Miláček za odměnu
- Porod
- LuciiiM
- 13.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem chtěla hodné a krásné miminko, vše se splnilo, dneska už vím, že není nic krásnějšího než mateřství a láska k děťátku... :)
- 2
- 4
Nebudu vypisovat seznámení, společné bydlení a život s přítelem, začnu rovnou naší poslední dovolenou ve dvou…
V půlce července jsme jeli do Itálie, přítel už tam jel s úmyslem, že se pokusíme o miminko, já o ničem nevěděla, do první noci, kdy jsme se milovali a nedávali si pozor. Dokonce mě to i rozbrečelo, vůbec jsem to nečekala. 
Po dovolené jsme si opět pozor dávali, přítel řekl, že pokud se mimi nepovedlo na dovolené, tak se pokusíme jindy.
Jenže už na začátku srpna jsem cítila, že jsem těhotná, prsa bolela, v podbřišku divný pocit, chutě zvláštní. Dne 7.8. jsem to večer oznámila přítelovi, byl nadšený, chodil po bytě a pořád opakoval, že budeme mít miminko, choval i naši kočičku, která u toho ječela a on jí řekl, že na ječení už tu bude někdo jiný.
Celé těhotenství probíhalo celkem v pořádku, až na neustálé záněty, po každé kontrole jsem dostala prášky, ale prý to tak má spousta žen. TP byl 13. 4. Od 12. tt mi doktorka neustále opakovala, že bude miminko hrozný raubíř, točil se tam, dělal přemety a užíval si to jako já. Od 16. tt to vypadalo na chlapečka, kterého potvrdili na genetice. Moc jsme si ho přáli a byli jsme šťastní. 35. tt jsem proležela v nemocnici, kvůli tvrdnutí bříška a sestupu malého. Týden na to jsem začala krvácet a přes noc zůstala na porodních sálech, druhý den mě pustili domů. Zbytek už proběhl v pořádku.
Bylo 6. 4., Velikonoční pondělí a přítel Kubík s kamarády odjeli k nejbližším na pomlázku. Už 3 dny mě zvláštně pobolívalo břicho, ale ten den od rána jinak, nějak jsem tušila, že brzo budeme mít broučínka venku. Kubčovi jsem nic neřekla, užil si pondělí, řídil, kdyby náhodou a odpoledne jsme prožili spolu. Večer mi říká, že už bych dneska mohla rodit, že se mu nechce do práce. Naznačila jsem, že to asi brzo přijde, že mám divné bolesti celý den. Byl nadšený.
Za hodinu (ve 22 h) jsem už pochopila, že jde o kontrakce, Kubča začal hrát hry na telefonu, aby neusnul s tím, že mu mám kontrakce hlásit. Po další hodině už hlásil, že jsou po 7 minutách, jestli nepojedeme. Smála jsem se, že jsem v pohodě a není kam spěchat. Dala jsem sprchu a znovu ulehla. O půlnoci se kontrakce posunuly po 6 min a přítel už mě tlačil do auta. Šla jsem opět do vany, oholit se a tak, on volal šéfovi, že do práce nejde, že rodíme.
Do porodnice jsme dorazili o půl třetí, sepsali jsme papíry, natočili monitor, vyšetřili mě a uložili nás na porodní box. O půl páté jsem cítila „lupnutí“ a teplo. Přítel zvonil na sestru a já letěla na záchod, to už byly kontrakce po 3 - 4 min. Sestra mi donesla vložku a přesunula na monitor. Hned mi vložku vzala, udělala test a plodovka se nepotvrdila. Dali mi další a poslali na pokoj. Asi za hodinu opět monitor a na vložce se potvrdila plodová voda, ale jen slabý únik.
Do 12 h jsme trávili na boxu a ve sprše. Pak už šlo do tuhého, nemohla jsem nic, seděla jsem na míči ve sprše, usínala tam (přece jen jsem už skoro 30 h nespala). Věčné monitory jsem už proklínala a když jsem ve 13 h měla kontrakce k 90, tak jsem prosila o úlevu. Pomáhala ovšem jen sprcha.
Před 15. h opět monitor, sestra mě ujišťovala, že kontrakce nejsou tak dlouhé, aby to vedlo k porodu, přišla doktorka, vyšetřila mě a navrhla epidurál. Neotevírala jsem se, nález stejný jako celé dopoledne. Kývla jsem, chtěla jsem ulevit. Přišel anesteziolog, vysvětlil mi vše a šlo se na píchnutí. Napíchnul mě a čekal, úleva přišla okamžitě, ale tak, jak nikdo nečekal - odumřela jsem od prsou dolů, nešlo mi ničím hýbat, nic jsem necítila, ale bylo mi krásně. Najednou jsem byla vysmátá a taková „sjetá“
Asi po 2 minutách řekl anesteziolog, že to musí přepíchnout, že neodtéká mok. Takže další dávka epidurálu. Jenže po druhé dávce - asi 5 min od první - jsem ucítila tlak dole. Řekla jsem Kubčovi, že potřebuji na malou i velkou zároveň. Přetlumočil sestře a ta pode mne dala mísu. Najednou se sál vyprázdnil a my tam zůstali sami. Potřeba samozřejmě vykonat nešla, byla jsem po klystýru.
Po 5 min přišla doktorka a divila se, že jsem na míse, že není možné, abych potřebovala na záchod. Sáhla do mě a začala volat personál a volali dětské. Ptala jsem se, co se děje, ale nereagovali, až na potřetí mi řekli, že se malý tlačí ven. Jelikož se mnou museli manipulovat sestry a Kubča, tak jsem se ptala, jak to uděláme, když nic necítím. Doktorka mi vysvětlila, že dvě sestry budou tlačit na břicho, ona bude vytahovat miminko a já se mám snažit tlačit. Na moje 3 „zatlačení“ byl malý venku.
Neplakal, byl fialový, ale nádherný. Plašila jsem, že nepláče, ale odnesli ho na vyhřívané lůžko a za chvilku bylo slyšet kňouráníčko našeho miláčka. 
Neplakal po celou dobu ošetřování ani potom. Plakali jsme s Kubčou oba, malý byl dokonalý, překrásný. Matyášek se narodil 7. 4. 2015 v 15:20 h, míry 3220 g a 50 cm. Apgar 7-9-10.
Kvůli problémům po epidurálu nás v porodnici nechali 6 dní, za celou dobu plakal Matyášek jen u koupání, spinkal i 8-9 h v kuse. Byl hrozně hodný a strašně „usměvavý“, psotníčky měl pořád, asi 17× do minuty, hlavně po kojení, nádhera.
Sestřičky si ho tam oblíbily a chodily okukovat. Matulka shodil na 2900 g a s touto váhou nás i pouštěli domů. Ve 3 měsících měl 60,5 cm a 4820 g. Dnes, téměř ve 4 měsících, plně kojen, hodný a mooooooc usměvavý i na cizí lidi. Koníčky pase už asi 2 měsíce, první úmyslný úsměv v šesti týdnech, povídá, přetáčí se z bříška na zádíčka, naopak mu to ještě úplně nejde, s hračkami si hraje už přes měsíc, začíná se přitahovat do sedu, když může, stoupne, i když se snažíme, aby nestoupal.
Rehabilitační i dětská říkají, že bude rychlejší, že je šikovný, tak snad mu to vydrží. V noci se budíme max 2×. Je to miláček. Omlouvám se za dlouhý deníček, snad jsem vás nenudila. 
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 2983
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1435
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1104
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1144
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1514
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7336
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 7224
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 2262
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1443
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 824
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Denicek neni zcela moje gusto, takova ta mykava sladarnicka, no ale proc ne 
jenže si nás nevšímali.. jen monitor a šup na box
nechci ti kazit radost ale já bych to nazvala prdy 
Taky to nepochopim, asi hormony, no… 
