Konstatoval jsem, že je doma bordel. Manželka na mě hystericky vyletěla

Nechápu, kdy se to celé zlomilo. Ještě před pár lety jsme fungovali normálně, nebo mi to tak aspoň připadalo. Teď mám ale pocit, že doma chodím po tenkém ledě a netuším proč. Moje žena je podrážděná, vybuchuje kvůli maličkostem a já fakt nevím, čím jsem si to zasloužil.

Konstatoval jsem, že je doma bordel. Manželka na mě hystericky vyletěla Konstatoval jsem, že je doma bordel. Manželka na mě hystericky vyletěla Zdroj: Canva

Včera jsem přišel domů po deváté večer. Dvanáct hodin v práci, hlava plná problémů, žaludek prázdný. Očekával jsem klid. Děti už spaly, aspoň něco. Jenže jakmile jsem otevřel dveře do obýváku, zarazil jsem se. Hračky všude, na stole nádobí, v kuchyni plná linka, drobky, hrnky, papíry. Prostě výbuch.

„Sakra, co to je?“ ujelo mi. Nic víc. Žádný křik, žádná hádka. Jen konstatování stavu.

A v tu chvíli se to spustilo.

Žena vyletěla z kuchyně, začala zběsile sbírat věci ze země a přitom na mě štěkala: „Tak promiň, že to tady není jako z katalogu! Já jsem si dneska asi fakt seděla s nohama nahoře!“
Koukal jsem na ni jak blázen. „Prosím tě, já ti nic nevyčítám. Jen říkám, že je tady bordel.“ „Ty jsi mi právě vynadal!“ „Nevynadal. Jen jsem řekl, že tohle teda není normální.“

Začala být ještě víc hysterická. Nechápu proč. Vždyť přece je logické, že když má člověk doma děti, uklízí se průběžně. Tak jsem to řekl. Klidně. Věcně. Nerozumím v čem je problém.

„Měla bys to uklízet s dětmi během dne, ne až večer.“
Otočila se na mě s hadrem v ruce a úplně vyjela: „Já měla práci! Já jsem dneska fakt pracovala!“ „Aha,“ řekl jsem. „No tak jako promiň, ale než jsi jela pro děti do školky, tak sis práci měla stihnout, pak se máš věnovat jim a domácnosti.“

To byl očividně další špatný krok, i když nechápu proč. Začala mluvit o nějakém tlaku, únavě, že celý den řeší milion věcí. Já jí na to řekl, co si myslím doopravdy: „Já přijedu domů v devět večer, hladovej, utahanej z práce, a fakt nevidím, že bys tady celý den něco dělala, tak promiň, že se ptám.“

Ticho by se dalo krájet. Pak se jí začal třást hlas. „Ty vůbec nevíš, co já tady dělám,“ řekla potichu, ale o to nepříjemněji. „No právě že nevím,“ odpověděl jsem. „Protože tady není nic vidět.“

Začala brečet. To už mi přišlo úplně mimo. Vždyť se jí přece nic neděje. Děti jsou zdravé, máme kde bydlet, peníze máme, já chodím do práce, ona teda taky dělá něco na počítači z domu, blbosti, ale někdo tomu říká práce. Řekl jsem jí to. „Furt jsi jak uzlíček nervů. Nevěříš si, všechno bereš strašně osobně. Přitom se ti vůbec nic neděje.“

To ji dorazilo. Přestala mluvit, jen mechanicky uklízela. Všechno zmizelo rychle, jak kdyby čekala na povel. Během půl hodiny bylo čisto. A klid. Přesně ten klid, který jsem chtěl, když jsem přišel domů.

Nakonec si sedla vedle mě na gauč, pustili jsme si televizi jako každý večer. Mlčela. Já taky. Říkal jsem si, že je to za námi, že se zase uklidnila. Jenže ten pocit zůstal. Něco je jinak.

Poslední dobou je divná. Uzavřená. Někdy podrážděná, jindy úplně bez energie. Když se jí zeptám, co se děje, odpoví: „Nic. To je v pohodě.“ Ale poznám, že to v pohodě není. Jen nevím proč.

A tak mi to vrtá hlavou. Jestli jsem něco přehlédl. Nebo jestli to přehání. Nebo jestli za tím není něco jiného. Nějaký stres, o kterém mi neřekla. Nebo někdo.

Blbost, říkám si. Milence by přece poznal každý. Ale pak si vzpomenu na to ticho na gauči, na ten pohled, když jsem řekl, že se jí nic neděje. A poprvé mě napadne, jestli náhodou nejsem úplně mimo já.

Jenže hned to zase zaplaším. Já přece dělám, co mám. Chodím do práce, živím rodinu, chci doma klid. To není tak moc. Nebo jo?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Parvaneh
363
27.1.26 08:33

Tohle musí být fór. To přeci není možné, aby byl nějaký chlap tak šíleně hloupý.

Vážený pane, pokud existuješ, tak věz, že tvoje žena je extrémně nevyspalá, za celý den si asi nestihla ani na 10 minut sednout, neustále řešila batole a je úplně vyflusaná. A ty přijdeš a začneš ji večer buzerovat, že je doma bordel. Ano, je a bude. Dvanáctka v rachotě je někdy úplné nic proti dvanáctce s batoletem. To mi teda věř.

  • načítám...
  • Zmínit
Ba412
1841
27.1.26 10:10

@Parvaneh plne souhlasim, bohuzel ale tuto reakci znam na vlastni kuzi. Takoveho idiota jsem taky mela doma.

  • načítám...
  • Zmínit
Nika7575
5
27.1.26 14:50

Dnes poprvé reaguji na příspěvek, jsem natolik konsternovaná, že jsem si tu kvůli tomu i založila registraci.
Autor příspěvku opravdu netuší, jako ostatně bohužel většina mužů, jaké to je být na rodičovské „dovolené“ nebo být máma s dětmi, už pracující na plný nebo i částečný úvazek.
Je to nikdy nekončící náročná únavná stereotypní a práce, kterou málokdo ocení a hlavně nikde není vidět výsledek, což je dost frustrující. A kromě péče o děti do toho spadá ještě otřepaná ale pravdivá „druhá směna“ - péče o domácnost. Podle mě toto ženy zvládají jen díky tomu, že ty naše děti opravdu milujeme, proto nám to dává smysl.
Autor článku nejen že nedoceňuje svoji ženu a to, co dělá pro rodinu, navíc ještě skrz prsty komentuje její práci na počítači. To, co asi paní potřebuje, dělat aspoň chvíli něco, co nesouvisí s dětmi a domácností, u čeho třeba více zapojí mozek a přijde si užitečná. Pro ni to má určitě velký význam.
Chápu, že pán vydělává peníze pro rodinu a přichází z práce unavený a hladový, ale ta žena opravdu doma nehoupe nohama. Možná měla zrovna náročnější období, kdy stačilo málo, aby vybuchla, rozumějme sesypala se. Každá reakce autora v diskuzi s manželkou jen logicky přilévala olej do ohně. Chtělo to trochu empatie typu, ahoj, měl jsem náročný den, ale ty koukám taky, potřebuješ s něčím pomoct? Dáme to tu společně do pořádku a pak si odpočineme u televize. Třeba.
Pánové po nás nemůžou chtít neustálý obdiv, ocenění a servis, když nám alespoň občas neoplácejí stejnou mincí.

  • načítám...
  • Zmínit
Hana420
1
28.1.26 16:09

Já jsem si také kvůli tomuto deníčku založila registraci.
Mě přítel a otec mých 3 dětí také roky říkal tuhle větu „Že se mi nic neděje“. Ale mě se dělo, byla jsem totálně vyčerpaná, osamělá a zoufalá. Cokoli jsem dělala nebylo nikdy oceněno. A ještě jsem si vyčítala, že tyto pocity vůbec mám.„Kdyz mám tu střechu nad hlavou a deti jsou zdravé“ nemám přece nárok. Tak jsem už pak také byla ticho. Uvažovala jsem o nejhorším.
Nakonec jsme od sebe, každý máme nový vztah. Rodina rozbitá.
U vás je možná ještě čas tomu zabránit.

  • načítám...
  • Zmínit
Yasmen
2841
8.2.26 08:15

Rage-bait AI deníček?

  • načítám...
  • Zmínit
maminaAJ
4368
9.2.26 17:41

Tenhle denicek je provokace, nic vic, ano, panove takhle uvazuji bohuzel (oni si FAKT mysli ze rodicovska dovolena je dovolena a pak v tom jedou uz naporad), ale zadny by to takhle jasne nenapsal (pac by z toho vysel jako uplne zabedneny ignorant) a uz vubec ne na emimino :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Shizen
11
10.2.26 18:48

Tak ty jsi prvotřídní ko*ot. To se už ani slušně nedá říct.
Já ti to povím úplně přesně - tvoje žena je na dně, vyčerpaná, zničená a ty místo podpory ji ještě shazuješ a ponižuješ. Vidíš bordel na zemi? Tak ho ukliď. Ona se stará o děti (což je mnohonásobně těžší práce než si vůbec umíš představit), ještě dělá práci z domu, očividně podle textu fungovala donedávna podle tvých představ a najednou nic? Došly jí síly. Tohle není lenost, tohle je počátek psychického zhroucení. Ono nemusí být všechno na ní, taky bys jí mohl pomoct a hlavně „odpustit“ bordel, protože na ten se fakt neumírá.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář