Jsem připravená?

Tak jsem se po dlouhé úvaze taky zaregistrovala....už tady chodím nějakou dobu jen tak koukat a teď jsem se odhodlala, že se taky svěřím se svými obavami....

Ani vlastně nevím, jak mám začít. Je mi 26, mám přítele, chodíme spolu dlouho a cca rok a půl spolu žijem společně v našem bytečku a myslím, že nám to klape. A tak nějak jsem začla přemýšlet o tom, že už bychom si asi mohli i pořídit nějaké to mimi.

Bavili jsme se o tom s přítelem a nemá s tím problém… Problém mám asi já… Respektive, mám obavy. Na jednu stranu si říkám, máme vyřešené bydlení, finančně to snad taky nějak utáhneme, staří jsme na to akorát. Navíc když tady někdy čtu, jak se holky snaží dlouho a nic, tak mě jímá strach, že budu taky jedna z nich, že třeba to nepůjde, že bude nějaký problém atd. Mám děti ráda a určitě bych nějaké chtěla. Navíc poslední dobou na to musím myslet čím dál tím víc. Prostě nikdo mě do ničeho nenutí, nějak mi to vlezlo do hlavy samo, asi jak se rozrodily kamarádky a známé kolem, navíc i švagrová má teď mimi… Dokonce jsem měla i takové stavy, že po narození neteře jsem byla samozřejmě strašně šťastná, že jsem teta a na druhou stranu jsem byla strašně zklamaná, že já ještě žádnou rodinu nemám. Ale pak…

Mám z toho i dost strach… Prostě jsem takový docela úzkostlivý člověk a mám obavy, jaké to bude, jestli to zvládnu, jestli zvládnu se starat o úplně malilinkaté miminko, na které se málem bojím šáhnout, aby se mu něco nestalo. Bojím se, jak budu zvládat tu únavu, stres. Jestli budu dobrá máma… Bojím se jaké asi bude těhotenství a jak to budu prožívat?

Říkali jsme si s přítelem, že HA už jsem brala dlouho, tak jsem ji vysadila, ať se tím pořád necpu a tělo si dá oddych a že až se rozhodnem snažit o mimi, tak aspoň budu připravená fyzicky. Beru i nějaké vitamínky a tak. Několikrát jsme se na to téma balili a říkali si, že třeba ke konci roku tomu už dáme volný průběh. Ale čím víc se to blíží, tím víc o tom pořád přemýšlím. Na jednu stranu si sama sebe představuji, jak mám doma prcka třeba jako má kámoška, na druhou stranu se bojím té velké změny.

Nemám pocit, že bych se vrhala na každý kočárek, který uvidím, ale je fakt, že o těhotenství přemýšlím dnes a denně. Nejsem praštěná, je tohle normální?? Už fakt nevím. Někdy jsem si jistá,že to přece zvládnu, jindy tu odvahu postrádám. Přítel je v tomhle super, že mi říká,ať neřeším věci zbytečně… Prostě umí mě podržet. Asi jsem praštěná, řeším kraviny, ale potřebovala jsem to asi napsat.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Havraní
726
28.9.10 09:28

Neboj a jdi do toho,obavy má každý,nejhorší smrt je ze strachu,uvidíš,jak budeš šťasná,až s vámi prcek bude,je to to nejlepší,co můžeš udělat,navíc,když máš zázemí,tak neřeš.Pochybnosti jsou úplně normální,když si vzpomenu na sebe!Začátky jednoduchý nejsou,ale mrňě Ti to pak všechno vrátí,tak do toho,věk máš akorát.. :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzylka
1061
28.9.10 09:38

Umění být maminkou se nenaučíš pomocí rad, návštěv kamarádek ani čtením knihy a ani těsně po porodu. Učíš se to každým dnem, kdy jsi spolu s miminkem. Sleduješ, jak se mění jeho potřeby, přizpůsobuješ se mu.
Neboj se do toho skočit rovnou po halvě :mrgreen: .
Nepochybuju, že to zvládneš :palec: .
Zuzka 33tt a Filípek 3 roky :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
momi33
25324
28.9.10 10:40

Ahoj,nějak podobně jsem taky uvažovala,taky jsem si říkala: mám,nemám…pak jsem změnila gynekologa,a ze dne na den jsem přestala prát HA.A cca do 1-2 měsíců jsem byla těhotná :mrgreen: Naštěstí tedy pro mě a pro našeho Bobina jem tenkrát nevěděla,do čeho lezu :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Eva a Vašek
356
28.9.10 11:15

Ahoj, já jsem taky ten tvor neustále pochybující. Nejdřív jestli se mi povede otěhotnět, pak v těhotenství pochyby, jestli budu dobrá máma ( o tom pochybuju ještě teď :mrgreen: ) a moje poslední a největší pochyby, zvládnu se postarat o 2 děti? Jsem 30tt. Chci tím jen říct, že pochybovat je naprosto normální :palec: .

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
28.9.10 12:04

Ahoj, nemyslím si že jsi praštěná a už vůbec ne, že řešíš kraviny. Právě naopak, je vidět, že to chceš brát a bereš zodpovědně. :-) Obavy mít asi nepřestaneš, ale je jasný, že už jsi rozhodnutá mimi mít. A budeš mít 9 měsíců (což není krátká doba) všechno vstřebat. Miminko je to nejcennější co ti život může dát a ty máš ještě neocenitelné štěstí v tom, že tě přítel podporuje a mimi chce. (Spousta z nás takové štěstí nemělo).

Neboj se a ať tu brzy v diskusi zkoumáme tvůj těhu test, zda tam je či není druhá čárka!!! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymnice
28.9.10 12:17

Pokud máš tyhle obavy, tak je to jenom dobře, protože to znamená, že jsi zodpovědná! a jestli se mám přiznat - já jsem třeba jedna z těch, co se musela snažit víc jak pět let a stálo mě to hodně sil…a přesto se mi často stává, že mě přepadají tyhle stavy, jestli to vlastně zvládnu, jestli budu dobrá matka…a to se třeba nebojím vzít do rukou mimino…mám kolem sebe strašně moc kamarádek s dětma, který jim přebaluju, převlíkám, koupu…a přesto mě ty myšlenky přepadají :oops: :roll: takže vzhůru do toho :palec:

  • Upravit
Pettulle
11502
28.9.10 13:56

ničeho se neboj, jak zjistíš, že jsi těhotná, tak vše půjde samo. Nikdo nemůže říct, jestli je dobrá nebo špatná máma, nejsou na to žádné tabulky (vyjma těch, co o mimi nestojí a nechtějí se o něho postarat nebo se starají z nutnosti). Těhotenství jako takového jsem se nebála, šíleně mě děsila vidina porodu, přežila jsem ho a s rostoucím bříškem se strach z něho zmenšoval, teď mě mrzí, že jsem musela na císaře. Teď mám taky strašné obavy jestli se nám povede druhé mimi a jestli ho donosím, ale už se na něho předem těším. Strašně si přeju holčičku a rodit přirozeně, ale s obama variantama počítám jako 1% ze sta, ale kdo ví. Jo a otěhotněla jsem hned po vysazení HA. Takže se ničeho neboj a hurá do toho!!

  • načítám...
  • Zmínit
ibolia
363
28.9.10 14:10

Neboj a konej. Já, když jse zjistila, že jsem těhotná, tak jsem byla pěkně vyděšená (a to jsme se snažili 6měsíců). Když se malá narodila, tak mi vůbec nepřišlo, že nevím co s ním. Pak se ségře za 7týdnů narodil kluk a já najednou nevěděla, jak ho vzít. A to jsem sama měla doma 7týdenní mimčo. Takže neboj, to zvládneš.

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
28.9.10 15:50

Jen se bojíš neznámého. Připravení jste, že víc to snad už ani nejde. Kéž by takhle více lidí plánovalo rodinu, pak by se nerodily nechtěné děti, nebyly by děcáky.

Vůbec ničeho se neboj. Sahat na cizí miminko není totéž, jako držet to svoje, to mi věř. Rozdíl je hlavně v tom, že to cizí máš obavu vzít do ruky, kdežto u toho svého máš obavu, dát ho z ruky :wink:

Být mámou je ta nejkrásnější věc v životě ženy. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
magica
2
28.9.10 16:17

Všem vám děkuju za vaše názory a podporu…člověka uklidní,že v tom není sám a není jediný, komu se honí hlavou miliony protichůdných myšlenek. Přesně jak říkáte, asi by mi nejvíc prospělo do toho spadnout rovnýma nohama a už bych nemusela řešit jestli joooo nebo nee a furt dokola.No ještě chvilku budu muset počkat a dořešit některé své zdravotní záležitosti a pak už děj se vůle boží :-)

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
28.9.10 17:28

Neboj se

Ahojky. Nemyslím si, že řešíš kraviny, spíš je dobře, že o tom přemýšlíš. Já jsem otěhotněla neplánovaně a nečekaně v 21, přes prášky, který sem brala 4,5roko a pokud vim, tak jsem nikdy nevynechala, ale to už je teď jedno:-). Zezačátku jsem se strašně bála, jestli budu dobrá máma, jak to zvládneme, finančně, fyzicky i psychicky a taky porodu (to už mě přešlo). nikdy jsme o mimi moc nepřemýšleli a to jsme spolu 5let. Máš výhodu, že mimi plánujete, máte vyřešené bydlení a tak.. My jsme pak dělali vše honem honem:-D ale povedlo se. Teď jsem ve 33 tt a strašně moc se těšíme na malou Petrušku:-)
Takže - NEBOJ SE, jdi do toho, určitě budeš dobrá mamka, protože mimi chceš. Jak tady už bylo napsáno, na to, jestli někdo je nebo není dobrý rodič, nejsou tabulky:-) A pro každé mimi je nejlepší máma ta jeho - pokud se stará a má ho ráda, samozřejmě… Ale to ty mít určitě budeš :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Nainuva
18223
28.9.10 21:20

ahoj, myslím, že každá žena tohle řeší. Taky jsem se zrovna nevrhala na každé miminko a na kočárky a přesto jsem toužila a toužím mít doma svoje maličké. Také mám strach, že to bude těžké, ale věřím, že vše samo vyplyne jak má a přijde nám to naprosto přirozené a nebudeme váhat a litovat.
Jdi do toho, myslím, že tohle je naplnění života a smysl života. A právě proto, že to může i chvíli trvat, než se to povede, tak neváhej a pustťě se do toho :dance: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Eva P.
28.9.10 21:41

Podle mě se s takovými obavami ve větší či menší míře potýká každá žena. A nezjistíš, jaké to je, dokud to sama nevyzkoušíš. :palec: Takže pokud budete oba připravení, klidně se pusťte do snažení. Uvidíš, že budeš neskonale šťastná, až budeš držet v náručí svého drobečka a jak už tu bylo řečeno, rozhodně je jiné chovat cizí dítě a to svoje. :srdce: Já taky měla obavy, před otěhotněním - povede se mi otěhotnět, jak dlouho to bude trvat?!. V těhotenství - bude všechno v pořádku, zvládnu porod?! Po porodu - dovedu se postarat o tak malé miminko, vychovat z něj dobrého člověka?! A když byla ta daná fáze vždy za mnou, říkala jsem si, že obavy byly zbytečné, ale v té dané chvíli mi to připadalo důležité. Dnes mám doma téměř 3letou holčičku a druhou 2měsíční. První jsem porodila přesně na mé 27. narozeniny. :-D Takže věk tak akorát. :kytka:

  • Upravit
surikataXY
9556
29.9.10 07:24

mela jsem to stejne, mimi jsem uz dlouho chtela, ale zaroven nad tim porad premyslela, jestli je to dobry napad, jak to zvladnu atd. nakonec se nam podarilo po roce snazeni a prisel druhy sok - paneboze jsem tehotna :-o v hlave zmatek, jeste vetsi pochybnosti…no a ted kdyz uz mi tu beha moje mala holcicka a krici maaama maaama, tak bych rozhodne nemenila :srdce:
a neboj, da se zvladnout i ta unava a vse kolem, zvlast pokud mas hodnyho muze, ktery s mimcem pomuze :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
tulidlo
791
29.9.10 09:59

Já momentálně uvažuju naprosto stejně :palec: a dle předchozích příspěvků jsme úplně normální :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Boo
264
29.9.10 10:21

taky jsem měla obavy - ze začátku jsem se i dostala do stavu, kdy jsem nad sebou brečela, že to přece já nemůžu nikdy zvládnout a pak byla šťastná, že to přišlo. Teď dělám 23tt a začínám být „smířená“ s tím, že mě ty stavy nepřejdou :lol: Ale můj přítel je nadšený a usmívá se vždycky na mě „jak měsíček na hnůj“ :lol: a je prostě nadšený a v rodině mám také podporu.
Myslím, že jsi připravená, protože uvažuješ nad sebou a svými schopnostmi a zda to zvládneš a to obvykle dělají zodpovědní a dobří rodiče. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
IMI
2766
29.9.10 11:30

No tak cizi kocarky me nechavaly klidnou vzdycky, deti jsme obe planovali, ale stejne kdyz sem videla dve carky na testu tak sem myslela, ze me trefi, najednou to bylo definitivni. Byli jsme na vsechno jenom dva, strach byl obrovskej, ale dopadlo to dobre. Tak neboj. :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Kika123
29.9.10 12:34

Prožívala jsem to nachlup stejně, vždycky jsem byla pevně rozhodnutá vysadit HA, ale pak jsem si zase došla pro recept na další tři měsíce…a tak to šlo rok. Pak už jsem si připadala jak váhavý střelec, tak jsem vyzobla poslední pilulku a rup ty boty, na první pokus to vyšlo!!! Nikdy by mě nenapadlo, že těhotenství a mateřství tak propadnu, je to prostě nádhera. Taky jsem se bála, že mimi rozmačkám, že to s ním nebudu umět, až mi řekla má kamarádka - zdrav.sestra, že se nemusím bát. Že miminka nejsou tak křehká jak vypadají. Když musí přežít obrovský tlak v porodních cestách, tak ho přece mámina náruč neumačká, dokonce ani nožička ani ručička mu sama od sebe neupadne :lol:
Teď mám dvě děti a klidně bych rodila až do důchodu, hezky jedno za druhým, ale manžel by to zřejmě psychicky nezvládl, tomu stačí naši dva raubíři :-P

  • Upravit
magica
2
29.9.10 21:35

Ještě jednou díky moc, určitě podám hlášení,jak to s námi vypadá,až se teda začnem snažit. :-) Každopádně jsem se při přečtení vašich příspěvků i příjemně pobavila, u některých úryvků, jako bych viděla sama sebe:-P

  • načítám...
  • Zmínit
valer
274
30.9.10 18:22

já mám 3…uvažuju o dalším..prostě me to popadlo…já na rozdíl od tebe vím co by mě čekalo… nevolnost,bolesti zad, unava, POROD!!, nevyspaní, atd..... a hroooooozně to chci …ale nejmenší ma v lednu 2roky..tak asi počkám minimálně do jara..a pak se rozhodnu … pěkný den :-D

  • načítám...
  • Zmínit
kiki555
14.2.13 13:48

Je mi 20 let a přítelovi 27 let. Chodíme spolu 5 let. S přítelem si velmi rozumíme a milujeme se. Máme velmi hezký vztah a nedokážu si představit mít jiného muže. Cca měsíc uvažujeme o miminku.Oba dva bychom miminko moc chtěli ale já si pořád říkám jestli je ten správný čas. Přítel pracuje, máme kde bydlet. Vím, že toužím po miminku, ale chcu abych byla dobrá matka a dala dítěti vše co potřebuje. Pořád se bojím a jsem nejistá. Nevím jestli to je normální, doufám že v tom nejsem sama.

  • Upravit
Vložit nový komentář