Trnitá cesta k mateřství aneb Kdo prosí, dostane...
- Těhotenství
- rodka
- 24.07.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje cesta k mateřství. Než jsem mohla říci, že jsem máma, prošla jsem si několika těžkými ztrátami. Tehdy, když jsem přicházela o své děti, mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu maminkou čtyřnásobnou! Jak to všechno bylo?
Jsem šťastná máma. Čtyřnásobná!
Cesta mého mateřství ale nebyla jednoduchá. Dnes, při pohledu na všechny naše děti, jsem vděčná, pokorná k životu a každé dítě považuji za velký dar a zázrak.
Náš prvorozený syn se narodil předčasně ve 24. týdnu těhotenství s váhou 705 gramů. Bylo to naše miminko do dlaně, za které jsme byli neskutečně vděční, i když na svět moc spěchal…
Před jeho narozením jsem přišla o celkem čtyři miminka. V jednom případě šlo o porod miminka ve 21. týdnu, maličké bohužel nemělo šanci přežít. Proto to pro nás byl obrovský úspěch fakt, že náš chlapeček dosáhl životaschopnosti, která je v Čechách dána na 24. týden, nebo porodní hmotnost 500 gramů. Byli jsme s manželem nevýslovně rádi, i když syn nevážil při narození ani jedno kilo a musel hodně zabojovat o své místo na světě.
Když náš velký bojovník slavil 3. narozeniny, mezi jeho gratulanty byla i jeho malá sestřička. I když mi každý předpovídal, že se s velkou pravděpodobností narodí předčasně taky, všem ukázala svojí sílu a odhodlání bojovat již v bříšku. Narodila se až ve 41. týdnu. A vážila přes 4 kila…!
Měli jsme dvě děti, ale oba s manželem jsme měli vnitřní pocit jakési neúplnosti. Tak jsme se odhodlali a domluvili jsme se, že zkusíme ještě jedno miminko… Podařilo se a otěhotněla jsem.
Na ultrazvuku nás čekalo milé a dojemné překvapení, když nám paní doktorka řekla, že v bříšku rostou miminka dokonce dvě! I když ze začátku to vypadalo, že jedno z miminek nemá srdeční akci, můj vnitřní pokoj a klid mne neopouštěl.
Další kontrola už dopadla skvěle! Na monitoru jsme viděli dvě krásně bijící srdíčka.
Loňský rok jsem si mohla zažít i požehnané těhotenství s dvojčátky.
Jejich pohlaví jsme si nechali jako překvápko. Okamžik, kdy mi po císařském porodu doktorka na chvilinku ukázala první holčičku a za ní vlastně úplně stejnou druhou holčičku, nikdy nezapomenu. Byla to naprosto úžasná, srdce naplňující a obohacující chvíle!
My jsme to fakt zvládli, říkala jsem si. Já, která jsem prvních 7 let manželství bojovala s pocitem, že nejsem schopná donosit dítě… Já, která měla různé stavy smutku a úzkosti po opakovaných potratech… Já, která jsem vyčítala Bohu, že není milující, ale trestající, když tohle dopustí… Já, já, já… jsem nyní maminka 4 dětí a jsem za ně neskutečně vděčná!!
Kdysi jako mladá, ještě svobodná, jsem měla touhu mít 4 děti…Dnes když počítám, vím, že jsem dostala dvakrát tolik… Máme naše 4 andílky v nebi a další děti, které můžu vidět a objímat je…
Tohle je moje krátké povídání o tom, jak jsem se poprvé stala mámou neskutečného bojovníka. Další poprvé bylo, když jsme porodila donošenou dceru a zažila jsem intenzivní porodní bolesti. A moje třetí „poprvé“, bylo zrození našich dvojčátek…
Dnes jsem neskutečně šťastná, spokojená a poprvé v životě nemám další cíle a plány… Jen žít v klidu a v zdraví celá naše rodina.
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 603
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 1156
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 1070
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 3729
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 696
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3121
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5095
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 5617
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 537
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 5437
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...