Byla jsem v životě třikrát těhotná: A jedeme dál!

Moje první těhotenství bylo bezproblémové. Lékař mě ani neposílal na různá vyšetření a já ani nevěděla, že existuje nějaký screening. Byla jsem i na kroužku přípravy pro těhotné. Těšila jsem se na chlapečka a pár týdnů před porodem objednávala kočárek.

Jenže než stačil dojít, bohužel jsme kočárek už nepotřebovali. U babičky ze mě vytekla krvavá žilka. I navzdory babičky názoru, že do nemocnice jdu zbytečně a vše bude v pořádku, jsem šla a jela tramvají do Vítkovické nemocnice. Tam mi po všech vyšetření oznámili, že Tomáškovi už nebije srdíčko, a že umřel. Brečela jsem a byla ráda, že za mnou dojela maminka s babičkou. Pomáhaly mi i se sestřičkama s porodem a já věděla, že musím rodit mrtvé dítě. I tak jsem se snažila a radila ještě, jak rodit se slzami v očích.

Porodila jsem v 37.týdnu. Byla jsem nešťastná a nechápala, proč mám žít a pro koho. Přišla jsem přece za 5 minut půlnoc, kdybych přišla později, umřela bych na otravu krve. Vinila jsem se z toho, že jsem Tomáška neuchránila.

Za 9 měsíců jsem začala čekat opět miminko. Měla jsem rizikové těhotenství. Na začátku kolem 11.-13. týdne jsem šla do nemocnice Bohumín se zvětšenými vaječníky a s cystou. Primář mě chtěl kuchat, ale lékaři mu to naštěstí zakázali. Sami se mi pak po pár měsících daly do pořádku.

V 22. týdnu jsme přišli z dovolené a já na druhý den krvácela hned ráno. Polekala jsem se, že jsem opět přišla o miminko. Jela jsem do nemocnice Havířov a tam ležela dva týdny. S dcerou jsme bojovaly o její život, naštěstí jsme obě bojovnice a vše jsme zvládly.

Jsem totiž RH negativní a moje tělíčko by mohlo miminko v té době vyloučit, ale boj jsme vyhrály. Na konci těhotenství jsem ležela s dcerou v bříšku skoro dva měsíce na pozorování v Ostravě-Fyfejdy. S holkama na pokoji jsme si udělaly hodně zážitků. Dokonce si pamatuji, když přišel lékař na vizitu a já mu řekla, že mě svědí. On mi na to odpověděl, že s tím bohužel už nic neuděláme, no myslel si něco jiného, ale pak jsem mu vysvětlila, že trpím na kvasinky.

Také jsem ze spaní jednu noc vraždila i postel, řvala jsem „Já tě zabiju!“ a bouchala pěstí do postele.

Dcera měla být v 37. týdnu vyvolávaná léky. Rozhodla se však, že mě trápit nebude a zvládla to skoro sama. Rodila jsem 6 hodin. 1. 12. 2014 se v 13:00 narodila moje nádherná dcera Karolínka.

Nyní čekám opět chlapečka, jsem ve 20. týdnu. Má se narodit 4. ledna, jen o týden později v termínu, co se mi měla narodit dcera.

Takže pokud by se narodil opět dřív, budeme všichni střelkyně. Dcera 1. 12.,já 13. 12., no a miminko… kdo ví? Hlavně, ať je zdravé.

Osobně bych už ale raději rodila normálně bez předchozího pobytu v nemocnici.