Matýsek se ... :-)
- Těhotenství
- ChochaR
- 15.03.16 načítám...
...jednoho dne rozhodl přerušit naše představy o tom, jak by život měl jít a jaké by měly mít životní etapy posloupnost.
Můj poslední deníček PCO… diagnóza nebo životní styl? končil vcelku pozitivně. Tedy na vrcholu manické fáze, kdy jsem věřila, že naše neúspěšné snažení bude mít šťastný konec. Oooo, kdybych jen tehdy věděla. 
Deníček byl psán na konci července 2015, kdy jsme se s přítelem chystali na svatbu, měli nově doma štěně a vzhledem k tomu, že jsem potřebovala trochu času srovnat se s realitou, tak i v době, kdy jsme se rozhodli, že vynecháme hormonovej kolotoč a začneme se snažit zase až po svatbě. Teda někdy v říjnu 2015.
Jenže to už se nestalo…
Kdybych totiž tehdy věděla, že všechny ty starosti okolo svatby a hlavně všechny ty radosti okolo našeho štěňátka nás přivedly tam, kam jsme to nečekali… Teda k pozitivnímu těhotenskému testu… To by byl šok. 
Ono totiž, světe div se, v době, kdy jsem psala ten deníček už jsem totiž těhotná byla. Jen jsem o tom ještě nevěděla. Ono se totiž to naše neposlušný děťátko rozhodlo přijít v době, kdy jsme to ani jeden nečekali.
Řekli jsme si, že se na nějaký snažení zatím vybodneme a budeme se pokoušet zase až po svatbě. A tak věci budou mít ten přirozený řád, který dle nás mít mají, teda seznámení, sestěhování, pes, svatba, otěhotnění, děti.
A dnes? Koulím se 37. týdnem a vypadám jak vorvaň. Manžel sice pořád zarytě tvrdí, že jsem nádherná a že kromě bříška jsem nepřibrala ani gram. No těch 15 kilo nahoře tvrdí něco jinýho. Zvlášť, když se těch mých celkových 85 kilo snažím vytlačit do kopce a funím u toho jak hroch.
Takže podtrženo sečteno, svatba, ač ohrožena, nakonec proběhla ve 13. týdnu. Já odešla z oslavy v 11 večer a manžel se doplazil jako slušný člověk až za světla v půl osmé ráno. Z našeho roztomilýho štěňátka vyrostlo hovádko, co má 35 kilo a sahá mi do pasu a koneckonců ty kila, co jsem složitě půl roku shazovala běháním a dietou, jsem nabrala zase hezky zpátky během těhotenství.
ALE… Nakonec se mi plní můj sen. Postýlka pro miminko je nachystaná, dupačky, bodýčka, overálky a vůbec všechno je připraveno a už jen zbývá vyzvednout kočárek a sbalit se do porodnice. A můj sen je na spadnutí. Během následujících tří týdnů budu držet v náručí náš poklad. Vymodlené miminko, co naprosto ignorovalo posloupnost věcí a přišlo, kdy se mu zrovna chtělo.
Takže holky, vydržte! Vím, že ta cesta je složitá a trnitá a někdy máte chuť se na všechno vybodnout a hodit přes palubu nejen všechny ty starosti, ale občas i samy sebe… Stojí to za to!!! Každý kopnutí (i to bolestivý) vám jednou připomene, že pod srdcem nosíte ten největší zázrak tohohle světa a že nic z těch starostí byste nevyměnila za ten okamžik, kdy ležíte v posteli a bříško se vám hýbe, jako byste byla Sigourney Weaver ve vetřelci a váš manžel/přítel se zamilovaně kouká na ten pupík a říká mu: „Čau kámo, to jsem já, tvůj táta…“
Přečtěte si také
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 2125
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 891
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 243
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 434
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 290
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2693
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 1094
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1303
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 2337
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 1010
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
gratuluju!
přeji krásný a hladký porod 
.
ale to asi těžko 
gratuluju k miminku a hlavne budte zdravi 
