Last minute v Podolí
- Těhotenství
- Cilka
- 21.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše Anička se rozhodla podívat na svět o dva dny dříve před plánovaným termínem. Celý den mi bylo tak nějak divně, ale nijak jsem se neznepokojovala, moje důvěra v lékařské výpočty byla tehdy bezmezná. Asi v půl desáté večer jsem ucítila prudkou řezavou bolest v podbřišku. A za chvilku zas. Petr přinesl stopky a měřil čas. Kontrakce přicházely po 3 minutách. Po hodině jsme volali do porodnice v Podolí, kterou jsme měli vybranou. Sestřička se mě dotázala, zda mi praskla voda. Odpověď zněla ne, a tak se mnou začala mluvit tónem, který se obvykle používá ke konejšení duševně chorých: Ale maminko, no tak se uklidněte, porod prvního miminka trvá tak 14 hodin! Ale já mám stahy už po třech minutách? protestovala jsem. No, tak když vás to za tři hoďky nepřejde, tak se přijeďte na nás podívat,no zakončila rozhovot ta dobrá duše.
Zalezla jsem zpátky do vany a sprchovala si záda horkou vodou, což byl jediný způsob, jak si ulevit od sílící bolesti. Následující hodiny si moc nepamatuju, vím jen že jsem se plazila ze sprchy do ložnice a zpátky a bylo mi ouvej. O půlnoci to už Petr nevydržel a zavolal sanitku. Uprosil dokonce saniťáky, aby ho vzali se mnou - což byla klika - jak se ukázalo.
Horší bylo, že mě nechali sedět a cesta mezi Holešovicemi a Podolím se změnila v peklo. Úplně nejhorší byly tramvajové koleje! Do podolské porodnice jsme dojeli v asi v 0.25. Hned mě hnali na monitor, jenže v tu ránu mi praskla voda! Asistentka zavelela:„Všechno dolu a na stůl! Ta voda je teda už pěkně zakalená!“
V hlavě mi začaly šrotovat všechny ty články o přidušených miminkách a málem jsem se při vyšetření rozbrečela." Ježišmarjá, vy budete rodit! Holky, vemte pani okamžitě na sál!" pokračovala ta velitelská osoba.
Dostavila se křehoučká asi dvacetiletá blondýnka, která se mě snažila podpírat:„Tak šup, šup, přece nám nechcete porodit na chodbě, to se dělá, jezdit takhle na poslední chvíli?“ „Já jsem chtěla dřív, ale nějaká sestra od vás mi říkala, že až tak za tři hodiny…“ bránila jsem se z posledních sil.„Hmm, no to jsem byla já, ale dyť sem vám řikala ať přijedete, nééé?“ odsekla moje dobrodějka.
Naštěstí jsme už byly na sále, kde čekala porodní asistentka (jiná než na přijmu). Bleskově mě vyšetřila, nastavila lehátko do sympatického polosedu, a vysvětlila mi jak tlačit. Petrovi přikázala, že mi má podpírat hlavu a hlavně neomdlít. Pak už si jenom pamatuju na ohromnou úlevu a najednou mám na břiše nádherný miminko, strašlivě vlasatý a hlavně úplně v pořádku!!!! Bylo 0.50. Ještě překvapení - ptáme se, co to vlastně máme??? ! „Přece slečnu!“ odpovídá rozesmátá porodní bába. „Aničku, my máme Aničku!!!!“ řveme unisono - skoro jako na fotbale.
Pak následovalo poporodní vyšetření - asi nejošklivější část porodu - pokud jste si někdy rozbili koleno a maminka vám ho vymývala pomocí kartáčku - tak asi víte o čem mluvím a asi tak je to příjemný. Doktor nás nejdřív pochválil - nemusel se dělat nástřih a nic se nestalo - pak se omlouval, že měli s kolegou vedle nějaký komplikovaný porod a tak nestihl přijít k nám.
Druhý den jsem zjistila, že v tu samou noc jako naše Andulka se narodily ještě další tři slečny - Adélka, Alžběta a Andrea -asi nějaká příznivá konstelace pro A?. V Podolí jsme pobyly čtyři dny, docela v pohodě. Jen nechápu, proč se v porodnici vaří čočka, před kterou kojící maminky varuje snad každý pediatr. Taky mě zarazilo, když mi jedna ze sester nechtěla přinést další plenky s poukazem na to, že každé dítě má denně nárok jen na pět kusů. Nakonec mi je ale dala - řekla jsem jí totiž, ať to tomu dvoudennímu robátku vysvětlí sama, že já na to nejsem dostatečně fundovaná.
Nicméně, do Podolí příště pojedeme zase, ale už poučenější a hlavně včas!!!!
Cilka+Anička
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 601
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1356
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2024
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 620
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 562
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1076
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1990
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2318
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1111
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1123
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...