Kojit nebo nekojit?
Myslím, že kojení versus umělé mléko je jedno z nejžhavějších témat. Na jedné straně jsou nekompromisní zastánci přirozeného kojení a na straně druhé jsou matky, které se smířily s tím, že měsíčně zaplatí nemalé peníze za to, že jejich dítě nebude hladovět, když jejich prsa nemají tolik mléka, kolik je třeba. Já se zde nesnažím o rozebrání toho, co z toho je lepší, ale chci se podělit o své zkušenosti z obou táborů. A musím říct, že obojí je dobré.
Mám dva syny. První vyrostl na umělém mléku. Druhý je plně kojený.
Před narozením prvního syna jsem si říkala, jak je kojení přirozená věc a jak to půjde samo a jednoduše. Nastudovala jsem si na netu polohy kojení a myslela jsem si, že to stačí znát.
V porodnici nám po zabydlení na poporodním pokoji pustili naučné video „Jak správně kojit“. U toho za mnou několikrát přišli, abych jim podepsala spoustu formalit a důležitých papírů. Mobil mi nestále vibroval s gratulačními smskami. A ještě mi do toho říkali strašně důležité informace, jako že ten příbor, co mám v šuplíku, si určitě nemám po propuštění brát domů jako suvenýr a že teplotu si musím měřit ráno a odpoledne.
Za čtyřdenní pobyt v porodnici jsem se naučila jednu polohu kojení, a to v leže. Malého mi tam narvali k prsu a kojte. Když se mi malý u prsu vztekal, řekla mi spolubydlící, že už je to dlouho, co řve, že potřebuje příkrm. Ať jsem nevěděla, co to je, poslechla jsem jako prvorodička každou radu a utíkala do kuchyňky přihřát ten zázrak, po kterém mi malý konečně usnul a nehladověl.
Po cestě domů z porodnice jsme se zastavili v obchodě pro příkrm stejné značky jako v porodnici. Pač jsem nevěděla, která značka je dobrá a byla jsem přesvědčená, že pokud si nekoupím umělé mléko, tak mi malý doma určitě vyhladoví. Doma jsme kojili tak nějak běžně s tím, že pokud se po kojení vztekal usoudila jsem, že mám málo mléka a přihřála mu umělé.
Doma jsem se nezastavila, bylo furt co řešit kolem malého. A tak jsem si odložila zavolání laktační poradkyně až na později. Nakonec jsem ji zavolala za 14 dní po porodu, kdy jsem se dozvěděla, že malý nepřibírá. Dozvěděla jsem se od ní neskutečně hodně rad, které jsem si zapamatovala do dneška.
Poradila mi i další kojící polohy. Řekla mi, že malý se vzteká a nepije, protože mám vpáčené bradavky. A na to mi poradila používat kloboučky. Taky mi doporučila kojiící polštář, medelu pro případné příkrmy (do té doby byl malý krmený láhví, pro nevědomost). Poradila mi, že mlíko se tvoří podle poptávky a že je noční krmení důležité pro tvorbu mléka. Že není žádné jídlo, které zaručí větší tvorbu mléka (jako černý birel nebo melta, jak se traduje).
O tom, že je dobré přikládat v rámci jednoho kojení vždy ke stejnému prsu, aby dítě dostalo zadní mléko. Z toho jsem měla zmatek, protože v porodnici mi říkali, že mám prsa střídat. Až teď jsem se dozvěděla, že zpočátku se prsa střídají, kdy mléka je méně, a po 14 dnech se pak kojí jen z jednoho.
Takže jsem se vydala do obchodu koupit spoustu pomůcek jako kojící polštář, kloboučky, medelu,… A kojila a kojila. Velice jsem se radovala, když mi po několika dnech konečně šlo nakojit s polštářem a kloboučky. Nicméně po návštěvě doktorky vyšlo najevo, že malý nepřibírá. A tak jsme měli nařízeno přikrmovat.
To bylo asi nejnáročnější, protože jsem musela i sterilizovat láhve i dlouze kojit. V noci jsem si nastavovala budík, abych odsávala mléko, a tak zvýšila produkci. Ale po další kontrole u doktorky a zvážení malého přímo tam před a po kojení jsme dospěli k závěru, že malý musí mít ještě více umělého mléka. Za dva měsíce nic nepřibral. Pár dní jsem se pak ještě snažila kojit i přes tak velké množství příkrmů. Nakonec jsem to ale vzdala.
U druhého syna to bylo úplně jiné. Po porodu se přisál hned několikrát a vyloženě se snažil co nejvíc vydolovat. První den v porodnici toho ještě moc nepil. Druhý den se snažil, ale ještě tam toho prvního mléka moc nebylo. Dokonce jsem nakonec zašla pro umělé mléko, protože měl fakt málo. Sestřička mě uklidňovala, že je to normální, že mléko ještě není, že se vytvoří až třetí čtvrtý den. A že jeden příkrm nijak neublíží.
Tak jsem nakonec přistoupila na umělé mléko s tím, že jsem si vyžádala stříkačku. Pak ho ale víc bolelo bříško. Po prořvaném dnu jsem v noci zašla za sestřičkou, jestli by malý nemohl být na chvíli u nich, že už jsem vyčerpaná a potřebuju se trochu prospat. Spala jsem v kuse 6 hodin. Ráno jsem se vzbudila odpočatá. Hned jsem začala kojit i v sedě v různých mně lépe vyhovujících polohách. A tak jsem vesele kojila celý den, bez příkrmů.
Další den jsme šli domů s tím, že malý přibírá. Z porodnice jsme jeli rovnou do našeho nového domečku. Ačkoliv jsme museli po příjezdu z porodnice ještě stěhovat pár věcí a zabydlovat se, byla jsem psychicky úplně v pohodě a naprosto spokojená. Protože v novém bydlení bylo všechno nové a podle našich představ. A tak jsem vesele kojila dál a mlíka bylo dostatek. Po 14 dnech na kontrole měl malý o půl kila víc. Takže kojíme dál a jsme oba spokojeni.
Kdybych měla srovnat, jestli je lepší umělé mléko nebo kojení, tak bych určitě řekla, že obojí je dobré. Teď, když plně kojím ale nevidím žádné nevýhody na kojení a jsem plně spokojená. Nicméně, když jsem krmila prvního syna, tak mi to taky vyhovovalo. Sterilizace láhví nebyla až tak složitá. Krmení bylo rychlejší z láhve. Venku nebyl problém nakrmit, měla jsem vodu v termosce a příprava mléka byla rychlá.
Někdo říká, že kojené děti jsou zdravější. Nemyslím si to, protože první syn nebyl v prvním roce ani jednou nemocný a ani teď nemá žádnou nemoc kromě občasného nachlazení. Nicméně kojení je teda fakt perfektní, můžu nakrmit syna kdykoliv a kdekoliv, neřeším teplotu mléka, nemusím s sebou tahat milión věcí. Už tak toho je třeba mít u sebe dost.
I když je tenhle deníček asi dost zmatený, snažila jsem popsat moje zkušenosti. Myslím, že je zajímavé zkusit obě varianty krmení a porovnat je. Nicméně jsem předchozí noc moc nenaspala, tak je možná deníček trochu chaotický. Ale to mi, doufám, prominete.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20630
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Kazdopadne, nevim, co jsi to mela za LP, skoro vse, co ti poradila, bylo blbe a ani se nedivím, ze jsi s kojením skončila. Take to, ze je roční (nebo nevim kolik přesně je tvému synovi) dite zdrave i kdyz bylo na UM, neni zrovna směrodatné, vliv kojeni na zdraví a vývoj ditete ma mnohem vetsi dosah nez jsou nejaka nachlazení a pro dělání nějakých závěru bych tedy zvolila asi delší dobu sledování stavu kojeneho a nekojeneho ditete, čímž ale netvrdím, ze nekojene dite nemuze byt zdrave jako řípa. Doporucuju si o kojeni neco nastudovat a kojit několik let…potom to zkus napsat znova 
obe svoje holky jsem kojila, ne nekolik let, ale byly temer do roka kojene, ale co je spatneho na um, kdyz maminka kojit nemuze, nejde to, neni mleko. A stava se to, i kdyz se zenska snazi. Kojeni neni predurceno kazde a je to tak i v prirode, kde nekojene mlade bohuzel zemre, takze budme radi, ze neco jako UM existuje.
mně bude letos třicet, kojim celkem už osm let, z toho plyne, že jsem tedy zastánkyní kojení. Pouze ženy, co nemají prsní žlázy nemohou kojit, to jsem si za ty roky overila a nikdo mě nepresvedci o opaku. Pokud má žena s kojením problémy, je ale potřeba mnoha faktorů, aby mohla plně kojit dle libosti. Rozhodně je mi ale celkem ukradené, když někdo dává flasku už v porodnici. Každého věc. A pokud pak slyším pohádky o tom, že kojit nemohly proto a proto, tak jedním uchem tam a druhým ven. Daleko víc si o tomto popovidam s někým, kdo narovinu řekne, kojení mně nešlo, vzdala jsem to, dle mého to není životně důležité..pak ok. Každopádně myslím, že tady dnes bude pěkná mela 
Než „tlačit vozík postranní cestou, i když to nejde“ 
ale zvykla jsem si na to a kojila jsem Tak pak i rada.Uz v nemocnici se davaji bylinkove caje na kojeni, ktere opravdu pomahaji(takze LP podle me nemela pravdu )
ja jsem toho pit pak moc nemohla, protoze jsem mela pak mleka moc.
.
