Láska bez podmínek

Nemám při sobě žádné kamarádky. Pouze si občas napíšeme. Někdy je to náročné, cítím se osamělá, i když mám u sebe tu moji malou dračici, za chvíli ji bude rok a půl. Ten rok 2024 byl plný změn, krásných a zásadních, někdy náročných, bolestných…

A teď mám ty bolestné stále v myšlenkách, je to jako stín, co se vám vkrade do paměti a stále se nezapomene připomenout kdykoliv nastane ta chvíle, kdy mi není dobře a přítel má své dny.. Kdy to odnáším s plnou parádou a se vším. To jsem ale nevěděla, jaký je, když jsme si spolu začali. Byla jsem bláznivě zamilovaná a vlastně ještě pořád jsem.

Opustila jsem otce svého dítěte kvůli tomuto muži, který mě uchvátil tenkrát v práci, ale to jsme spolu tenkrát jen mluvili a jak on všude říká, že se mi dvořil.

Teď už spolu budeme rok. Já vím, pro někoho, kdo je ve vztahu několik let, tohle není žádná výhra. O otci malé chci napsat později. Je to na dlouhé vyprávění.

Člověk se vždycky v každém okamžiku života poučí a získá nová prozření a spadne na zem.
Můj náhradní tatínek je v mnoha ohledech úžasný. Malou miluje, jakoby byla jeho, věnuje se jí na 100 procent. Je pracovitý, spolehlivý, nepije, nikam nechodí, je charismatický, má úžasný úsměv, pěkně stavěné tělo… Máme krásný byt, ale…

Stejně tomu něco chybí a já vím, že je to takové to duševní souznění, takový ten pocit, jakobyste znali toho člověka spoustu času.
Mám opačný pocit, spíš, jakoby za tím vším bylo něco, co nedokážu popsat. Nějaká jeho stránka kterou neznám.

Ale občas jsem viděla možná náznaky… Když řekl, štveš mě úplně se vším.
To mi řekl o Vánocích. Má poněkud přecitlivělá duše si to přebrala pláčem ve vedlejším pokoji. A objevil se ta stará známá touha po samotě. Já sama uprostřed přírody, daleko od všech.

My ženy jsme rady mamami, své děti milujeme. Ale ruku na srdce, kdo ne za to užili být někdy chvíli zase sam.. Tak jako to bylo třeba dřív, kdy jsme chodili do práce koukali na Netflix a vypili jsme u toho lahvinku vína..
Ráda bych věřila že tento rok bude lepší že najdeme s přítelem společnou řeč nebudeme po sobě někdy tak štěkat, ale mám obavy.. Někdy si říkám, že už to nezvládnu.
Tak snad.. Doufám..
Utíkat se mi nechce.