Last minute v Podolí
- Těhotenství
- Cilka
- 21.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše Anička se rozhodla podívat na svět o dva dny dříve před plánovaným termínem. Celý den mi bylo tak nějak divně, ale nijak jsem se neznepokojovala, moje důvěra v lékařské výpočty byla tehdy bezmezná. Asi v půl desáté večer jsem ucítila prudkou řezavou bolest v podbřišku. A za chvilku zas. Petr přinesl stopky a měřil čas. Kontrakce přicházely po 3 minutách. Po hodině jsme volali do porodnice v Podolí, kterou jsme měli vybranou. Sestřička se mě dotázala, zda mi praskla voda. Odpověď zněla ne, a tak se mnou začala mluvit tónem, který se obvykle používá ke konejšení duševně chorých: Ale maminko, no tak se uklidněte, porod prvního miminka trvá tak 14 hodin! Ale já mám stahy už po třech minutách? protestovala jsem. No, tak když vás to za tři hoďky nepřejde, tak se přijeďte na nás podívat,no zakončila rozhovot ta dobrá duše.
Zalezla jsem zpátky do vany a sprchovala si záda horkou vodou, což byl jediný způsob, jak si ulevit od sílící bolesti. Následující hodiny si moc nepamatuju, vím jen že jsem se plazila ze sprchy do ložnice a zpátky a bylo mi ouvej. O půlnoci to už Petr nevydržel a zavolal sanitku. Uprosil dokonce saniťáky, aby ho vzali se mnou - což byla klika - jak se ukázalo.
Horší bylo, že mě nechali sedět a cesta mezi Holešovicemi a Podolím se změnila v peklo. Úplně nejhorší byly tramvajové koleje! Do podolské porodnice jsme dojeli v asi v 0.25. Hned mě hnali na monitor, jenže v tu ránu mi praskla voda! Asistentka zavelela:„Všechno dolu a na stůl! Ta voda je teda už pěkně zakalená!“
V hlavě mi začaly šrotovat všechny ty články o přidušených miminkách a málem jsem se při vyšetření rozbrečela." Ježišmarjá, vy budete rodit! Holky, vemte pani okamžitě na sál!" pokračovala ta velitelská osoba.
Dostavila se křehoučká asi dvacetiletá blondýnka, která se mě snažila podpírat:„Tak šup, šup, přece nám nechcete porodit na chodbě, to se dělá, jezdit takhle na poslední chvíli?“ „Já jsem chtěla dřív, ale nějaká sestra od vás mi říkala, že až tak za tři hodiny…“ bránila jsem se z posledních sil.„Hmm, no to jsem byla já, ale dyť sem vám řikala ať přijedete, nééé?“ odsekla moje dobrodějka.
Naštěstí jsme už byly na sále, kde čekala porodní asistentka (jiná než na přijmu). Bleskově mě vyšetřila, nastavila lehátko do sympatického polosedu, a vysvětlila mi jak tlačit. Petrovi přikázala, že mi má podpírat hlavu a hlavně neomdlít. Pak už si jenom pamatuju na ohromnou úlevu a najednou mám na břiše nádherný miminko, strašlivě vlasatý a hlavně úplně v pořádku!!!! Bylo 0.50. Ještě překvapení - ptáme se, co to vlastně máme??? ! „Přece slečnu!“ odpovídá rozesmátá porodní bába. „Aničku, my máme Aničku!!!!“ řveme unisono - skoro jako na fotbale.
Pak následovalo poporodní vyšetření - asi nejošklivější část porodu - pokud jste si někdy rozbili koleno a maminka vám ho vymývala pomocí kartáčku - tak asi víte o čem mluvím a asi tak je to příjemný. Doktor nás nejdřív pochválil - nemusel se dělat nástřih a nic se nestalo - pak se omlouval, že měli s kolegou vedle nějaký komplikovaný porod a tak nestihl přijít k nám.
Druhý den jsem zjistila, že v tu samou noc jako naše Andulka se narodily ještě další tři slečny - Adélka, Alžběta a Andrea -asi nějaká příznivá konstelace pro A?. V Podolí jsme pobyly čtyři dny, docela v pohodě. Jen nechápu, proč se v porodnici vaří čočka, před kterou kojící maminky varuje snad každý pediatr. Taky mě zarazilo, když mi jedna ze sester nechtěla přinést další plenky s poukazem na to, že každé dítě má denně nárok jen na pět kusů. Nakonec mi je ale dala - řekla jsem jí totiž, ať to tomu dvoudennímu robátku vysvětlí sama, že já na to nejsem dostatečně fundovaná.
Nicméně, do Podolí příště pojedeme zase, ale už poučenější a hlavně včas!!!!
Cilka+Anička
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 480
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 323
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 531
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 242
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 166
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17990
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2407
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2604
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2335
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1555
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....