Klárko, stýská se nám!
Svůj příběh jsem měla napsaný už nějakou dobu, ale teprve teď jsem našla sílu ho napsat a vložit mezi vás, abyste si ho mohli přečíst a trochu si představit, jaká byla naše Klárka.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli mam napsat příběh o naší dcerce Klárce. Opustila nás jako 2měsiční andílek. Ty dva měsíce, co tu s námi byla, byly ty nejhezčí, co jsem kromě porodu mého synka Matyáška zažila. Jak první, tak druhé těhotenství bylo moc chtěné. U Matyáška bylo vše v pořádku, porod proběhl tak jak měl a narodil se nám krásný zdravý kluk s mírami 3260 g a 51 cm.
Když jsem čekala Klárku, tak to zpočátku taky bylo v pohodě, ale asi v 21. tt jsem začala špinit a později i krvácet, manžel mě odvezl do nemocnice, kde mě vyšetřili a zjistili, že se mi předčasně odlučuje placenta. Nařídili mi několikatýdenní klid doma na lůžku. Po řádně dodržovaném klidu na lůžku se to trochu zklidnilo a ja si mohla začít pomalu užívat svého těhotenství!
Doktoři mě tenkrát strašili, že porodím mnohem dřív, ale nakonec vše dopadlo úplně jinak. Termín porodu jsem měla stanoven na 4. 8. 2010, ale Klárce se ven ještě nechtělo. Mně bylo dobře, takže jsem se v ničem neomezovala - to znamená, že jsem chodila manželovi pomáhat do práce dělat papíry (účty a tak), ubíhaly dny a stále se nic nedělo a mně bylo pořád fajn. Měla jsem už dva dny po druhém termínu 13. 8. - bylo ráno, když jsem přišla od doktora, se kterým jsem se domluvila, že pokud se do 3 dnů nerozrodím, tak budu muset na vyvolání.
15. 8. ráno jsem se rozhodla, že obléknu Matyho a půjdeme se podívat na manžela do práce. Matýsek byl oblečený a čekal na mě v kočárku než se doupravím, abysme mohli vyrazit, když v tom mě divně píchlo v zádech - něco jako křeč, která mi nedovolila se pomalu ani narovnat. Když to přestalo, tak jsem se rozhodla raději zůstat doma. Matyho jsem zase svlékla, dala ho do postýlky a za chvíly spokojeně usnul, já jsem se natáhla na postel, že si odpočinu. Najednou mě zase píchlo v zádech a začala jsem i trochu pociťovat tvrdnutí bříška a kontrakce. Říkám si, a jéjé a je to tady.
Chvilku byl klid a pak znova bolest, tak jsem si vzala hodinky a začala jsem si je měřit, a ejhle byly už pravidelné po 10 minutách. Zavolala jsem manželovi, ať v klidu dorazí domů, že už mám stahy, a cestou se zastaví pro babičku, která bude hlídat Matyáška. Přijel asi za hodinu i s babičkou, která chudák brečela prý už v autě. Péťa se mě ptal, jedem?, ale mě se ještě nechtělo, dokud mi nepraskne voda! Jen co jsem to dořekla, ryc a pode mnou byla louže, a stahy po 5 minutách. Tak jsme vyrazili do porodnice. Dorazili jsme tam a bylo akorát 12.45, a to už jsem měla stahy pravidelně po 3 minutách a myslela jsem, že prasknu.
Napojili mě na monitor, sepsali se mnou při obrovských bolestech všechny papíry. Já už prosila manžela, ať me drží za ruku, že to hrozně bolí a že se hrozně bojím. Pak přišel doktor, prohlédl mě a zvolal na mě - maminko jste otevřená na 6 cm, tak zachvilku jdeme na to. Bylo asi 13.20. Šla jsem do sprchy, kde se mi na chvilku ulevilo. Když jsem přišla na pokoj, tak se mi najednou podlomila kolena a malém jsem upadla a měla stahy, už po 2 minutách. Manžel zazvonil na sestru, která přišla rovnou i s doktorem. Kouknul na mě a řekl, že jsem otevřená už na 8 cm a jdeme rodit. Pomohli mi vylézt na kozu a já konečně mohla naplno začít tlačit. Na sál jsme dorazili v 13.50 a já už skoro omdlévala.
Manžel mě chytil za ruku a řekl, miláčku to zvládneš. Sebrala jsem všechny zbytky sil - dvakrát jsem pořádně zatlačila a naše Klárka byla na světě s mírami 4150 g a 52 cm.Po 4 dnech už jsme si ji vezli domů - byla krasná, zdravá, spokojená a hlavně byla naše. Při první návštěvě v poradně jsme měli krásných 4360 g 53 cm. Onen osudný den jsme byli všichni venku na procházce -bylo krásně teplo a svítílo sluníčko. Když jsme přišli domů, svlékli jsme děti a chystali jsme se je vykoupat. První se šel koupat Matýsek, který je ve vodě jako kachna. Po vykoupání jsem ho nakrmila, pomazlila jsem se sním a šly jsme ho uložit do postýlky.
Potom jsme šli vykoupat naši Klárku - byl to náš rituál, koupat děti společně. Klárka spokojeně kopala nožičkama - koupání měla moooc ráda. Osušila jsem ji, namazala tělíčko levandulovým olejem, učesala, nakrmila a pomazlila!(vůbec jsem neměla ponětí, že se s ni mazlíme a ukládáme už naposledy - vlastně by mě to ani ve snu nenapadlo. Uložili jsme ji do postýlky, pustili jsme ji písničku na spaní a šli vedle do pokoje. O dvě hodinky později jsem je šla zkontrolovat a oba dva spokojeně spinkali. Potom jsme si s manželem pustili film a usnuli jsme u něj - což si dodneška vyčítám a dávám za vinu.
Když jsme se probudili, bylo asi kolem 5.30. Bylo mi divné, že se ani Klárka neprobudila na jídlo. Vstala jsem a šla děti zkontrolovat. Matýsek spokojeně spinkal, ale když jsem se podívala do Klárčiny postýlky, tak jsem málem omdlela. Klárka ležela v postýlce a měla nafialovělou pusinku. Rychle jsem ji vzala do náruče, ale ona byla jako hadrová panenka. Rychle jsem zavolala manžela, který přiletěl jako blesk. Říkám mu, Klárka nedýchá a má fialovou pusinku. Okamžitě zavolal sanitku, mezitím nám paní v telefonu říkala, co máme dělat, abychom ji pomohli. Když přijela sanitka, tak si pan doktor vzal malou a s kolegou pokračovali v oživování.
My jsme stály za nimi v naprostém šoku a hlavně já se záchvatem bezmoci, smutku a pláče (manžel pláč statečně zadržoval). Mezitím, a to jsem ani nazaregistrovala, přiběhla sousedka s pláčem a manžel jí dal prý Matýska a ona ho odnesla. Zdálo se mi to nekonečné, když měl doktor malou u sebe. Pak se najednou po půl hodině zvedl a se slzami v očích nám řekl, že nemohl nic dělat a že Klárka je mrtvá už delší dobu, podle té nafialovělé pusinky a snížené teploty tělíčka. V tu chvíli, když jsem slyšela lékařova slova, mě přepadla ještě větší bezmoc a zděšení. To přece nemůže být pravda, moje holčička nemůže být mrtvá, to není možné - už jsem se naplno"rozeřvala.
Nebyla jsem vůbec k utišení (kdo by byl v tu chvíli?) Za chvíli jsem byla tak vyčerpaná, že jsem zkolabovala a probrala jsem se prý až v sanitce na cestě do nemocnice. Manžel tam byl se mnou, držel mě za ruku a už nedokázal zadržovat plač. Kde je Matýsek? ptám se ho! Až tam jsem se dozvěděla, že ho máme u sousedky. A kde je naše holčička? a znovu jsem se rozbrečela. Řekl mi, že ji pan doktor zabalil do deky a odvezl jinou sanitkou, která pro ně přijela, protože tou prvni jsem odjela s jiným lékařem já. Když jsme přijeli do nemocnice, tak už jsem na tom psychicky byla tak zle, že jsem opět zkolabovala a musely mi prý zavést kapačky a silná sedativa, protože doktor měl obavy o můj zdravotní stav.
Když jsem se po dvou dnech probudila, tak jediné na co jsem myslela a chtěla, bylo být s mojí holčičkou a jít za ní. Rozbila jsem skleničku, kterou jsem měla na stolku a chtěla si podřezat žíly. V tu chvíli akorát přišel manžel, chytil mě za ruku a řekl, co to děláš? Co blázníš? Je tady Matýsek a ten potřebuje maminku, která se o něj bude starat spolu s tatínkem. A jsem tu taky já a já tě miluji a potřebuji tě. Já vím, že to bude težké miláčku, ale spolu s naším synem to zvládneme a objal mě.
Když mě po týdnu propustili z nemocnice domů, kde to na mě opět všechno padlo, nám sousedka přivedla Matyáška, který ke mně přiběhl a chytil mě okolo krku. V tu chvíli jsem si vzpoměla na manželova slova, „Matýsek tě potřebuje“. Byla nařízena soudní pitva, která ale neukázala přesnou příčinu smrti - doktor nám řekl, že se stává, že děti zničeho nic přestanou dýchat a bez příčiny zemřou! Prý se tomu řiká Syndrom náhlého umrtí dítěte. Naše malá nám umřela přesně v den, kdy jí byli pouhé dva měsíce, 15. 10. 2010. Bolí to hrozně moc a nikdy bolet nepřestane, ale ta doba, po kterou tu byla s námi, byla báječná. Chtěla bych se omluvit za ty slohy, ale hrozně mi pomáhá, když se z toho můžu vypsat! Na závěr bych chtěla ještě napsat svému andílkovi vzkaz!
Naše milovaná Klárko! Vždy jsi pro nás byla, jsi a budeš naše holčička, která nám i přes svůj krátký život dokazovala, že život umí být krásný!
Maminka, Tatínek a Máťa
Přečtěte si také
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 25
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1420
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3140
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1035
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2704
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1249
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3787
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1607
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 600
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1630
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Držte se .......
.Já mám taky jednoho syna a od začátku těhu jsem chtěla monitor dechu.Některé kamarádky na mě koukaly jako na hysterku,že je to zbytečné,ale teď vidím,že není,i když jsem si říkala,jestli bych mu dokázala pomoct,kdyby přestal dýchat.Zapínala jsem ho asi do roka a půl i na spaní po obědě.Moc ti přeji,ať ta největší bolest brzy přebolí, i když je jasné,že se úplně nestratí nikdy.