Jsem máma :)
- Porod
- Jeanicka
- 03.10.17 načítám...
Je ze mě máma, děkuji za ten dar.
Miminko jsme plánovali, manžel ještě jako přítel chtěl být tátou už dávno, a tak jsme se na to vrhli naplno a 6 měsíců po svatbě jsem byla těhotná.
Kvůli zdravotním problémům jsem byla sledovaná v rizikové poradně, ale jediné, co mě trápilo, byly koncem těhu otoky, takže jsem si užívala rostoucí bříško, které začalo být konečně vidět v 6. měsíci. Pracovala jsem do 7. měsíce, pak jsem dovolenkovala, šla na mateřskou. Dne 7.12.2016 jsem měla naplánováný vyvolávaný porod, pokud se teda nerozrodím sama…
Nerozrodila a tak jsme brzy ráno 7.12. vyrazili s manželem směr Brno. Obavy velké, nervozita strašná, tlak při příjmu asi 160/100 - prý se nemám divit, vždyť pomalu rodím? Teď už to bylo v Božích rukou a já se modlila, ať to s mimískem v bříšku zvládneme.
Příjem, ozvy, do toho další rodící maminka, která nás zatím čekající rodičky řádně vyděsila - prý nebojte! A pak prohlídka, vysvětlení postupu a šup na porodní box. Jako prvorodička jsem byla jako Alenka v říši divů: žádné předporodní kurzy, žádná prohlídka sálu až vše naostro. ![]()
Od 9:00 postupně dvě tablety na vyvolání nezabíraly, neustálé prohlídky - už jsem na ně začínala být alergická, ale kromě strašných křížových bolestí nic. Klystýr za mnou, křížové bolesti fuč a nakonec verdikt doktorky, že to necháme na zítra, kdy porodím, ať chci, nebo ne. :-/ Obrečela jsem to: strach, obavy, nervozita že to bude zítra horší, napětí, únava z dlouhotrvajících křížových bolestí… slzy mi pomohly se zklidnit a „ups“, praskla mi voda, když jsem lezla na postel. Bylo 14:30.
A už to jelo. Z obav z dlouhotrvajícího vyvolávaného porodu jsem chtěla epidurál. Z důvodu alergie na analgetika by mi prý stejně nic tišícího nedali. Dočkala jsem se ho až po 16.30, klepající se, třesoucí se, ale se slovy „ááá, jdeme právě včas,“ byl úspěšně zaveden šikovnou anestezioložkou u císaře. Následovalo svíjení se při „vydržte - ještě netlačte“. :-0
Rodit jsem začala v 18.00, v 18.25 se mi narodilo moje štěstí - naše holčička s neskutečně dlouhými řasami a modrými kukadly.
S díky vzpomínám na úžasnou PA, která dle mé prosby „bez nástřihu“ opravdu čekala, až když jsem sama během porodu souhlasila, že tedy ano, protože jsem malou nemohla vytlačit. Vzpomínám taky na citlivou lékařku, která se neustále ujišťovala, že mě šití nebolí, jelikož jsem z toho měla hrůzu. A v neposlední řadě vzpomínám s úsměvem na rtech, když jsem už mohla konečně poprvé zatlačit, což PA okomentovala: „Takto přesně ne, tlačíte do hlavy“. ![]()
Maminky, vyvolávaného porodu se nebojte, ani epidurálu ne. Dle PA epidurál porod urychlí, „uvolníte se“. Epidurál sice může porod zastavit, ale to když je dán příliš brzy. Tak něco vydržte a pak už si jen užívejte ten pocit „JSEM MÁMA“. ![]()
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 1406
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 1015
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 575
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 542
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 375
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4165
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3298
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 994
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2738
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2706
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...