Last minute v Podolí
- Těhotenství
- Cilka
- 21.03.04 načítám...
Naše Anička se rozhodla podívat na svět o dva dny dříve před plánovaným termínem. Celý den mi bylo tak nějak divně, ale nijak jsem se neznepokojovala, moje důvěra v lékařské výpočty byla tehdy bezmezná. Asi v půl desáté večer jsem ucítila prudkou řezavou bolest v podbřišku. A za chvilku zas. Petr přinesl stopky a měřil čas. Kontrakce přicházely po 3 minutách. Po hodině jsme volali do porodnice v Podolí, kterou jsme měli vybranou. Sestřička se mě dotázala, zda mi praskla voda. Odpověď zněla ne, a tak se mnou začala mluvit tónem, který se obvykle používá ke konejšení duševně chorých: Ale maminko, no tak se uklidněte, porod prvního miminka trvá tak 14 hodin! Ale já mám stahy už po třech minutách? protestovala jsem. No, tak když vás to za tři hoďky nepřejde, tak se přijeďte na nás podívat,no zakončila rozhovot ta dobrá duše.
Zalezla jsem zpátky do vany a sprchovala si záda horkou vodou, což byl jediný způsob, jak si ulevit od sílící bolesti. Následující hodiny si moc nepamatuju, vím jen že jsem se plazila ze sprchy do ložnice a zpátky a bylo mi ouvej. O půlnoci to už Petr nevydržel a zavolal sanitku. Uprosil dokonce saniťáky, aby ho vzali se mnou - což byla klika - jak se ukázalo.
Horší bylo, že mě nechali sedět a cesta mezi Holešovicemi a Podolím se změnila v peklo. Úplně nejhorší byly tramvajové koleje! Do podolské porodnice jsme dojeli v asi v 0.25. Hned mě hnali na monitor, jenže v tu ránu mi praskla voda! Asistentka zavelela:„Všechno dolu a na stůl! Ta voda je teda už pěkně zakalená!“
V hlavě mi začaly šrotovat všechny ty články o přidušených miminkách a málem jsem se při vyšetření rozbrečela." Ježišmarjá, vy budete rodit! Holky, vemte pani okamžitě na sál!" pokračovala ta velitelská osoba.
Dostavila se křehoučká asi dvacetiletá blondýnka, která se mě snažila podpírat:„Tak šup, šup, přece nám nechcete porodit na chodbě, to se dělá, jezdit takhle na poslední chvíli?“ „Já jsem chtěla dřív, ale nějaká sestra od vás mi říkala, že až tak za tři hodiny…“ bránila jsem se z posledních sil.„Hmm, no to jsem byla já, ale dyť sem vám řikala ať přijedete, nééé?“ odsekla moje dobrodějka.
Naštěstí jsme už byly na sále, kde čekala porodní asistentka (jiná než na přijmu). Bleskově mě vyšetřila, nastavila lehátko do sympatického polosedu, a vysvětlila mi jak tlačit. Petrovi přikázala, že mi má podpírat hlavu a hlavně neomdlít. Pak už si jenom pamatuju na ohromnou úlevu a najednou mám na břiše nádherný miminko, strašlivě vlasatý a hlavně úplně v pořádku!!!! Bylo 0.50. Ještě překvapení - ptáme se, co to vlastně máme??? ! „Přece slečnu!“ odpovídá rozesmátá porodní bába. „Aničku, my máme Aničku!!!!“ řveme unisono - skoro jako na fotbale.
Pak následovalo poporodní vyšetření - asi nejošklivější část porodu - pokud jste si někdy rozbili koleno a maminka vám ho vymývala pomocí kartáčku - tak asi víte o čem mluvím a asi tak je to příjemný. Doktor nás nejdřív pochválil - nemusel se dělat nástřih a nic se nestalo - pak se omlouval, že měli s kolegou vedle nějaký komplikovaný porod a tak nestihl přijít k nám.
Druhý den jsem zjistila, že v tu samou noc jako naše Andulka se narodily ještě další tři slečny - Adélka, Alžběta a Andrea -asi nějaká příznivá konstelace pro A?. V Podolí jsme pobyly čtyři dny, docela v pohodě. Jen nechápu, proč se v porodnici vaří čočka, před kterou kojící maminky varuje snad každý pediatr. Taky mě zarazilo, když mi jedna ze sester nechtěla přinést další plenky s poukazem na to, že každé dítě má denně nárok jen na pět kusů. Nakonec mi je ale dala - řekla jsem jí totiž, ať to tomu dvoudennímu robátku vysvětlí sama, že já na to nejsem dostatečně fundovaná.
Nicméně, do Podolí příště pojedeme zase, ale už poučenější a hlavně včas!!!!
Cilka+Anička
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 1295
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 1327
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1066
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1397
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2697
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2456
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 5156
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 846
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2759
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1904
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...