Kojení je hračka
Mléko ze mě stříká na všechny strany. Není nic snazšího a přirozenějšího, než nakojit vlastní dítě. Jde mi to dokonce tak dobře, že občas u toho dokážu i usnout. A tak přemýšlím o kariéře laktační poradkyně... možná... až se mi někdy bude chtít na ten jejich kurz.
Každopádně je to zázrak. Jestli někdo považoval kojení za horor, byla jsem to já. Prvních pár týdnů bylo s podivem, že jsem se nedopustila trestného činu, když mi někdo říkal o tom, jak je kojení přirozené, jednoduché a praktické.
Byly tři věci, které mi pomáhaly překonat ty problematické začátky, o kterých jsem se podrobně rozepsala ve svém prvním deníčku. Jednak to, že moje sestra kojila jako o život. Když to zvládla ona, nechtělo se mi to jen tak vzdát. Druhá věc byla, že mi už v porodnici sestřička říkala, že se vše zlepší, až bude mít miminko přes čtyři kila a bude silnější. Tak se také stalo. A pak mi zde kdosi napsal, že se kojení zázračně zlepšilo až po třetím měsíci. Měla jsem v úmyslu to vydržet alespoň ty čtyři měsíce, v lepším případě půl roku.
Třetí měsíc byl ale opravdu přelomový, zbavili jsme se odsávačky, váhy a zůstaly nám 1-2 pomocné lahvičky mléka denně na dokrmení, které jsme nakonec odbourali úplně, jak jsme přidávali tužší stravu. Nakonec se přiblížilo léto, půl rok už dávno minulo a já jsem kojila a kojila a čelila jinému problému - nevěděla jsem, jak do našeho kojence závisláčka dostat jiné tekutiny. Až velká vedra ho donutila cucnout si občas vody.
Občas jsem uvažovala, jestli napsat pokračování kojícího deníčku, ale nenapadlo mě nic moc vtipného, jen jakési povzbudivé pokračování a ujištění, že to jde zvládnout - tedy alespoň v případě, kdy hlavním problémem není nedostatek mléka, ale technika, jak to do toho děcka dostat. Říkala jsem si, že to bude asi deníček dost krátký. Naučili se to a kojili a kojili a pokud žijí, kojí dodnes.
Celý čas jsem průběžně válčila s menší oděrkou, která se ale vždycky zase zlepšila a dalo se kojit i s ní. Jen jsem si říkala, co udělají první zuby. Ty ale stále nepřicházely a nepřicházely. Když bylo malému téměř deset měsíců, přišlo něco úplně jiného, najednou se vrátily problémy s kojením.
Začalo mi to být strašně nepříjemné, prsa mě bolela a já, kojící profík, jsem si hned neuvědomila, čím by to mohlo být. Odpověď mi dal až malý papírek, na kterém se pomalu a neochotně objevila druhá čárka.
Plánovaně a nečekaně zároveň. Když se narodilo první miminko, bylo mi 37,5. Po císaři mi bylo řečeno počkat nejméně devět měsíců, než otěhotním. A protože nám to s tím prvním trvalo osm měsíců, říkala jsem si, že tomu necháme pomalu volný průběh a že snad během půl roku otěhotním a v jeho dvou letech bychom mohli mít druhé.
To poslední, co jsem čekala a čemu bych věřila, bylo, že to zrovna mně, v mém věku a po předchozí zkušenosti vyjde tentokrát napoprvé. Konečně jsem měla omluvu toho, že jsem se já, celkem racionální bytost, rozbrečela na chalupě poté, co mi dítě vykoplo přesnídávku z ruky a záhadně se mi ztratilo čisté oblečení, zrovna když jsme čekali návštěvu.
No, napadlo mě to už v průběhu měsíce, ale stejně jsem se do testu moc nehrnula, protože jsem od porodu měla poněkud delší cyklus. Nakonec jsem se v den, kdy mi bylo celkově divně, odplížila večer do koupelny a stejně jako u prvního jsem si test udělala až 32. den, kdy se nic nedělo.
Vykoukla na mě ihned jedna čárka a já jsem nenápadně vyhodila krabičku, aby si toho manžel nevšiml, že zase zbytečně plaším… Pak jsem se vrátila do koupelny, kde se mezitím začala ukazovat průsvitná a nezřetelná druhá. První těhotenství jsem manželovi neoznámila moc originálně, tak jsem si říkala, že bych alespoň na podruhé mohla, ale nakonec jsem mu jen vykuleně odnesla papírek a říkala mu: „Vidíš to, co já?“
Přesnou udivenou odpověď si nepamatuji, jen mi utkvěla v paměti věta, že se chystal, jak na tom bude zase půl roku dřít a ono nic… Samozřejmě jsme měli radost a ten první den jsme šli na procházku a vše vesele probírali.
Ty další dny na mě trochu padla lehká chmura, zvaná kojení. Do té doby jsem si přečetla jen pár diskuzí, jak je kojení v těhotenství v pohodě. Teď jsem narazila na pár článků, že to tedy v pohodě vůbec být nemusí a v mém případě také nebylo. Dětská doktorka mě naštěstí povzbudila, že si nemám dělat starosti. Důležité je, že jsem kojila půl roku a teď mohu syna klidně odstavit. A když Nutrilon už vůbec nechce, mám mu dát nějaké ochucené mléko.
Moc dobrý pocit jsem z toho neměla, ale kojení mi bylo opravdu nepříjemné. Někde jsem nedávno četla článek, že jen 39 % dětí v ČR je kojeno déle než půl roku, tak jsem si říkala, že jsem zvládla alespoň něco, ale plánovala jsem kojit minimálně do roka. Jelikož jsme měli doma drahý Nutrilon Profutura, který jsem měla na kaše (kupuji nemléčné, neochucené kaše, do kterých dávám zbytky ovocných přesnídávek nebo čerstvé ovoce) a měla jsem ho ještě dost, protože krabici jsem měla na dva měsíce, nechtělo se mi kupovat jiné mléko, a tak jsem vyzkoušela vanilku a kakao.
Po asi čtyřech ochucených lahvích si mladý pán zvykl, že se mléko už zase pije i z lahve a pil ho dál neochucené. Tak jsme najeli na systém láhev ráno a láhev večer a zbytek jsem kojila. Prsa se zklidnila a já si říkala, že to tak ještě chvíli zvládnu. Ale…
Nevím, jestli to bylo tím snadno dostupným mlékem v lahvi, nebo tím, že se v těhotenství může měnit chuť mléka, ale po pár dnech se na mě Kryštůfek začal šklebit, když jsem mu chtěla dát prso a díval se na mě pohledem, který říkal, proč se tu svlékáš, co já s tím asi tak budu dělat? Zkrátka a dobře náš závisláček se sám z velké míry odstavil během cca 14 dnů. Jedině v noci, když se rozespalý probudil, ještě si občas cucnul, ale i to rychle přestalo.
Tak jsme tedy po velkých počátečních problémech kojili a dokojili ve věku 10,5 měsíce a zároveň nám v tomto věku po týdnu trápení vykoukl první zub. Velký brácha se cítí zkrátka už jako velký. V den, kdy jsme viděli poprvé naše nové centimetrové miminko na ultrazvuku, se Kryštůfek poprvé pustil a udělal tři kroky.
Ještě jsem asi dva týdny odstříkávala, ale mléka už byl opravdu málo a postupně vymizelo. Naše děťátko se rozhodlo dohnat své zpoždění a během měsíce a půl zvládl pět zubů a také chůzi. Já jsem překonala únavný první trimestr a jedeme dál. Začínám se kulatit a po bytě nám běhá roční dítě s láhví.
Konec, jaký nabralo to mé kojení, jsem tedy nečekala, ale na druhou stranu jsem ráda, že nám to krátce před čtyřicítkou vše tak hezky klaplo. Ostatně když se na vás syn podívá, usměje se a řekne: „BABA, DĚDĚ,“ tak si uvědomíte, že toho času už není nazbyt. 
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 631
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 709
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 438
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 778
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 192
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1140
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1160
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 927
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 725
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3910
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
.
jak v deníčku hrdě popisuješ. To že nemáš problém s laktaci? Deniček na mne pusobí dojmem lehkého vysměchu těm kterým to nejde 
. A to jsem z těch kterým stříká mléko z výstřihu samo, ale jsem empatický člověk a deník takovým stylem bych nenapsala. Takže za mne je kojení dar a né „hračka“.
kojení je prostě téma s velkým T a my jsme na tom stejně jako vy, ještě tedy bych byla šťastná, kdyby jsme konečně objevili mlíčko, po kterém budeme všichni spokojení 
pěkně se četl, smysluplný, bez chyb… Gratuluju, že vše jde tak krásně 
Já jsem kojila jen chvilku, ale i tak to stálo za to 
.
