Práce pod psa
- Kariéra
- Vectu
- 27.11.14 načítám...
Náš zákazník náš pán, jak se říká. Ale mělo by to znít spíše se slušným zákazníkem, slušné zacházení. Deník o dnešní pracovní morálce, o nepříjemných šéfech a slabých platech.
Ženy, v poslední době tu bylo dost diskuzí o práci na pokladně, o neomalených zákaznících, vedoucích a šéfech a celkově špatných pracovních podmínkách. Chci se s vámi podělit o svůj zážitek s mou nynější prací pokladní v jednom velmi frekventovaném supermarketu. Snad tu neurazím žádnou vedoucí nebo šéfovou, nikoho neházím do stejného pytle. Možná se tu najde někdo, kdo má úplně stejně jako já.
Maminky nás učily být slušné, nevyvolávat zbytečné hádky, ale zároveň abychom se prosazovaly. Nebo tomu alespoň učila naše miminka, tedy mě a mladší sestru. Jenže v dnešní době vysoké nezaměstnanosti je těžké říct šéfce „Tohle se mi nelíbí, proč se mnou takhle mluvíte.“ Každý je totiž velmi rychle nahraditelný.
Znáte to ten super pocit, když vás pozvou po dlouhé době k pohovoru. Celý den se stresujete, připravujete si všechny potřebné náležitosti, doklady, správně znící odpovědi. Na posledním pohovoru mě přivítala na půl huby sekretářka v teplákách. Zeptala se mě na dvě věci, něco si načmárala do diáře. Koukla na mě přes brejle a dodala jen „My se vám ozveme, nashle“.
No krása, tak to asi zase nic, že jo. Když už se člověk někam dostane, je rád a říká si „Tohle zvládnu, i kdyby bůh ví co“. Opak je ale někdy pravdou aneb každý pohár jednou přeteče. Moc obdivuju všechny, co chodí den co den do práce za směšnou mzdu. Soboty, neděle svátky, protože musí, účtenky za bydlení a žití se nedají bohužel zaplatit pěkným úsměvem. Věřím, že je nás tu dost.
Zažila jsem už hodně šéfů, ale to, co zažívám teď v nové práci, je pro mě šokující. Vydržím toho dost, nová práce mi vždy přinášela stres, ale nikdy jsem doma nebrečela, že tam nechci, že už to nevydržím. Ale tady…
Jednají s námi, jako kdybychom byli něco méně než oni. Celý den dřeme, taháme těžké packy pití, basy piv, musíme se usmívat na lidi, kteří jsou naštvaní, že čekají frontu. A navrch to zakončit větou „Je všechno v pořádku?“. Určitě už mnozí poznaly, o jaký jde řetězec.
Vedení nás nevede, jen se dloube v nose a povídá si s kamarádkami pokladními. Když člověk něco potřebuje, připlazí se s otráveným obličejem a s lehkým posměškem nám napůl odpoví. Říkají nám „Pracuj rychleji“ nebo „ Více se usmívej“ „Kontroluj tohle a tamto“, „Tohle si vynechala“, ale už je nezajímá, že za tuhle práci dostáváme minimální peníz. Jak může někdo chtít 200%, když na to nejsou podmínky? No řekněte samy, holky, jak se vám pracuje když vám někdo pořád plive do obličeje nebo se vám vysmívá a ponižuje vás? Myslím, že je nás dost, co toho mají plné zuby a trápí se.
Tak co nás to vlastně maminky učily? Jak můžu být milá k někomu, kdo se po mně celou směnu vozí a bere u toho větší peníze než já? K někomu, kdo je naštvaný, že čeká frontu. Sakra, je demokracie, kdo je nutí chodit sem nakupovat, když je ty fronty tak štvou. Kdyby si tak šlo vybírat i práci, jako si zákazníci mohou vybírat řetězec.
Kdy se vlastně stalo trendem nevážit si práce jiných? Když jdu k lékaři, taky musím čekat. Když jdu řešit problém třeba do banky a musím čekat, tak prostě počkám. ONI tu jsou pro mě, ale já taky přece něco potřebuju od nich. Dnešní zákazníci si myslí, že je to jednoduché, že se jen „ pípá“ u kasy. To, že si musíme pamatovat 50 kódů a ještě u toho kontrolovat 50 milionů jiných věcí, jim nedochází. Jsou nepříjemní, mají blbé narážky, ale sami si doma 100% stěžují, že je v práci všichni prudí. Mám chuť jim vždycky nabídnout, ať si to jdou zkusit a pak můžeme dát řeč. ![]()
Co se týká mě, jakmile dostanu jinou nabídku, tak okamžitě končím na hodinu. Teď mám dva dny volna a už teď se stresuju a bojím, až zase budu muset jít pracovat. Asi je to hodně i o lidech, ale já sama neznám nikoho, kdo by mi tvrdil, že ho šéf neponižuje. Práce je práce, je to dřina, ale proč nepracovat v klidu alespoň po psychické stránce. Snad se v tom někdo najde nebo to někdo pochopí…
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2394
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 2347
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3057
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 14257
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 1147
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 5783
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 2192
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 3552
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1753
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 619
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....