylo to strašné. Najednou jsem zatlačila a ucítila, jak ze mě něco vyšlo. A ta tam bolest a všechny ostatní pocity. Jediné, co zůstalo, tak pocit prázdna. Vím, byl to teprve 7. týden, ale i tak to bylo děsné. Následovala kontrola a dr. mi řekla, že jsem měla štěstí v neštěstí, že nemusím na revizi, že vše odešlo a v podstatně se můžeme hned začít snažit.

Jenže vzniklo několik sporů s tchyni a nastala situace, že nám byla udělat scénu u nás doma a prohlásila, že je dobře, že jsem potratila. Že my děti mít nemáme, že mi jde jen o majetek. Tuhle osobu budu do smrti nenávidět.

Dne 19.5.2020 se mi narodila naše krásná dvojčátka.
Ta osoba se ještě diví, že jí děti nechci ukázat a ještě nám napíše, že naše dcera vypadá podle fotek vadná a postižená.

21.8.2020 jsme se s přítelem vzali.
Nikdy jí neodpustím, co řekla. Miluju naše dvě krásné děti a v duchu si říkám, že třeba ten první anděl se necítil být tu s námi v tu chvíli, ale přišel o něco později se svým sourozencem. Miluju své dvě krásné děti, manžela a svou rodinu, která je mi největší oporou.

Vás, ostatní maminky andílků, obdivuji, jak jste statečné. Přeju vám moc síly a omlouvám se za román.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
Anonymní
19.9.20 20:05

Gratuluji k dvojcatkum :mavam: mám o rok starší kluky, pár měsíců před nimi jsem také potratila v 7tt. No a moje mamka nazvala me děti PZ ( parchanti zasrani) :pocitac: a taky se diví, že o její přítomnost nestojím, ještě mi dělá zle v rodině a u všech známých :nevim: úplně se v Tvém příběhu vidím. Přeji Vám moc, moc štěstí :mavam:

  • Nahlásit
24
20.9.20 08:16

Deníček se šťastným koncem :srdce:, přeji Vám zdraví a ať jste šťastní :potlesk: :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
28.9.20 11:11

Hodně štěstí vám všem :kytka: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
915
28.10.20 06:52

Moc dekuju všem :smiling_face_with3_hearts: :smiling_face_with3_hearts: :smiling_face_with3_hearts:

  • Zmínit
  • Nahlásit