Moje malá nás opustila :(

Rozhodla jsem se napsat svůj smutný příběh, který začínal moc krásně. :(

Můj příběh začal stejně jako u každé ženy, která chce mít miminko - široký úsměv v očích slzy štěstí a na tom testu dvě čárky. Byla jsem tak trochu v šoku, ale šťastná. Hned jsem to běžela říct příteli, ten byl nadšený.

Bylo to o víkendu, když jsem to zjistila, a rozhodla jsem se v pondělí vydat k doktorce. Jel se mnou přítel a moje mamka. Když jsem přišla na řadu, paní doktorka mi potvrdila, že jsem těhotná, ale že se jí nelíbí povrch plodu. Říkala, že to zatím nic neznamená, ale bude to hlídat.

Měla jsem strašný strach, ale říkala jsem si, že to zvládneme, že vše bude dobré. Další kontrola - vše v pořádku. Měla jsem takovou radost a začal nový začátek našeho života. Strašně jsem se těšila, pořád jsem si s tím špuntíkem povídala, bylo to nádherné.

Konečně jsem začala cítit pohyby, no bylo to něco krásného, i když někdy dost bolestivé, ale už jsem se nemohla dočkat, až budu mít to malé stvoření v náručí, když už se nám na ultrazvuku ukázalo to malé miminko. Byla z toho holčička. Byla jsem nadšená, už jsem si představovala ty růžové šatičky, no začalo šílenství jménem nakupování. Zaručeně jako každá, musela jsem mít vše, co se mi líbilo, ale přítel mě trochu krotil.

V srpnu jsme s přítelem odjeli na víkend k jeho tetě do hor. Bylo tam nádherně, přítel má moc rád různé památky a fotografuje, takže já s velkým břichem a dost akční dcerou v bříšku jsem s přítelem lezla na všechny památky, co se dalo, a musím říct, že jsem si to užívala.

I když jsem myslela někdy, že ten kopec mě zabije, tak i přes to jsem to zvládla. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem tak akční, protože na začátku těhu jsem jen ležela a spala, bylo mi zle, ani jsem neměla pomyšlení na to jít na nějakou procházku, no a na konci těhu začnu běhat po památkách - bylo mi úžasně.

Když jsem šla k lékařce, byla jsem ve 40. týdnu těhotenství. Už jsem čekala, že mě pošle rovnou do nemocnice, ale prý je ještě čas, takže jsem musela jen na natáčky. Když jsem dorazila do porodnice, přijala mě moc příjemná sestra. Byla tam s ní ještě jedna a daly mě na natáčky vysvětlily mi, co a jak.

Byla jsem ráda, ale děloha, ta se do práce vůbec neměla. Ta druhá sestra mě pořád strašila, že mám velké břicho, že malá bude mít třeba 5 kg. Lezla mi s tím na nervy, ale neřešila jsem ji. Když jsem přišla na další kontrolu k mé doktorce, tak mi oznámila, že už mě nechce vidět, že mám jít na další natáčky ve čtvrtek a když neporodím, tak v pondělí nástup do porodnice.

Když jsem přišla na další natáčky, tak se malé moc hýbat nechtělo a sestřička říkala, že se jí moc nelíbí, že bych měla čekat, až to pondělí proto zavolala primáře a ten že mě vyšetří. Udělal mi Hamiltonův hmat. Šíleně to bolelo. Jeho závěr, že je vše v pořádku a že mám nastoupit v neděli do nemocnice. No byla jsem nadšená, pořád jsem se modlila, ať to přijde samo, abych nemusela na vyvolání.

22.10.2016 ráno jsem přestala cítit pohyby, tak jsem si říkala, že tam už moc místa nemá a že třeba dnes už ji uvidím. Moc jsem se těšila, bylo 5 hodin večer a stále ani ťuknutí. Bylo mi to už divné, vždy byla hodně akční. S přítelem jsme se rozhodli, že pro jistotu zajedeme do nemocnice.

Když jsme tam dorazili, tak mě hned napojili na natáčky. Sestřička nemohla najít tep, našla jen můj, ale já byla stále v klidu. Říkala jsem si, že to nic neznamená a sestřička vypadala v klidu. Když to ze mě sundala, řekla, ať jdu s ní, že se na mě podívá ještě lékař.

Když dorazil, poprosil mě, ať si lehnu na lehátko, že mi udělá ultrazvuk. Jezdil se sondou ze strany na stranu a nic neříkal. Byla jsem už nervozní. Potom sondu vrátil zpátky, podal mi ubrousek na utření a řekl mi, že mojí holčičce nebije srdíčko.

Byla sem jak opařená, koukala jsem kolem sebe a čekala, že někdo řekne, ne blbý vtip, je vše v pořádku, ale všichni jen stáli a tvářili se smutně. Začala jsem strašně brečet, sestřička běžela pro mého přítele. Byla jsem v šoku…

Druhý den začal horor. Od 9 hodin ráno kontrakce až do večera 19:00. Šla jsem na sál, musela jsem rodit přirozeně. Přítel za mnou hned dorazil, aby byl se mnou. U toho jsem dostala všechny možné léky do infuze, následně epidurální anestezii. Byla jsem úplně mimo, ale šlo to vše tak rychle a malá byla venku. Hned ji odnesli, doktor mě zašil a hned jsem usnula, byla jsem hotová.

Hned pozítří mě pustili domů, kde už nic nebylo - přítel vše odnesl, abych to neviděla. Je to šílené, pitva nic nezjistila, takže moje malá holčička umřela a nikdo neví, proč. To je to nejhorší, co jsem mohla zažít, je to tak moc těžké…

Děkuji za přečtení.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
5335
29.3.17 01:42

Je mi lito co se Vam prihodilo, drzim pesti, at tuto situaci s muzem zvladnete a at mate velmi brzo v naruci detatko. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 01:53

:,( :hug: :hug: :hug: :hug: drž se, přeji hodně síly, at to přeboli a dockas se zdravého krásného miminka :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3580
29.3.17 04:25

Ach jo, toto by se dit nemelo. Sama jsem ted 39 tt a mala se ted uz skoro nehybe, mam z toho taky strach :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
584
29.3.17 04:57

To je hrozné. :,(
Vůbec mě nenapadlo že se tohle může stát i na konci těhotenství :-/
Přeji Vám mnoho sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1035
29.3.17 05:45

:,( moc smutný deníček. Přeji Vám hodne moc sil ať se rány na duši brzy zahojí a máte zase úsměv na tváři :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6176
29.3.17 06:52

:,( :,( :,( je mi to moc líto

  • Nahlásit
  • Zmínit
12071
29.3.17 06:55

Upřímnou soustrast, todle se proste nema dit :hug: Kdyby bylo jak vam pomoci…preji hodně sil to vše překonat :hug: Mrzi me to moc

  • Nahlásit
  • Zmínit
lucy_lucy1
29.3.17 07:22

Strasne moc me mrzi, co se Vam prihodilo… Urcite je Vam v tech tezkych dnech oporou Vas pritel, coz je hodne dulezite… Drzte se a at brzy ten smutek v srdci zaplni stesti s dalsim miminkem :hug:

  • Upravit
40
29.3.17 07:27

Moc me to mrzi. :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
24913
29.3.17 07:59

To je mi moc líto :hug:
Nevím co říct, snad jen hodně sil :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2830
29.3.17 08:21

Nedokáži si představit, co prožíváte, strašně moc mě to mrzí! Upřímnou soustrast. Moc vám přeji, aby vám vaše holčička brzy poslala malého sourozenečka, držte se. :hug:

@e008 nyní byste takovéto deníčky vůbec neměla číst, všechno bude v pořádku! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17298
29.3.17 08:32

Prijmi mou uprimnou soustrast. Je to silene. :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
489
29.3.17 08:35

Je mi to strašně moc lito :,( :hug: Nikdy na ni nezapomenes jen casem se rány otupí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1596
29.3.17 08:52

Moc mě to mrzí :(
Přeji vám, ať máte brzy doma zdravé miminko.
Hodně sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
590
29.3.17 09:01

Ani nevím co k tomu říci, tohle by se nemělo stávat… Buď silná, věřím že brzo budeš mít v náruči zdravé miminko a tak bolestivá rána se snad trošku zmenší

  • Nahlásit
  • Zmínit
2192
29.3.17 09:15

Je mi to moc líto. :hug: Nevíte prosím některá, proč musí každá žena, která zjistí úmrtí děťátka v děloze rodit přirozeně? Jaký to má důvod? Proč nejde císař? :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6849
29.3.17 09:22

:,( :,( :,( Strašný. Noční můra. Přeji jen hodně sil a brzy zdrave miminko :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7405
29.3.17 09:26

@Lada84 Nejsem doktorka, ale napada me treba to, ze po prirozenem porodu se telo zahoji a da dohromady drive pro pripadne dalsi tehotenstvi. Po cisari je, myslim, potreba vic cekat kvuli jizve na deloze.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3035
29.3.17 09:29

Ty kráso… :-( jsem ted 35 tt, taky holka a taky se zatim vubec jeste na ni netesim protože si rikam že dokud nebude zdrava venku stat se jeste muze leccos… mjuzu se zeptat zda jsi mela treba cukrovku nebo proč odhadovali že bude holčička tak velika??? anebo mas nejake zdravotni komplikace, nadvahu?? je mi divný že nezjistili příčinu umrtí… 8o drž se!

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 09:47

Je mi to moc líto, a přeji vám mnoho sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
415
29.3.17 09:53

Moc mě to mrzí. :( Tohle se nemá stávat. Přeji hodně sil. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
29.3.17 10:09

Hodne sil :( :hug: tohle by se dit nemelo. :,( preji, at se brzy dockas plne naruce :hug:

  • Upravit
Smazaný anonym
29.3.17 10:11

@Lada84 taky myslim, ze je to kvuli hojeni. Ale musi to byt silene rodit a na konci nic :,( ani si to nechci predstavit

  • Upravit
5715
29.3.17 10:16

:,( :,( :,( to je tak strašně moc smutné nemůžu najít ani ta správná slova co Vám říci :hug: posílám odejmutí a obrovské přání ať co nejdříve máte v náručí své vymodlelene další miminko :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
59
29.3.17 10:21

Přeji hodně sil k překonání této smutné události. Ve čtvrtek (pokud ten časový sled chápu správně)se sestře miminko již nelíbilo, v sobotu přestaly pohyby úplně a nebyla zjištěna příčina úmrtí? Skoro by mě zajímalo, co se píše ve zdravotnické dokumentaci. Na druhou stranu babrat se v tom, co bylo, taky není dobrý nápad, je potřeba koukat do budoucnosti a těšit se na nové miminko. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.3.17 10:41

@Lada84 po císaři by se nemělo otěhotnět 2 roky, tak proto :(, Je tam riziko prasknutí…

Je mi to moc líto :(, to by se nemělo stávat, já sama potratila a to jenom v 9tt a bylo to něco hrozného :,(
A nemohlo už tam něco být jak se nezdáli ty ozvy??

  • Nahlásit
1061
29.3.17 10:55

Ach jo, nechápu proč se tohle děje, je mi vás moc líto, určitě se jednou dočkáte svého malého zázraku. Pomodlím se za vašeho andílka aby našel klid a mír. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
623
29.3.17 11:08

@Hasil To mě také napadlo, že ve čtvrtek sestra upozorňovala, že se jí něco nelíbí a primář, že je prý vše ok a ještě udělá Hamiltona.
To náš zástupce primáře mě hned nechal hospitalizovat, když se prcek také moc nehýbal, prý pro jistotu. U nás naštěstí vše dobře dopadlo, autorky deníčku je mi moc líto :,(.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1215
29.3.17 11:21

Ahoj, něco podobného se mi stalo minulý rok. V 36tt jsem přestala cítit pohyby. Jeli jsme do nemocnice, kde mi řekli, ze malému už nebije srdce. Byla to hrozná rána.
I teď, v dubnu to bude rok, je to těžký.
Ted planujeme další mimco. Moc se oba tesime.
Je to stejně hrozný, nikdy to nepreboli, ale časem se bolest bude zmírňovat. Opravdu :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
226
29.3.17 11:26
:hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
2664
29.3.17 12:01

Je mi to moc líto. :,( Buďte silní! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 12:03

Upřímnou soustrast. :,( :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
247
29.3.17 12:03

Je mi moc líto, co jste si zažila… ke konci těhotenství jsem byla na kontrole v porodnici a potkali jsme tam maminku, které zrovna lékaři oznámili, že jejímu dítěti netluče srdíčko (v první chvíli mě napadlo, jestli jste to nebyla Vy, ale tohle bylo o měsíc později). Když jsem to viděla, měla jsem pocit, jako by to řekli mně. U nás naštěstí monitor dopadl dobře, ale až do porodu jsem se každý den strachovala a kontrolovala, jestli se malý hýbe. Ten večer jsem to obrečela a moc jsem na tu chudinku maminku myslela. Doufala jsem, že to snad dopadlo dobře, ale když jsem si přečetla váš příběh… Držím vám pěsti, ať se ta bolest brzy zmírní a dočkáte se zdravého dítka. Určitě vám pak všechno vynahradí.

Příspěvek upraven 29.03.17 v 12:06

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
29.3.17 12:11

Je mi to strasne lito :,(

  • Upravit
185
29.3.17 12:19
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 12:51

Držím Vám moc pěsti, ať máte brzy jiné miminko a čas trochu odplaví tu bolest. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
40084
29.3.17 13:18

Je mi to moc líto a přeji ti, at máš co nejdříve miminko v náručí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
514
29.3.17 13:20

Uprimno :( u soustrast, je mi to lito

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
29.3.17 13:26

Upřímnou soustrast a posílám mnoho sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
140
29.3.17 13:47

:srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: Myslím na Vás.

Příspěvek upraven 29.03.17 v 13:47

  • Nahlásit
  • Zmínit
59
29.3.17 14:45

@Bonulinka žejo? taky nevím, proč si ji tam rači pro jistotu v ten čtvrtek nenechali, když už přenášela. Mě by zajímal ten monitor ze čtvrtka, jestli fakt byl důvod dle sestry ke znepokojení, nebo jestli bylo vše ok, jak tvrdil doktor. To by mělo jít si ten záznam vyžádat a nechat nějakým nezávislým doktorem zhodnotit. Miminko to sice zpátky nevrátí, ale zjistit příčinu je dobrý alespoň pro další těhotenství, aby člověk a lékaři věděli, na co si dát pozor.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 16:10

Je to opravdu moc smutne mrzi me to, ale drzim pesti at to a manzelem zvladnete a at se vam bolest zaplni dalsim miminkem.

  • Nahlásit
  • Zmínit
885
29.3.17 17:00

Příště to vyjde a na vse špatně ne uplne ale zapomenes. Moc bych ti to přála :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
476
29.3.17 17:58

Je mi to moc líto co se stalo. Přeji moc síly a aby bylo další zdravé miminko na cestě co nejdříve. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 18:25

Ach jo, moc smutný deníček. Je mi to líto.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
29.3.17 20:26

At tvemu zlatouskovi sviti na cestu do nebe hvezdy a vsichni andele jej tam vitaji s konejsivou naruci.Vas andilek bude vzdy s vami, ve vasich srdcich a z nebe vas bude chranit

  • Nahlásit
  • Zmínit
Athosek
29.3.17 20:41

Nedokážu si vůbec představit, co prožíváte :,( Je střešně nespravedlivé a nepochopitelné, proč nás opouští ti co jsou námi nade vše milováni. Snad čas pomůže, přeji moc moc sil :*

  • Upravit
29.3.17 21:14

..

To je mi líto. Nám se dcera sice narodila ale s vadou na srdíčku takže nám řekli že neví kolik na tomto světě má. Držte se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
964
29.3.17 23:01

Je mi to líto a přeji hodně sil. Držte se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.3.17 23:50

Mám 19timesicniho synka, je mi Vás moc líto, neumím si představit, co prožíváte. Věřím, že ti, že jste tuto děsivou zkušenost sdílela, Vám trochu pomohlo.
Hlavně se netrapte, věci, které se nám dějí mají určitě nějaký důvod.
Třeba budete mít v budoucnu dvojcatka a jedno z nich bude dcera.
Držte se, buďte si oporou a nevzdavejte se, brzy budete opět šťastní!
Petra

  • Nahlásit
  • Zmínit