Miminko mezi světy
Jak se nám narodila druhá dcerka, co prožíváme a proč zůstala naše náruč poloprázdná...
1. 2. 2022 se nám narodila naše Adinka. Narodila se přesně v den termínu, krásná holčička, vážila něco málo přes 3 kila. Nedýchala. Okamžitě nám ji odnesli a my netušili, co se děje.
Nějaký čas uběhl, než přišla první lékařka se sdělením, že Adinka je zaintubovaná a stabilizovaná. Pořád jsem nechápala, čekala a doufala, že mi každou chvilku donesou mé miminko. Nedočkala jsem se.
Za delší dobu opět lékařka se sdělením, že Adinku povezou na novorozeneckou JIP do Zlína, kde musí podstoupit hypotermii, z důvodu možného poškození mozečku, kvůli nedostatečnému přísunu kyslíku. To už jsem moc nevnímala. Bolavá a nehybná po porodu, na lůžku, kdy jsem ji téměř ani neviděla, jsem začala plakat. Plakal i manžel.
Nabídli nám, jestli ji chceme alespoň vidět než odjede. Popojeli se mnou na lůžku ke dveřím, abych viděla na chodbu, kde v přepravním inkubátoru byla zaintubovaná naše holčička. Tak malinká. Tak krásná. Skoro jsem na ni neviděla.
Pak jsme zůstali na pokoji sami. Netušila jsem, co se stalo, proč a ani co to může znamenat. Manžel to již tušil. Viděla jsem to na něm. Další informace nám přišla sdělit opět jiná lékařka až k večeru. Řekla nám hodnotu pupečníkového PH, to bylo moc špatné. Adinka zvládla převoz do Zlína a okamžitě zahájili řízené chlazení tělíčka.
Já se další den nechala propustit, abych mohla domů, pryč z toho prostředí. Za Adinkou jsem nemohla další 4 dny, protože jsem byla covid pozitivní, a to už během porodu. Jel za ní
pouze manžel.
Když mi poslal fotečku naší holčičky a já ji vlastně poprvé pořádně viděla, nešlo přestat plakat. Byla nádherná. Pořád jsem si jen opakovala, že to zvládne, že je silná a že musí být v pořádku.
Hned, jak to bylo možné, nechala jsem se hospitalizovat ve Zlínské porodnici. Dali mě na pokoj samotnou, na oddělení šestinedělí, kde jsem celé dny a noci slyšela plačící zdravá miminka. Já se na to své chodila pouze dívat. O dvě patra níž, na novorozeneckou JIPku.
Adinka byla v inkubátoru a čekalo se, až se probere po hypotermii. Trvalo to velmi dlouho, týden, dva.. už nevím. Mezitím jsem opustila nemocnici a jela domů za rodinou, nezvládala jsem psychicky vydržet v tom prostředí plném plačících miminek, když já jsem to své vlastně neměla. Za Adinkou jsem každý den začala dojíždět z domu.
Začali dělat různá vyšetření mozečku aby zjistili, co nedostatek kyslíku napáchal. Strašně jsem se vždy bála toho, co mi řekne lékař. Ani jsem to nechtěla slyšel. Bylo mi z toho hrozně těžko a zle.
14.2. jsme měli plánované setkání s primářem, Adinčinou lékařkou a vrchní sestrou, kde nám poněkud nelidsky sdělili míru poškození Adinčina mozečku. Bylo to špatné, snad nejhorší, co mohlo být. Žádné vyhlídky na život. Ležáček, nehybná, nebude mluvit, polykat, nebude schopná ani sama dýchat. Já už po prvních 3 větách nevnímala nic. Vůbec nic. Nevěděla jsem, jestli se mi to všechno zdá, nebo ne. Proč se to děje a proč zrovna nám. Pak nás vypustili ven z primářovi kanceláře a poperte se s tím, jak chcete. My na chodbě, oba v slzách, ani jsme si neměli kam sednout. Jen jsme stáli u stěny a plakali.
Uběhl první Adinčin měsíc a ze Zlínské nemocnice nás vypakovali do Olomouce. Jedinou možností dle primáře bylo, udělat Adince tracheostomii a převést ji do ÚVN v Olomouci, kde zůstane nastálo. První jela do fakultky. Po prvotních vyšetřeních s námi mluvil pan doktor, kderý Adinku neurologicky vyšetřoval. Úplně jiný, lidský přístup, vše nám popsal, vysvětlil a probrali jsme i jiné možnosti.
Nepřáli jsme si totiž, aby Adince dělali tracheostomii. Hned druhý den ji zkusili odintubovat, ať dýchá sama. A od té doby sama dýchá, ale je to to jediné, co zvládne. Se vším ostatním již měli pravdu ve Zlíně. Adinku jsme si domů vzít nechtěli, ani nám to nikdo nedoporučoval, protože vyžaduje 24hodinovou nepřetržitou péči a je napojena na přístroje. Krmena sondičkou.
Chronicky se zahleňuje. Nepláče. Nevidí. Je to to nejhorší, co si rodič dovede představit. Už mnohokrát mě napadlo, že by bylo lepší, kdyby to Adinka vzdala již během porodu. Takto je to nekončící trápení. Myslím, že na obou stranách. Jezdit se dívat a starat o svoje nemohoucí nemocné miminko. Bezmoc.
Nyní je Adinka v Prostějově na oddělení dětské následné intenzivní péče, kam za ní téměř každý den jezdím. Koupu ji, chovám, čtu jí, povidám a snažím se jí věnovat a dávat lásku alespoň takto.
Netuším, jestli o mě Adinka ví, doufám že ano, protože když ji chovám, vždy se pěkně uvolní a usne. Spinká skoro celé dny, jen občas procitne a bezděčně kouká prázdnýma očičkama.
Nikdy by mě nenapadlo, že se nám stane něco takového. Netuším proč a těch otázek, co jsem udělala špatně a proč se to stalo zrovna nám už jsem vyslovila nekonečně mnoho. Bez odpovědi. Doteď nevíme, proč se to stalo. Lékaři z porodnice taky netuší. Prý se to občas z nevysvětlitelného důvodu stane. Adinka byla během celého porodu monitorována a nic nenaznačovalo žádný problém. ¨
Měla se nám narodit zdravá, krásná holčička. Místo toho máme miminko bez vyhlídek na život. Miminko, které leží v nemocnici. Miminko, které tu sice je, ale vlastně není. Miminko, které milujeme, ale takový život si pro něj nepředstavujeme.
Přečtěte si také
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 47
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 43
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 70
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 4640
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 11598
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1569
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 936
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 1590
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 2483
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1283
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
