Moje cesta, ještě není konec
- Snažení
- Suzane
- 05.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po opravdu dlouhém navštěvování těchto stránek jsem se rozhodla i já přispět svým životopisem.
Mám v poslední době dost špatné období. Ale vlastně od začátku.
Je mi 31 let, s mým mužem se znám cca 10 let, z toho 3 roky jsme manželé. Už před 6 lety jsme se začali pokoušet o miminko. Po vysazení HA a skoro 6 měsíců čekání na MS (nepřišla ani po dvou Agolutinech) jsem se objednala do CAR Sanus v HK, kde se začal ten „kolotoč“ pomalu roztáčet.
Samozřejmě následovala různá vyšetření, včetně laparoskopického. V té době, já neznalá, mně ani nenapadlo si sama říci o nějaké konkrétní vyšetření či odběry krve. Asi po 1,5 roce následovala 1. IUI. Samozřejmě jsem si myslela, že půjdu z toho zákroku domů už těhotná a v duchu skoro vybírala jméno pro mimino.
Těch inseminací bylo během dalšího roku 6. Po každém negativním testu jsem byla na dně. Začala jsem brouzdat po internetu a sháněla různé informace, příběhy atd. Zjistila jsem, že mi za celou tu dobu (cca 3 roky) ani jednou neudělali hormonální profil z krve. Když jsem jim to řekla (pozor – poprvé jsem se ozvala !) jejich jednání bylo opravdu strašné.
Mezitím jsme se s manželem doma „snažili“ o stošest, já užívala různé bylinky, vyzkoušela nespočet „zaručených“ metod, od bylinek přes léčitele až po kineziologii. Před 2,5 lety jsem se rozhodla změnit CAR. Přešla jsem tedy do Gennetu Praha. No, já byla jak Alenka v říši Divů. Chování všech sestřiček a doktorů bylo více než vlídné a milé.
Úplně automaticky mne ihned poslali na krev, kde zjistili vysokou hladinu FSH. A najednou tu byla diagnóza. Předčasné ovariální selhání. Předčasný přechod. Stav trvalý. Ježíši, zní to strašně. Opět internet a shánění veškerých informací. Při další návštěvě mi vše vysvětlili. IVF jedině s darovanými vajíčky. Podali veškeré informace včetně ceny a poslali domů.
Úplně jsem se sesypala. Panebože, NIKDY nebudu moct mít své dítě. S manželem jsme vše probírali, vždy stál při mne, byl mi oporou, i když stejně konečné rozhodnutí je vždy na mne. Po čase jsem to všechno vstřebala, nabrala už asi stý dech a vrhla se do pokusu IVF s darovanými vajíčky. Opět kolotoč vyšetření, čekání na dárkyni, zaplatit cca 40 tisíc a hlavně sjednotit MS mne a dárkyně.
U mne nadlidský výkon. MS jsem někdy nedostala ani po třech Agolutinech, někdy jsem ji zase dostala sama, bez léků. Tak se nám to pochopitelně nepodařilo. Tzn, že vajíčka musí být zamražena a my jdeme při nejbližší příležitosti na KET. Dopadl pouze jeden pokus (byly pouze dvě vajíčka). Výsledek? Zamlklé těhotenství. Další rána pod pás, i když jsem už tak otřelá, že mne to ani nijak nevzalo.
No a v tu dobu začali problémy doma. Více hádek, výměny názorů atd. Nebudu to tady vše popisovat. Vina je na obou stranách. Krizi jsme překonali, koupili si psa a před 6 měsíci se vrhli do dalšího pokusu IVF s darovanými vajíčky.
A jaká je situace dnes? Jsou odebraná vajíčka, oplozená manželovými spermiemi a já čekám na telefonát, kdy mohu přijet na ET.
Menstruaci jsem sice neměla, ale po Estrofemu mi krásně narostla sliznice, takže jdeme do ET. Jenže z 9 odebraných vajíček je oplozených pouze 8 a z toho jsou pouze dvě kvalitně se vyvíjející. Použili metodu ICSI a prodlouženou kultivaci. (Cena 50.000,–) Tak se tu teď modlím, aby ty dvě vydržela. A situace doma? Jedna rána za druhou.
Právě jsem se dozvěděla o manželově bokovce (světe div se, je to moje dost dobrá kamarádka, která zná celou naši historii) On zatím neví, že já to vím. Vůbec nevím, co mám dělat. V práci mi ubrali z platu 25% a na krku mám hypotéku.
Přesto všechno neztrácím naději a stále myslím na ty dvě embryjka. Jak to dopadne se mnou a manželem nevím, nejspíš rozvodem. Už mu nezvládnu odpustit, nemám na to sílu. Díky, že jsem se mohla vypovídat.
V mém okolí neznám nikoho z takovýmto problémem.
Všem… hlavu vzhůru
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 3453
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1625
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 2146
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1426
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 578
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2247
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 2130
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1309
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 10254
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 5313
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Drzim palce, zvladni to 
to je smutné, jsi naprostá kopie mé spolupracovnice…moc držím pěsti, aby to vyšlo a manžel se třeba nějak probudil… 
Chci tím jen říct, že je to těžké pro oba.
..rozhodně nezastavuj rozběhlé ivf…určitě si manželem promluv,třeba jenom zmetek ujel…počkej si na jeho názor a podle toho se rozhodni…někdo mi jednou řekl zkuste mu odpustit.Tak ti moc držím palečky a dej vědět jak ti to vše dopadlo 
s manželem a ať se zadaří !
Držím moc palečky, aby se aspoň jedno miminko zdárně chytilo a vyvýjelo. Znám holčinu s darovanými vajíčky, má dvojčátka a absolutně jí nepřijde na mysli, že miminka nejsou její. Jsou, ona je nosila pod srdíčkem a ona je také porodila, kojila. Miminka jsou jenom její a budou jenom tvoje. Co se týká manžela, tak bych na něj uhodila. Prostě bych nachystala večeři, svíčky a při večeři mu řekla, že to víš. Uvidíš jeho reakci, zda spolu budete nebo ne. Důležitá jsou teď miminka, držím palečky.