Kojit nebo nekojit?
Myslím, že kojení versus umělé mléko je jedno z nejžhavějších témat. Na jedné straně jsou nekompromisní zastánci přirozeného kojení a na straně druhé jsou matky, které se smířily s tím, že měsíčně zaplatí nemalé peníze za to, že jejich dítě nebude hladovět, když jejich prsa nemají tolik mléka, kolik je třeba. Já se zde nesnažím o rozebrání toho, co z toho je lepší, ale chci se podělit o své zkušenosti z obou táborů. A musím říct, že obojí je dobré.
Mám dva syny. První vyrostl na umělém mléku. Druhý je plně kojený.
Před narozením prvního syna jsem si říkala, jak je kojení přirozená věc a jak to půjde samo a jednoduše. Nastudovala jsem si na netu polohy kojení a myslela jsem si, že to stačí znát.
V porodnici nám po zabydlení na poporodním pokoji pustili naučné video „Jak správně kojit“. U toho za mnou několikrát přišli, abych jim podepsala spoustu formalit a důležitých papírů. Mobil mi nestále vibroval s gratulačními smskami. A ještě mi do toho říkali strašně důležité informace, jako že ten příbor, co mám v šuplíku, si určitě nemám po propuštění brát domů jako suvenýr a že teplotu si musím měřit ráno a odpoledne.
Za čtyřdenní pobyt v porodnici jsem se naučila jednu polohu kojení, a to v leže. Malého mi tam narvali k prsu a kojte. Když se mi malý u prsu vztekal, řekla mi spolubydlící, že už je to dlouho, co řve, že potřebuje příkrm. Ať jsem nevěděla, co to je, poslechla jsem jako prvorodička každou radu a utíkala do kuchyňky přihřát ten zázrak, po kterém mi malý konečně usnul a nehladověl.
Po cestě domů z porodnice jsme se zastavili v obchodě pro příkrm stejné značky jako v porodnici. Pač jsem nevěděla, která značka je dobrá a byla jsem přesvědčená, že pokud si nekoupím umělé mléko, tak mi malý doma určitě vyhladoví. Doma jsme kojili tak nějak běžně s tím, že pokud se po kojení vztekal usoudila jsem, že mám málo mléka a přihřála mu umělé.
Doma jsem se nezastavila, bylo furt co řešit kolem malého. A tak jsem si odložila zavolání laktační poradkyně až na později. Nakonec jsem ji zavolala za 14 dní po porodu, kdy jsem se dozvěděla, že malý nepřibírá. Dozvěděla jsem se od ní neskutečně hodně rad, které jsem si zapamatovala do dneška.
Poradila mi i další kojící polohy. Řekla mi, že malý se vzteká a nepije, protože mám vpáčené bradavky. A na to mi poradila používat kloboučky. Taky mi doporučila kojiící polštář, medelu pro případné příkrmy (do té doby byl malý krmený láhví, pro nevědomost). Poradila mi, že mlíko se tvoří podle poptávky a že je noční krmení důležité pro tvorbu mléka. Že není žádné jídlo, které zaručí větší tvorbu mléka (jako černý birel nebo melta, jak se traduje).
O tom, že je dobré přikládat v rámci jednoho kojení vždy ke stejnému prsu, aby dítě dostalo zadní mléko. Z toho jsem měla zmatek, protože v porodnici mi říkali, že mám prsa střídat. Až teď jsem se dozvěděla, že zpočátku se prsa střídají, kdy mléka je méně, a po 14 dnech se pak kojí jen z jednoho.
Takže jsem se vydala do obchodu koupit spoustu pomůcek jako kojící polštář, kloboučky, medelu,… A kojila a kojila. Velice jsem se radovala, když mi po několika dnech konečně šlo nakojit s polštářem a kloboučky. Nicméně po návštěvě doktorky vyšlo najevo, že malý nepřibírá. A tak jsme měli nařízeno přikrmovat.
To bylo asi nejnáročnější, protože jsem musela i sterilizovat láhve i dlouze kojit. V noci jsem si nastavovala budík, abych odsávala mléko, a tak zvýšila produkci. Ale po další kontrole u doktorky a zvážení malého přímo tam před a po kojení jsme dospěli k závěru, že malý musí mít ještě více umělého mléka. Za dva měsíce nic nepřibral. Pár dní jsem se pak ještě snažila kojit i přes tak velké množství příkrmů. Nakonec jsem to ale vzdala.
U druhého syna to bylo úplně jiné. Po porodu se přisál hned několikrát a vyloženě se snažil co nejvíc vydolovat. První den v porodnici toho ještě moc nepil. Druhý den se snažil, ale ještě tam toho prvního mléka moc nebylo. Dokonce jsem nakonec zašla pro umělé mléko, protože měl fakt málo. Sestřička mě uklidňovala, že je to normální, že mléko ještě není, že se vytvoří až třetí čtvrtý den. A že jeden příkrm nijak neublíží.
Tak jsem nakonec přistoupila na umělé mléko s tím, že jsem si vyžádala stříkačku. Pak ho ale víc bolelo bříško. Po prořvaném dnu jsem v noci zašla za sestřičkou, jestli by malý nemohl být na chvíli u nich, že už jsem vyčerpaná a potřebuju se trochu prospat. Spala jsem v kuse 6 hodin. Ráno jsem se vzbudila odpočatá. Hned jsem začala kojit i v sedě v různých mně lépe vyhovujících polohách. A tak jsem vesele kojila celý den, bez příkrmů.
Další den jsme šli domů s tím, že malý přibírá. Z porodnice jsme jeli rovnou do našeho nového domečku. Ačkoliv jsme museli po příjezdu z porodnice ještě stěhovat pár věcí a zabydlovat se, byla jsem psychicky úplně v pohodě a naprosto spokojená. Protože v novém bydlení bylo všechno nové a podle našich představ. A tak jsem vesele kojila dál a mlíka bylo dostatek. Po 14 dnech na kontrole měl malý o půl kila víc. Takže kojíme dál a jsme oba spokojeni.
Kdybych měla srovnat, jestli je lepší umělé mléko nebo kojení, tak bych určitě řekla, že obojí je dobré. Teď, když plně kojím ale nevidím žádné nevýhody na kojení a jsem plně spokojená. Nicméně, když jsem krmila prvního syna, tak mi to taky vyhovovalo. Sterilizace láhví nebyla až tak složitá. Krmení bylo rychlejší z láhve. Venku nebyl problém nakrmit, měla jsem vodu v termosce a příprava mléka byla rychlá.
Někdo říká, že kojené děti jsou zdravější. Nemyslím si to, protože první syn nebyl v prvním roce ani jednou nemocný a ani teď nemá žádnou nemoc kromě občasného nachlazení. Nicméně kojení je teda fakt perfektní, můžu nakrmit syna kdykoliv a kdekoliv, neřeším teplotu mléka, nemusím s sebou tahat milión věcí. Už tak toho je třeba mít u sebe dost.
I když je tenhle deníček asi dost zmatený, snažila jsem popsat moje zkušenosti. Myslím, že je zajímavé zkusit obě varianty krmení a porovnat je. Nicméně jsem předchozí noc moc nenaspala, tak je možná deníček trochu chaotický. Ale to mi, doufám, prominete.
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 92
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 113
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 165
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 121
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 130
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1995
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 973
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 984
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1086
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 6137
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Kazdopadne, nevim, co jsi to mela za LP, skoro vse, co ti poradila, bylo blbe a ani se nedivím, ze jsi s kojením skončila. Take to, ze je roční (nebo nevim kolik přesně je tvému synovi) dite zdrave i kdyz bylo na UM, neni zrovna směrodatné, vliv kojeni na zdraví a vývoj ditete ma mnohem vetsi dosah nez jsou nejaka nachlazení a pro dělání nějakých závěru bych tedy zvolila asi delší dobu sledování stavu kojeneho a nekojeneho ditete, čímž ale netvrdím, ze nekojene dite nemuze byt zdrave jako řípa. Doporucuju si o kojeni neco nastudovat a kojit několik let…potom to zkus napsat znova 
obe svoje holky jsem kojila, ne nekolik let, ale byly temer do roka kojene, ale co je spatneho na um, kdyz maminka kojit nemuze, nejde to, neni mleko. A stava se to, i kdyz se zenska snazi. Kojeni neni predurceno kazde a je to tak i v prirode, kde nekojene mlade bohuzel zemre, takze budme radi, ze neco jako UM existuje.
mně bude letos třicet, kojim celkem už osm let, z toho plyne, že jsem tedy zastánkyní kojení. Pouze ženy, co nemají prsní žlázy nemohou kojit, to jsem si za ty roky overila a nikdo mě nepresvedci o opaku. Pokud má žena s kojením problémy, je ale potřeba mnoha faktorů, aby mohla plně kojit dle libosti. Rozhodně je mi ale celkem ukradené, když někdo dává flasku už v porodnici. Každého věc. A pokud pak slyším pohádky o tom, že kojit nemohly proto a proto, tak jedním uchem tam a druhým ven. Daleko víc si o tomto popovidam s někým, kdo narovinu řekne, kojení mně nešlo, vzdala jsem to, dle mého to není životně důležité..pak ok. Každopádně myslím, že tady dnes bude pěkná mela 
Než „tlačit vozík postranní cestou, i když to nejde“ 
ale zvykla jsem si na to a kojila jsem Tak pak i rada.Uz v nemocnici se davaji bylinkove caje na kojeni, ktere opravdu pomahaji(takze LP podle me nemela pravdu )
ja jsem toho pit pak moc nemohla, protoze jsem mela pak mleka moc.
.
