Matka alkoholička

Když už jsem konečně potkala člověka pro život, kterého miluju a se kterým čekám miminko, tak je vztah s mojí matkou na totálním bodě mrazu. Nikdy bych nevěřila, že se jednou dostanu do stadia, kdy od ní budu chtít mít absolutní klid, budu jí opovrhovat. Proč? Alkohol, lži, vztahy s chlapama typu gambler, zadluženec, kam se podíváš a samozřejmě alkoholik. Víc v příběhu.

Když bych tak shrnula svůj život, neměla jsem úplně šťastné dětství. Moje matka se mnou otěhotněla v 18 letech, kdy jsem víceméně byla výplod chtíče po vojně. S mým vlastním otcem se rozvedla, když mi byl rok. Našla si dalšího chlapa, byla s ním cca 7 let, mlátil moji matku, mlátil mě. Nevím, proč bil matku, ale byla jsem jako malé dítě častým svědkem nočních agresí, házení o zeď, zavírání nás obou v zimě na balkon, stříhání šňůry od pevné linky, abychom nemohli volat policii, nebo moje příchody ze školy, kdy jsem mamku nacházela zbitou s modřinama a podlitinami. Mě mlátil skrz známky ve škole (trojka byla velký průser a důvod k mlácení páskem přes zadek) a celkově údajně jako prevence, abych byla správný člověk s řádným drilem.

Pamatuju si, že jako malá jsem plakala a matku prosívala, aby se rozvedla, když se koupala ve vaně. Jako 6leté dítě.

Uběhla nějaká doba, matka si našla nového přítele (budoucího manžela) ve své práci, nějakou dobu jsme bydleli v bytě 3+1 všichni (já, matka, nevlastní otec č. 1 a budoucí nevlastní otec č. 2), až se byt prodal a my se odstěhovali pryč z města na vesnici. To mi bylo, tuším, 12-13 let.

Když shrnu i tento vztah, tu se žádné násilnické akce nekonaly, nicméně to byl další chlap, který měl potřebu mě vychovávat. Já o to nestála, tak jsme měli docela časté ústní potyčky, ale celkově to byla fajn doba - byl sice přísný a za vše jsem musela být nesmírně vděčná, ale staral se, fungoval. Sice si denně něco popil, ale do hospody nechodil, scény se doma nekonaly. Často jsme jezdívali na výlety karavanem.

Já po cca dosažení 18 let si žila vlastním životem, odstěhovala jsem se do města s tehdejším přítelem do společného bytu. Vztahy, rozchody, kdy jsem se asi dvakrát vrátila „domů“ zpátky na vesnici. Manželství už chátralo, protože nevlastní otec se utápěl ve vlastních depresích a doma často vládla ponorka, neboť spolu od „seznámení“ pracovali ve stejné práci, nosili si to domů a výletů/dovolených ubývalo, aby si on mohl dát a nemusel řídit.

Na jedné z karavanových víkendových akcí se matka spustila s rodinným kamarádem (taky tam byl se svojí rodinou a jejich „spuštění se“ pokračovalo dalšími tajnými schůzkami). Pro matku to byl impuls dosavadní manželství ukončit a přestože jí její nová „láska“ neslibovala budoucnost, ona si to tajně malovala. Po oficiální žádosti o rozvod u nás doma proběhla řada protestních akcí – nevlastní otec se rozvádět nechtěl, takže se jednou otrávil práškama, podruhé se chtěl pověsit na dvoře a po třetí matku honil po baráku s nožem. Já tenkrát přijela z odpolední z práce a už u nás byla kriminálka (mamka v pořádku, nevlastní otec si doma z demonstrace sám rozbil hlavu o železná futra a následně odjel ožralej autem pryč).

Následně proběhlo odstěhování se od nás z domu, rozvod s majetkovým vyrovnáním a byl klid. Ale mamka už tehdy začala popíjet, nicméně nešlo o nic velkýho. Vždy max do nálady. Neustále čekala na svoji ženatou lásku, ale časem bylo evidentní, že pro něj to bylo opravdu jen chvilkové okouzlení a cuknul hned, jak cítit větší nátlaky ze strany mamky.

Nastalo mamčino trápení se, které jsem měla denně na očích a mamčino neustále stupňující se pití alkoholu s tím, „že už si neví rady, život ji nebaví“ až do takového stadia, kdy jsem třeba přijela domů z práce a nevěděla jsem, jestli je tak ožralá nebo mrtvá.

Samozřejmě se na ni začali lepit kamarádi podobného ražení, takže bylo doma veselo. Já ve skrytu toužila po vlastním štěstí, vlastním vztahu a rodině, ale neustále jsem musela zachraňovat ji.

Konečně se dostávám k tomu, o čem vám chci napsat. Po nějaké době, kdy jsem se snažila matce pomoct (vytahovala ji na výlety, promlouvala k ní, že bychom mohly navštívit psychologa, jezdila s ní na tzn. holčičí dovolený, brala ji na sedánky s mýma kamarádkama) jsem i já poznala muže pro mě.

Opět to musím shrnout – po nějaké době jsem se odstěhovala k příteli, koupili jsme si psa, zasnoubili jsme se, otěhotněla jsem. Máme vlastní byt, oba jsme stejně naladění. Se životem se perem sami, nemáme „sponzory“, společnými silami jsme toho už dost dokázali.

Matka přitvrdila ve svým pití, schovává si alkohol, lže, že „vůbec nic nepila“, zvávala nás na oběd, ale většinou z toho sešlo, protože buď to zrušila rovnou v ten den ráno (kdy jsme jí pomalu nerozuměli, protože nemohla ani mluvit,) nebo jsme přišli na oběd a byla tak nalitá, že jsem neměla nervy se na ní dívat a šli jsme domů. Jít s ní někam do společnosti nepřicházelo v úvahu, protože většinou už byla našláplá z domu a báli jsme se, co za ostudu by zas předvedla.

Nemusím snad ani říkat, kolikrát jsem s ní promlouvala, opět jí nabízela pomoc (ať už odbornou nebo mojí), že bych s ní trávila ráda více času, ale pokud uvidím, že zase pila, tak bohužel. Nejednou se stalo, že přišla na návštěvu a pomalu mezi dveřma jsem ji poslala domů, protože byla nalitá např. když naše 2měsíční štěně pustila z rukou na zem na kachle, protože prý chtělo skočit na zem (miničivava). Ona jen koulela očima a nebyla schopná ani stát a samozřejmě neměla ani kapku alkoholu.

Myslela jsem si, že s ní něco udělá mé těhotenství. Ze začátku tak mluvila, že se jí vlila nová krev do žil a jak začne nakupovat výbavičku a kdesi cosi. Nic, zanedlouho se vše vrátilo do starých kolejí. Zase mi volávala ožralá na mol, ale moje návštěvy u ní se čím dál víc vytrácely. Ještě víc jsem nemohla a nemůžu vydýchat pohled na ni. A hlavně jsem zjišťovala, že mým domlouváním k ní, brečením, vyhrožováním a nadáváním jí nic nezmůžu.

Přítel rezignoval, protože jsme se nejednou kvůli ní pohádali, když viděl, co se mnou ona dělá – místo, abych se radovala s prospívajícího se těhotenství, brečela jsem doma a měla depky.

Máme mě začala vidět jako člověka, co jí nepřeje nic dobrýho, a často mi opakovala „No jo, ty jsi šťastná, tak si pískáš, co! Vůbec nevíš, co to je být nešťastná a sama.“

A do toho se cca před dvěma měsíci dala dohromady s bývalým přítelem své kolegyně z práce – člověkem, kterej je v insolvenci, má několik složek s dluhy; člověk bez vlastního účtu, vlastního domova, auta. Když jsem mamce domlouvala, že se mi ten člověk vůbec nezdá, měla svoji hlavu. Následoval mamčin úvěr (nikdy žádný úvěr neměla), ze kterého zaplatila tomu chlapovi část dluhů, koupila auto, které je teda psané na ni, ale jezdí s ním on (ona nemá řidičák). Nakoupila domů tisíc věcí, živí ho, platí benzín, platí vše.

Na moji otázku, kam on dává peníze, když je celý dny v práci (údajně) mi odpověděla, že to není moje starost. A to jen dodám, že už mají za sebou scénu, kdy ji vzal kartu od účtu, rozfrcal část peněz, následně byl týden mimo i s autem s tím, že ji to auto nevrátí – tenkrát s ním chtěla skončit a tehdy to byla moje poslední pomoc jí, kdy mi pak následně on vyhrožoval do telefonu, jak kdyby chtěl, tak je se mnou raz dva hotovej.

Ano, naposledy jsem se motala do jejích věcí. Jem teď v 8. měsíci těhotenství a jestli něco potřebuju, tak je to klid.

Neuběhlo pár dní a ona se k němu vrátila, protože ho miluje (= protože spolu chlastaj) a on chudák jen potřeboval peníze na materiál v práci. Ha ha ha.

Od té doby je náš vztah s matkou čistě takovej, že se s ní nestýkám, nevolám jí. Ona mi zavolá tak jednou týdně, jak se mám já a malá, ale je to celkem trapný rozhovor, nemám si s ní co říct.

Šíleně mě to mrzí, nikoho jinýho z rodiny nemám. V těchto chvílích jsem ráda za svého přítele, který je mi maximální oporou, a i jeho rodinu. Má tatínka s manželkou a dcerou (maminka mu umřela v 15 letech na rakovinu), která je pro mě už víc rodina než moje vlastní matka. Mimochodem té jsem řekla, že pokud se svým životem nehodlá nic dělat, tak nebude dělat ani babičku. Samozřejmě ji malou ukážu, ale nedočká se nějakého vození kočárku nebo (časem) půjčování malé, protože mi v hlavě vyvinula neskutečný blok a já jí nevěřím, že by se o malou dokázala postarat.

Opravdu mi je do pláče z toho všeho a nejhorší je, že vůbec nevím, co mám dělat. Zajímal by mě i váš názor, jak to vidíte. Já se bohužel dostala do stavu, že mi je líp, když s matkou nejsem v kontaktu. Dřív jsem vše omlouvala tím, že je to přece moje matka, tak se jí nemůžu vzdát, ale došla jsem k závěru, že to, že je moje matka neznamená, že mi může ničit život.

Omlouvám se za tak sáhodlouhý příběh a budu ráda za všechny vaše reakce nebo zkušenosti.

Buďte šťastní!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4920
27.8.18 02:35

Můj otec je alkoholik, stykat se a nim stykame - ale jen pred nocni, kdy vim, ze je strizlivej. Navsteva tak jednou za mesic. Vic nemam potrebu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
311
27.8.18 08:03

Můj názor je, dokud nepřestane pít (a jakože nepřestane nikdy), přerušit jakýkoliv kontakt. I telefonát jednou týdně by byl na mě moc. Čím víc s ní budeš v kontaktu, tím víc se budeš trápit a nepřinese to vůbec nic. Mluvím z vlastní zkušenosti. Pod druhou půlku deníčku bych se mohla podepsat. Vím, že žít bez matky je těžký. Ale když žít s ní je ještě těžší..? :nevim: Soustřeď se radši na svou novou rodinu ;) Drž se a posílám kopici pohody :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
27.8.18 08:25

myslim, ze prestat se s ni stykat je nejlepsim resenim. Muj otec nebyl alkoholik, ale pamatuji si ho jako nekoho, kdo me umel pouze sekyrovat a zakazal mi vsechno, co me aspon trochu bavilo. v dospelosti jsem dosla k nazoru, ze je proste zly, prestala jse se s nim stykat, odjela jsem do zahranici a leta ho nevidela. Pak vyslovil zajem se se mnou obcas sejit a nekolikrat jsme se videli. Nas vztah jakoby vyprchal, prede mnou sedel cizi clovek. Nebyla tam laska ani nenavist. Dodnes verim, ze pokud clovek za to nestoji, je lepsi s nim prerusit styk. Usetri to spoustu negativnich emoci.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.8.18 09:20

neměj výčitky, ona je přece nemá a neměla taky… kontakt lze telefonicky, jednou měsíčně kafe, při vydírání omezit :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
27.8.18 09:23

S matkou alkoholičkou som prerušila kontakt úplne. Kvôli mojim deťom, nechcem aby im akokoľvek taký človek ovplyvňoval život. Svedomie mám čisté, snažila som sa jej pomôcť roky.

  • Nahlásit
27.8.18 10:31

Je to hrozně těžké, ale děláš jedinou správnou věc. Musíš se odstřihnout i citově - ona toto zvolila, pomoc jsi jí nabídla, nedá se nic dělat.

Pokud se opíjí do nepoužitelnosti, byl by hazard jí dítě svěřit - není to o tom, že jsi špatná dcera (která „trestá“ matku), ale dobrá máma (která chrání dítě).

Moc držím palec, a nenech si od ní ničit život! Raduj se z té rodiny, kterou máš…

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.8.18 11:27

Zaujala jsi jediný rozumný postoj. Nic si nevyčítej. Pokud sama nebude chtít, tak ji prostě nic nepomůže zachránit se sama před sebou :roll: . Řeči stylu „ty si spojená, tak si pískáš..“ jsou absurdní, taky jsi to neměla lehké s takovou rodinou. Tímhle se v tobě jen snaží vzbudit pocity viny. Užívej si klid a pohodu a nenech si kvůli matce rozbourat svoji rodinu. Buď se probere, nebo ji prostě stejně nepomůžeš a bude tě to stát v lepším případě jen nervy..

  • Nahlásit
  • Zmínit
1934
27.8.18 12:46

Ahoj. Udělal jsi to nejlepší nejen pro sebe, své dítě a manželství, ale i pro svou mámu.

Nejlepší je závislého člověka odstřihnout ze svého života a nechat ho v tom tzv. vymáchat čumák. A časem se ukáže, jestli si svou závislost uvědomí a že kvůli ní ztrácí/ztratil své nejbližší, nebo naopak začne ještě víc propadat.

Avšak Ty ani nikdo jiné na světě nemůžete rozhodnutí závislého změnit. To musí udělat jen on sám. Ať to tedy s Tvou mámou dopadne jakkoli, ty za to neneseš odpovědnost. Ty jsi už udělala vše, co jsi mohla.

Přeji hodně štěstí na další cestě životem. A snad sis už vše zlé vybrala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2144
27.8.18 15:31

Nic si nevycitej…

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.8.18 16:06

Věřím, že je hodně těžké, když jediný tvůj rodinný příbuzný je na tom takhle, a být tvá kamarádka, tak budu poslouchat tvůj pláč a budu ti dělat vrbu až do skonání světa :hug: protože člověk se z těhle sra*ek potřebuje vymluvit.
Takhe ti můžu poradit jen jedinou věc. Uzavři to. Matce nepomůžeš, je dospělá, je svéprávná, ale pro ní je chlast všechno a jediné, čeho docílíš tvou účastí bude to, že tě bude stahovat s sebou.
Buď šťastná za tvou novou rodinu, ať už manžela a miminko, nebo za báječnýho tchána.
Matce řekni, že se s ní ráda uvidíš, až se sebou něco provede, jinak že zavíráš kontakty :nevim:
Ono totiž není co jiného provést, bohužel, znám to z rodiny i z blízkého okolí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5384
27.8.18 16:08

Je mi z toho smutno. Přeju už jen štěstí tobě i malé :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.8.18 19:41

Hodně smutný příběh a je mi strasne lito tvého dětství. Ty jsi udělala vlastně všechno spravne. Uplne se odstřihni, ted už je to na matce…a ty si užívej svého zaslouženého štěstí a nenech si to ničím kazit! Přeji hodně štěstí s tím malým pokladem, který máš v bříšku!

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.8.18 21:33

Byla jsem na tom dost podobně jen s tím rozdílem ze mi máma pila už od mladí .Kdyz mi bylo 25 ukončila jsem s ni vztahy,narodil se mi první syn a já nechtěla aby viděl to co já x let.Ve 34 letech se mi narodil druhy syn a donesla se mi zprava ze mámu našli utopenou v rybníku -3 promile :-(
Ve 25 jsem to vzdala pomoct ji neslo ,nechtěla nepotřebovala
Pohřeb jsem zařídila na hrob chodím

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
28.8.18 11:33

Máme totéž v rodině. Ale dopadlo to dobře. Těžký úraz v opilosti a hrozba doktora, že takto si odrovna játra a rozjede se jí epilepsie z chlastu a že ji moc života s takovou nezbývá + těhotenství dcery a hrozba, že nebude opilá vídat vnouče, zafungovaly a po 20 letech pití chtěla přestat a šla na léčení. Drží se už 8 let. Musela se ale dostat na dno a tvrdě se střetnout s realitou a hrozbou smrti, jinak asi pije dodnes. Tvoje máma obrazně řečeno ten muž na krku ještě nemá a k tomu partner opilec… V této chvíli nemůžeš udělat víc, než ji třeba napsat dopis, že chceš, aby to byla mámou a dítěti babičkou, ale když sama nebude chtít a nenechá si pomoct odborně, tak za pár let umře, sama a opilá. Teď ještě má na výběr, pořád není pozdě. Držím palce.

  • Nahlásit
Anonymní
28.8.18 14:17

Naprosto te chapu.. Akorat ja mam otce alkoholika. Nesu to stale spatne a boli me to.. Mam 1,5 letou dceru a bez me pritomnosti mu ji nepujcim.. Bohuzel i ma matka je zcela mimo, takze pujcit jim svou dceru, to ani omylem.. Kolikrat jsem brecela, tloukla do hlavy, proc zrovna ja mam takove rodice.. Boli to, ale svou dceru nenechavam s mym otcem a uz zrejme ani nikdy nechavat nebudu, jelikoz on se lecit nechce. Pokud uz jednou pije, tak opravdu tezko jen tak prestane..Nerada k nim i jezdim, to jsem vzdy rada, kdy uz zase muzem odjet domu.. Za to jsem rada za pritolovou rodinu, ta je uzasna :kytka:

  • Nahlásit
35471
28.8.18 14:45

Ptáš se na náš názor, jak to vidíme. Určitě je to neodpustitelné, že tvoje máma nechala vše zajít tak daleko, že ti zajistila dětství s nevlastním otcem tyranem… na druhou stranu se sama podívej na některé věci, které jsi napsala. Byla jsi jen výplodem chtíče? Co kdybys byla jen výplodem chladného kalkulu a tikotu biologických hodin? :nevim: Sama jsi těhotná, dalo by se i říct, že je snad tvé dítě výplodem naivní zamilovanosti? Tvůj druhý otčím se ti nelíbil, že tě chtěl vychovávat… ono je to běžné, že nevlastní otec žijící v rodině své nevlastní děti vychovává. A ty lži? Že něco zaplatila svému partnerovi pochybného ražení? To se tě vlastně vůbec netýká, je to jen její vlastní blbost. Nemyslím si, že si na začátku tvoje máme představovala a plánovala svůj budoucí život tak, že bude bita, zneužívaná, že se k ní všichni otočí zády. Nejspíš jako většina ostatních chtěla prostě žít, mít dítě, najít si fajn partnera, se kterým by děti mohla vychovávat, jezdit na výlety… možná jako teď i ty. A já ji docela chápu, že má nervy v kýblu, protože jí to nevyšlo, selhala, důležitou část života těžce projela. Nějaký kontakt s tebou chce udržovat, snad tě má i ráda, nikde jsem nezaznamenala nic o tom, že by tě ráda neměla a aspoń se nesnažila o tebe v dětství starat. Tvoje máma je podle nějakých čísel, která jsi napsala, ještě docela mladá a na tvém místě bych jí prostě jen držela palce, aby se z toho, v čem je, dokázala vyhrabat. Nesnaž se už jí nějak vehementně pomáhat, to nemá smysl, ale zavolat jí, že byste si rádi užili fajn babičku… jsou jen dvě možnosti, buď se tvoje máma vzdá nezřízeného života anebo v něm bude pokračovat. Ty se s tím jen budeš muset naučit žít. Ne všechny pohádky končí happyendem. Tobě přeji, abys vše chytla za správný konec a tvoje děti nemusely mít takové trápení, jako máš teď ty. :kytka: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
28.8.18 16:20

Holky, moc děkuju za vaše reakce a část vašich příběhů :srdce: ! I slza mi ukápla a cítím ten příval podpory na dálku :-)

Příspěvek upraven 28.08.18 v 18:21

  • Upravit
Smazaný anonym
28.8.18 17:05
:kytka: :srdce:

Příspěvek upraven 28.08.18 v 18:23

  • Upravit
Anonymní
28.8.18 19:29

Užily jste si za společného života s mámou hodně obě, ne jen ty. Smekám, že ses snažila mámě vrátit úsměv na rty, zlepšovat jí život. Ale co si budeme nalhávat, pokud nemá člověk fungující vztah, nebo něco jiného (zahrádku, koníčky, skvělou práci, kamarádku…) jednoduše to, co ho táhne, fakt táhne a baví, je těžké se dostat z pocitu, že vše stojí za velké kulové. Matka měla zjevně celý život pech, není divu, že žal začala léčit pitím.
Závislost však může léčit jen ona sama, musí chtít. Já bych s ní v občasném kontaktu byla, snažila se ji motivovat k léčbě. Motivace je víc, než silná vůle. Člověk bez motivace nemá důvod, proč chtít se sebou, pitím něco dělat. Je blbé, že je ve styku s opilcem, ten ji táhne k pití. I když se třeba rozhodne, že nebude pít, on ji zítra pitím zláká. Chtělo by to, aby s ním nebyla. No a je spousta abstinujících alkoholiků, kteří přestali pít byť o tom nebyli až tak přesvědčení, ale nechali se přemluvit rodinou k léčbě. Až v léčebně ze sebou skutečně začali chtít něco udělat. Jednak je posílí příběhy ostatních v léčebně, zjistí, že jejich život nebyl, není až tak zlý, jsou na tom lidé hůř. Najde si tam občas i dobrého kamaráda, se kterým se pak v abstinenci podporují, stýkají se, prostě „přátelé z branže“, vědí o čem závislost je, jak těžké je nenapít se (než si člověk odvykne od sterotypu, např. cigáro + pití, nebo návštěva zahrádky venku + automaticky pivo, kamarádi + pití, oslava + pití…) Snažila bych se matku dokopat k léčbě, motivací jí teď opravdu může být vnučka. Ale jinak platí, nepomáhat, nevysilovat se. Sebe chránit a opilec ať si vybírá to, co nadrobí v opilosti sám (rozbité věci, průšvihy, dluhy…) Tím se mu může rozsvítit a chtít se sebou něco dělat. Takže matku co nejvíc motivovat, ale jinak, pokud nebude chtít, chránit sama sebe a rodinu. Snad se časem bude tvá matka řadit k těm, komu se podaří abstinovat a když náhodou uklouzne a napije se, zase to hned rychle utne a bude pokračovat v abstinenci. Hodně sil a štěstí :mavam:

  • Nahlásit