Moje smíšené pocity

V předchozích článcích jsem psala o našem předčasném porodu, jak jsem zmatená, zklamaná a naštvaná na doktory. Mám dvě děti. Dcera Káťa 3 roky (2600 g a 47 cm). A syn Michal předčasně narozený (1430 g a 40 cm), Míša má 2,5 měsíce a váží 4200 g a 50 cm. Když pročítám vaše deníčky o tom, jak jste přišli o děti a jak jsem na tom mohla být taky tak, jsem šťastná, že to vše dopadlo tak, jak to dopadlo.

Kopie - P8130351.JPG Kopie - P8130351.JPG
Kopie - P8130351.JPG

Kačenka

P6010815.JPG

Míša

  • 2

Když měla Káťa tři měsíce, tak nám nannynka spustila alarm, já jsem se do postýlky ani nechtěla podívat, bála jsem se, co tam uvidím. Manžel vyzkočil a Káťu vytáhl z postýlky, byla nepřirozeně lehučká, jak pírko a nedýchala, měla to modré okolo pusinky. Já si to moc nepamatuji, ale manžel ji foukl do pusinky a normálně se nadechla a začala dýchat a ztěžkala. Jediné co si pamatuji, je to, jako kdybych držela jen to oblečení a nic jiného. Doktorce jsem to ani neřekla, nevím proč, asi jsem se bála. Káťa roste, nemůžu říct jak z vody, ale roste. Ve třech letech má 89 cm a 12 kg. Je to čert, zlobí a momentálně si vyžaduje pozornost tak, že ji musíme obskakovat.

Míša? Jsem ráda, že mě tenkrát napíchali kortikoidy, že když se narodil v 31+3, že si dýchal sám. Měsíc a půl jsem strávili v nemocnici, chodíme po kontrolách, cvičíme vojtovku, ale i to se dá krásně překonat. Hlavní je, že je zdravý. V předchozích deníčcích jsem psala, že se musel předčasně narodit, protože mi praskla plodová voda, měla jsem jí málo, do toho se mi v těle vytvořila infekce a aby toho nebylo málo, tak se mi Míša pět dní před porodem zamotal do pupenčí šňůry, několikrát jsem byli na pohotovsti, než uznali, že ta voda opravdu prosakuje, že monitory nejsou v pořádku a srdíčko má arytmii. Ale co, doktoři na mě nebyli milí, pořád se na mě dívali, co tam chci, že veškerou možnou léčbu jsem podstoupila a přece nechci porodit předčasně, kdo by chtěl, že?

Někdo mi v deníčku psal, ať si nestěžuji na doktory, ať jsem ráda. Jsem a to moc. Jen mě mrzí jejich přístup, maminka ví nejlíp, kdy se jejímu mimísku nedaří a těhu není v pohodě a oni se dívají skrz prsty a jěště pomalu nadávají, co tam dělám. Moc děkuji manželovi, který mě vozil na pohotovst, vždy svorně sbalil tašku a kolikrát mě tam pomalu dokopával, ať jedu, že zdraví miminka je přednější než jejich řeči. Kdyby mě tam naposledy nedokopal tak nevím, nevím… Také moc děkuji manželovi, že koupil i přes moje protesty nannynku a investoval do zdraví našich dětí.

Všem děkuji, za to, že čtou moje deníčky, konečně jsem se po 2,5 měsících vyrovnala s tím, že moje těhu bylo tak předčasně ukončeno.

Hlavně, že je mám i když občas zlobí :)

Přečtěte si také

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
  • Anonymní
  • 15.09.26
  • 513

Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
marjanka1
95
4.7.11 07:17

Ahoj, no to je prave ten sileny omyl : nestezuj si a bud rada". To je prave to, co brzdi zmeny v pristupu k pacientum v Cechach, to ze vsichni jsou nauceni byt temi malinkymi pacienty a poslouchat casto bastvane, protivne a neprofesionalni doktory. Vite, medicina neni jen vedomosti a schopnosti, MUSI to byt hlavne o pacientovi a o tom, jak se citi a co proziva. Bohuzel v Cechach je praxe casto desiva. Takze moje rada: JESTLI TE NECO TRAPI, STEZUJ SI NA DOKTORY. STEZUJ SI NA JEJICH PRISTUP KLIDNE NAPIS NA VEDENI NEMOCNICE, DEJ JIM JMENA, REKNI, ZE SIS PROZILA PSYCHICKE TRAUMA A MLUV O TOM OTEVRENE.
Zmena prijde jen a pouze na popud klientu, pacientu.

  • načítám...
  • Zmínit
ryliska
1731
4.7.11 07:30

Evi, krásně napsaný. :-D Zcela tě chápu.A jsem ráda, že takovéhle pocity má i někdo jiný než já. Ještě teď 5 týdnů po porodu akutním císařem se občas obviňuju, brečím, ztěžuju si na doktory…A někdy zas brečím štěstím, že mám malou, že je zdravá, že roste… :dance: Krásně jste to všechno zvládli.Míša je statečnej bojovník a ty úžasná máma. :srdce: Pevně věřím, že mě nekalé myšlenky na porod taky přejdou a už se budu jen radovat.Vám přeji hodně štěstíčka a zdravíčka. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
HanSed
1206
4.7.11 08:31

Ahoj, přesně jak píše Marjanka1… proč si nestěžovat, když doktoři neodvedli svou práci???
V únoru jsem byla s dcerou na plánované léčbě v nemocnici, během léčby měla oslabenou imunitu a co čert nechtěl, chytila rotavirovou gastroenteritídu… když mi začala zvracet a zvracela 3 hodiny, volala sestřička doktora, co měl noční, přišel, naštvaný, že ho vzbudila, kouknul na malou, prohlásil, že je přežraná a ať jí dá něco na spaní, aby tam nebudila chlapečka, co ležel s náma!!! :cert: a i když dostala léky proti zvracení a na spaní, stejnak problila celou noc… to byla nejhorší noc mého života… ráno už ji šafovali na JIP a mě domů, kdybych to prej chytla taky…doktor zjevně dostal co proto, protože od toho dne mě třikrát zdraví a ptá se, jak se máme… kdybychom neležely v nemocnici a jely na pohotovost a on nás poslal domů, mohla nám umřít na dehydrataci…

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
4.7.11 17:56

Krásně napsaný deníček, moc ti přeji, že máš tak krásné a zdravé děti. Život není lehký a máš velkou
oporu v manželovi, toho si važ.Je zajímavé, jak si skrze trampoty uvědomujeme, co je opravdu důležité. Moc se mi líbilo jak píšeš, že někdo dopadne hůř, že třeba o miminko přijde. Je vidět, že nebereš nic jako samozřejmost, ale veliký dar. Mějte se celá rodinka moc hezky a doufám, že vše špatné je už za vámi a čeká vás už jen pohoda. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
4.7.11 18:33

Jestli cítíš důvod, tak si stěžuj…trochu si dovolím nesouhlasit s verzí že „maminka ví nejlépe kdy je miminku špatně“, ale budiž, pokud máš pocit že něco zanedbali, máš právo na stížnost. Jedno mi ale není jasné.....říkáš že dr zanedbali péči u tvého syna,ale ty sama jsi neřekla žádnému dr že tvoje dcera měla jako miminko zástavu dechu? To je ale velké zanedbání péče z tvé strany…

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
4.7.11 18:46

Víš, ono tenkrát šlo o to, že moje mudra není zastánecem nannynky. Podle ní se mohlo jednat o falešný poplach, pořád tvrdí, že nannynky hážou falešný alarmy. A proč myslíš, že jsem zanedbala. Dýchala, resuscitovat nepotřebovala. Nejsem dokonalá matka vím to, tenkrát jsem měla poporodní deprese a nevěděla jsem co mám dělat. Byla jsem zmatená a nebyla si jistá jestli prostě jen nespala tak tvrdě, že tak lehce dýchala ,nebo co, ani nevím co jsem si myslela, ale když jsem si přečetla tu deníček jedné maminky co vidělali miminko se stejnýma příznakama, ale už pozdě tak se mi to poskládalo, že to nemuselo dopadnout dobře. Já si nechci stěžovat mě jde o to kdybych se nechala odbívat řečmi, že je vše ok a neměla podporu manžela mohla jsem dopadnout hůř, přála bych si, aby maminky měli podporu a nebáli se jet na pohotovost a svěřit se. Já ti budu oponovat, ty si myslíš, že nepoznáš, že se miminku v tvém bříšku nedaří??? Voda ti prosakuje, necítíš pohyby tak jak bys měla??? A myslíš, že je vše ok, když se ti dělají mžitky před očima???? Myslíš, že takový těhotenství je ok. Mohla jsem jim to říkat pořád dokola, ale testy byli sice pozitivní, ale vody tam bylo dost, když mě 2× po sobě propouštěli domů se zvýšenou infekcí, tak měli řeči, že prosaky neovlivní, ale mě šlo o tu infekci. Sama se léčím se sklerodermií a veškerý komplikace mi mohli ublížit. Nevím proč se do mě pořád někdo musí navážet.

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
4.7.11 20:02

Nemám potřebu se do tebe navážet,nicméně když s něčím v deníčku nesouhlasím,tak to slušně napíšu, pokud stojíš jen o souhlasné komentáře,tak na to upozorni předem. Psala jsi že manžel malou rozdýchal a byla modrá kolem pusy tak to rozhodně nebylo o tvrdém spánku a dcera měla být vyšetřena. A komentovala jsem formulaci že „maminka vždy a nejlépe pozná, že miminku není dobře“.....to není pravda,ale často to poznat může. Tvůj případ čtu jen z tvého pohledu, už jsem psala,že pokud máš pocit, že ti doktoři ublížili, máš právo si stěžovat a řešit to. Nijak jsem tvůj postoj k dr nezpochybňovala,nemusíš to přede mnou obhajovat.

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
4.7.11 20:32

Chtěla jsem v tomto deníčku napsat jak jsem ráda, že vše dopadlo dobře. Víš kolikrát lituji, že jsem to neoznámila doktorce. Víš kolikrát lituji, že jsem nebojovala víc za svá práva v nemocnici. Já dělám hodně chyb ani se kolikrát jako matka necítím. Víš kolikrát čtu deníčky a je mi líto když někdo projde bolestivou ztrátou. Přála bych si, aby i ostatní měli víc štěstí. Máš pravdu dnes nemám náladu poslouchat kritiku, protože tu slyším denodenně. Měla jsem radost, že jsem se konečně vyrovnala s tím, že mi těhotenství zkončilo dřív o dva měsíce a já si to přestala dávat za vinu a za vinu doktorům, mysli si o mě co chceš.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj rok 2012

Můj krutý a drsný rok 2011

Rakovina, ne děkuji!

Proč nekojíš?

Jak jsme předčasně porodili II.

Jak jsme předčasně porodili