Mám pocit, že jsem v životě šla jinam, než jsem chtěla

Přebrala jsem nebo jsem se nedokázala zaměřit na sebe a své sny? Chtěla jsem pomáhat druhým a nakonec sama nejsem šťastná tam, kde jsem. Asi jsem ani nikdy nebyla, takže jsem možná nevěděla, jaká ta cesta bude správná a šla jsem zase po cestě někoho jiného...

*

Píšu tento deníček proto, protože se chci vypovídat, a taky proto, že by mohl někomu pomoci v zamyšlení se nad sebou dřív než bude pozdě.

Hned v úvodu, nemůžu říct, že se mám zas nějak moc špatně, že by na mě partner byl zlý a tak podobně, to vůbec. Nicméně, jsem nespokojená se svým životem a nevím, jak si pomoci, abych se netopila v depkách.

S přítelem bydlíme v malém bytě, na větší pronájem zatím nemáme. Máme malou dceru, které bude brzy rok, je úžasná, miluji ji z celého srdce. Přítel má však ještě dvě děti z bývalého manželství, které máme ob týden na střídavku. Mám je ráda, ale v našem malém bytě je to masakr plus to, že tenhle rok je pro mne hodně náročný okolo mého prvního miminka.

Začínám zjišťovat, že na další děti nemám kapacitu. Navíc partner pracuje z domu, tudíž vztahově je to mezi námi polomrtvé. Mám pocit, že tohle už dlouho nevydržím. Potřebuji prostor, nějaké své soukromí. Už jsme mluvili o tom, že si pronajme aspoň kancelář někde… tak jen doufám, že může tohle pomoci. Jinak nevím, začínám být dost negativní.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
5043
7.12.18 09:54

Dobře, že tu píšeš…Ano, jako zamyšlení pro ty, které ještě vlastní děti nemají, ale do vztahu s mužem, který má děti a navíc ve střídavě péči jdou. Je to nesmírně náročné pro všechny strany, když se narodí nový sourozenec tak ještě víc. Kapacita na další děti…A dali byste to finančně? Starat se o čtyři děti, to nezvládne z jednoho platu jen tak někdo.
Bohužel ti k tomu můžu jen napsat…tvé rozhodnutí. I když jsem ještě neměla děti, dokázala jsem si představit, že by to pro mě bylo hodně náročné starat se o dvě cizí a vlastního novorozence…nikdy bych do takového nerovného vztahu nešla. Jako svobodná a bezdětná. S dětmi už možná ano. Ale to společné těšení se na děti, to maximum času, co jim můžeme dát…to je to nejvíc. Fakt nechápu, proč sis nevybrala bezdětného partnera. Kolik starostí by sis ušetřila. :zed:

Příspěvek upraven 07.12.18 v 09:57

  • Zmínit
  • Nahlásit
659
7.12.18 10:23

Jaké sis to udělala takové to máš :roll:
Měla sis najít chlapa bez děcek a už když ste plánovali své společné dítě, si přece musela vědět jak to u vás doma vypadá s místem, financemi, soukromím. Teď už brečíš nad rozlitým mlíkem.
Snad tento deníček opravdu bude k zamyšlení pro ženské, co ještě nemají děti a jdou do vztahu s chlapem co má své děcka ve střídavce, nejlépe ještě třeba v bytě 1+1 :zed: :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
283
7.12.18 10:24

@truelly "Fakt nechápu, proč sis nevybrala bezdětného partnera. " To je tedy pecka! Vy jste si zřejmě vybrala svého muže jako housku na krámě, ne? :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5043
7.12.18 10:30

@vantili samozřejmě, že jsem pečlivě vybírala otce svých dětí. Nejsem blázen. Brala jsem to nejlepší, co bylo na trhu. Svobodný, bezdětný, nekuřák, sportovec, vysokoškolák…A to samé jsem nabízela i já. Někteří tady chodí s takovými tragédy, že nechápu na co si pak stěžují…prostě když něco nechci, tak do vztahu nejdu. :zed:

  • Zmínit
  • Nahlásit
6866
7.12.18 10:32

Ahoj,
to žes napsala je dobře. Pomůže ti to samotné utřídit si myšlenky, příjít na to, co vlastně způsobuje ten pocit nespokojenosti.
Myslím, že najdeš hodně lidí, kteří ti budou rozumět.
Vztah, dítě, děti partnera, všechny ty povinnosti je svým způsobem veliká nesvoboda a to tě uvnitř svírá a ty cítíš tu potřebu mít něco sama. To není nijak sobecké. To je potřeba každého člověka. Moci se nadechnout, vypustit všechny starosti z hlavy.
Zkus se s partnerem domluvit, že třeba jeden den v týdnu bude chodit do nějakého coworkingového centra, kde on bude moci plně pracovat a ty budeš mít (až na mimčo) nějaký prostor.
Zkus se s ním domluvit, že nějak pravidelně jednou za týden, dva, jak to budeš potřebovat, si večer vezmeš volno a on se postará o dítě.
Jestli nemáš kamarády/kamarádky, klidně si vyjdi sama. Klidně do kina, nebo jen sednout na sklenku či kávu, nebo se jen tak projít.
Se vztahem - i tady určitě zasáhlo to dítě. To je normálka. Většinou pomáhá, když začnete dělat věci spolu. Když zase vlastně bude příležitost vidět na tom druhém to, co nás k němu přitahovalo. Společné kočárkování, společně si dojít na jídlo, společně spolu něco uvařit, nebo prostě udělat postelový den, i mimčo z něj bude nadšené.
Nikdy nesmíš rezignovat. Život je krásná věc. Vždy se snaž prožít ho tak, abys nelitovala času, který ztratíš smutkem.
Držím ti palce.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4110
7.12.18 11:45

Přítel má taky dvě děti z předchozího vztahu, ale máme holky jen co druhý víkend. A abych pravdu řekla střídavku bych nedala. Holky jsou naučené na něco jiného, než já. Pozdní spaní večer, pořady které já bych nedovolilla atd. atd. A ty víkendy nám stačí, a to se máme s holkama i rády bych řekla. A co se týče kapacity na další dítě… tak finančně to stačí živit tři děti.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13306
7.12.18 11:59

Nevím, proč deníček, diskuze by bohatě stačila. Ale budiž.
Osobně si také myslím, že každý svého štěstí strůjce. Ty jsi věděla, že má děti, pravděpodobně ještě před početím měl střídavou péči nebo o ní usiloval, že máte malý byt jsi taky věděla. Zřejmě máte i finanční tíseň, když není možnost přestěhování. Teď tě štvou děti kvůli hluku, výchově, prostoru, za pár let dost možná nastanou problémy s dělením financí a času mezi vaše děti a v neposlední řadě až jednou bude třeba řešit nějaké dědictví atp… No, snad je tvůj muž charakter, narozdíl od většiny zde popisovaných individuí, a lze se s ním rozumně dohodnout..

  • Zmínit
  • Nahlásit
1465
7.12.18 12:00

No já tě docela chápu. Jsem v podobné situaci. Máme s přítelem 7m syna a on má ještě jednoho syna z předešlého vztahu. My ho ovšem máme ve výhradní péči a žije s námi. Je vychovaný / nevychovany úplně jinak než jak si já představuji a dennodenně s tím bojujeme. Je to strašně psychicky náročné, starat se o nevlastní dítě. Taky jsem z toho občas psychicky na dně.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2216
7.12.18 13:06

@Staworowski jenom takova poznamecka - ono je hezke si predstavovat, jak by melo byt dite vychovane, ale ono taky dost zalezi na tom diteti - jaka je povaha apod. Takze mozna kdyby jsi na to ve chvilich krize obcas pomyslela, mohlo by ti to ulevit trochu stresu :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
2216
7.12.18 13:12

Jinak neni to jen takova predvanocni deprese z unavy a tak? Ono malo z nas ma zivot takovy, jaky by si idealne predstavovaly. Ono takove pocity muzes mit i normalne bez nevlastnich deti - s malym ditetem se zivot hodne zmeni.Myslim,ze to co pise @Premek_Orac by mohlo pomoct, abys nasla zase trochu radosti a zacala si vic vsimat toho dobreho, co okolo sebe mas.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.12.18 13:20

To je zase negativismu… 8o
Nevim, proc by si nemohla zakladatelka zalozit zivot s chlapem, kteremu prvni manzelstvi nevyslo! Takovi chlapi prece nemaji na cele napsano STOP.
Kazdy vime, ze zacatky vztahu jsou ruzove. A to si prave uvedomila i ona sama, ze ty ruzove bryle po case zmizi.
Mila zakladatelko, ja bych ti jen rada napsala, ze pokud tvuj partner stoji za to, je skvely pritel, otec, kamarad, tak nelam nad tim vsim hul. Deti brzo vyrostou a pak se tomu mozna zasmejete, ze vam bude schazet ten chaos. Najit si vetsi byt neni nikdy pozde a s tou kancelari, tak s tu si dejte treba jako predsevzeti do dalsiho roku hned na prvni misto.
Obcas je dobre, vzpomenout si v tom nasem dokonalem svete, ze za dob nasich babicek byly obrovske rodiny se spousty deti, kde nikdo nemel svuj vlastni pokoj a vsem asi schazelo soukromi, ale prave to delalo rodinu rodinou. Byli spolu a nikdo se neschovaval ve svem brlochu. Clovek si musi vzdycky najit i v tom negativnim mysleni neco pozitivniho. Az deti odrostou, pak vsichni pochopi. :hug:
Moc ti fandim a ver, ze lepsi zitrky prijdou.
Je lepsi zit v mensim byte, plnem detskeho smichu nez zit v nejakem zlatem palaci, kde chybi prave ten detsky poklad.
Uzivejte si a nelituj, pokud neni proc. Jste zdravi, mate velkou rodinu a bojujte za to!!!!! :mavam: :kytka:

  • Nahlásit
1538
7.12.18 14:36

A opravdu by nebylo možné sehnat větší bydlení?Třeba ne ve městě, ale někde na vesnici?Tam jsou velké byty za levno, hodně by se ti asi ulevilo.

  • Zmínit
  • Nahlásit
675
7.12.18 15:36

@truelly
Vidíte, a jsou ženy, které to nabízejí také, ale stejně kvalitního partnera, se kterým budou spokojené, nenajdou. Čím víc jim tikají biologické hodiny, tím spíš se potom spokojí s někým, kdo je o několik úrovní níž, jen aby nepropásly šanci mít rodinu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
675
7.12.18 15:49

Autorko, co přesně Ti vadí? Kde jsi a kam bys chtěla jít? Myslím, že by sis tohle měla ujasnit.
Až to budeš vědět, tak si rozdíly mezi stavy „je“ a „chci, aby bylo“ rozděl na ty, které lze ovlivnit a které ne. Děti partnera existují a nic s nimi nenaděláš, ale větší byt nebo kancelář partnera změnit můžete. Problémy, které ovlivnit můžeš nebo můžete, si odstupňuj podle toho jak moc tě štvou a jak snadno je lze změnit. Až to budeš vědět, pracuj nebo pracujte na jejich odstranění.
Pokus myslíš, že by pomohlo, aby partner nepracoval doma, potom si může najít buď sdílenou kancelář, nebo třeba jen pronajmout pokoj u někoho doma. Kupříkladu někteří starší lidé mají větší byty, než potřebují, a jsou rádi, pokud si pronajmutím pokoje mohou přivydělat.
A ber to z té lepší stránky: brzy půjdeš zase do práce a doma tolik času trávit nebudeš.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1838
7.12.18 21:23

Myslím, že zakladatelčin partner by se měl začít snažit abyste si mohli dovolit větší byt, nebo raději koupit vlastní..Chápu že někomu vztah nevyjde, jsou z něj děti..ale tak než ten chlap založí další rodinu tak snad musí vědět že na to má a že je má kam ,,naskládat" :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.12.18 10:04

Anonymni moc dekuji za podporujici zpravu. Moc mi to pomohlo :* . Napsala jsem ten denicek proto,protoze mam depku z toho,pro jaky zivot jsem se rozhodla,momentalne z toho nejsem nejstastnejsi a chtela jsem se z toho vypsat,precist si nejake nazory na vec od lidi nezaujatych a samozrejme nevedicich o dalsich okolnostech. Hodne jsem o tom premyslela,proc jsem se dala v zivote takovym smerem,kdyz jsem mela jasno (zadny rozvedeny chlap). Nicmene od me puberty jsem byla hodne v kontaktu s detma a chtela jsem brzy sve deti. Jenomze co,partner nebyl stale vhodny pro rodinu nebo to byl partner u ktereho jsem se bala a z casti i vedela,ze s rodinou nevydrzi. A pak jeste moje touha a ochota vecne nekomu pomahat. Muj chlap je moc fajn,udelal by pro me co mi na ocich vidi a taky chtel byt stale se mnou,coz si neuvedomil,ze kdyz budu na materske a on pracovat doma,je to az prilis. Na hledani kanclu uz pracujeme. Nejvic me stve a zaroven mrzi to,ze mame na stridavku jeho dve deti,coz je pro me narocne citove,kdyz mam ted sve. Kdo nezazil,nepochopi. Mam jeho deti rada,ale uplne jinak. A asi me to i mrzi,ze se k nim neumim chovat s takovou laskou jako driv. Nikdy jsem moc neumela myslet na to co chi ja. Az ted. Jenomze ted uz mam rozjety rodinny zivot a musim se s tim nejak poprat. A jak pise Anonymni na muj denik…je lepsi mit maly byt a mit rodinu plnou smichu deti nez velkou vilu bez deti. A jak pise vetsina,muzu si za to sama,tak se s tim naucim zit. Mam dny,kdy super,ale pak prijdou dny,kdy jsem unavena a nastvana sama na sebe,ze jsem si zaridila takhle slozity zivot. @Leni_2019 to s tim pronajmem u starsich lidi me vubec nenapadlo,diky ;) . A odpoved na tvou otazku mas v tomhle textu..vadi mi me vlastni rozhodnuti,to,ze jsem neumela myslet sama na sebe..to co uz nezmenim. A pak to co zmenim a to je bydleni a partneruv kancl. Jen to bydleni nepujde tak rychle,jelikoz jsou byty predrazene..jsme a musime byt v Praze,deti tam chodi do skoly.

  • Nahlásit