Mámou 12 dní
Nejradši bych všechno vrátila zpět, začalo to už měsíc před porodem. Kdybych věděla, co mě čeká, jdu do jiného špitálu. 23. 8. 2011 jsem byla na pravidelné poradně u mé gynekoložky. Sestra mi dělala srdeční ozvy a pak jsem šla k doktorce. Ta mi řekla, že jsou ozvy špatné a musím do nemocnice. Nechtělo se mi, ale měla jsem o miminko strach.
Po týdnu v nemocnici mi začali 1. 9. 2011 ráno vyvolávat porod a večer jsem měla po bolesti. Na vizitě mi doktor řekl, že budou pokračovat a když to nepůjde klasicky, tak půjdu císařem. Dali mi čípek znovu a injekci, ale malinká pořád nechtěla sestupovat dolů. Měla jsem šílené bolesti celý den a v noci bylo znovu po bolestech.
3. 9. 2011 mi ráno na vizitě, ale už jiný doktor, řekl, že porod začnou vyvolávat agresivněji. Měla jsem strach, byl to můj první. Po obědě přišla sestra, že se uvolnilo místo na přípravně, takže si mám sbalit věci a že mě tam odvede. Doktor mi dal opět čípek a mě do deseti minut začaly hrozné bolesti. Volala jsem příteli, ať přijede, že se nám malá dnes narodí. Po dvou hodinách mi doktor píchnul vodu, aby se vše urychlilo, ale malá nesestupovala dolů a já jsem se pomalu otevírala. Kolem 18. hodiny jsem už byla vyčerpaná a brečela jsem, že to nezvládnu. Přítel mě utěšoval a říkal, ať myslím na to, že brzo uslyšim Elišku plakat. To jediné mě drželo, moje Eliška, na kterou jsem se těšila.
Malá nesestupovala a já jsem se moc neotvírala, tak jsem dostávala nějaké kapačky. Pořád jsem si v duchu říkala, proč mi neudělají císaře? Hrozně jsem se bála, že malou nevytlačím, protože už nemám sílu. Pak to začalo, asi ve 23 hodin jsem už cítila, jak se malá tlačí ven, tak volám na sestru, že už to cítím i na konečníku a ona zavolala tyrana (doktora). Sáhl do mě a řekl: „není už na co čekat“. Připoutali mi nohy a kříčeli na mě tlačte, tlačte, ale já tu sílu neměla. Při kontrakci jsem zatlačila a doktor na mě taky pořád křičel.
Pak mi najednou sestry začaly skákat po břiše a jedna mě přes břicho mlátila a křičela tlačte, nevydechujte, ale já musela, hrozně mě bolelo, jak mi na to břicho skáčou a tlačí. Pak doktor vyhodil přítele, vůbec jsem to nechápala. Potom vytáhl kleště, sestra mi pořád skákala po břiše, a malou vytáhl. Nebrečela jsem, ale měla strach. Pak jsem Elišku slyšela, jak pláče, a to se mi ulevilo. Narodila se ve 23:28 hodin. Když jsem slyšela ten pláč, na bolesti a utrpení jsem zapomněla. Vůbec mi ji neukázali, až druhý den. Byla v inkubátoru.
Ptala jsem se primářky, jestli je malá v pořádku. Nic jiného jsem neslyšela než, že je ve stresu. 7. 9. 2011 jsem si ji poprvé a naposledy pochovala jako máma. Večer mi ji odvezli do Ústí na JIP, že prý má nějakou infekci. Nechápala jsem, to až teď. Eliška měla od těch kleští krvavou hlavičku, ale to prý bylo v pořádku. V Ústí ležela 8 dní, až mi přítel 16. 9. 2011 volal, že malá umřela. Prý E-coli, ale ve zprávě z Ústí bylo, že po porodu měla krvácení do mozečku a tělíčko to neuneslo a selhaly nejdřív ledviny a pak došlo k vyčerpání celého organizmu. Doktoři už nemohli nic dělat.
Vůbec nevím, jak to mám všechno zvládnout. Před všemi kolem sebe se snažim, ale uvnitř mě to tak bolí a žere. Eliška byla moje první dítě, tak moc jsem se těšila, ale radovala jsem se jen pouhé 4 dny. Co Elišku odvezli do Ústí, jenom jsem brečela. 4 dny před smrtí byla malá tak oteklá jakoby v inkubátoru leželo 3měsíční miminko.
Vždycky pro mě bude Eliška tou první a nikdy nezapomenu. Byla tak krásná a já chvilku tak šťastná. Ale děkuji bohu, že mi dal to nejcenější, co žena může mít. Sice na chvilku, ale nic krásnějšího než držet v náručí svoje miminko jsem nepoznala.
Nikdy nepřestanu Elišku milovat a vím, že až jednou umřu, tak budeme spolu a všechno jí, maličké, vynahradim. A řeknu jí, jak moc ji miluji.
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 1087
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 2259
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 1110
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 527
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 799
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 8743
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 5070
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5706
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3103
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 977
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.