Miminko mezi světy

Jak se nám narodila druhá dcerka, co prožíváme a proč zůstala naše náruč poloprázdná...

Miminko mezi světy Miminko mezi světy Zdroj: Canva

1. 2. 2022 se nám narodila naše Adinka. Narodila se přesně v den termínu, krásná holčička, vážila něco málo přes 3 kila. Nedýchala. Okamžitě nám ji odnesli a my netušili, co se děje.

Nějaký čas uběhl, než přišla první lékařka se sdělením, že Adinka je zaintubovaná a stabilizovaná. Pořád jsem nechápala, čekala a doufala, že mi každou chvilku donesou mé miminko. Nedočkala jsem se.

Za delší dobu opět lékařka se sdělením, že Adinku povezou na novorozeneckou JIP do Zlína, kde musí podstoupit hypotermii, z důvodu možného poškození mozečku, kvůli nedostatečnému přísunu kyslíku. To už jsem moc nevnímala. Bolavá a nehybná po porodu, na lůžku, kdy jsem ji téměř ani neviděla, jsem začala plakat. Plakal i manžel.

Nabídli nám, jestli ji chceme alespoň vidět než odjede. Popojeli se mnou na lůžku ke dveřím, abych viděla na chodbu, kde v přepravním inkubátoru byla zaintubovaná naše holčička. Tak malinká. Tak krásná. Skoro jsem na ni neviděla.

Pak jsme zůstali na pokoji sami. Netušila jsem, co se stalo, proč a ani co to může znamenat. Manžel to již tušil. Viděla jsem to na něm. Další informace nám přišla sdělit opět jiná lékařka až k večeru. Řekla nám hodnotu pupečníkového PH, to bylo moc špatné. Adinka zvládla převoz do Zlína a okamžitě zahájili řízené chlazení tělíčka.

Já se další den nechala propustit, abych mohla domů, pryč z toho prostředí. Za Adinkou jsem nemohla další 4 dny, protože jsem byla covid pozitivní, a to už během porodu. Jel za ní
pouze manžel.

Když mi poslal fotečku naší holčičky a já ji vlastně poprvé pořádně viděla, nešlo přestat plakat. Byla nádherná. Pořád jsem si jen opakovala, že to zvládne, že je silná a že musí být v pořádku.

Hned, jak to bylo možné, nechala jsem se hospitalizovat ve Zlínské porodnici. Dali mě na pokoj samotnou, na oddělení šestinedělí, kde jsem celé dny a noci slyšela plačící zdravá miminka. Já se na to své chodila pouze dívat. O dvě patra níž, na novorozeneckou JIPku.

Adinka byla v inkubátoru a čekalo se, až se probere po hypotermii. Trvalo to velmi dlouho, týden, dva.. už nevím. Mezitím jsem opustila nemocnici a jela domů za rodinou, nezvládala jsem psychicky vydržet v tom prostředí plném plačících miminek, když já jsem to své vlastně neměla. Za Adinkou jsem každý den začala dojíždět z domu.

Začali dělat různá vyšetření mozečku aby zjistili, co nedostatek kyslíku napáchal. Strašně jsem se vždy bála toho, co mi řekne lékař. Ani jsem to nechtěla slyšel. Bylo mi z toho hrozně těžko a zle.

14.2. jsme měli plánované setkání s primářem, Adinčinou lékařkou a vrchní sestrou, kde nám poněkud nelidsky sdělili míru poškození Adinčina mozečku. Bylo to špatné, snad nejhorší, co mohlo být. Žádné vyhlídky na život. Ležáček, nehybná, nebude mluvit, polykat, nebude schopná ani sama dýchat. Já už po prvních 3 větách nevnímala nic. Vůbec nic. Nevěděla jsem, jestli se mi to všechno zdá, nebo ne. Proč se to děje a proč zrovna nám. Pak nás vypustili ven z primářovi kanceláře a poperte se s tím, jak chcete. My na chodbě, oba v slzách, ani jsme si neměli kam sednout. Jen jsme stáli u stěny a plakali.

Uběhl první Adinčin měsíc a ze Zlínské nemocnice nás vypakovali do Olomouce. Jedinou možností dle primáře bylo, udělat Adince tracheostomii a převést ji do ÚVN v Olomouci, kde zůstane nastálo. První jela do fakultky. Po prvotních vyšetřeních s námi mluvil pan doktor, kderý Adinku neurologicky vyšetřoval. Úplně jiný, lidský přístup, vše nám popsal, vysvětlil a probrali jsme i jiné možnosti.

Nepřáli jsme si totiž, aby Adince dělali tracheostomii. Hned druhý den ji zkusili odintubovat, ať dýchá sama. A od té doby sama dýchá, ale je to to jediné, co zvládne. Se vším ostatním již měli pravdu ve Zlíně. Adinku jsme si domů vzít nechtěli, ani nám to nikdo nedoporučoval, protože vyžaduje 24hodinovou nepřetržitou péči a je napojena na přístroje. Krmena sondičkou.

Chronicky se zahleňuje. Nepláče. Nevidí. Je to to nejhorší, co si rodič dovede představit. Už mnohokrát mě napadlo, že by bylo lepší, kdyby to Adinka vzdala již během porodu. Takto je to nekončící trápení. Myslím, že na obou stranách. Jezdit se dívat a starat o svoje nemohoucí nemocné miminko. Bezmoc.

Nyní je Adinka v Prostějově na oddělení dětské následné intenzivní péče, kam za ní téměř každý den jezdím. Koupu ji, chovám, čtu jí, povidám a snažím se jí věnovat a dávat lásku alespoň takto.

Netuším, jestli o mě Adinka ví, doufám že ano, protože když ji chovám, vždy se pěkně uvolní a usne. Spinká skoro celé dny, jen občas procitne a bezděčně kouká prázdnýma očičkama.

Nikdy by mě nenapadlo, že se nám stane něco takového. Netuším proč a těch otázek, co jsem udělala špatně a proč se to stalo zrovna nám už jsem vyslovila nekonečně mnoho. Bez odpovědi. Doteď nevíme, proč se to stalo. Lékaři z porodnice taky netuší. Prý se to občas z nevysvětlitelného důvodu stane. Adinka byla během celého porodu monitorována a nic nenaznačovalo žádný problém. ¨

Měla se nám narodit zdravá, krásná holčička. Místo toho máme miminko bez vyhlídek na život. Miminko, které leží v nemocnici. Miminko, které tu sice je, ale vlastně není. Miminko, které milujeme, ale takový život si pro něj nepředstavujeme.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mallorka
4535
11.6.22 08:04

Je mi to moc líto, hodně sil :srdce: :srdce: do budoucna! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
biancaa
351
11.6.22 08:35

Moc me to mrzi…zivot neni spravedlivy…je to moc smutne. Chtela jsem vam vyjadrit podporu a poslat alespon virtualni objetí, drzte se :hug:

Příspěvek upraven 11.06.22 v 08:36

  • načítám...
  • Zmínit
haancaa
11.6.22 09:33

Soucitim s vami a přeji vám hodně sil na všechna těžká rozhodnutí, která vás čekají. Hlavně se neobvinujte, ani manžela, a nemějte výčitky za špatné myšlenky, které vás budou napadat. Z vlastní zkušenosti bych určitě doporučila nejakou odbornou nebo laickou pomoc. Můžu vám dát i nějaké kontakty, dostala jsem docela hezkou publikaci, kde je spousta různých kontaktu.

  • Upravit
Sunlight515
2733
11.6.22 18:11

Tohle by se nemělo stávat :,(
Ví se, co bylo příčinou tak těžkého obratu u do té doby zdravého miminka? Byl to právě covid či něco jiného?

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
18692
11.6.22 22:10

To je strašný, úplně se mi udělalo zle…držte se! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kočkorožka
2053
11.6.22 22:29

Jste skvělí rodiče, i když nemůžete mít Adinku u sebe. Moc vás obdivuji. A objímám.

  • načítám...
  • Zmínit
azaleila
17992
12.6.22 05:05
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
mau-mau
5487
12.6.22 08:14

Zdravím tě, tohle je teda čistá hrůza. Je mi to moc líto. Věř, že jste nemohli udělat nic, abyste tomu zabránili. :,( :hug: Tohle člověk nemůže vůbec vědět dopředu. Mám taky postižené dítě a i když je doma a ne v nemocnici jako to tvoje, nemám pocit, že bych na tom byla kdovíjak lépe, zas taky to nejsou jen výhody. Tohle by se prostě nemělo stávat. Držím palečky a přeji ti hodně štěstí a sil. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
mau-mau
5487
12.6.22 08:14

Sorry, double. :kytka:

Příspěvek upraven 12.06.22 v 08:16

  • načítám...
  • Zmínit
Veronikca
7
12.6.22 17:10

@Sunlight515 to bohužel nevíme, je možné že to bylo covidem. Není s tím mnoho zkušeností..

  • načítám...
  • Zmínit
Veronikca
7
12.6.22 17:15

@haancaa děkuji, pomoc jsme již vyhledali, už jsem se setkala se 3. psychology a teprve poslední pomáhá..musím říct že s odstupem času se to všechno pomalu lepší, člověk si bohužel zvykne na všechno🥺 i to špatné. Drží mne na nohou manžel a 4 letá druhá dcerka❤️️

  • načítám...
  • Zmínit
Kozanka
98
14.6.22 16:14

Šílený moc meto mrzí! Držte se! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Mhill
1
15.6.22 12:15

Objímám

Milá maminko, když čtu tvůj příspěvek, pláču. Pláču tak moc, protože čtu téměř do písmene příběh náš. Jen s tím rozdílem, že u nás byly všechny hodnoty všeho, co se dá měřit a zkoumat v pořádku. Ovšem během porodu došlo k masivnímu krvácení do mozku a naše holčička Barborka je v úplně stejném stavu jako vaše Adinka. Narodila se v listopadu. Taky nikdo neví proč a co se pokazilo. Bolí mě náš osud a nepřála bych to ani největšímu nepříteli. Tohle by se prostě nemělo stávat. Jestli tobě nebo manželovi pomůže alespoň vzájemné sdílení pocitů, neváhejte se ozvat.

Posílám velké objetí a sílu, protože tohle je jedna z nejtěžších zkoušek v životě rodiče :srdce:

Příspěvek upraven 15.06.22 v 22:30

  • načítám...
  • Zmínit
Basha3
4742
15.6.22 16:14

Je mi to moc luto a posielam Vam objatie a vela sily. A Vasej holcicka, aby nasla svoj klid nech to znamena cokoliv :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Veronikca
7
16.6.22 10:00

@Mhill to je mi moc líto, toto by se stávat nemělo nikomu. Je to hrozně těžké a pro mě osobně nekončící trápení😢
My jsme měli taky všechny hodnoty zcela v pořádku, k poklesu pupečníkového Ph došlo během porodu, tím že došlo nějakým způsobem k tomu neokysličování mozečku. Malá se nadechla dřív, než měla😔
Budu ráda, když Vám budu moct napsat a můžeme si popovídat.

Příspěvek upraven 16.06.22 v 10:03

  • načítám...
  • Zmínit
Kacka1984
34
16.6.22 21:50

Ahoj, přečetla jsem si tvůj deníček se slzami v očích. Je mi moc líto, co vás potkalo, život opravdu není spravedlivý. Člověk si vždycky znovu uvědomí, jaké obrovské štěstí je mít zdravé dítě. Obdivuji tvou sílu, snad sdílení tvých pocitů s dalšími maminkami s podobným osudem aspoň trochu pomůže… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Alilali
465
23.6.22 12:48

… K tomuhle snad ani nejsou slova, která by vyjádřila jak moc mě mrzí, že se dětem tohle stává a, že rodiče musí tohle zažívat…

  • načítám...
  • Zmínit
xpetka
39
27.6.22 16:27

Tohle by se nemělo dít :,(
Mohu se zeptat kde jste rodila?

  • načítám...
  • Zmínit
Monique123
27.6.22 19:02

Je to strašné, že se takové věci dějí… Těžko si představit takovou bolest… Ještě mě strašně překvapila zkušenost s p. primářem z KNTB, všichni ho mají hrozně rádi a když jsem viděla jak ty drobečky piplá :srdce: Je pravda, že děti poznává i po měsících, co jsou doma, ale rodiče vůbec…

  • Upravit
Veronikca
7
27.6.22 20:15

@xpetka rodila jsem v Kroměříži, proč se ptáte?

Příspěvek upraven 27.06.22 v 20:15

  • načítám...
  • Zmínit
Mutlice
3724
28.6.22 16:09

Jste a budete skvělí rodiče :hug: :hug: :hug: Jak píšeš, že Adince vyprávíš, koupeš jí a ani nevíš, jak to vnímá, to mě jako úplně cizí mámu bolí číst. Vůbec si neumím představit, jak to musí bolet tebe. Jsi moc silná už teď, když jsi sem napsala :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Veronikca
7
28.6.22 21:44

@Mutlice děkuju za milá slova, víc Adince bohužel dávat nemůžu.. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Trish123
224
6.7.22 00:39

Zakladatelko,
četla jsem deníček se slzami v očích. :,( Je mi moc líto, čím si procházíte.
Adinka určitě cítí Tvé dotyky, vůni, slyší Tvůj hlas, vnímá teplo, bezpečí a lásku maminčina objetí. Moje věřící babička mi vždy říká, že vše v životě se děje z nějakého důvodu. Já jen nechápu důvod, proč by Vám dal Bůh radost a vzápětí obrovskou bolest a beznaděj. Proto nejsem křesťanka, kdyby existoval Bůh, jistě by nedovolil aby trpěli nevinní lidé, především děti. Přece by nemohla být na světě taková nespravedlnost.
Mnoho sil Tobě i manželovi, držte se :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
kate08
157
12.10.22 00:32

Nikdy jsem deníček nekomentovala. Tohle je snad ten nejstrašnější deníček, který tu je. Přesto se k němu často vracím. Asi doufám, že se v komentářích dočtu, že došlo k nějaké změně.
Taky mám holčičku, které říkám Adinka, a chlapečka, kterého mi odnesli po porodu modrého pryč, aniž bych ho viděla. Byly to nejhorší hodiny, ale skončily, když se ukázalo, že to zvládne.
Posílám vám hodně sil, i když sama si to nedovedu představit, co prožíváte.

Příspěvek upraven 12.10.22 v 00:37

  • načítám...
  • Zmínit
LadyEf
178
24.11.22 01:29

Neexistuji slova, ktera by dokazala pomoci v takove situaci, v ktere se nachazite..neumim si to ani predstavit..mozna by vam pomohlo promluvit si s knezem, mohu doporucit Otce Frantiska ze Stipy u Zlina, je velmi lidsky, verim, ze dokaze ulevit a povi vam, jak se jednou se svoji holcickou setkate v nebi, kde ji nebude nic trapit, bude zdrava, stastna a budete uz naporad spolu..vira nic nestoji, ale dava hrozne moc..
Jak se jinak holcicce dari? Jak to zvladate? Drzte se..je mi to strasne moc lito

  • načítám...
  • Zmínit
Sedmikráskakrásná
2071
30.11.22 01:42

Dáváš jí to co potřebuje :srdce: je mi to moc líto, že nemůžete čas trávit tak, jak byste si přáli. Jste silní rodiče a určitě holčička maminku cítí, je to pro ni i tebe důležité :srdce: co víc si může přát

  • načítám...
  • Zmínit
Veronikca
7
10.2.23 11:36

Děkuju za všechny komentáře, podporu a zprávy. Naše Adinka je už andělíček, který na nás všechny dohlíží :andel: :srdce: počkala až se jí narodí bratříček Ríša (23.1.) a pak odešla..navždycky ji budeme mít v srdíčku :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Sisa6
218
17.2.23 06:54

@Veronikca to je mi.moc líto, upřímnou soustrast

  • načítám...
  • Zmínit
haancaa
17.5.23 05:51

Přeju upřímnou soustrast, musí to být těžké, ale jak jste sama psala, žila život, který by jeden druhému nepřál. Jak to zvládáte s druhým miminkem, muselo být strašně se radovat z nového života a oplakávat jiný.

  • Upravit
Jahudka82
18692
19.5.23 05:09

@Veronikca :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Veronikca
7
13.6.23 21:41

@haancaa bylo to těžké, ale zároveň přišla obrovská úleva. Že už nemusí ležet v nemocnici s kyslíkovou maskou, že už je svobodná :srdce:
Byl to rok opravdu obrovské bolesti a trápení. S manželem jsme si nepřáli aby ležela kdoví kolik let v nemocnici na přístrojích. To nebyl život…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář