Mánie šťastné rodiny
- O životě
- Vectu
- 01.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vyrůstala jsem ve velké štastné rodině. Vše se ale ve vteřině změnilo, o rodinu jsem přišla rozvodem rodičů a následně jsem onemocněla neodkladnou touhou po své vlastní rodince a zázemí po miminku. :) Doufám, že vás neunudím. :(
Ahoj čtenářky, jmenuju se Eliška a je mi 2l let. Už od narození jsem žila v harmonické a milující rodině. Byla jsem tak hrdá, že dokážeme všichni tolik držet pohromadě, včetně prarodičů, strýčku atd. Rodiče mě od mala zahrnovali láskou a nic mi nechybělo.
Když mi bylo zhruba 19, najednou mi bylo oznámeno, že se rozvedou, že už si nemají co říct. Nakonec to dopadlo tak, že se mamka odstěhovala pryč a já zůstala sama v prázdném domě. Táta byl radši pořád v práci, aby se nemusel dívat na moje vyčítavé pohledy. Hádka střídala hádku. Strávila jsem hodiny sama ve tmě a brečela.
Přemýšlela jsem, kde kdo udělal chybu. Z rodinného domu, který jsem tak milovala, se stala jakási stavba, která připomínala spíše vězení. Ač to může znít jakkoliv divně, ale i jako dospělá jsem to do teď úplně neskousla a sama sobě můžu přiznat, že mi hrozně chybí máma. Nikdo s nikým nemluví, i co se týká prarodičů.
Ted bydlím s přítelem (25), který pro mě byl fakt jako dar z nebe. Sama nechápu, čím jsem si takového skvělého chlapa zasloužila. A právě při našem společném sestěhování z Teplic do Chomutova se to u mě začalo projevovat. Začala mi hrozně chybět rodina a všechno, co k tomu patří. Sama si někdy vyčítám, že toho chci moc, že jsem nějaká nenažraná - mám skvělý vztah, ted už i krásný byt, ale nemůžu v sobě „utlouct“ pocit, že jsem pořád sama.
Tolik bych si přála rodinu, dát lásky, kolik to půjde. Od mala jsem všude pyšně hlásila při otázce, čím chci být, že chci být maminka. Začala jsem tajně po nocích pokukovat po miminkách kamarádek, po článcích o rodičovství a tím se to vlastně ještě zhoršilo. Občas se přistihnu, jak se dívám tupě do zrcadla a zkouším, jak by mi slušelo těhotenské bříško nebo jak nevědomky srovnávám jména, která se mi líbí a která ne.
Doufám, že se dočkáme. Přítel se už také těší, jen to chce prý trošku čas.
Chci dát našemu miminku, všechno co potřebuje. Budu, doufám, dobrá máma a Tom dobrý taťka. Věřím v to.
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1330
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 695
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 2460
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 630
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 484
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2330
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 1161
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 3276
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 864
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 726
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...