Kojit může každá? Ha.
- Rodičovství
- Dascha_T
- 20.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O kojení toho bylo a je napsáno hodně. S mým prvním těhotenstvím jsem se tolik těšila, až se synáček narodí a přiložím si ho k prsu a on bude sát a dívat se mi do očí a budeme pořád spolu, spojeni tou nádhernou intimní nití. Ale ouha...
V půl druhé v noci se konečně narodil. Můj krásný čtyřkilový uzlíček. Byly jsme domluvené s mou porodní asistentkou, že mi ho okamžitě dají na břicho a přiloží k prsu. Porod byl dost těžký, ale byla a jsem na sebe pyšná, že jsem nepřistoupila na císařský řez. Chtěla jsem přirozený porod, bez jakýchkoliv analgetik, hormonů atd.
Po 8 hodinách jsem ho konečně měla na sobě. Nádherně zmačkanou žabičku, která se mě dotýkala ručičkama a otvírala pusinku. Hned si našel prso, ale okamžitě usnul. Pak mě odvezli na pokoj s tím, ať si odpočinu, a malého si nechaly sestřičky na pokoji u sebe.
Po pár hodinách, kdy jsem se mohla postavit, jsem si pro ten můj uzlíček došla. Byla to taková krása. Snažila jsem se ho stále přikládat k prsu, nicméně bradavku tak ocumlával a usínal. A tak to probíhalo i druhý den. I třetí.
Se sestřičkami jsme zkoušely různé kojící polohy, dokonce i suplementor, ale mrňousek nejevil zájem. Začal hubnout. Z jeho čtyř kil jsme se pomalu dostávali ke třem kilům. Plakal. Měl hlad. Přistoupila jsem k příkrmu. Pořád jsem ho zkoušela přikládat, měla ho na sobě, kůže na kůži, ale nic.
Pak jsem využila laktační poradkyni, úžasnou ženu. Snažily jsme se asi 5 týdnů, ale chlapeček se prostě nepřisál. Mléko se jakžtakž tvořilo, ale můj milovaný Adámek prso odmítal.
Bylo to hrozné. Pocit selhání. Zklamání. Strašné podkopnutí sebedůvěry. Nezabralo na něj nic. Nošení v šátku, skin to skin, prostě nic. Teď je mu skoro pět měsíců, je to kluk jako buk, ale ve mně je stále pocit selhání. A strašného smutku, že jsem svému chlapečku nemohla dát mléko.
Ze všech stran jsme masírovány, jak je kojení „životně“ důležité, kojit může každá žena, každá má ta správná prsa. U nás prostě vše selhalo. Ještě teď cítím vlhkost v očích, ale zároveň si říkám, že jsem nemohla udělat víc.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 649
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1143
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 488
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 302
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19007
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2511
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2738
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2465
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1645
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....