Moje malá nás opustila :(
Rozhodla jsem se napsat svůj smutný příběh, který začínal moc krásně. :(
Můj příběh začal stejně jako u každé ženy, která chce mít miminko - široký úsměv v očích slzy štěstí a na tom testu dvě čárky. Byla jsem tak trochu v šoku, ale šťastná. Hned jsem to běžela říct příteli, ten byl nadšený.
Bylo to o víkendu, když jsem to zjistila, a rozhodla jsem se v pondělí vydat k doktorce. Jel se mnou přítel a moje mamka. Když jsem přišla na řadu, paní doktorka mi potvrdila, že jsem těhotná, ale že se jí nelíbí povrch plodu. Říkala, že to zatím nic neznamená, ale bude to hlídat.
Měla jsem strašný strach, ale říkala jsem si, že to zvládneme, že vše bude dobré. Další kontrola - vše v pořádku. Měla jsem takovou radost a začal nový začátek našeho života. Strašně jsem se těšila, pořád jsem si s tím špuntíkem povídala, bylo to nádherné.
Konečně jsem začala cítit pohyby, no bylo to něco krásného, i když někdy dost bolestivé, ale už jsem se nemohla dočkat, až budu mít to malé stvoření v náručí, když už se nám na ultrazvuku ukázalo to malé miminko. Byla z toho holčička. Byla jsem nadšená, už jsem si představovala ty růžové šatičky, no začalo šílenství jménem nakupování. Zaručeně jako každá, musela jsem mít vše, co se mi líbilo, ale přítel mě trochu krotil.
V srpnu jsme s přítelem odjeli na víkend k jeho tetě do hor. Bylo tam nádherně, přítel má moc rád různé památky a fotografuje, takže já s velkým břichem a dost akční dcerou v bříšku jsem s přítelem lezla na všechny památky, co se dalo, a musím říct, že jsem si to užívala.
I když jsem myslela někdy, že ten kopec mě zabije, tak i přes to jsem to zvládla. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem tak akční, protože na začátku těhu jsem jen ležela a spala, bylo mi zle, ani jsem neměla pomyšlení na to jít na nějakou procházku, no a na konci těhu začnu běhat po památkách - bylo mi úžasně.
Když jsem šla k lékařce, byla jsem ve 40. týdnu těhotenství. Už jsem čekala, že mě pošle rovnou do nemocnice, ale prý je ještě čas, takže jsem musela jen na natáčky. Když jsem dorazila do porodnice, přijala mě moc příjemná sestra. Byla tam s ní ještě jedna a daly mě na natáčky vysvětlily mi, co a jak.
Byla jsem ráda, ale děloha, ta se do práce vůbec neměla. Ta druhá sestra mě pořád strašila, že mám velké břicho, že malá bude mít třeba 5 kg. Lezla mi s tím na nervy, ale neřešila jsem ji. Když jsem přišla na další kontrolu k mé doktorce, tak mi oznámila, že už mě nechce vidět, že mám jít na další natáčky ve čtvrtek a když neporodím, tak v pondělí nástup do porodnice.
Když jsem přišla na další natáčky, tak se malé moc hýbat nechtělo a sestřička říkala, že se jí moc nelíbí, že bych měla čekat, až to pondělí proto zavolala primáře a ten že mě vyšetří. Udělal mi Hamiltonův hmat. Šíleně to bolelo. Jeho závěr, že je vše v pořádku a že mám nastoupit v neděli do nemocnice. No byla jsem nadšená, pořád jsem se modlila, ať to přijde samo, abych nemusela na vyvolání.
22.10.2016 ráno jsem přestala cítit pohyby, tak jsem si říkala, že tam už moc místa nemá a že třeba dnes už ji uvidím. Moc jsem se těšila, bylo 5 hodin večer a stále ani ťuknutí. Bylo mi to už divné, vždy byla hodně akční. S přítelem jsme se rozhodli, že pro jistotu zajedeme do nemocnice.
Když jsme tam dorazili, tak mě hned napojili na natáčky. Sestřička nemohla najít tep, našla jen můj, ale já byla stále v klidu. Říkala jsem si, že to nic neznamená a sestřička vypadala v klidu. Když to ze mě sundala, řekla, ať jdu s ní, že se na mě podívá ještě lékař.
Když dorazil, poprosil mě, ať si lehnu na lehátko, že mi udělá ultrazvuk. Jezdil se sondou ze strany na stranu a nic neříkal. Byla jsem už nervozní. Potom sondu vrátil zpátky, podal mi ubrousek na utření a řekl mi, že mojí holčičce nebije srdíčko.
Byla sem jak opařená, koukala jsem kolem sebe a čekala, že někdo řekne, ne blbý vtip, je vše v pořádku, ale všichni jen stáli a tvářili se smutně. Začala jsem strašně brečet, sestřička běžela pro mého přítele. Byla jsem v šoku…
Druhý den začal horor. Od 9 hodin ráno kontrakce až do večera 19:00. Šla jsem na sál, musela jsem rodit přirozeně. Přítel za mnou hned dorazil, aby byl se mnou. U toho jsem dostala všechny možné léky do infuze, následně epidurální anestezii. Byla jsem úplně mimo, ale šlo to vše tak rychle a malá byla venku. Hned ji odnesli, doktor mě zašil a hned jsem usnula, byla jsem hotová.
Hned pozítří mě pustili domů, kde už nic nebylo - přítel vše odnesl, abych to neviděla. Je to šílené, pitva nic nezjistila, takže moje malá holčička umřela a nikdo neví, proč. To je to nejhorší, co jsem mohla zažít, je to tak moc těžké…
Děkuji za přečtení.
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 370
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 184
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 129
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 272
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 231
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1481
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 771
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 3057
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 702
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 550
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
drž se!