Miláček za odměnu
- Porod
- LuciiiM
- 13.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem chtěla hodné a krásné miminko, vše se splnilo, dneska už vím, že není nic krásnějšího než mateřství a láska k děťátku... :)
- 2
- 4
Nebudu vypisovat seznámení, společné bydlení a život s přítelem, začnu rovnou naší poslední dovolenou ve dvou…
V půlce července jsme jeli do Itálie, přítel už tam jel s úmyslem, že se pokusíme o miminko, já o ničem nevěděla, do první noci, kdy jsme se milovali a nedávali si pozor. Dokonce mě to i rozbrečelo, vůbec jsem to nečekala. 
Po dovolené jsme si opět pozor dávali, přítel řekl, že pokud se mimi nepovedlo na dovolené, tak se pokusíme jindy.
Jenže už na začátku srpna jsem cítila, že jsem těhotná, prsa bolela, v podbřišku divný pocit, chutě zvláštní. Dne 7.8. jsem to večer oznámila přítelovi, byl nadšený, chodil po bytě a pořád opakoval, že budeme mít miminko, choval i naši kočičku, která u toho ječela a on jí řekl, že na ječení už tu bude někdo jiný.
Celé těhotenství probíhalo celkem v pořádku, až na neustálé záněty, po každé kontrole jsem dostala prášky, ale prý to tak má spousta žen. TP byl 13. 4. Od 12. tt mi doktorka neustále opakovala, že bude miminko hrozný raubíř, točil se tam, dělal přemety a užíval si to jako já. Od 16. tt to vypadalo na chlapečka, kterého potvrdili na genetice. Moc jsme si ho přáli a byli jsme šťastní. 35. tt jsem proležela v nemocnici, kvůli tvrdnutí bříška a sestupu malého. Týden na to jsem začala krvácet a přes noc zůstala na porodních sálech, druhý den mě pustili domů. Zbytek už proběhl v pořádku.
Bylo 6. 4., Velikonoční pondělí a přítel Kubík s kamarády odjeli k nejbližším na pomlázku. Už 3 dny mě zvláštně pobolívalo břicho, ale ten den od rána jinak, nějak jsem tušila, že brzo budeme mít broučínka venku. Kubčovi jsem nic neřekla, užil si pondělí, řídil, kdyby náhodou a odpoledne jsme prožili spolu. Večer mi říká, že už bych dneska mohla rodit, že se mu nechce do práce. Naznačila jsem, že to asi brzo přijde, že mám divné bolesti celý den. Byl nadšený.
Za hodinu (ve 22 h) jsem už pochopila, že jde o kontrakce, Kubča začal hrát hry na telefonu, aby neusnul s tím, že mu mám kontrakce hlásit. Po další hodině už hlásil, že jsou po 7 minutách, jestli nepojedeme. Smála jsem se, že jsem v pohodě a není kam spěchat. Dala jsem sprchu a znovu ulehla. O půlnoci se kontrakce posunuly po 6 min a přítel už mě tlačil do auta. Šla jsem opět do vany, oholit se a tak, on volal šéfovi, že do práce nejde, že rodíme.
Do porodnice jsme dorazili o půl třetí, sepsali jsme papíry, natočili monitor, vyšetřili mě a uložili nás na porodní box. O půl páté jsem cítila „lupnutí“ a teplo. Přítel zvonil na sestru a já letěla na záchod, to už byly kontrakce po 3 - 4 min. Sestra mi donesla vložku a přesunula na monitor. Hned mi vložku vzala, udělala test a plodovka se nepotvrdila. Dali mi další a poslali na pokoj. Asi za hodinu opět monitor a na vložce se potvrdila plodová voda, ale jen slabý únik.
Do 12 h jsme trávili na boxu a ve sprše. Pak už šlo do tuhého, nemohla jsem nic, seděla jsem na míči ve sprše, usínala tam (přece jen jsem už skoro 30 h nespala). Věčné monitory jsem už proklínala a když jsem ve 13 h měla kontrakce k 90, tak jsem prosila o úlevu. Pomáhala ovšem jen sprcha.
Před 15. h opět monitor, sestra mě ujišťovala, že kontrakce nejsou tak dlouhé, aby to vedlo k porodu, přišla doktorka, vyšetřila mě a navrhla epidurál. Neotevírala jsem se, nález stejný jako celé dopoledne. Kývla jsem, chtěla jsem ulevit. Přišel anesteziolog, vysvětlil mi vše a šlo se na píchnutí. Napíchnul mě a čekal, úleva přišla okamžitě, ale tak, jak nikdo nečekal - odumřela jsem od prsou dolů, nešlo mi ničím hýbat, nic jsem necítila, ale bylo mi krásně. Najednou jsem byla vysmátá a taková „sjetá“
Asi po 2 minutách řekl anesteziolog, že to musí přepíchnout, že neodtéká mok. Takže další dávka epidurálu. Jenže po druhé dávce - asi 5 min od první - jsem ucítila tlak dole. Řekla jsem Kubčovi, že potřebuji na malou i velkou zároveň. Přetlumočil sestře a ta pode mne dala mísu. Najednou se sál vyprázdnil a my tam zůstali sami. Potřeba samozřejmě vykonat nešla, byla jsem po klystýru.
Po 5 min přišla doktorka a divila se, že jsem na míse, že není možné, abych potřebovala na záchod. Sáhla do mě a začala volat personál a volali dětské. Ptala jsem se, co se děje, ale nereagovali, až na potřetí mi řekli, že se malý tlačí ven. Jelikož se mnou museli manipulovat sestry a Kubča, tak jsem se ptala, jak to uděláme, když nic necítím. Doktorka mi vysvětlila, že dvě sestry budou tlačit na břicho, ona bude vytahovat miminko a já se mám snažit tlačit. Na moje 3 „zatlačení“ byl malý venku.
Neplakal, byl fialový, ale nádherný. Plašila jsem, že nepláče, ale odnesli ho na vyhřívané lůžko a za chvilku bylo slyšet kňouráníčko našeho miláčka. 
Neplakal po celou dobu ošetřování ani potom. Plakali jsme s Kubčou oba, malý byl dokonalý, překrásný. Matyášek se narodil 7. 4. 2015 v 15:20 h, míry 3220 g a 50 cm. Apgar 7-9-10.
Kvůli problémům po epidurálu nás v porodnici nechali 6 dní, za celou dobu plakal Matyášek jen u koupání, spinkal i 8-9 h v kuse. Byl hrozně hodný a strašně „usměvavý“, psotníčky měl pořád, asi 17× do minuty, hlavně po kojení, nádhera.
Sestřičky si ho tam oblíbily a chodily okukovat. Matulka shodil na 2900 g a s touto váhou nás i pouštěli domů. Ve 3 měsících měl 60,5 cm a 4820 g. Dnes, téměř ve 4 měsících, plně kojen, hodný a mooooooc usměvavý i na cizí lidi. Koníčky pase už asi 2 měsíce, první úmyslný úsměv v šesti týdnech, povídá, přetáčí se z bříška na zádíčka, naopak mu to ještě úplně nejde, s hračkami si hraje už přes měsíc, začíná se přitahovat do sedu, když může, stoupne, i když se snažíme, aby nestoupal.
Rehabilitační i dětská říkají, že bude rychlejší, že je šikovný, tak snad mu to vydrží. V noci se budíme max 2×. Je to miláček. Omlouvám se za dlouhý deníček, snad jsem vás nenudila. 
Přečtěte si také
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 6241
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 8889
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 3960
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 4150
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 501
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 9291
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 2506
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 3356
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 6059
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 4388
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
Denicek neni zcela moje gusto, takova ta mykava sladarnicka, no ale proc ne 
jenže si nás nevšímali.. jen monitor a šup na box
nechci ti kazit radost ale já bych to nazvala prdy 
Taky to nepochopim, asi hormony, no… 
