Moje porodní vyprávění aneb Jak se narodila má druhá dcera

O své první dceři jsem už kdysi deníček psala, proto bych teď chtěla o té druhé, Izabel. I druhá dcera, stejně jako první, byla plánovaná. V těhotenství bylo někdy hůř, někdy lépe, bolest zad, občas bříška, stres, běhání po doktorech a další.

Těhotenská cukrovka byla znovu potvrzena, ale tentokrát se mi moc nedařilo jíst, jak bych měla, a tak jsem přibrala docela hodně. V posledním trimestru se dcera otočila příčně a ne a ne zpět. Po komplikacích u prvního porodu, kdy mě předčasně v 36. týdnu praskla voda, týden mi porod udržovali a nakonec jsem rodila akutním císařem, k tomu obezita, tak mě hodně kontrolovali.

Když jsem šla na poslední kontrolu do porodnice, doktorka říkala, že mám ještě šanci rodit přirozeně, že se dcera může kdykoli otočit a tak se nakonec i stalo. Dali mi přesný termín, kdy mám dojít na vyvolání, jen mi ho nikdo nikam nenapsal a já to blbě pochopila, došla jsem 29. 12. 2021 a sestra na mě nemile začala říkat, jak jsem měla přijít včera, že jsem se ani neozvala, že pro mě nemají místo, když jdu ve špatný den.

Koukala jsem se slzami v očích a snažila se vysvětlit, co mi paní doktorka řekla a z toho, že jsem pochopila, že mám přijít dnes. Její odpověď zněla: A kdo vám to uvěří!? To už jsem slzy moc nedokázala udržet.

Několikrát jsem se omluvila a nevěděla, co říct. Posléze přišel doktor, který byl milý, řekl, že se nedá nic dělat, a že to nějak vymyslí, ale že dnes už mi ho vyvolávat nebudou. Na noc mě poslali na předporodní, kde byly další 3 maminky. Noc byla bezesná, jelikož na pokoji byla maminka s apnoe a já nezamhouřila oka, naštěstí si za mnou občas chodila povídat sestra, ale představa, že mám druhý den rodit nevyspaná, byla příšerná.

Další den mě přes den poslali na porodní pokoj a zavedli vyvolávačku, porod se trošku rozjel, ale ne natolik, abych porodila. Od rána tam se mnou byl přítel, který mě podporoval a během celého dne jsem vyčerpáním po chvilkách usínala. Večer ho poslali domů, že to zkusíme zas zítra, ale jelikož to byla doba covidu a mu skončil PCR test, tak mu řekli, že si tu ráno může udělat antigenní, že výsledky potrvají jen 30min.

Šel domů a mě sestra vyděsila tím, že musím zpět na předporodní, kde stále byla chrápající paní, a ano vím, že za to nemůže, je mi to líto, že má takovou nemoc, ale bylo to strašné, když má člověk rodit. Nakonec byla chápavá a našli mi jedem porodní pokoj, ale s tím, že budu spát na porodním lůžku, a že to nebude moc pohodlné, ale pořád to bylo lepší než nespat vůbec.

Další den ráno přišla asistentka a že už přítel dorazil, ale čeká na výsledky. Zavedla mi další vyvolávačku a vše se do půl hodiny rozjelo. Z jejich zmíněných 30 min čekání na výsledky na ně čekal nakonec 2 hodiny a já už myslela, že to ani nestihne. Porodní asistentka byla skvělá, hodně mě podporovala, uklidňovala a snažila se tam být co nejvíc se mnou.

Na posledních 45 min porodu přítel došel, stihl jedny z mých posledních kontrakcí a pak jsem začala rodit. Byli jsme rádi, že o to nepřišel a viděl, jak přišla na svět. Byla krásná, měla 3 810 gramů a 52 cm a nádherně husté tmavé vlásky.

Po pomazlení, zašití a všem možném nás převezli na poporodní. Jelikož byla nemocnice naplněná až po okraj, tak jsem místo jedné spolubydlící jsem měla dvě, první byla příjemná, milá máma pěti dětí, se kterou jsem úžasně vycházela, ale zato druhá, i když jsem se snažila s ní vyjít, byla nepříjemná. Nevím jestli to, co dělala, dělala schválně, ale těšila jsem se domů.

Byla to typická, jak já říkám, eko-bio matka, která nám neustále vnucovala své názory a jak co máme a nemáme dělat. Pokaždé, když se vrátila s malou, mi postýlkou narážela do mé postele a když jsem ji poprosila, jestli by to nešlo ubrzdit, že se vždy strašně leknu, nic neodpověděla. Po každém umytí rukou si je neutřela, ale pouze oklepala na zem, kde jsem na tom 2× uklouzla a málem spadla. Už jsem neměla sílu to řešit a vždy jsem to po ní šla utřít. Šlo vidět, že i sestrám se moc nezamlouvala, když přišly na koupel, kterou si vyžádala udělat sama se slovy, že první dcera má trauma z toho, že ji vykoupali v porodnici oni, přišla další milá setra a začala ukazovat.

Celou dobu, i když sestra stála vedle a moc se raději nezapojovala, ji paní poučovala, jen si ji pak málem utopila, tak ji nakonec umyla sestra. V noci mi moje malá často plakala, nekojím kvůli lékům, tak jsem si pro mléko docházela a nakonec jsem zjistila, že se ji líbí spát při světle, tak jsem s ní chodila na chodbu. Když usla a já se vrátila na pokoj, hned se na mě paní podívala a vzdychla.

Pokaždé, když začala plakat, mlaskla, jako když vám něco vadí. Moc mě to od ní mrzelo, tak jsem na té chodbě radši zůstala. Když mě viděla sestra, která byla oblečená, že se chystala domů, jak tam čupím se slzami v očích, se zeptala, co se děje, odpověděla jsem, že malá pláče, že nechci ostatní mámy budit, a že se jí asi líbí spát při světle, tak že jsem tam.

I když šla domů, nabídla mi, že mi jí pohlídá, že se mám jít vyspat. S největším poděkováním jsem odmítla, takové sestry mají srdce na správném místě, jsem ráda, že tam takové jsou. Než odešla, tak mi zkusila dát různé rady a popřála mi, ať se to zlepší. Druhý, a díky bohu poslední, den tam byla znovu tato úžasná sestra, ptala se nás každé zvlášť, jak nám je, co miminka atd.

Pro mě ne moc příjemná maminka jí hned začala říkat, jak byla strašná noc, jak jí moje Izi pořád budila dceru, i když to nebyla pravda, a jak všelijak byla kvůli nám noc strašná. Setra se na mě podívala a odpověděla jí, že miminka se mezi sebou většinou neslyší, že se prostě budila, že měla hlad.

Byla jsem vděčná, že se mě zastala. Nám řekla, že je vše v pořádku, a že budeme moct jít dnes zřejmě domů. Tak se nakonec i stalo. Chápu, že to i pro paní nebylo příjemné, že se špatně vyspala, ale vždyť jsme v porodnici, kde jsou miminka, co pláčou a nejde to ovlivnit.

Já taky měla u první dcery na pokoji plačtivé miminko a nikdy bych na teď už kamarádku nebyla tak nepříjemná, naopak jsem ji vždy nabídla pomoc. Proč je někdo takový? Moc mě to celé mrzí, ale jsem vděčná za tak dobrou zkušenost s personálem, který tam tehdy byl. A všem budoucím maminkám přeji krásné a vlídné chování od všech. Hodně zdraví a krásný život.