Moje holčičko, moc se na tebe těším!

Moje vysněná holčičko, dnes máme přesně 9 dnů do termínu. Uteklo nám to spolu rychle... společná cesta byla dost trnitá.

Moje holčičko, moc se na tebe těším!

Jsem mámou už dvou školních kluků. Jsou to parťáci, kluci, které chodím ještě pořád každý večer pozorovat do postelí, kluci, kteří mi pořad voní svou specifickou vůní miminek… a teď jsi přišla ty… První pokus, slabá čárka… a my se těšili. Já i táta.

Po pár dnech však přišlo krvácení a já uháněla z práce na ultrazvuk. Se strachem, že je konec… se slzami na krajíčku! Ale podle doktora je vše dobré a ty, maličká bublinko, jsi tam, kde máš být. Kontroly tak byly mnohem častější…

Podle ultrazvuku byly původně plody dva, jeden však odešel a zůstala jsi ty… Pořád myslím na tu druhou bublinku, která odešla ❤️ Společná cesta pokračovala dal…

Otěhotněla jsem v období, kdy mě trápily neurologické problémy, na ty navázaly ty psychické. Vyšetření, která jsem měla doktorkou naplánované, se musela buď zrušit a nebo přesunout. Bála jsem se, že jsem nemocná, a že tě ani nedonosím.

Každé další neurologické vyšetření, odběr krve jsem absolvovala s hrozným strachem. Byly dny, kdy jsem jen ležela a brečela… slzy mi tekly pro tebe, pro kluky… Milionkrát jsem se ti omluvila, že místo radosti mám STRACH!

Ultrazvuky s tebou byly krásné chvíle, kdy jsem zapomněla… v létě, přesně v 15. týdnu mi genetik oznámil, ze čekáme právě tebe! Pamatuji si to překvapení, jako by to bylo včera… ❤️❤️❤️❤️ Byla jsem tak šťastná a nutila ho dívat se znovu a znovu :-) Radost mi pokazilo pouze to, že prohlásil, že jsem stará… Po fyzické stránce už jsem prý dost mimo tabulky a ohrožuji tebe i sebe, taky chudokrevná a hubená (je mi 35, původní váha 64 kg), můj tlak u lékaře je také vždy vysoký a jemu se to nelíbilo natolik, že jsem šla na odběry jaterních a ledvinových testů.

Strach se vrátil… Zase jsem se trápila tím, co všechno se podle jeho slov muže stát. Naštěstí mám skvělého obvodního lékaře a ten mě vždy pečlivě vyšetřil a uklidnil. Nevolnost, která byla na můj vkus moc dlouhá - tolik měsíců na vlně kocoviny - jsem s žádných tvým bráškou neznala, vystřídalo v pátém měsíci už období klidu.

Hodně jsem chodila ven, denně jsme spolu a klukama našlapaly spousty kilometru. V práci jsme to společně zvládly i přes velký letní nápor. Spolu jsme zvládly i soustředění u moře, které měli kluci. S oteklými kotníky, bolestí bederní páteře, ale šťastní ve vyhřátém Chorvatsku.

Po příjezdu mě čekala další vyšetří na neurologii, společně jsme cestovaly na vyšetření, která pro mě byla víc a víc stresující. Společně jsme jezdily autem, ale také proseděly i 8 hodin ve vlaku. Denně jsem k tobě promlouvala. Cítila a cítím tě vlastně do teď… jako bych se tě dotýkala, hladila tě… je to tak intenzivní pocit napojení!

Pamatuji si, jak jsem ti koupila první šatičky! Jak jsem si začala naplno užívat toho, že modrou vystřídá růžová. Že i já se budu přehrabovat v té hromadě holčičích oblečků, které v obchodech jsou. Pro rodinu a i tátu jsi však velkým otazníčkem ;-) pro ně jsi překvapení…

Jen tví bráškové a teta ví… oni jsou moji spiklenci ;-) zbytek rodiny si tvé pohlaví pouze domyslí a tipují… Poslední měsíc máme obzvlášť náročný a taky jsme si poležely v nemocnici pro špatné krevní testy, pro zánět v moci, pro bolest, kdy jsem se nemohla otočit ani postavit sama. Odebrali nám tolik krve, natočili monitor, ultrazvuk, měřili tě, vážili tě… Známe další lékařské odvětví, urologii. Spolu jsme si už poležely na porodním sále, kdy se kolem rodilo, spolu jsme ležely i na novorozeneckém oddělení, kde se celou noc plakalo. Byla jsem z bolesti, odběru a vyšetření tak unavená, prosila jsem tě, ať na ten svět ještě nespěcháš… že to spolu zvládneme, ale ne teď.

Vánoce mám jen v mlze a na prášcích od bolesti, ale byli jsme všichni spolu a doma!!! Pohádky jsme neviděly, cukroví snědla naše klučičí párty…

A teď? Už běžíme spolu tu cílovou rovinku (já s antibiotiky v kapse). Ano, ve svých 35 letech jsem víc unavená, ospalá, pomalá, udýchaná a s bolavými zády. Přemýšlím, měl genetik pravdu? Už na to nemám?

Neurologii jsem prozatím odložila, stres řeším čínskou medicínou, která má pro mě efekt a snažím se užívat si každý den, kdy tě nosím pod ❤️

Moc si přeju, ať to ještě dál společně zvládneme… Ať je tvůj příchod na svět tak krásný, jako měli tví velcí bráškové, kteří už odpočítávají dny společně s taťkou.

Těšíme se na tebe z celého ❤️

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...