Jsem máma :)
- Porod
- Jeanicka
- 03.10.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je ze mě máma, děkuji za ten dar.
Miminko jsme plánovali, manžel ještě jako přítel chtěl být tátou už dávno, a tak jsme se na to vrhli naplno a 6 měsíců po svatbě jsem byla těhotná.
Kvůli zdravotním problémům jsem byla sledovaná v rizikové poradně, ale jediné, co mě trápilo, byly koncem těhu otoky, takže jsem si užívala rostoucí bříško, které začalo být konečně vidět v 6. měsíci. Pracovala jsem do 7. měsíce, pak jsem dovolenkovala, šla na mateřskou. Dne 7.12.2016 jsem měla naplánováný vyvolávaný porod, pokud se teda nerozrodím sama…
Nerozrodila a tak jsme brzy ráno 7.12. vyrazili s manželem směr Brno. Obavy velké, nervozita strašná, tlak při příjmu asi 160/100 - prý se nemám divit, vždyť pomalu rodím? Teď už to bylo v Božích rukou a já se modlila, ať to s mimískem v bříšku zvládneme.
Příjem, ozvy, do toho další rodící maminka, která nás zatím čekající rodičky řádně vyděsila - prý nebojte! A pak prohlídka, vysvětlení postupu a šup na porodní box. Jako prvorodička jsem byla jako Alenka v říši divů: žádné předporodní kurzy, žádná prohlídka sálu až vše naostro. ![]()
Od 9:00 postupně dvě tablety na vyvolání nezabíraly, neustálé prohlídky - už jsem na ně začínala být alergická, ale kromě strašných křížových bolestí nic. Klystýr za mnou, křížové bolesti fuč a nakonec verdikt doktorky, že to necháme na zítra, kdy porodím, ať chci, nebo ne. :-/ Obrečela jsem to: strach, obavy, nervozita že to bude zítra horší, napětí, únava z dlouhotrvajících křížových bolestí… slzy mi pomohly se zklidnit a „ups“, praskla mi voda, když jsem lezla na postel. Bylo 14:30.
A už to jelo. Z obav z dlouhotrvajícího vyvolávaného porodu jsem chtěla epidurál. Z důvodu alergie na analgetika by mi prý stejně nic tišícího nedali. Dočkala jsem se ho až po 16.30, klepající se, třesoucí se, ale se slovy „ááá, jdeme právě včas,“ byl úspěšně zaveden šikovnou anestezioložkou u císaře. Následovalo svíjení se při „vydržte - ještě netlačte“. :-0
Rodit jsem začala v 18.00, v 18.25 se mi narodilo moje štěstí - naše holčička s neskutečně dlouhými řasami a modrými kukadly.
S díky vzpomínám na úžasnou PA, která dle mé prosby „bez nástřihu“ opravdu čekala, až když jsem sama během porodu souhlasila, že tedy ano, protože jsem malou nemohla vytlačit. Vzpomínám taky na citlivou lékařku, která se neustále ujišťovala, že mě šití nebolí, jelikož jsem z toho měla hrůzu. A v neposlední řadě vzpomínám s úsměvem na rtech, když jsem už mohla konečně poprvé zatlačit, což PA okomentovala: „Takto přesně ne, tlačíte do hlavy“. ![]()
Maminky, vyvolávaného porodu se nebojte, ani epidurálu ne. Dle PA epidurál porod urychlí, „uvolníte se“. Epidurál sice může porod zastavit, ale to když je dán příliš brzy. Tak něco vydržte a pak už si jen užívejte ten pocit „JSEM MÁMA“. ![]()
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 505
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 249
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 511
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 894
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 319
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1189
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1378
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2068
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 635
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 758
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...