Práce pod psa
- Kariéra
- Vectu
- 27.11.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš zákazník náš pán, jak se říká. Ale mělo by to znít spíše se slušným zákazníkem, slušné zacházení. Deník o dnešní pracovní morálce, o nepříjemných šéfech a slabých platech.
Ženy, v poslední době tu bylo dost diskuzí o práci na pokladně, o neomalených zákaznících, vedoucích a šéfech a celkově špatných pracovních podmínkách. Chci se s vámi podělit o svůj zážitek s mou nynější prací pokladní v jednom velmi frekventovaném supermarketu. Snad tu neurazím žádnou vedoucí nebo šéfovou, nikoho neházím do stejného pytle. Možná se tu najde někdo, kdo má úplně stejně jako já.
Maminky nás učily být slušné, nevyvolávat zbytečné hádky, ale zároveň abychom se prosazovaly. Nebo tomu alespoň učila naše miminka, tedy mě a mladší sestru. Jenže v dnešní době vysoké nezaměstnanosti je těžké říct šéfce „Tohle se mi nelíbí, proč se mnou takhle mluvíte.“ Každý je totiž velmi rychle nahraditelný.
Znáte to ten super pocit, když vás pozvou po dlouhé době k pohovoru. Celý den se stresujete, připravujete si všechny potřebné náležitosti, doklady, správně znící odpovědi. Na posledním pohovoru mě přivítala na půl huby sekretářka v teplákách. Zeptala se mě na dvě věci, něco si načmárala do diáře. Koukla na mě přes brejle a dodala jen „My se vám ozveme, nashle“.
No krása, tak to asi zase nic, že jo. Když už se člověk někam dostane, je rád a říká si „Tohle zvládnu, i kdyby bůh ví co“. Opak je ale někdy pravdou aneb každý pohár jednou přeteče. Moc obdivuju všechny, co chodí den co den do práce za směšnou mzdu. Soboty, neděle svátky, protože musí, účtenky za bydlení a žití se nedají bohužel zaplatit pěkným úsměvem. Věřím, že je nás tu dost.
Zažila jsem už hodně šéfů, ale to, co zažívám teď v nové práci, je pro mě šokující. Vydržím toho dost, nová práce mi vždy přinášela stres, ale nikdy jsem doma nebrečela, že tam nechci, že už to nevydržím. Ale tady…
Jednají s námi, jako kdybychom byli něco méně než oni. Celý den dřeme, taháme těžké packy pití, basy piv, musíme se usmívat na lidi, kteří jsou naštvaní, že čekají frontu. A navrch to zakončit větou „Je všechno v pořádku?“. Určitě už mnozí poznaly, o jaký jde řetězec.
Vedení nás nevede, jen se dloube v nose a povídá si s kamarádkami pokladními. Když člověk něco potřebuje, připlazí se s otráveným obličejem a s lehkým posměškem nám napůl odpoví. Říkají nám „Pracuj rychleji“ nebo „ Více se usmívej“ „Kontroluj tohle a tamto“, „Tohle si vynechala“, ale už je nezajímá, že za tuhle práci dostáváme minimální peníz. Jak může někdo chtít 200%, když na to nejsou podmínky? No řekněte samy, holky, jak se vám pracuje když vám někdo pořád plive do obličeje nebo se vám vysmívá a ponižuje vás? Myslím, že je nás dost, co toho mají plné zuby a trápí se.
Tak co nás to vlastně maminky učily? Jak můžu být milá k někomu, kdo se po mně celou směnu vozí a bere u toho větší peníze než já? K někomu, kdo je naštvaný, že čeká frontu. Sakra, je demokracie, kdo je nutí chodit sem nakupovat, když je ty fronty tak štvou. Kdyby si tak šlo vybírat i práci, jako si zákazníci mohou vybírat řetězec.
Kdy se vlastně stalo trendem nevážit si práce jiných? Když jdu k lékaři, taky musím čekat. Když jdu řešit problém třeba do banky a musím čekat, tak prostě počkám. ONI tu jsou pro mě, ale já taky přece něco potřebuju od nich. Dnešní zákazníci si myslí, že je to jednoduché, že se jen „ pípá“ u kasy. To, že si musíme pamatovat 50 kódů a ještě u toho kontrolovat 50 milionů jiných věcí, jim nedochází. Jsou nepříjemní, mají blbé narážky, ale sami si doma 100% stěžují, že je v práci všichni prudí. Mám chuť jim vždycky nabídnout, ať si to jdou zkusit a pak můžeme dát řeč. ![]()
Co se týká mě, jakmile dostanu jinou nabídku, tak okamžitě končím na hodinu. Teď mám dva dny volna a už teď se stresuju a bojím, až zase budu muset jít pracovat. Asi je to hodně i o lidech, ale já sama neznám nikoho, kdo by mi tvrdil, že ho šéf neponižuje. Práce je práce, je to dřina, ale proč nepracovat v klidu alespoň po psychické stránce. Snad se v tom někdo najde nebo to někdo pochopí…
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 683
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 290
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 191
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 408
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 326
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1549
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 815
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 3341
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 744
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 571
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...