Trnitá cesta k mateřství aneb Kdo prosí, dostane...
- Těhotenství
- rodka
- 24.07.21 načítám...
Moje cesta k mateřství. Než jsem mohla říci, že jsem máma, prošla jsem si několika těžkými ztrátami. Tehdy, když jsem přicházela o své děti, mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu maminkou čtyřnásobnou! Jak to všechno bylo?
Jsem šťastná máma. Čtyřnásobná!
Cesta mého mateřství ale nebyla jednoduchá. Dnes, při pohledu na všechny naše děti, jsem vděčná, pokorná k životu a každé dítě považuji za velký dar a zázrak.
Náš prvorozený syn se narodil předčasně ve 24. týdnu těhotenství s váhou 705 gramů. Bylo to naše miminko do dlaně, za které jsme byli neskutečně vděční, i když na svět moc spěchal…
Před jeho narozením jsem přišla o celkem čtyři miminka. V jednom případě šlo o porod miminka ve 21. týdnu, maličké bohužel nemělo šanci přežít. Proto to pro nás byl obrovský úspěch fakt, že náš chlapeček dosáhl životaschopnosti, která je v Čechách dána na 24. týden, nebo porodní hmotnost 500 gramů. Byli jsme s manželem nevýslovně rádi, i když syn nevážil při narození ani jedno kilo a musel hodně zabojovat o své místo na světě.
Když náš velký bojovník slavil 3. narozeniny, mezi jeho gratulanty byla i jeho malá sestřička. I když mi každý předpovídal, že se s velkou pravděpodobností narodí předčasně taky, všem ukázala svojí sílu a odhodlání bojovat již v bříšku. Narodila se až ve 41. týdnu. A vážila přes 4 kila…!
Měli jsme dvě děti, ale oba s manželem jsme měli vnitřní pocit jakési neúplnosti. Tak jsme se odhodlali a domluvili jsme se, že zkusíme ještě jedno miminko… Podařilo se a otěhotněla jsem.
Na ultrazvuku nás čekalo milé a dojemné překvapení, když nám paní doktorka řekla, že v bříšku rostou miminka dokonce dvě! I když ze začátku to vypadalo, že jedno z miminek nemá srdeční akci, můj vnitřní pokoj a klid mne neopouštěl.
Další kontrola už dopadla skvěle! Na monitoru jsme viděli dvě krásně bijící srdíčka.
Loňský rok jsem si mohla zažít i požehnané těhotenství s dvojčátky.
Jejich pohlaví jsme si nechali jako překvápko. Okamžik, kdy mi po císařském porodu doktorka na chvilinku ukázala první holčičku a za ní vlastně úplně stejnou druhou holčičku, nikdy nezapomenu. Byla to naprosto úžasná, srdce naplňující a obohacující chvíle!
My jsme to fakt zvládli, říkala jsem si. Já, která jsem prvních 7 let manželství bojovala s pocitem, že nejsem schopná donosit dítě… Já, která měla různé stavy smutku a úzkosti po opakovaných potratech… Já, která jsem vyčítala Bohu, že není milující, ale trestající, když tohle dopustí… Já, já, já… jsem nyní maminka 4 dětí a jsem za ně neskutečně vděčná!!
Kdysi jako mladá, ještě svobodná, jsem měla touhu mít 4 děti…Dnes když počítám, vím, že jsem dostala dvakrát tolik… Máme naše 4 andílky v nebi a další děti, které můžu vidět a objímat je…
Tohle je moje krátké povídání o tom, jak jsem se poprvé stala mámou neskutečného bojovníka. Další poprvé bylo, když jsme porodila donošenou dceru a zažila jsem intenzivní porodní bolesti. A moje třetí „poprvé“, bylo zrození našich dvojčátek…
Dnes jsem neskutečně šťastná, spokojená a poprvé v životě nemám další cíle a plány… Jen žít v klidu a v zdraví celá naše rodina.
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 1530
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 1532
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 1954
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 8897
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 766
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 4621
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1703
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 2529
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1411
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 544
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....