Mám to za sebou... a před sebou!

Stěhování, zvykání si, obavy, smíšené pocity, únava to je vše co poslední dobou pociťuji

Mám to za sebou... a před sebou! Mám to za sebou... a před sebou! Zdroj: Canva
Mám to za sebou... a před sebou!

Moc ráda se s vámi podělím o svůj poslední měsíc.

Vlastně ani nevím, jak rychle utekl, protože jsem se v podstatě nezastavila, večer jsem uléhala před osmou hodinou a to už skoro ve stavu bezvědomí. Splnilo se to o čem jsme tak dlouho snili. Náš domeček byl dostavěný a tak bylo na času opustit byt, který mi půjčili moje rodiče, a kde jsem žila 15 let. Sem jsme si s manželem přinesli všechny děti z porodnice, tady jsme toho tolik zažili!

Jenže začalo nám tu být těsno. Nejstarší Madlenka na pokraji puberty začala vyžadovat soukromí a vlastní pokoj, byly neustále boje o toaletu a koupelnu, já s manželem jsme toužili po zahradě a hlavně po něčem, co nám bude říkat „pane“. A tak jsme do toho šli.

Netrvalo ani rok a domeček byl dokončen. A já se místo těšení začala bát. Jsem člověk, který nesnáší změny, a přistupuje k nim jen, když je donucen. Já mám opustit svůj „domov“ Ale na výběr už nebylo a tak to začalo.

Chtěla jsem se stěhovat „v klidu“. Teď už vím, že to byla chyba. Vzhledem k tomu, že náš dům je cca 15 minut pěšky od bytu. Chodili jsme měsíc s taškami, v autě vozili prádelní koše věcí. Je až neuvěřitelné, kolik se toho do tak malého bytu vešlo. Ke konci už jsem nevěděla, co mám kde.

Pak když přišel den D a pomocí kamarádů jsme odstěhovali kompletně všechno. A já si připadala jako, že jsme na dovolené, ze které se vrátím. Vlastně se tak cítím ještě dnes.

Nevím, co kde mám, což jsem vždy věděla, a když někdo něco hledal, ptal se mě. Když si jdu pro hrnek do linky, nikdy neotevřu tu správnou skříňku, spousta věcí zcela zmizela, možná jsem je vyhodila, možná někde jsou.

Navíc se jedná o „inteligentní“ dům a já se obávám, že je chytřejší než já, nikdy netuším, kde se co rozsvítí či zapne… Bezpečí nacházím jen v posteli, kterou jsem si vzala s sebou.

Bude mi trvat, než si zvyknu a den ode dne je to lepší. Vždyť to je to, co jsem chtěla, sem si jednou budu brát svoje vnoučata, tady budeme na důchod s manželem sedět na lavičce.

Čeká nás ještě hodně práce, místo zahrady máme obrovské hromady hlíny, čeká nás plot, pergola. Moc ráda jsem se s vámi podělila o svůj příběh, třeba pomůže někomu, kdo prožívá to co já a pozná, že není sám.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Premek_Orac
10260
2.5.22 13:36

Ahoj,
ne nadarmo se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat :-). Ale tento krok máte zdárně za sebou, z domu určitě máte radost a bude vás těšit ta práce, dodělávky kolem… a i když se jedná o námahu a čas, tak je to ten druh práce který vám přinese hodně radosti.
Ať se vám v domě krásně žije!

  • načítám...
  • Zmínit
DanielaD
18304
6.5.22 18:19

Moc pěkné, přeji ať se krásně bydlí

  • načítám...
  • Zmínit
babanci
4341
10.5.22 15:08

Snad si časem zvykneš. Já to mám podobně. Ačkoliv máme dům, nebydlíme v něm. Bydlí tam moje máma a my jsme pořád v tom původním, našem bytě. Možná se jednou rozhoupeme. :D

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář