Má cesta za dětským smíchem
- Rodičovství
- kar-maa
- 06.06.14 načítám...
Psal se sedmnáctý měsíc našeho snažení. Měla jsem za sebou tři biochemická těhotenství a před sebou návštěvu CARu, kde mi měli říct výsledky mého hormonálního profilu.
Doktorka mi řekla, že mi špatně funguje štítná žláza. Předepsala mi prášky a zakázala snažení, dokud se mi štítka nedá dohromady. Za čtrnáct dní jsem měla přijít na další odběr krve, pro kontrolu hodnoty ŠŽ a domluvit se na termín hysteroskopie.
Byl den před návštěvou doktorky a já šla na záchod počůrat těhotenský test. Sice téměř žádná šance na těhotenstvi, protože poslední nechráněný sex byl den před návštěvou CARu, a to jsem byla ještě málo dnů cyklu. No ale jistota je jistota, když už se mi tam dole mají rýpat! Jaké bylo moje překvapení, když se mi na testu ukázaly hned //. Docela ironie, když snažilce vyrazí dech pozitivní těhotenský test. :0)
Takže hysterka se nekonala, já byla okamžitě hnána na utz ŠŽ a krevní testy. Naštěstí moje ŠŽ zareagovala na prášky rychle a těhotenství dopadlo dobře.
Kromě krátkého špinění na začátku těhoteství bylo všechno naprosto v pořádku.
Přenášela jsem devět dní. Porod mi vyvolávali a trval osm hodin od prvních kontrakcí. Musím, že to bolelo, ale měla jsem naštěstí jen kontrakce do břicha a křížové se mi vyhnuly. Mezi bolestmi se mi dařilo usnout, takže si pamatuju jen, jak mě budí další bolest a jak jsem si vždycky říkala, ať to přestane, že mě to nebaví a že chci spát. Zvládla jsem porodit bez epiduralu a za to byl na mě manžel moc pyšný. ;0)
Druhý den po porodu dostal můj syn horečky. Vzali mi ho, dali do inkubátoru a po testech mu zjistili bakterie v krvi a nasadili mu antibiotika. Ty bohužel ještě zhoršili jeho koliku!
Po dvanácti dnech jsem si domu odvážela plačící miminko, které téměř nespalo. Doma jsem dělala, co jsem mohla, abych synovi ulevila. To mělo za následek, že jsem spala asi dvě hodiny denně a málem jsem se složila.
S pomocí mé a manželovy rodiny se mi podařilo to nejhorší období přežít.
Věčné utěšování, uklidňování, nošení a uspávání na rukach zapříčinilo, že můj syn nejen že nespí v postýlce, ale u nás v posteli, a že ani neumí usnout sám. Usne jen při houpání nebo s prsem v puse. Takže problém s uspáváním jsme částečně vyřešili, ale vytvořili jsme další, díky kterému jsme si na sebe ušili bič!
Teď už má syn skoro čtyři měsíce a díky drsné dietě, kterou držím, je kolika pod kontrolou jakž takž. Ale „prdíky“ jsou stále a pořád syna budí ze spánku. Takže pořád jen uspávám a uspávám.
Nicméně se na mě můj syn dokáže tak krásně usmát. A tak krásně se směje na celý svět, že stačí jeden takový úsměv a všechny bezesné noci jsou zapomenuty.
Jen doufám, že jsem si dítě s kolikou už vybrala a druhé dítko bude spinkat jako andílek a o nějakých prdících nebude mít ani tušení.
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 1829
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 1790
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2352
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 11170
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 884
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 4905
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1794
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 2621
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1497
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 567
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....