Mé dva porody
- Porod
- Maty1989
- 18.01.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V pubertě jsem se bála bolesti u porodu. Pak ale nadešel čas a přání mít miminko, takže jsem si užívala těhotenství a na oba porody jsem se těšila s blížícím se termínem čím dál více. :)
POROD ČÍSLO JEDNA:
Termín porodu vycházel na 28. 6. 2011. V pondělí 27. jsem byla v porodnici na kontrole, kde mi řekli, že zatím je vše uzavřeno a mám znovu dojet ve středu 29. na 8. hodinu. Během úterka mi odešla hlenová zátka a mně bylo jasné, že se to pomalu blíží. Blížil se večer, nastavila jsem si budík, abych vstala ráno na bus do porodky a kolem 23:00 jsem šla spát.
Po hodině mě vzbudila bolest břicha, šla jsem na záchod a znovu si lehnout, abych zjistila, že mě opět bolí břicho. Dala jsem si tedy teplou sprchu, co to udělá, relaxovala u počítače a začala počítat. Bolesti šly po 10 minutách a mně bylo už jasné, že je to tady. 
Manžel měl noční, takže jsem si říkala, že počkám a pak mu napíšu. Nemáme auto, takže bylo domluvené, že mě do porodky poveze tchyně nebo manželův kolega z práce - dle toho, kdo bude k dispozici. Na kontrolu jsem měla jet autobusem. Před koncem směny mi manžel psal, ať nechodím na bus, že mě tam kolega odveze.
Na to jsem mu jen psala, že mu jdu zrovna psát, že mají přijet - JE TO TADY. 
Dojeli, pobalili jsme věci a jeli na těch 8:00 na kontrolu (nikam jsem nespěchala), kde mi monitor jasně ukazoval kontrakce a doktor potvrdil, že jsem otevřená na 4 cm a hned jsem byla odeslána na příjem.
Pak mi tedy vzali krev, natočili monitor a to už jsem byla otevřená na 6 cm. Šla jsem do porodního boxu do sprchy, kam za mnou pak přišel manžel. Tam jsem byla tak 15 minut, pak jsem lehla na křeslo a za chvíli to začalo.
Intenzita bolestí stoupala, minuty mezi nimi se zkracovaly a já cítila, jak pomalu sestupuje hlavička. Párkrát jsem zatlačila a bylo hotovo. Pohlaví jsme vědět dopředu nechtěli a věřili jsme v holčičku.
A holčička opravdu vyšla, dali jsme jí jméno Michelle. 
Narodila se tedy 29. 6. 2011 v 11:09, s 52 cm a 3840 g, takže docela cvalík.
Celé to od začátku bolestí tedy trvalo cca 11 hodin, v porodním boxu jsem strávila asi hodinku a půl a to jsem si i brala olejíček, aby mě mohl manžel masírovat a byla to rychlovka, že ani klystýr neproběhl, nic.
______________________________________________________________________________________
POROD ČÍSLO DVĚ
Termín porodu vycházel na 13. 10. 2015. Opět jsme čekali překvapení a věřili tentokrát v chlapečka.
Čtvrtek 8. 10.
Odchází první část hlenové zátky.
Pátek 9. 10.
Manžel vstává na ranní dvanáctku, ptá se, jak mi je, doufajíc, že třeba cítím, že se něco blíží. Bohužel nic. Během dne mi párkrát napsal, že mám ukecat prcka, nakonec skoro nadával, že taťka musí pracovat a on si stále v pohodě lebedí v bříšku!!!
Dopoledne odchází zbytek zátky a na mě padají první myšlenky. Mám se těšit, nebo bát? Už to opravdu brzy přijde. Do termínu 3 dny, že by to už bylo dnes? Hlavně, aby bylo v pohodě hlídání dcerky.
Dodělávám zbytek věcí - uklízím, dochystávám pro miminko, pro jistotu vařím už v poledne. Jinak vařím až na 18:30, kdy se manžel vrací. Co kdyby to přišlo? Ať se aspoň ještě v klidu nají.
Přijíždí po práci, hned sprdunk bříška, nají se a dává si relax na gauči. Bere si prášek, bolí ho hlava.
Dcerka zatím touží hrát pexeso a domino, tak koukám na televizi, u toho na zemi hrajeme hry. Blíží se čas koupání, je osm hodin. Dcerka si chce kutálet s míčem, tak sedíme, kutálíme si a najednou cítím trochu mokro.
Zvedám se a vtipkuju: „Teď nevím, jestli jsem si čůrla, nebo je to tady.“
Manžel se probírá a čeká, s čím přijdu. Na záchodě ze mě zase něco vyteče. A je to tady. Jdu do sprchy, manžel zatím volá mamce, že jim tam nejspíš dovezeme malou, vypadá to, že mi odtéká voda. Sprcha proběhla, bolesti občas přišly, nic víc.
Omotaná v osušce jdu do ložnice, abych dochystala věci a najednou kapky na koberci. S úsměvem a slovem: „Neee!“ prchám ke dveřím, kde máme podlahu bez koberce a najednou to ze mě teče. Přichází dcerka, kouká, co se děje a vidí, že se pode mnou tvoří kaluž.
Kouká, nechápe a dává mi přednášku: „Mami, ale v ložnici se nečůrá, na to máme záchod.“
Už tak jsem se smála, že to teče, nezastavím to a ještě musím poslouchat takový přednášky.
Manžel nadšený, volá do práce, že je to tady a nemají ho pár dní čekat. Volá mamce, že tam přijedeme. Já stále stojím, voda teče, směju se, dcerka kouká a ptá se, proč tam čůrám? Opět opakuju, že nečůrám, ale teče vodička, ve které plavalo miminko, ale už chce ven, tak ho už budeme brzo mít. Zítra se přijede na nás podívat.
Čekám, kdy to přestane a říkám, že to musím něčím vytřít. Přestává to téct, prosím dcerku, aby mi podala ručník - ještě, že tam byla kupka prádla na žehlení. Vytřu a jdu znovu do sprchy. Manžel zatím chystá dcerku na odvoz. Vylezu ze sprchy, oblékám se a opět to teče. Hmmm, super, zase běžím do sprchy.
Beru si šaty, kalhotky, dám vložku a naštěstí v koupelně další vlna. Vložka naskrz mokrá, kalhotky taky, začínám být naštvaná. Manžel uznal, že to bude na dýl, tak se mám zatím dochystat a on odveze dcerku, jinak bychom ji vyložili cestou.
Sprcha, punčochy neberu, hledám ručník, dám si ho mezi nohy - jediná záchrana.
Cca ve 21:15 přijíždíme do porodnice na příjem. Sestřička mi rovnou připla „jednorázovku“, beru si košili, vypisujeme papíry. Jedeme k sálu, manžel čeká na chodbě, absolvuji vyšetření. Monitor, bolesti přicházejí nepravidelně, zatím kolem 10 minut.
Monitor se nelíbí, miminko stále spí, vrtí mi břichem. Do toho vypisujeme papíry a probíráme mé přání z porodního plánu. Hlavní přání bylo - nedávat urychlováky, oblbováky, atd. Do toho jsem hlavně nechtěla předem zavedenou kanylu.
A už to začalo - kanyla je lepší, nikdy nevíte, pak se to blbě zavádí. Nechci, ale klesám, zavádí mi kanylu. Miminko stále spí. Další požadavek - porod ve dřepu nebo v kleče. Další rozmluva. Je to fyzicky náročné, jestli si na to troufnu, není problém, ale nikdy nevím, jak to bude, můžu se potrhat, nástřih by šel hodně špatně. Domlouváme se tedy, že uvidíme, je mi jasné, že to nebude nic jednoduchýho.
A konečně ultrazvuk. Mimino hezky hlavičkou dolů, odhad 3400 g - to mi přišlo fakt málo, dcerka měla odhad 3700 g a měla 3840 g, takže jsem pod 3800 g nevěřila. Hned jsem všem hlásila, že pohlaví nevíme, aby se náhodou někdo takhle před finále neukecl. Doktorka kouká, hraje si, nakonec to vzdává, že i kdyby chtěla, tak pohlaví nevidí, nevidí ani druhou nožičku, je to šikula, nechce se ukázat.
Ovšem nález - branka sotva zašlá, bolesti nejsou časté, potrvá to. Volají manžela, že se máme domluvit, co a jak. Domlouváme se, že bude tedy nejlepší, když se pojede vyspat, i když cesta trvá cca 25 minut. Manžel tedy odjíždí, že mu zavolám.
Dávají mě na hekárnu, že si mám dle potřeby měnit vložky, dát si sprchu, dívat se na telku, nebo zkusit spát. Hlavně nevycházet, kdyžtak zvonit. Dávám si sprchu, odpočívám, dívám se na televizi. Občas nějaká ta kontrakce, takže mi bylo jasné, že spát mi nepůjde.
Ale dávají akorát v televizi Kurňa, co to je?, tak se bavím a je mi docela dobře. Kolem 23:30 cítím bolesti více a více. Najednou jsou co 2-3 minuty, zvoním tedy. Monitor, zjišťují čípek, sotva 1,5 prstu. Zatím se to moc nepohnulo.
Sobota 10.10.
S kontrakcemi už nemůžu ležet, procházím se po pokoji, jdu do sprchy. Bolí to čím dál více. Zase monitor, začínám funět, bolesti začínají být krutější. 00:30 už zatínám ruce do matrace, funím, mám chuť křičet. Ouha, 4 cm, můžu volat manžela. Začíná to být horší, přecházím do boxu.
Porodní asistentka začíná chystat klystýr, ať se mi uleví. Svíjím se na křesle v bolestech. Představa, že mám něco udržet v sobě, to nejde, po domluvě jdu tedy do sprchy a čekám, až přijede manžel. Nevím už ani, jak stát, bolesti jsou nesnesitelné, hekám, potácím se ze sprchy, vydrápu se na křeslo a trpím.
Přichází personál, neskutečná bolest, hlavička už jde dolů. Mám chuť kopnout doktora, hlavička jde dolů a ona do mě strká ruku!!! Pomalu, nechápavě, ale uznává, že je to tady, mezitím prosím, abych mohla tlačit.
Respektive tlačím, i když nic neřekli, mám kontrakci. Opět v bolestech sípu, že musím tlačit. Manžel stále nikde, on to snad nestihne!!! Ptají se tedy na polohu. Nemám sílu ji měnit, jen prosím, že chci přizvednout. Zvedají mi záda, nohy dávám do žlábků. Maminko tlačte. Tlačím, křičím, že to hrozně bolí!!! Pomalu jsem se nemohla nadechnout, 4× za sebou jsem zatlačila, hekala, že to hrozně bolí a najednou pláč.
Tak maminko, je to chlapeček. Nevím, zda mám brečet radostí, nebo smutkem. Manžel to nestihl. 
Volala jsem mu v 00:32, kdy mi oznámila 4 cm a 00:59 už byl malý venku.
Během půl hodiny jsem se otevřela o 6 cm, ty bolesti bych nikomu nepřála. Přesto jsem se hned ptala, zda byl nástřih. Kupodivu tentokrát bez nástřihu, jen malé oděrky, takže pár vnitřních stehů.
Malého jdou vážit, přichází manžel. Kouká, došlo mu, že přijel pozdě. Nevěděl asi v tu chvíli, co na to říct, nechtěl jít ani kouknout za malým a čekal, až ho přivezou. Podle modrého náramku zjišťuje, že je to kluk. Kouká smutně.
Kýveme, že sedí jméno Matěj, přiváží nám ho, přijde mi maličký. Najednou oznámení, že má 53 cm a 3940 g, nechápu. Doktor mě šije, manžel si bere Matýska do náručí, stále kouká tak všelijak. Personál ale říká, že to bylo tak rychlé a na jeho váhu úplně super, že vyšel tak rychle a bez nástřihu. Gratulují nám, nechávají nás o samotě.
Zkoušíme přiložit, pravé prso hezky chytil, levé později nechtěl, nevadí. Před 3:00 se loučíme s manželem, jel se vyspat a my jeli odpočívat. Moc jsem toho nenaspala, zážitek silný na to, aby mě nechal v klidu spát.
Až na tu ukrutnou bolest to bylo jinak krásné, rychlé a jsem ráda, že nám vyšel kluk, jinak by byl manžel schopný mě ukecávat časem do třetího. Po tomhle porodu už opravdu další nechci - hlavně skrze tu váhu. Nevěřím, že by to šlo pod 4 kg potom.
______________________________________________________________________________________
Nyní má Michelle 4,5 roku, Matěj 3 měsíce a jsme spokojení. I když dcerka občas zlobí, tak je jinak zlatá a od začátku pomáhá. I když nějaká ta žárlivost taky byla, brášku by nikomu nedala. Je hodný, stále se směje, povídá, krásné spinká. Občas ho zlobí bříško, ale jinak je to zlaté miminko.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 2433
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1501
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 3727
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 3237
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1092
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 3990
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1186
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 626
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1488
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1225
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
ale jinak moc gratuluji
krásně popsáno 
. Když jsem četla deníček, tak mi to hrozně připomnělo moje porody. První dva docela pohoda a pak rychlovka. U třetího ( po 11 letech od druhého ) mi začala odtékat voda 10.10.2015, manžel natěšený, že je to super datum a je víkend, takže nemusí do práce. Hned po příjmu jsem mu řekla, ať jede domů, že to asi bude na dlouho. Celý den se nedělo vůbec nic, nepravidelné kontrakce. Na hekárně se mnou byla paní, která hrozně sténala, tak jsem si narvala špunty do uší a zkusila spát. 11.10. volám v 10 h manželovi, že se nic neděje, ale ráda bych ho tam měla a ve 12 h by jel domů se s dcerami naobědvat. Ve 12:10 h vyšetření - nález 3 cm. Manžel říkal, že raději zůstane a já byla za to moc ráda. Ve 12:45 h se totiž kluk narodil 
.
. S tou plodovou vodou jsem si úplně vzpomněla na svůj první porod, taky jsem si vždycky dala vložku a mohla se hned jít komplet celá převlíkat 
a trochu jsi mě vyděsila, první porod jsem taky měla suprový a očekávám, že druhý bude stejný!!! 
oba porody jsem měla hrozné a se streptokokem. Dávali mi jen injekci a vše se souhlasem.Krev brali až po porodu a třeba cévkování se taky jen tak nedělá zbytečně. Mám strach z jehel a pokud by mě něco napíchli do ruky, porod nejspíš prozvracím 
Nám se snad v létě taky poštěstí.