Miláček za odměnu
- Porod
- LuciiiM
- 13.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem chtěla hodné a krásné miminko, vše se splnilo, dneska už vím, že není nic krásnějšího než mateřství a láska k děťátku... :)
- 2
- 4
Nebudu vypisovat seznámení, společné bydlení a život s přítelem, začnu rovnou naší poslední dovolenou ve dvou…
V půlce července jsme jeli do Itálie, přítel už tam jel s úmyslem, že se pokusíme o miminko, já o ničem nevěděla, do první noci, kdy jsme se milovali a nedávali si pozor. Dokonce mě to i rozbrečelo, vůbec jsem to nečekala. 
Po dovolené jsme si opět pozor dávali, přítel řekl, že pokud se mimi nepovedlo na dovolené, tak se pokusíme jindy.
Jenže už na začátku srpna jsem cítila, že jsem těhotná, prsa bolela, v podbřišku divný pocit, chutě zvláštní. Dne 7.8. jsem to večer oznámila přítelovi, byl nadšený, chodil po bytě a pořád opakoval, že budeme mít miminko, choval i naši kočičku, která u toho ječela a on jí řekl, že na ječení už tu bude někdo jiný.
Celé těhotenství probíhalo celkem v pořádku, až na neustálé záněty, po každé kontrole jsem dostala prášky, ale prý to tak má spousta žen. TP byl 13. 4. Od 12. tt mi doktorka neustále opakovala, že bude miminko hrozný raubíř, točil se tam, dělal přemety a užíval si to jako já. Od 16. tt to vypadalo na chlapečka, kterého potvrdili na genetice. Moc jsme si ho přáli a byli jsme šťastní. 35. tt jsem proležela v nemocnici, kvůli tvrdnutí bříška a sestupu malého. Týden na to jsem začala krvácet a přes noc zůstala na porodních sálech, druhý den mě pustili domů. Zbytek už proběhl v pořádku.
Bylo 6. 4., Velikonoční pondělí a přítel Kubík s kamarády odjeli k nejbližším na pomlázku. Už 3 dny mě zvláštně pobolívalo břicho, ale ten den od rána jinak, nějak jsem tušila, že brzo budeme mít broučínka venku. Kubčovi jsem nic neřekla, užil si pondělí, řídil, kdyby náhodou a odpoledne jsme prožili spolu. Večer mi říká, že už bych dneska mohla rodit, že se mu nechce do práce. Naznačila jsem, že to asi brzo přijde, že mám divné bolesti celý den. Byl nadšený.
Za hodinu (ve 22 h) jsem už pochopila, že jde o kontrakce, Kubča začal hrát hry na telefonu, aby neusnul s tím, že mu mám kontrakce hlásit. Po další hodině už hlásil, že jsou po 7 minutách, jestli nepojedeme. Smála jsem se, že jsem v pohodě a není kam spěchat. Dala jsem sprchu a znovu ulehla. O půlnoci se kontrakce posunuly po 6 min a přítel už mě tlačil do auta. Šla jsem opět do vany, oholit se a tak, on volal šéfovi, že do práce nejde, že rodíme.
Do porodnice jsme dorazili o půl třetí, sepsali jsme papíry, natočili monitor, vyšetřili mě a uložili nás na porodní box. O půl páté jsem cítila „lupnutí“ a teplo. Přítel zvonil na sestru a já letěla na záchod, to už byly kontrakce po 3 - 4 min. Sestra mi donesla vložku a přesunula na monitor. Hned mi vložku vzala, udělala test a plodovka se nepotvrdila. Dali mi další a poslali na pokoj. Asi za hodinu opět monitor a na vložce se potvrdila plodová voda, ale jen slabý únik.
Do 12 h jsme trávili na boxu a ve sprše. Pak už šlo do tuhého, nemohla jsem nic, seděla jsem na míči ve sprše, usínala tam (přece jen jsem už skoro 30 h nespala). Věčné monitory jsem už proklínala a když jsem ve 13 h měla kontrakce k 90, tak jsem prosila o úlevu. Pomáhala ovšem jen sprcha.
Před 15. h opět monitor, sestra mě ujišťovala, že kontrakce nejsou tak dlouhé, aby to vedlo k porodu, přišla doktorka, vyšetřila mě a navrhla epidurál. Neotevírala jsem se, nález stejný jako celé dopoledne. Kývla jsem, chtěla jsem ulevit. Přišel anesteziolog, vysvětlil mi vše a šlo se na píchnutí. Napíchnul mě a čekal, úleva přišla okamžitě, ale tak, jak nikdo nečekal - odumřela jsem od prsou dolů, nešlo mi ničím hýbat, nic jsem necítila, ale bylo mi krásně. Najednou jsem byla vysmátá a taková „sjetá“
Asi po 2 minutách řekl anesteziolog, že to musí přepíchnout, že neodtéká mok. Takže další dávka epidurálu. Jenže po druhé dávce - asi 5 min od první - jsem ucítila tlak dole. Řekla jsem Kubčovi, že potřebuji na malou i velkou zároveň. Přetlumočil sestře a ta pode mne dala mísu. Najednou se sál vyprázdnil a my tam zůstali sami. Potřeba samozřejmě vykonat nešla, byla jsem po klystýru.
Po 5 min přišla doktorka a divila se, že jsem na míse, že není možné, abych potřebovala na záchod. Sáhla do mě a začala volat personál a volali dětské. Ptala jsem se, co se děje, ale nereagovali, až na potřetí mi řekli, že se malý tlačí ven. Jelikož se mnou museli manipulovat sestry a Kubča, tak jsem se ptala, jak to uděláme, když nic necítím. Doktorka mi vysvětlila, že dvě sestry budou tlačit na břicho, ona bude vytahovat miminko a já se mám snažit tlačit. Na moje 3 „zatlačení“ byl malý venku.
Neplakal, byl fialový, ale nádherný. Plašila jsem, že nepláče, ale odnesli ho na vyhřívané lůžko a za chvilku bylo slyšet kňouráníčko našeho miláčka. 
Neplakal po celou dobu ošetřování ani potom. Plakali jsme s Kubčou oba, malý byl dokonalý, překrásný. Matyášek se narodil 7. 4. 2015 v 15:20 h, míry 3220 g a 50 cm. Apgar 7-9-10.
Kvůli problémům po epidurálu nás v porodnici nechali 6 dní, za celou dobu plakal Matyášek jen u koupání, spinkal i 8-9 h v kuse. Byl hrozně hodný a strašně „usměvavý“, psotníčky měl pořád, asi 17× do minuty, hlavně po kojení, nádhera.
Sestřičky si ho tam oblíbily a chodily okukovat. Matulka shodil na 2900 g a s touto váhou nás i pouštěli domů. Ve 3 měsících měl 60,5 cm a 4820 g. Dnes, téměř ve 4 měsících, plně kojen, hodný a mooooooc usměvavý i na cizí lidi. Koníčky pase už asi 2 měsíce, první úmyslný úsměv v šesti týdnech, povídá, přetáčí se z bříška na zádíčka, naopak mu to ještě úplně nejde, s hračkami si hraje už přes měsíc, začíná se přitahovat do sedu, když může, stoupne, i když se snažíme, aby nestoupal.
Rehabilitační i dětská říkají, že bude rychlejší, že je šikovný, tak snad mu to vydrží. V noci se budíme max 2×. Je to miláček. Omlouvám se za dlouhý deníček, snad jsem vás nenudila. 
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 763
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 592
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 463
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 867
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 348
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1784
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2529
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1445
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1329
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1638
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Denicek neni zcela moje gusto, takova ta mykava sladarnicka, no ale proc ne 
jenže si nás nevšímali.. jen monitor a šup na box
nechci ti kazit radost ale já bych to nazvala prdy 
Taky to nepochopim, asi hormony, no… 
