Kojení je hračka
Mléko ze mě stříká na všechny strany. Není nic snazšího a přirozenějšího, než nakojit vlastní dítě. Jde mi to dokonce tak dobře, že občas u toho dokážu i usnout. A tak přemýšlím o kariéře laktační poradkyně... možná... až se mi někdy bude chtít na ten jejich kurz.
Každopádně je to zázrak. Jestli někdo považoval kojení za horor, byla jsem to já. Prvních pár týdnů bylo s podivem, že jsem se nedopustila trestného činu, když mi někdo říkal o tom, jak je kojení přirozené, jednoduché a praktické.
Byly tři věci, které mi pomáhaly překonat ty problematické začátky, o kterých jsem se podrobně rozepsala ve svém prvním deníčku. Jednak to, že moje sestra kojila jako o život. Když to zvládla ona, nechtělo se mi to jen tak vzdát. Druhá věc byla, že mi už v porodnici sestřička říkala, že se vše zlepší, až bude mít miminko přes čtyři kila a bude silnější. Tak se také stalo. A pak mi zde kdosi napsal, že se kojení zázračně zlepšilo až po třetím měsíci. Měla jsem v úmyslu to vydržet alespoň ty čtyři měsíce, v lepším případě půl roku.
Třetí měsíc byl ale opravdu přelomový, zbavili jsme se odsávačky, váhy a zůstaly nám 1-2 pomocné lahvičky mléka denně na dokrmení, které jsme nakonec odbourali úplně, jak jsme přidávali tužší stravu. Nakonec se přiblížilo léto, půl rok už dávno minulo a já jsem kojila a kojila a čelila jinému problému - nevěděla jsem, jak do našeho kojence závisláčka dostat jiné tekutiny. Až velká vedra ho donutila cucnout si občas vody.
Občas jsem uvažovala, jestli napsat pokračování kojícího deníčku, ale nenapadlo mě nic moc vtipného, jen jakési povzbudivé pokračování a ujištění, že to jde zvládnout - tedy alespoň v případě, kdy hlavním problémem není nedostatek mléka, ale technika, jak to do toho děcka dostat. Říkala jsem si, že to bude asi deníček dost krátký. Naučili se to a kojili a kojili a pokud žijí, kojí dodnes.
Celý čas jsem průběžně válčila s menší oděrkou, která se ale vždycky zase zlepšila a dalo se kojit i s ní. Jen jsem si říkala, co udělají první zuby. Ty ale stále nepřicházely a nepřicházely. Když bylo malému téměř deset měsíců, přišlo něco úplně jiného, najednou se vrátily problémy s kojením.
Začalo mi to být strašně nepříjemné, prsa mě bolela a já, kojící profík, jsem si hned neuvědomila, čím by to mohlo být. Odpověď mi dal až malý papírek, na kterém se pomalu a neochotně objevila druhá čárka.
Plánovaně a nečekaně zároveň. Když se narodilo první miminko, bylo mi 37,5. Po císaři mi bylo řečeno počkat nejméně devět měsíců, než otěhotním. A protože nám to s tím prvním trvalo osm měsíců, říkala jsem si, že tomu necháme pomalu volný průběh a že snad během půl roku otěhotním a v jeho dvou letech bychom mohli mít druhé.
To poslední, co jsem čekala a čemu bych věřila, bylo, že to zrovna mně, v mém věku a po předchozí zkušenosti vyjde tentokrát napoprvé. Konečně jsem měla omluvu toho, že jsem se já, celkem racionální bytost, rozbrečela na chalupě poté, co mi dítě vykoplo přesnídávku z ruky a záhadně se mi ztratilo čisté oblečení, zrovna když jsme čekali návštěvu.
No, napadlo mě to už v průběhu měsíce, ale stejně jsem se do testu moc nehrnula, protože jsem od porodu měla poněkud delší cyklus. Nakonec jsem se v den, kdy mi bylo celkově divně, odplížila večer do koupelny a stejně jako u prvního jsem si test udělala až 32. den, kdy se nic nedělo.
Vykoukla na mě ihned jedna čárka a já jsem nenápadně vyhodila krabičku, aby si toho manžel nevšiml, že zase zbytečně plaším… Pak jsem se vrátila do koupelny, kde se mezitím začala ukazovat průsvitná a nezřetelná druhá. První těhotenství jsem manželovi neoznámila moc originálně, tak jsem si říkala, že bych alespoň na podruhé mohla, ale nakonec jsem mu jen vykuleně odnesla papírek a říkala mu: „Vidíš to, co já?“
Přesnou udivenou odpověď si nepamatuji, jen mi utkvěla v paměti věta, že se chystal, jak na tom bude zase půl roku dřít a ono nic… Samozřejmě jsme měli radost a ten první den jsme šli na procházku a vše vesele probírali.
Ty další dny na mě trochu padla lehká chmura, zvaná kojení. Do té doby jsem si přečetla jen pár diskuzí, jak je kojení v těhotenství v pohodě. Teď jsem narazila na pár článků, že to tedy v pohodě vůbec být nemusí a v mém případě také nebylo. Dětská doktorka mě naštěstí povzbudila, že si nemám dělat starosti. Důležité je, že jsem kojila půl roku a teď mohu syna klidně odstavit. A když Nutrilon už vůbec nechce, mám mu dát nějaké ochucené mléko.
Moc dobrý pocit jsem z toho neměla, ale kojení mi bylo opravdu nepříjemné. Někde jsem nedávno četla článek, že jen 39 % dětí v ČR je kojeno déle než půl roku, tak jsem si říkala, že jsem zvládla alespoň něco, ale plánovala jsem kojit minimálně do roka. Jelikož jsme měli doma drahý Nutrilon Profutura, který jsem měla na kaše (kupuji nemléčné, neochucené kaše, do kterých dávám zbytky ovocných přesnídávek nebo čerstvé ovoce) a měla jsem ho ještě dost, protože krabici jsem měla na dva měsíce, nechtělo se mi kupovat jiné mléko, a tak jsem vyzkoušela vanilku a kakao.
Po asi čtyřech ochucených lahvích si mladý pán zvykl, že se mléko už zase pije i z lahve a pil ho dál neochucené. Tak jsme najeli na systém láhev ráno a láhev večer a zbytek jsem kojila. Prsa se zklidnila a já si říkala, že to tak ještě chvíli zvládnu. Ale…
Nevím, jestli to bylo tím snadno dostupným mlékem v lahvi, nebo tím, že se v těhotenství může měnit chuť mléka, ale po pár dnech se na mě Kryštůfek začal šklebit, když jsem mu chtěla dát prso a díval se na mě pohledem, který říkal, proč se tu svlékáš, co já s tím asi tak budu dělat? Zkrátka a dobře náš závisláček se sám z velké míry odstavil během cca 14 dnů. Jedině v noci, když se rozespalý probudil, ještě si občas cucnul, ale i to rychle přestalo.
Tak jsme tedy po velkých počátečních problémech kojili a dokojili ve věku 10,5 měsíce a zároveň nám v tomto věku po týdnu trápení vykoukl první zub. Velký brácha se cítí zkrátka už jako velký. V den, kdy jsme viděli poprvé naše nové centimetrové miminko na ultrazvuku, se Kryštůfek poprvé pustil a udělal tři kroky.
Ještě jsem asi dva týdny odstříkávala, ale mléka už byl opravdu málo a postupně vymizelo. Naše děťátko se rozhodlo dohnat své zpoždění a během měsíce a půl zvládl pět zubů a také chůzi. Já jsem překonala únavný první trimestr a jedeme dál. Začínám se kulatit a po bytě nám běhá roční dítě s láhví.
Konec, jaký nabralo to mé kojení, jsem tedy nečekala, ale na druhou stranu jsem ráda, že nám to krátce před čtyřicítkou vše tak hezky klaplo. Ostatně když se na vás syn podívá, usměje se a řekne: „BABA, DĚDĚ,“ tak si uvědomíte, že toho času už není nazbyt. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1171
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1215
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 507
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 310
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19112
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2753
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
jak v deníčku hrdě popisuješ. To že nemáš problém s laktaci? Deniček na mne pusobí dojmem lehkého vysměchu těm kterým to nejde 
. A to jsem z těch kterým stříká mléko z výstřihu samo, ale jsem empatický člověk a deník takovým stylem bych nenapsala. Takže za mne je kojení dar a né „hračka“.
kojení je prostě téma s velkým T a my jsme na tom stejně jako vy, ještě tedy bych byla šťastná, kdyby jsme konečně objevili mlíčko, po kterém budeme všichni spokojení 
pěkně se četl, smysluplný, bez chyb… Gratuluju, že vše jde tak krásně 
Já jsem kojila jen chvilku, ale i tak to stálo za to 
.
