Jedináček ??

Ahoj všem, jsem tady nová a moc se mi tu líbí. Přivedla mne sem mimo jiné i možnost diskutovat s lidmi z různých prostředí. Potřebuju si totiž udělat trochu jasno v jedné otázce. Tato otázka zní: Druhé dítě ano, či ne?

Mám milujícícho manžela a spolu máme krásnou téměř patnáctiměsíční holčičku. Už jako malá holka jsem si přála mít alespoň dvě děti, možná i proto, že sama jsem jedináček. Jenže pak přišlo plánované, překrásné těhotenství a nádherný porod. Myslím, že to vše bylo skoro idylické - žádné nevolnosti, žádné problémy, porod trval 4 hodiny, vše v naprostém pořádku. Jenže přesto, nebo možná právě proto jsem už druhý den po porodu začala mít obavu, zda tohle chci prožít znovu. Zda mám pokoušet osud, když jsem si poprvé vybrala jen to nejlepší.

Prvních pět měsíců Mirinčina života jsem žila na 150% chtěla jsem být dokonalá matka, manželka, hospodyně, navíc jsem uzavírala studium na vysoké škole a ve volném čase si přivydělávala. Pak mi došly síly. Jakž takž jsem uzavřela studium, ale na státnice už jsem sílu nenašla. Po dalších pěti měsících jsem se málem zhroutila, ale nějak jsem to s manželovou velkou pomocí překonala. Ale ani teď nejsem úplně OK. Někdy mám pocit, že je mi snad 50 a že se ze mne stala uštvaná máma. Nemám čas téměř na nic z toho, co jsem dělala dřív, s manželem si sotva ukradneme pár minut denně jen pro sebe (jenže to už většinou únavou usínám) a navíc jsem na vesnici téměř izolovaná od běžného života.

A teď do toho začali lidé v okolí s narážkami na druhého potomka. Celou dobu jsem se s tím tajně prala a byla rozpolcená, zda nezůstat jen u jednoho dítěte. Teď mě ty narážky začínají dost vadit a připadám si jako exot, kdybych měla zůstat dobrovolně jen u jednoho. Manžel má jasno, zatím druhé dítě nechce a raději by zůstal jen při jednom. Připadá mi, že všichni lidé kolem mne mají alespoň dvě děti, nebo když mají jen jedno, tak jen proto, že se jim podruhé nezadařilo, a že se od nás očekává, že Mirince pořídíme sourozence. Já sama si nejsem jistá, zda bych zvládla dvě děti a bojím se, abych dokázala být spravedlivá a nemít „oblíbence“, bojím se, že by se to podruhé mohlo nějak pokazit, nebo že by to vůbec nešlo…

Já vím, že je hodně lidí, kteří by druhé mimí moc chtěli, ale nemůžou, mám pár takových i ve svém blízkém okolí a strašně moc jim držím palce, aby se jim to povedlo. Ale je špatné druhé dítě nechtít? Ať už jsou ty důvody ekonomické, psychické, nebo zdravotní? Přece nebudu mít druhé dítě jen kvůli druhým lidem? Nebo je normální, že s takhle malým dítětem si na to netroufám a časem se to změní?

Přála bych si znát váš názor, nebo alespoň vědět, jestli jsem opravdu jediná, kdo tuto otázku řeší, nebo je takových maminek víc…

Každopádně jsem ráda, že jsem se konečně mohla vypsat z toho, co mne tolik tíží…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Katˇula
3212
23.2.09 18:08

Ahoj, přečetla jsem tvůj příběh a docela se v něm vidím.
Mamm chlapečka 5,5 roků a snažíme se marně o druhé. To je ale v tuto chvíli nepodstatné. Mám též velkou obavu jestli toho nechci moc. Příroda už jednou nadělila a jsem tak strašně šťastná a zamilovaná že si nedokážu představit moji lásku dělit. Bojím se komplikací, ale nechci nechat malýho v životě samotnýho. Chci aby byl do života připravenej a to i ve směru tolerance a kompromisů. A já sama se cítím jaksi neúplná.
Když si zpětně vzpomenu na malého zhruba rok a půl tak to bylo hezké období,ale velice náročné. Pro mě nejhorší období bylo hned po narození a pak asi 2,5 roku. Náročné na výchovu a cítila jsem se nevyužitá a po porodu neschopná.
Držím palce a hodně štěstí v rozhodování.

  • načítám...
  • Zmínit
Judycum
5021
23.2.09 18:30

Já jsem s druhým dítětem čekala šest let…První syn se narodil ve 30tt, byly problémy, postupně se diagnostikovala ADHD, období vzdoru trvalo skoro do pěti let.Takže jsem na druhé dítě neměla ani pomyšlení, protože jsem věděla, že bych to nezvládla, chtěla jsem se maximnálně věnovat synovi.Měla jsem špatné svědomí, že je jedináček (okolí nám taky nedalo pokoj), ale nechtěla jsem druhé dítě jen kvůli synovi, chtěla jsem počkat, až ho opravdu budeme chtít.Po šesti letech ten pocit přišel, podařilo se brzy, dcera se narodila na termín, zdravá a v pořádku.Jsem strašně šťastná, že jsme do toho šli, miluju obě děti stejně, užívám si to štěstí, ale jsem ráda, že jsem počkala.
Takže neboj, určitě to přijde a já za sebe radím počkat, až se na to budeš cítit.Já si to teď opravdu užívám a ze syna je úžasný a pyšný brácha.

  • načítám...
  • Zmínit
doriang
5579
23.2.09 18:49

Rozhodnuti zda mit druhe dite je jen a jen na tobe a tvem muzi, pokud mas pocit, ze ne, nebo aspon ne ted hned tak se neohlizej na okoli, oni nejsou ve tve situaci a nemaji pravo ti cokoli vnucovat.
Ja byla po prvnim porodu taky rozhodnuta mit jen jedno a v zadnem pripade jsem nechtela projit znovu vsechny ty veci jako koliky, prvni vztekani apod. A lide v mem okoli taky neustale vedly reci tak kdy bude to dalsi apod. Ted mam dve deti a jsem znovu tehotna, ale ne proto, ze okoli se porad pta jestli bude dalsi, a kdy apod. ale proto, ze jsme my dva chteli a protoze jsme meli pocit, ze to jeste zvladneme(nemam pocit, ze bych to nejak extra zvladala).  Nekdo ma proste kapacitu na to vychovat deti klidne 5 nekdo 1, ale ani jeden neni lepsi nebo horsi nez ten druhy. Nebudu nikoho odsuzovat, ze se rozhodl mit jedinacka, stejne tak jako nebudu odsuzovat matku ktera ma deti 5 treba za to, ze se nestihne vsem dostatecne venovat.
Pokud vam zatim staci jedno tak co? to z tebe nedela horsi mamu.

  • načítám...
  • Zmínit
hanucha
3329
23.2.09 18:57

Ahoj,
docela ti rozumim. Nejdulezitejsi pro tebe je zjistit, co chces ty sama. Prece nebudes mit druhe dite jen (nebo hlavne) proto, „ze se to od vas ocekava“… Uplne stejne me derou priblble dotazy na sezdane bezdetne pary kdy a proc ne ted… Ale myslim si, ze to resis pomerne brzy. Ja mam dceru 17 mesicu, ale rozhodne bych ted druhe dite nechtela. Hrozne si malou uzivam, vracim se castecne do prace, ktera me bavi… No ale je fakt, ze i kdybych druhe ted chtela, tak mam smulu :-( (nejdriv bych musela sehnat noveho tatinka). Proste na kecy lidi kasli a uzivej toho, ze jste stastni a vse je bezvadne. Klidne to muze byt stejne bezvadne i podruhe (potreti :D) - proc ne? Taky znam lidi, kterym vse vychazi a neresi, ze by to priste nevyslo. I kdyby to bylo „min“ bezvadne, tak te to nekam dovede, necim obohati… Vsak uvidis.
 H.

  • načítám...
  • Zmínit
Kathynka
44
23.2.09 19:25

Díky moc za podporu, jsem ráda, že mě taky někdo chápe :) Je fakt, že to možná řeším zbytečně brzy, ale to už je moje povaha (snad dcerka nebude v tomhle po mně). Jsme oba mladí a můžeme si dovolit pár let počkat, tak třeba se to časem změní. Manžel má taky o pět let mladšího bráchu a vycházejí spolu bezvadně. Já osobně mám pocit, že mi tohle stačí a že jsem nejšťastnější (někdy nejuštvanější) ženská pod sluncem. Nemám pocit, že mi „něco chybí“ jako tomu bylo před tím, než jsme se rozhodli pro první miminko. Stejně jako po porodu mám pocit „dobře odvedené práce“ :) A děkuju za ujištění, že nejsem horší máma, když nemám 2 a více dětí.

  • načítám...
  • Zmínit
Aladina
7584
23.2.09 19:33

Do roka a půl  věku mého staršího syna jsem byla ale úplně vyřízená. Pak se to začalo zlepšovat. Obě babičky měly děti až po 7mi letech. Tak mě pro změnu příbuzní masírovali řečma, že na další dítko je brzy a jak to dopadá se ženskýma, pokud zůstanou na mateřské déle:-) Touha po druhém dítěti přišla asi, když bylo Vítkovi 2 a půl. Mezi dětmi mám rozdíl 3 a půl roku a je to super.  Jo jedna babi se mě ptala, jestli radši nepůjdu na potrat:-(
Po celou dobu těhotenství jsem si říkala, jak to bude s láskou k dětem.  A ono se to vyřeší samo a rychle. neboj. Na okolí nedej. Je to Váš život.  A hodiny jednou být začnou. Alča

  • načítám...
  • Zmínit
oskaria
168
23.2.09 20:48

Ahoj,tak já řešila toto také,ale s tím rozdílem,že já byla rozhodnutá napevno,že chci druhé dítě a to určitě.Mě totiž honil čas a nemohla jsem čekat pár let a navíc jsem starší dcerce chtěla pořídit sourozence.Sama mám 3 a je to super,jak si rozumíme.Samozřejmě až v dospělosti.Už jsem zapomněla na příkoří a hádky mezi námi.Ale tak to asi musí být!
Jestli za mě můžu radit,tak v klidu počkej.Když tě roky nehoní,tak ten pravý čas  přijde,ani nebudeš vědět,jak.
Všechny mámy zažívají s prvním dítětem to ,co ty a je to úplně normální,že ti prví mimi dává zabrat.Návod na dítě nikde nedostaneš!O to snadnější je výchova druhého potomka.Alespoň podle mě.Jde to jaksi samo.Tedy relativně,ale přece jen už víš,do čeho jdeš.A jak já říkám,když zvládnu jedno,zvládnu i druhé.
A dokonce přemýšlím i o 3 mimi.Nejvíc mě ten chtíč vzal v šestinedělí.To bych chtěla i 5 dětí,ale to mě přešlo.
Plně tě chápu,že bys mohla mít i jedno dítě.Zažívala jsem ten krásný pocit jedináčka před porodem druhé dcerky a teď jsem zase šťastná,že mám děti dvě.A k tomu holčičky.
Nějak jsem se rozepsala.Jen jsem tě chtěla podpořit ,ať se rozhodneš,jak chceš.Ale čas vše ukáže.A dcerka ti povyroste,přijde jaro,zasvítí sluníčko a starosti budou pryč!Uvidíš!Tak se měj a dej nám vědět,jak jste se rozhodli!Renata a Stellinka s Emminkou.

  • načítám...
  • Zmínit
Mava
25182
23.2.09 21:12

Já moc dobře nechápu, co řešíš…nemyslím to ve zlém.
Jste oba rozhodnuti, že druhé miminko zatím nebo vůbec nechcete. Co je vám do ostatních lidí a jejich přání. V tomhle se přece rozhodujete jen vy dva.  

Dám Ti příklad, sice z jiného soudku. My druhé dítko čekáme /jsem 37tt/. Oba jsme ho chtěli, tak ho snad budem brzo mít, ale problém je jinde. Vybrali jsme jméno a snad kromě mé mamky se to jméno nikomu nelíbí. Tchýně lomí rukama, že nejhorší jméno v kalendáři. Tetička tvrdí, že musíme mít něco extra. Známá se diví a hledá zdrobněliny, jak prý tomu chudáčkovi budem vlastně říkat.
A my si říkáme: CO JE KOMU DO TOHO????  

A z toho strachu, jestli zvládneš druhé dítě nebo ne, si nic nedělej. Celé noci si představuji, jak se sžijeme my čtyři. Malej bude mít 4 roky. Je zatím oblíbenec, vše se točí kolem něj. Mám strach, jak sourozence příjme. Mám strach, jak budu zvládat dvě děti do kopy. Navíc máme málo prostoru, takže všichni 4 v jedné ložnici. Ale chtěli jsme to, máme to. A i přes ten strach se těším.  Já ti za měsíc dva napíšu jak to zvládám. Teda pokud se ještě dostanu k PC :-)  

Marťa

  • načítám...
  • Zmínit
nothingn
1984
24.2.09 07:46

Já si myslim,že až příjde ten čas tak budeš vědět,zda druhý či ne.Teď bych to nehrotila a buď  touha mit druhý příjde za nějaký rok,měsíc nebo budete mít jedináčka.Svět se taky nezboří.Je spousta lidí,co má dětí jako smetí a zůstali sami.

  • načítám...
  • Zmínit
Laura22
24.2.09 09:24

Ahoj, mám desetiměsíční dceru a otázku jestli jí pořídit sourozence si kladu od jejího narození. Je plno důvodů pro: nebude vyrůstat sama, manžel by jistě chtěl ještě syna, máme velký dům, který by byl bez druhého dítěte tak trochu nevyužitý atd. Ale je tu mnoho důvodů proti: měla jsem těžký porod, který bych nerada opakovala, finanční situace s jedním dítětem bývá přeci jenom snesitelnější, jedno dítě mohu dát snáz někam hlídat a sama občas vyrazit někam za zábavou, vše je s jedním dítětem tak nějak jednodušší, mé kamarádky co mají dvě děti chodí jako mrtvoly, nedej bože aby druhé dítko trpělo kolikami a jinými neduhy atd. No prostě jeden den dojdu k závěru, že druhé dítko pořídíme a další den je to jinak. Tak čekám na den, kdy se budu umět stoprocentně rozhodnout a tehdy se buď pokusíme o druhé mimčo, nebo to vzdáme.

  • Upravit
SimiM
2345
24.2.09 09:32

Ahoj, jsem sama jedináček a jsem vděčná osudu, že mi dopřál dvojčata (10 měsíců), takže tuto otázku řešit nemusím :-) Chtěla bych říct - neboj se, že děti nebudeš mít stejně ráda - určitě budeš, ale každého jinak. Mám od začátku jiný vztah k dcerce a jiný k synovi, a tak je to dobře a přirozené. Jinak my zase chceme (za dva tři roky) třetí miminko a okolí si ťuká na hlavu - že prý „snad už stačilo, ne?!“ No, nestačilo, mně ne :-) Víš, v naší společnosti přetrvává názor, že „správný“ počet dětí jsou dvě, nejlépe kluk a holka, a kdo má jedno, nebo tři, nedejbože víc, ten je „divný“ anebo má asi nějaký problém - třetí určitě nemohlo být plánované a podobně :-) Nic si z toho nedělej, normálně na to kašli a zařiď se jen a jen podle toho, jak to sama cítíš. Moc ti držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
SimiM
2345
24.2.09 09:41

Ještě bych dodala - není pravda, že se dvěma dětmi jsi „odepsaná“. Já třeba chodím normálně do společnosti, s kamarádkami na kafe či večeři, na literární čtení, teď jsem byla na koncertě, chodím cvičit… do toho si dodělávám doktorát a píšu recenze. Dětem se přitom maximálně věnuju, do teď kojím atd. Jsem docela šťastný a všestranně „využitý“ člověk :-) Rozhodně nechodím „jako mrtvola“!!! :-))) Záleží jen na tom, jak si to zařídíš - já mám to štěstí, že mám obě babičky blízko a děti milují, takže není problém zajistit si na dvě tři hodinky hlídání. A finance? Na dvojčata je mateřská i rodičovská ve stejné výši jako na jedno dítě (soda, co?!), ani o korunu víc, a taky to zvládáme. Navíc máš tu výhodu, že děti po sobě můžou spoustu věcí dědit a rodičovskou i mateřskou dostaneš dvakrát - i když postupně :-) Přijde mi, že v prvním roce života nejsou investice v podstatě žádné, zvlášť když kojíš a příkrmy pak aspoň zčásti vaříš. Ale to jsou všechno „věcné“ starosti - nakonec záleží stejně jen na tvých pocitech a citech, a věř mi, že až přijde ta doba a druhé dítě budeš chtít (nebo nebudeš), půjdou všechny tyhle starosti stranou. Tak ještě jednou - ať už se rozhodneš jakkoli, bude to tvoje (a manželovo) rozhodnutí, a bude správné. Držím palce! :-)

  • načítám...
  • Zmínit
E.lina
717
24.2.09 10:21

Ahoj, taky si myslím, že hlavně záleží co si přeješ ty a tvůj manžel. Pokud zatím druhé mimi nechcete, tak není co řešit. Lidi okolo povídají, to je jasný, ale přece se nebudeš řídit podle nich, že. Někteří mají jen to jedno dítě a basta a jsou i takoví, co nemají žadné dítě. Každý má právo si rozhodnout, jak si to v životě uspořádá, no ne? A lidi bych poslala k šípkům.
Ani nemyslím, že by jedináček byl o něco ochuzený. Já mám sice naopak  děti tři a čtvrté čekám,  ale  je to jen naše věc. Akorát, že ty dvě jsou už dospělé a nejstarší dcera (21) vždycky říká, že chtěla být jedináček a nakonec bude mít plno sourozenců :-)). Takže vlastně až po letech mám další malé děti. No a tím chci říct, že se vůbec netrap pokud po dalším dítěti zatim netoužíš, protože pokud jsi zdravá na mimi máš času dost (podívej třeba zpěvačka Baziková) a můžeš ho tedy mít v době, kdy to prostě přijde samo bez donucení nebo pod tlakem nějakých společenských konvencí.

  • načítám...
  • Zmínit
Kathynka
44
24.2.09 17:41

To je právě to, že rozhodnutý je opravdově jen manžel (tedy pomalu se z rezolutního „nikdy“ začíná stávat „zatím ne“) a já to mám jako na houpačce. Někdy mám pocit, že druhé dítě chci (hlavně když mám malou z dosahu a mám zrovna dobrý den) a že to zvládneme, ale za chvilku jsem rezolutní odpůrce dalšího dítěte. Prostě jsem ten typ, že chci mít jasno o tom, co do budoucna chci, abych se na to vnitřně nastavila. A na lidi se kašlat snažím, ale nějak mi to nejde :)) Budu moc a moc ráda, když mi dáš vědět, jak zvládáš dvě děti, až se vám to maličké narodí. Třeba mi to pomůže se rozhodnout, že to zvládneme, nebo mě to absolutně odradí :D Ale stejně mám zatím smůlu, protože nátlakovou akci na manžela dělat nechci. Vím, že by to nebylo nic dobrého, kdyby s tím nebyl ztotožněný. Přeju pohodový, rychlý porod, zdravé miminko a doma pohodu.

  • načítám...
  • Zmínit
Kathynka
44
24.2.09 18:01

Přesně jsi vyjádřila to, co prožívám. Až na to, že můj manžel (i já) si dcerku strašně moc přál a vůbec by mu nevadilo nemít syna, a byt máme tak akorát pro nás tři. Takže já těch důvodů pro mám velmi málo :) Většinou mě touha mít dítě popadne (jak jsem psala výš) když je malá z dohledu a když zrovna výjimečně nejsem zničená. A někdy taky když slyším o tom, že nějaká známá čeká, nebo alespoň plánuje další dítě. Mám ve svém okolí minimálně dvě známé, které plánovaně otěhotněly už 5 měsíců po porodu prvního dítěte, což teda hluboce obdivuji, ale nechápu. A nejvíc si další dítě nepřeju tehdy, když vidím v obchodě strhanou matku s miminkem v nákupním košíku a dalším dítětem zběsile pobíhajícím okolo a je na ní vidět, že už je na pokraji všech svých sil. Nebo když o miminko se stará máma a se starším dítětem je táta. My jsme na sebe s manželem dost fixovaní a malou bereme všude s sebou a o péči o ní se spravedlivě dělíme, ale když už jsme všichni spolu, tak vše děláme dohromady a ne, že jeden je na vycházce s dítětem a druhý je někde jinde. Takže se taky bojím, abychom podvědomě neutvořili „koalice“, jak to obvykle vídám kolem sebe. Určitě existují rodiny a mámy, které to zvládají a jsou v pohodě, ale já bohužel takové osobně neznám… Dej mi když tak vědět, jak jste se rozhodli, až se rozhodnete ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Mava
25182
24.2.09 18:10

Hele můj manžel byl taky rozhodnut, že druhé dítě ne.
Malému budou čtyři. A manžel najednou sám viděl, že nechce jedináčka. To asi musí přijít časem, ale netvrdím že to přijít musí.
Tak jestli nezapomenu a čas dovolí, vědět dám. Nebo se klidně ozvy sama. Nejspíš mě najdeš v Jarňulkách 2005.
ahojky M.

  • načítám...
  • Zmínit
Kathynka
44
24.2.09 18:16

Máš pravdu, že naše společnost lidem vnucuje čtyřčlenný model rodiny a to ještě nejlépe v pořadí syn a pak dcera (to naštěstí zatím nelze ovlivnit). Kdo to chce, nebo má jinak, je divný. Přesně tohle vnímám taky. S tou mateřskou jsem to nevěděla, že na dvojčata není víc peněz - což tedy opravdu je drsný. Já mám naopak zkušenost, že nás dítě stálo první rok života hodně peněz, protože jsem měla tu smůlu a nemohla kojit a protože u malé bylo zvýšené riziko vzniku alergie, musela dostávat hypoalergenní mléko, které je dvakrát dražší, než normální. Domácí stravu nechtěla ani vidět, takže jsme museli kuopvat skleničky. To přestalo asi až v 10 měsících, kdy jsem dostala dobrý typ, přidat do jídla trošku solamylu, aby to mělo podobnou konzistenci, jako ta kupovaná strava. Takže teď už baští levněji, dokonce i bez solamylu, který nahrazuju trochou těstovin, rýže, nebo bramborem. Ale to už je jiné téma :) Díky moc za podporu!

  • načítám...
  • Zmínit
madla75
542
24.2.09 19:34

Kathynkojen asi zopakuju, to co ti tady už holky psaly. Takže na okolí se vykašli (nebude to jednoduché, vím, stále si to pamatuji), jestli můžu radit, počkej až ho budete chtít oba (přece jen je vaše zlatíčko docela malý takže času dost a dej čas manželovi ať ho taky moc moc chce).
Tak trochu si dovoluju radit, protože se v tvé situaci dost dobře poznávám. Před více než 11 lety se nám narodila holčička (tak nějak plánovaně neplánovaně, svatbu jsme naplánovou měli, vdávat jsem se chtěla těhotná, ale zadařilo se již první měsíc, takže svatbu jsme neplánovaně trochu pošoupli). No a pak jsem to měla stejný jak ty, absolutně bez problémové těhotenství, porod cca 3 hodiny (takže taky pohoda). Malá byla zlatíčko, no prostě fakt jsem měla pocit, že jsme jako rodina kompletní. Pak návrat do práce, která mě bavila a druhé dítě tak nějak neštymovalo s mými plány. Pravda manžel to občas navrhnul, ale řekla bych že jen proto, že to viděl u kolegů v práci.
Shrnu to, pak se ale biologické hodiny ozvaly (asi tak 9 let po narození dcery). A já věděla úplně definitivně, že jediné co si přeju je mimino. Bohužel to chvíli trvalo, pak se trochu nezadařilo v 8 tt jsem o mimi přišla, ale o to víc jsem si uvědomila, že bych ještě jednou ráda byla máma. Happyend se dostavil, máme doma dvouměsíčního klučíka. Věkový rozdíl je 11 a půl a vůbec to neřešíme. Manžel i dcera jsou z mimina celý paf, já si to taky náramně užívám a vůbec nelituju, že jsem si počkala.
Takže držím palečky, ať všechno dopadne, tak jak si přeješ.

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3797
24.2.09 21:43

Ahoj Kathynko,  

taky ti napíšu svůj názor nebo příklad.
Já jsem si druhé dítě neuměla vůbec představit minimálně do doby, než první synek začal chodit ve 3 letech do školky a já se vrátila na plný úvazek do práce. Opravdu jsem si to neuměla představit - tak, jak to píšu, tak to bylo. První synek byl teda velice hodný, klidný, žádný uvztekánek nebo nespavec či tak něco, já si tu první mateřskou strašně moc užívala, dodnes mám v paměti všechny procházky, všechno to hraní s ním a dodnes na to vzpomínám, jaká to byla nádhera a jsem ráda, že jsem do druhého dítěte nešla hned - nebo že jsem se do toho nenechala „natlačit“ zvídavým okolím, které se taky vyptávalo, „kdy budeme mít to druhé?“  

Jsem strašně ráda, že jsem počkala. Druhého synka jsme počali okamžitě první měsíc, co jsme se začali po 6 a půl letech od prvního snažit o druhé - a to od srdce, protože jsme opět chtěli miminko, mezi synky mám rozdíl 7 let, druhý se narodil o prázdninách mezi 1. a 2. třídou toho staršího. Vůbec jsem nevěřila, že by to mohlo vyjít hned první měsíc, jak jsem si „namyslela“, a ono to vyšlo. Uvědomuju si dodnes, jaké to bylo obrovské štěstí. Bylo to (a je) v pohodě, malý už měl 18 měsíců, starší je ve 3. třídě, opět si to užívám a vychutnávám - hlavně díky tomu, že jsou oba hlavně zdraví a v pořádku, to je ten největší dar.  

Chci ti hlavně říct - pokud se na druhé necítíš, prostě necítíš tu obrovskou touhu v srdci, tak počkej, vykašli se na okolí, věnuj se dcerce - náš první synek byl jedináček až do 7 let, prostě jsme se mu věnovali a hotovo, chtěli jsme to takhle. Dřív jsem druhé dítě prostě nechtěla. Není to o tom - „co když druhé dítě mi nepůjde počít, co když budu mít nějaké problémy, co když budu na rizikovém, kdo se postará o domácnost a o staršího.......“ - prostě ty nekonečné a dotěrné „co když“, které si třeba v hlavě pořád promíláš (já si to takhle promílala v hlavě). Je to o tom, že to opravdu cítíš, že to chceš - o tom prostě to druhé dítě je. A je jedno, jestli třeba za 2 roky od prvního nebo až za těch 6 let, kdy jsem to začala cítít já.......ta příroda je prostě všemocná a „něco“ ti dá tu sílu zvládnout opět všechno - těhu, porod, malé mimčo, k tomu starší dítě, domácnost atakdále. Prostě na to tu sílu budeš mít. Určitě. Já si někdy vyčítám, že na druhé jsem se těšila daleko víc než na první - už jsem si to mimčo uměla prostě líp představit, jaké to bude než prvomatka. Ale vyplašená jsem kolikrát pořád stejně, i když už mám druhé, to se nezměnilo :-)).  

Ještě řeknu věkově - prvního jsem měla v 27 letech, druhého ve 34 letech.  

Hodně štěstí, držím palce,  

Gerberka

  • načítám...
  • Zmínit
Rysavka
1473
25.2.09 09:25

Jak už tady někdo psal - co je komu do toho? Je to jen na vás kdy a zda vůbec si pořídíte další mimčo. A vůbec se ti nedivím, že s 15ti měsíční cácorkou se ti do dalšího nechce. Já jsem sice byla od začátku rozhodnutá, že pokud to půjde tak chci další dítko, ale nelámala jsem to přes koleno nijak jsem o tom nepřemýšlela kdy. V roce a půl jsem byla asi stejně jako ty uhoněná, nic jsem nestíhala jen běhat za malou, večer rychle poklidit to nejhorší, něco uvařit na druhý den. Kolem dvou let, ale už byla víc samostatná, dalo se s ní komunikovat, začala si hrát sama dalo se s ní dělat víc věcí apod. Dneska jí jsou tři roky a já mám za osm týdnů rodit. Prostě ten čas uzrál a já si byla jistá, že v určitou dobu + 9 měsíců už bych byla schopná se postarat o další dítko. Samo, že mám obavy jak to budu zvládat, ale Markétka je hodná a šikovná a fakt zvládá spoustu věcí sama bez mé pomoci tak věřím, že to nějak půjde.  
Zkus nad tím nepřemýšlet a počkej až to na tebe přijde. A když nepřijde? NO A CO? Je to vaše rozhodnutí a nikomu do toho nic není.
Ryšavka

  • načítám...
  • Zmínit
Kathynka
44
28.2.09 20:58

Díky moc za vaše komentáře. Snad vás potěší, že mi toopravdu pomohlo vyjasnit si své postoje a konečně jsem našla vnitřní klid. Uvědomila jsem si, že bych ještě druhé dítě opravdu chtěla, ale ne hned. Tak nějak jsem si řekla, že si chci užít Mirinku, dokud je taková roztomilá malá holčička, zkusím udělat státnice (držte mi palce), po mateřské se vrátím do práce a až  bude Mirinka dost velká, tak si zkusíme pořídit dalšího broučka (když dá Pán Bůh). Tak uvidíme, kam mě ten čas zavane a jestli si za pár let budu moct říct, že jsem si to dobře „naplánovala“ :o)) 
(Každopádně manželovi se tenhle harmonogram celkem zamlouvá :o)
Tak ještě jednoumoc díky!

Kathy

  • načítám...
  • Zmínit
magnolie
1740
11.4.09 19:35

Ahoj holči,myslím,že k tomu tvému deníčku mohu něco říct…Rozhodně lidé nejsou důvod pro to,aby jsi měla druhé dítě,pokud to zatím cítíš tak,že druhé dítě nechceš,ať už z jakéhokoliv důvodu tak je to tvá SVOBODNÁ VOLBA.Nikdy by mě ani nenapadlo,že žena může kvůli narážkám lidí uvažovat zda skutečně není samozřejmé mít druhé dítě.NENÍ TO SAMOZŘEJMÉ!!!!!Já jsem ze snažilek,ale tak jako každá z nás nezapadám do nějaké škatulky.Je mi 32 let a mému jedináčkovi je téměř 12 let.A teprve teď jsem na tom zdravotně tak,že jsem snažilka.Ano po 12ti letech chci druhé dítě.Nejsem rozvedená,chci po 12ti letech mimčo s mým mužem se,kterým žiji už od svých 17ti let a vdaná jsem za něj 12 let.Moje první mimi je už v pubertě a já si mimo jiné uvědomila,že za 8 let,které utečou jako voda,budu ve svých 40ti letech sedět třeba v prázdném hnízdu.A tak budu mít,pokud se to nakonec povede(zatím to už 5× nevyšlo) prakticky dalšího jedináčka.A možná,že ty na tom jednou budeš stejně.Najednou to prostě ucítíš a pochopíš a možná si na mě i vzpomeneš.TEĎ JE TA PRAVÁ CHVÍLE…TEĎ DALŠÍ MIMINKO JE SVĚTLÝM BODEM MÉHO ŽIVOTA…tak to možná ucítíš.A možná také ne,ale i kdyby ne,tak je to stále TVÁ SVOBODNÁ VŮLE.Pa magnolka

  • načítám...
  • Zmínit
Sylvii
3952
9.6.09 13:32

Ahoj :-)

tak i když už je vyřešeno, přispěju svojí troškou do mlýna :-)

Především souhlasím s tím, že kolik dětí a kdy, do toho nikomu nic není.. to je čistě Tvoje a manželova věc :-)

Já jsem opačný případ.. mám půlroční hočičku a jsem už zase těhotná (nebyl to omyl.. nechali jsme tomu volný průběh, jen se jaksi zadařilo ihned). Sama jsem jedináček.. občas mi to bylo a je v životě líto, ale jinak jsem si žila a žiju moc krásně, takže žádná tragedie :-) Nicméně jsem vždycky věděla, že dětí chci víc.. dvě nebo tři.. Manža je taky pro tři… :-)

K Barunce dodělávám druhou vysokou školu.. zítra mám první státnice a úplně Tě chápu, žes na ně zatím neměla sílu.. taky mi to učení moc nejde :-) K tomu taky pracuju.. z domova. NAvíc vedu 4 sbory, nebo v nich zpívám.. Občas mám taky pocit, že nic nestíhám, nezvládám.. ale chce to jen klid, vyjasnit si priority.. a jestli to takhle chceš a případně jak..
Já jsem nakonec přišla na to, že to takhle chci, dodělat školu musím, peníze potřebujem, sbory neopustím a s podporou manžela, který je naprosto úžasný, se všechno daří.. Jen jsem holt slevila z „ultimát“.. když mě zítra vyhodí, nic se neděje.. dám to příště :-) A taky jsem se naučila soustředit se na to, že za pár (dní, týdnů, let) se mi to všehno vyplatí - udělám zkoušku, děti si budou rozumět, škola už nebude.. prostě vstříc růžovým zítřkům :-D

Po pravdě, až se nám narodí druhé mimi (pokud bude vše OK), bude Barunce 13 měsíců.. a toho času se trochu děsím, jak to všechno budu zvládat. Ale zase se hrozně těším na to, až bude dětem třeba 4 a 5 a budou si blízko a budou si spolu hrát… takže prostě ty začátky nějak zvládnem. No a tak za dva tři roky pořídíme ještě další přírůstek :-)

A ještě pro zasmání, já teĎ čelím opačnému problému ze strany lidí: "Druhé dítě tak rychle??? To ses zbláznila, ne??
Lidi jsou prostě takoví, mají pocit, že nejlíp vědí, co je pro koho dobré.. jenže je to omyl :-)

Druhého porodu se ale neboj :-) i kdyby vše nebylo tak idylické, stojí to za to :-)
Všechno zvládneš.. uvidíš :-) hlavně žádné nervy… nic není smrtelně důležité.. jen Ty a Tvoje rodina :-)

Přeju Ti, aby sis užívala maminkování s Tvojí hočičkou a až ucítíš, že je čas, prostě bude další :-)

Sylvi 6+4tt + Barunka skoro půl roku

  • načítám...
  • Zmínit
chuanitka
14721
9.6.09 17:31

Hm, vidím, že věčné rýpání okolí nikdy neskončí… U mně se všichni starali, proč ještě nemám ve třiceti dítě. Dokonce jsem chtěla vyhlásit, že mi to nejde a lítám po CARech. Lepší soucitné pohledy než věčné kecy „pojď se podívat na miminko, pojď si vzít mustr“ apod. Teď jsem těhotná a až se narodí, tak se budou starat o sourozence? To se mám na co těšit B-)

Kathynko, ty neposlouchej sousedy a okolí, ale svoje srdce a manžela. Pokud se na mimčo necítíte, proč do toho jít? Už teď máš pocit, že nic nestíháš a s druhým prckem by to bylo horší. Viděla jsem to u své sestry, která má děti dva a půl roku od sebe. Sama řekla, že ji mateřství bavilo a byla ráda, jak chlapečka „pěkně vede“. A pak se narodila holčička, sestra měla shon a občas na chlapečka vyjela, neměla na něj čas, odbývala ho. Sama z toho byla nešťastná. Druhé dítě si pořid podle toho, jak se budeš cítit… klidně až v pubertě toho prvního anebo vůbec :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vikinka08
1
16.8.10 13:31

Dobrý den,
moc mě zaujal Váš článek, zda mít druhé dítě. Nyní se nacházím ve stejné situaci a to rozhodování je strašně těžké. Mám jednu krásnou, skoro dvouletou holčičku. Chtěla jsem se zeptat, zda jste nakonec zůstala u jednoho dítěte a jak se Vám daří?

Děkuji, Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Kathynka
44
29.12.11 23:05

Po dlouhé době jsem se zase vrátila ke svému článku, abych si připomněla, jak jsem se tehdy cítila… Dnes mohu říct, že už se rok neúspěšně snažíme o druhé dítě. Dlouho to v nás hlodalo, až jsme se s manželem rozhodli, že bychom si pro Miriamku moc přáli sourozence. A ono to nejde. Po vysazení antikoncepce jsem za ten rok menstruovala asi třikrát… Tak si teď snažíme připomenout, jak šťastní jsme byli, když nám jedno dítko stačilo. Po doktorech běhat nechci, takže to necháváme přírodě. Třeba se někdy zadaří a třeba ne…

  • načítám...
  • Zmínit
widget
11.3.12 22:07

Ahoj,četla jsem tvůj příspěvek a musím napsat,že v téhle věci mám úplně jasno. Mám 4leteho kluka,kterého jsem chtěla. Ne že bych jakkoli cítila biologické hodiny,ale prostě jsem to chtěla vyzkoušet. Všechno v naprostém pořádku,těhotenství bez problémů, porod sice císařem,ale taky dobrý. Jenom to potom bylo trochu složitější. Prostě jsem zjistila,že mě mateřství moc nebere. Proto jsem ráda, že jsme se dostali do stavu,kdy je malý samostatný a chodí do školky. Sice věcný boj s jeho tvrdohlavosti a vzdorem je totálně vysilujici,ale aspoň už s ním nemusím být celý den doma sama. Taky pořád poslouchám narážky od známých,co druhé,ale jsem celkem striktní a jasně,ale slušně jim vysvětlím,že to není na pořadu dne a že nehodlám svoje důvody s někým cizím řešit,natož obhajovat. Prostě chci malymu dopřát, co nejvíc,protože sama jsem tu možnost neměla. Takže jezdíme na hory,k moři,jezdíme na kole,bruslit,chodíme plavat,atd. Vím,jak by to bylo náročné s druhým prvkem v závěsu. A nechci být ustvana máma s kruhy pod očima,závislá na výplatě manžela. Prostě jsem si to takto obhájila sama před sebou a pokud někdy zmenim názor,tak třeba ještě jedno bude. Takže hlavu vzhůru. Je to tvůj život a zijes jen jednou. Držím palce v rozhodování.

  • Upravit
Vložit nový komentář