Moje holčičko, moc se na tebe těším!
- Těhotenství
- Anonymní
- 19.01.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje vysněná holčičko, dnes máme přesně 9 dnů do termínu. Uteklo nám to spolu rychle... společná cesta byla dost trnitá.
Jsem mámou už dvou školních kluků. Jsou to parťáci, kluci, které chodím ještě pořád každý večer pozorovat do postelí, kluci, kteří mi pořad voní svou specifickou vůní miminek… a teď jsi přišla ty… První pokus, slabá čárka… a my se těšili. Já i táta.
Po pár dnech však přišlo krvácení a já uháněla z práce na ultrazvuk. Se strachem, že je konec… se slzami na krajíčku! Ale podle doktora je vše dobré a ty, maličká bublinko, jsi tam, kde máš být. Kontroly tak byly mnohem častější…
Podle ultrazvuku byly původně plody dva, jeden však odešel a zůstala jsi ty… Pořád myslím na tu druhou bublinku, která odešla ❤️ Společná cesta pokračovala dal…
Otěhotněla jsem v období, kdy mě trápily neurologické problémy, na ty navázaly ty psychické. Vyšetření, která jsem měla doktorkou naplánované, se musela buď zrušit a nebo přesunout. Bála jsem se, že jsem nemocná, a že tě ani nedonosím.
Každé další neurologické vyšetření, odběr krve jsem absolvovala s hrozným strachem. Byly dny, kdy jsem jen ležela a brečela… slzy mi tekly pro tebe, pro kluky… Milionkrát jsem se ti omluvila, že místo radosti mám STRACH!
Ultrazvuky s tebou byly krásné chvíle, kdy jsem zapomněla… v létě, přesně v 15. týdnu mi genetik oznámil, ze čekáme právě tebe! Pamatuji si to překvapení, jako by to bylo včera… ❤️❤️❤️❤️ Byla jsem tak šťastná a nutila ho dívat se znovu a znovu
Radost mi pokazilo pouze to, že prohlásil, že jsem stará… Po fyzické stránce už jsem prý dost mimo tabulky a ohrožuji tebe i sebe, taky chudokrevná a hubená (je mi 35, původní váha 64 kg), můj tlak u lékaře je také vždy vysoký a jemu se to nelíbilo natolik, že jsem šla na odběry jaterních a ledvinových testů.
Strach se vrátil… Zase jsem se trápila tím, co všechno se podle jeho slov muže stát. Naštěstí mám skvělého obvodního lékaře a ten mě vždy pečlivě vyšetřil a uklidnil. Nevolnost, která byla na můj vkus moc dlouhá - tolik měsíců na vlně kocoviny - jsem s žádných tvým bráškou neznala, vystřídalo v pátém měsíci už období klidu.
Hodně jsem chodila ven, denně jsme spolu a klukama našlapaly spousty kilometru. V práci jsme to společně zvládly i přes velký letní nápor. Spolu jsme zvládly i soustředění u moře, které měli kluci. S oteklými kotníky, bolestí bederní páteře, ale šťastní ve vyhřátém Chorvatsku.
Po příjezdu mě čekala další vyšetří na neurologii, společně jsme cestovaly na vyšetření, která pro mě byla víc a víc stresující. Společně jsme jezdily autem, ale také proseděly i 8 hodin ve vlaku. Denně jsem k tobě promlouvala. Cítila a cítím tě vlastně do teď… jako bych se tě dotýkala, hladila tě… je to tak intenzivní pocit napojení!
Pamatuji si, jak jsem ti koupila první šatičky! Jak jsem si začala naplno užívat toho, že modrou vystřídá růžová. Že i já se budu přehrabovat v té hromadě holčičích oblečků, které v obchodech jsou. Pro rodinu a i tátu jsi však velkým otazníčkem
pro ně jsi překvapení…
Jen tví bráškové a teta ví… oni jsou moji spiklenci
zbytek rodiny si tvé pohlaví pouze domyslí a tipují… Poslední měsíc máme obzvlášť náročný a taky jsme si poležely v nemocnici pro špatné krevní testy, pro zánět v moci, pro bolest, kdy jsem se nemohla otočit ani postavit sama. Odebrali nám tolik krve, natočili monitor, ultrazvuk, měřili tě, vážili tě… Známe další lékařské odvětví, urologii. Spolu jsme si už poležely na porodním sále, kdy se kolem rodilo, spolu jsme ležely i na novorozeneckém oddělení, kde se celou noc plakalo. Byla jsem z bolesti, odběru a vyšetření tak unavená, prosila jsem tě, ať na ten svět ještě nespěcháš… že to spolu zvládneme, ale ne teď.
Vánoce mám jen v mlze a na prášcích od bolesti, ale byli jsme všichni spolu a doma!!! Pohádky jsme neviděly, cukroví snědla naše klučičí párty…
A teď? Už běžíme spolu tu cílovou rovinku (já s antibiotiky v kapse). Ano, ve svých 35 letech jsem víc unavená, ospalá, pomalá, udýchaná a s bolavými zády. Přemýšlím, měl genetik pravdu? Už na to nemám?
Neurologii jsem prozatím odložila, stres řeším čínskou medicínou, která má pro mě efekt a snažím se užívat si každý den, kdy tě nosím pod ❤️
Moc si přeju, ať to ještě dál společně zvládneme… Ať je tvůj příchod na svět tak krásný, jako měli tví velcí bráškové, kteří už odpočítávají dny společně s taťkou.
Těšíme se na tebe z celého ❤️
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 139
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 105
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 138
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 183
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 111
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1157
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 938
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 722
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1299
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 623
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...