Moje holčičko, moc se na tebe těším!
- Těhotenství
- Anonymní
- 19.01.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje vysněná holčičko, dnes máme přesně 9 dnů do termínu. Uteklo nám to spolu rychle... společná cesta byla dost trnitá.
Jsem mámou už dvou školních kluků. Jsou to parťáci, kluci, které chodím ještě pořád každý večer pozorovat do postelí, kluci, kteří mi pořad voní svou specifickou vůní miminek… a teď jsi přišla ty… První pokus, slabá čárka… a my se těšili. Já i táta.
Po pár dnech však přišlo krvácení a já uháněla z práce na ultrazvuk. Se strachem, že je konec… se slzami na krajíčku! Ale podle doktora je vše dobré a ty, maličká bublinko, jsi tam, kde máš být. Kontroly tak byly mnohem častější…
Podle ultrazvuku byly původně plody dva, jeden však odešel a zůstala jsi ty… Pořád myslím na tu druhou bublinku, která odešla ❤️ Společná cesta pokračovala dal…
Otěhotněla jsem v období, kdy mě trápily neurologické problémy, na ty navázaly ty psychické. Vyšetření, která jsem měla doktorkou naplánované, se musela buď zrušit a nebo přesunout. Bála jsem se, že jsem nemocná, a že tě ani nedonosím.
Každé další neurologické vyšetření, odběr krve jsem absolvovala s hrozným strachem. Byly dny, kdy jsem jen ležela a brečela… slzy mi tekly pro tebe, pro kluky… Milionkrát jsem se ti omluvila, že místo radosti mám STRACH!
Ultrazvuky s tebou byly krásné chvíle, kdy jsem zapomněla… v létě, přesně v 15. týdnu mi genetik oznámil, ze čekáme právě tebe! Pamatuji si to překvapení, jako by to bylo včera… ❤️❤️❤️❤️ Byla jsem tak šťastná a nutila ho dívat se znovu a znovu
Radost mi pokazilo pouze to, že prohlásil, že jsem stará… Po fyzické stránce už jsem prý dost mimo tabulky a ohrožuji tebe i sebe, taky chudokrevná a hubená (je mi 35, původní váha 64 kg), můj tlak u lékaře je také vždy vysoký a jemu se to nelíbilo natolik, že jsem šla na odběry jaterních a ledvinových testů.
Strach se vrátil… Zase jsem se trápila tím, co všechno se podle jeho slov muže stát. Naštěstí mám skvělého obvodního lékaře a ten mě vždy pečlivě vyšetřil a uklidnil. Nevolnost, která byla na můj vkus moc dlouhá - tolik měsíců na vlně kocoviny - jsem s žádných tvým bráškou neznala, vystřídalo v pátém měsíci už období klidu.
Hodně jsem chodila ven, denně jsme spolu a klukama našlapaly spousty kilometru. V práci jsme to společně zvládly i přes velký letní nápor. Spolu jsme zvládly i soustředění u moře, které měli kluci. S oteklými kotníky, bolestí bederní páteře, ale šťastní ve vyhřátém Chorvatsku.
Po příjezdu mě čekala další vyšetří na neurologii, společně jsme cestovaly na vyšetření, která pro mě byla víc a víc stresující. Společně jsme jezdily autem, ale také proseděly i 8 hodin ve vlaku. Denně jsem k tobě promlouvala. Cítila a cítím tě vlastně do teď… jako bych se tě dotýkala, hladila tě… je to tak intenzivní pocit napojení!
Pamatuji si, jak jsem ti koupila první šatičky! Jak jsem si začala naplno užívat toho, že modrou vystřídá růžová. Že i já se budu přehrabovat v té hromadě holčičích oblečků, které v obchodech jsou. Pro rodinu a i tátu jsi však velkým otazníčkem
pro ně jsi překvapení…
Jen tví bráškové a teta ví… oni jsou moji spiklenci
zbytek rodiny si tvé pohlaví pouze domyslí a tipují… Poslední měsíc máme obzvlášť náročný a taky jsme si poležely v nemocnici pro špatné krevní testy, pro zánět v moci, pro bolest, kdy jsem se nemohla otočit ani postavit sama. Odebrali nám tolik krve, natočili monitor, ultrazvuk, měřili tě, vážili tě… Známe další lékařské odvětví, urologii. Spolu jsme si už poležely na porodním sále, kdy se kolem rodilo, spolu jsme ležely i na novorozeneckém oddělení, kde se celou noc plakalo. Byla jsem z bolesti, odběru a vyšetření tak unavená, prosila jsem tě, ať na ten svět ještě nespěcháš… že to spolu zvládneme, ale ne teď.
Vánoce mám jen v mlze a na prášcích od bolesti, ale byli jsme všichni spolu a doma!!! Pohádky jsme neviděly, cukroví snědla naše klučičí párty…
A teď? Už běžíme spolu tu cílovou rovinku (já s antibiotiky v kapse). Ano, ve svých 35 letech jsem víc unavená, ospalá, pomalá, udýchaná a s bolavými zády. Přemýšlím, měl genetik pravdu? Už na to nemám?
Neurologii jsem prozatím odložila, stres řeším čínskou medicínou, která má pro mě efekt a snažím se užívat si každý den, kdy tě nosím pod ❤️
Moc si přeju, ať to ještě dál společně zvládneme… Ať je tvůj příchod na svět tak krásný, jako měli tví velcí bráškové, kteří už odpočítávají dny společně s taťkou.
Těšíme se na tebe z celého ❤️
Přečtěte si také
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 61
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 78
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 87
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 1974
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 5958
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 5657
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 587
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 998
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 16996
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 2389
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...