Práce pod psa
- Kariéra
- Vectu
- 27.11.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Náš zákazník náš pán, jak se říká. Ale mělo by to znít spíše se slušným zákazníkem, slušné zacházení. Deník o dnešní pracovní morálce, o nepříjemných šéfech a slabých platech.
Ženy, v poslední době tu bylo dost diskuzí o práci na pokladně, o neomalených zákaznících, vedoucích a šéfech a celkově špatných pracovních podmínkách. Chci se s vámi podělit o svůj zážitek s mou nynější prací pokladní v jednom velmi frekventovaném supermarketu. Snad tu neurazím žádnou vedoucí nebo šéfovou, nikoho neházím do stejného pytle. Možná se tu najde někdo, kdo má úplně stejně jako já.
Maminky nás učily být slušné, nevyvolávat zbytečné hádky, ale zároveň abychom se prosazovaly. Nebo tomu alespoň učila naše miminka, tedy mě a mladší sestru. Jenže v dnešní době vysoké nezaměstnanosti je těžké říct šéfce „Tohle se mi nelíbí, proč se mnou takhle mluvíte.“ Každý je totiž velmi rychle nahraditelný.
Znáte to ten super pocit, když vás pozvou po dlouhé době k pohovoru. Celý den se stresujete, připravujete si všechny potřebné náležitosti, doklady, správně znící odpovědi. Na posledním pohovoru mě přivítala na půl huby sekretářka v teplákách. Zeptala se mě na dvě věci, něco si načmárala do diáře. Koukla na mě přes brejle a dodala jen „My se vám ozveme, nashle“.
No krása, tak to asi zase nic, že jo. Když už se člověk někam dostane, je rád a říká si „Tohle zvládnu, i kdyby bůh ví co“. Opak je ale někdy pravdou aneb každý pohár jednou přeteče. Moc obdivuju všechny, co chodí den co den do práce za směšnou mzdu. Soboty, neděle svátky, protože musí, účtenky za bydlení a žití se nedají bohužel zaplatit pěkným úsměvem. Věřím, že je nás tu dost.
Zažila jsem už hodně šéfů, ale to, co zažívám teď v nové práci, je pro mě šokující. Vydržím toho dost, nová práce mi vždy přinášela stres, ale nikdy jsem doma nebrečela, že tam nechci, že už to nevydržím. Ale tady…
Jednají s námi, jako kdybychom byli něco méně než oni. Celý den dřeme, taháme těžké packy pití, basy piv, musíme se usmívat na lidi, kteří jsou naštvaní, že čekají frontu. A navrch to zakončit větou „Je všechno v pořádku?“. Určitě už mnozí poznaly, o jaký jde řetězec.
Vedení nás nevede, jen se dloube v nose a povídá si s kamarádkami pokladními. Když člověk něco potřebuje, připlazí se s otráveným obličejem a s lehkým posměškem nám napůl odpoví. Říkají nám „Pracuj rychleji“ nebo „ Více se usmívej“ „Kontroluj tohle a tamto“, „Tohle si vynechala“, ale už je nezajímá, že za tuhle práci dostáváme minimální peníz. Jak může někdo chtít 200%, když na to nejsou podmínky? No řekněte samy, holky, jak se vám pracuje když vám někdo pořád plive do obličeje nebo se vám vysmívá a ponižuje vás? Myslím, že je nás dost, co toho mají plné zuby a trápí se.
Tak co nás to vlastně maminky učily? Jak můžu být milá k někomu, kdo se po mně celou směnu vozí a bere u toho větší peníze než já? K někomu, kdo je naštvaný, že čeká frontu. Sakra, je demokracie, kdo je nutí chodit sem nakupovat, když je ty fronty tak štvou. Kdyby si tak šlo vybírat i práci, jako si zákazníci mohou vybírat řetězec.
Kdy se vlastně stalo trendem nevážit si práce jiných? Když jdu k lékaři, taky musím čekat. Když jdu řešit problém třeba do banky a musím čekat, tak prostě počkám. ONI tu jsou pro mě, ale já taky přece něco potřebuju od nich. Dnešní zákazníci si myslí, že je to jednoduché, že se jen „ pípá“ u kasy. To, že si musíme pamatovat 50 kódů a ještě u toho kontrolovat 50 milionů jiných věcí, jim nedochází. Jsou nepříjemní, mají blbé narážky, ale sami si doma 100% stěžují, že je v práci všichni prudí. Mám chuť jim vždycky nabídnout, ať si to jdou zkusit a pak můžeme dát řeč. ![]()
Co se týká mě, jakmile dostanu jinou nabídku, tak okamžitě končím na hodinu. Teď mám dva dny volna a už teď se stresuju a bojím, až zase budu muset jít pracovat. Asi je to hodně i o lidech, ale já sama neznám nikoho, kdo by mi tvrdil, že ho šéf neponižuje. Práce je práce, je to dřina, ale proč nepracovat v klidu alespoň po psychické stránce. Snad se v tom někdo najde nebo to někdo pochopí…
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 4682
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 1791
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1184
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 1611
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2121
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1000
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 645
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9965
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5556
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8391
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...