Alkohol je metla lidstva

Jak už jsem uvedla v předchozím deníčku, narodila jsem se v pátek 13., roku 1991.
Když jsem se narodila, můj vlastní otec byl zadaný už dávno s jinou ženou a má maminka byla sama. Ale přesto se snažil být se mnou, co nejvíce mohl.

Jenže umřel, když mi bylo 5 let a moje maminka si našla pro mě nevlastního otce.
Jednou otěhotněla a tehdy se už vše začalo obracet špatným směrem.
Začal hodně pít a dokonce se k mamince nechoval pěkně.
Při stavění dětské postýlky ji po ní hodil, naštěstí se nezranila. Alespoň ne fyzicky.

Když se narodil můj bráška Martínek, začal táta mámu znásilňovat a vydírat.
Když mu nebyla po vůli, mlátil mě, a když se mu v tom snažila zabránit, tak mi potom aspoň vyhrožoval rukou.

Každý večer si pamatuji, jak nás maminka v posteli uspávala. Vlezl do pokoje a s napřaženou rukou se na mě podíval, máma ho vyhodila pokaždé za dveře.

Byla se mnou i u lékařky, když jsem byla samá modřina, ale to nepomohlo. Jelikož tam, kde si ji potom pozvali, chtěli výpověď a rovnou ji oznámili, že otec bude platit za to pokutu. No, jenže on byl alkoholik a máma už tak vše platila sama. Nedopadlo by to jinak než tak, že i tu pokutu by za něho musela uhradit.

Jeho alkoholismus se začal zhoršovat a když neměl chlast, pil i okenu a alpu. Několikrát padal ze židle. Tomu jsme se naštěstí trošičku usmáli jako děti. Bylo nám alespoň to trošičku humorné.
Z alkoholu mu v konečném stadiu i hráblo. Už nemohl pracovat jako hodinář vůbec, několikrát se snažil spáchat sebevraždu a dvakrát byli kvůli tomu u nás i policajti. Vždy ale dojeli bohužel jeho kamarádi a nechali to tak, že to není pravda, že je vše v pořádku.

Jednou byl hospitalizovaný i v Opavě, to jsme si s maminkou nejvíce spočli.

Nevlastního otce jsem neměla ráda natolik, že když jsme potkali od maminky kamaráda a ptal se nás, kde máme tátu. Odpověděla jsem mu: „Myje okna, jej, kdyby tak spadnul.“

No, bohužel tehdy nespadnul a ještě nás čekala jedna poslední scénka s otcem. A to, když vzal vysavač a šel vysávat zdi nejen naše, ale i k sousedce nahoře. Co tam vysával? Mimozemšťany, který dělali svoje děti. Už trpěl i halucinacemi.

Maminka podala žádost o rozvod. Než k němu ale vůbec došlo… stalo se něco, co nás všechny osvobodilo.

Jednoho dne jsme došli domů, maminka vlezla jako první do koupelny a automaticky nás brala ven. Ještě sousedce řekla, ať zavolá policii. Venku si pak psala do písku a uvažovala, co má dělat.
Babička nás pak chvíli hlídala a ona musela na výslech. Náš otec se totiž oběsil na červené šňůře v koupelně.

Vyslýchali ji prý, jako by za to mohla ona, ale každý svého štěstí strůjcem a maminka za to nemohla. Proč to tehdy neřešili policajti hloub, jen proto že byli kamarádi? Proč se nešel léčit? Proč si maminka nechala tolik ubližovat? A nejen sobě? Proč a proč? Bohužel to tak nejspíš mělo být, ale bolelo to a nejen mamince to zanechalo šrámy na duši.

Po měsíci byla pak vyhublá na kost, naštěstí pak postupně začla jíst. Obě jsme si to, a nejen to, nesly sebou velmi dlouho. Teď už o tom ale dokážeme mluvit a už to tolik nebolí. Když zemřel, bylo mi přibližně 10 let a bráškovi asi čtyři. Alkohol je metla lidstva, ještě hůř, když si to alkoholici nepřipustí, že pijou a myslí si svoje.

Vím, že tento deníček nebyl úplně TOP, ale snažila jsem se to nějak napsat a vypovídat se z toho.
Omlouvám se za chybičky a horší projev, v příštím deníčku budu pokračovat na jiné téma.