Můj andílek Davídek
- Prázdná náruč
- Lůca07
- 21.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už od malička jsem se těšila, až budu maminkou. Jenže to mě ještě ani v tom nejhorším snu nenapadlo, co mě čeká...
S přítelem jsem začala chodit v 17 let. Po dvou letech společného bydlení jsem přemluvila přítele k miminku. Otěhotněla jsem po 5 měsících. Oba jsme byli strašně šťastní a těšili se na miminko. Roudičům jsme to oznámili na Vánoce pod stromečkem. Moji rodiče štěstím plakali a na miminko se nás už těšilo víc.
3.ledna ve 12.tt jsem šla k doktorce na kontrolu a ta mi oznámila, že nevidí srdeční akci a poslala mě do nemocnice. Tam se to jenom potvrdilo a další den mi udělali revizi.
Od té doby jsme se s přítelem strašně odcizili. On raději chodil s klukama do hospody a já tvrdla doma, což se mi nelíbilo. S přítelem jsme se rozhodli, že bude lepší, když se rozejdeme.
Po čase jsem začala chodit s klukem, do kterýho jsem byla už v 15 zamilovaná až po uši. Po dalším čase jsme zjistili, že si tak strašně rozumíme a mohli bysme být šťastná rodinka. Svatbu jsme si naplánovali, až by byly prckovi 3 roky. Ale osud si to udělal, jak chtěl sám. Hned ten měsíc, co jsem vysadila prášky, jsem našla na těhotenském testu // a byla jsem konečně zase ta nejšťastnější.
Můj přítel jako úžasný budoucí tatínek se mnou chodil na každou kontrolu. 
Spolu jsme nakoupili výbavičku až na kočárek a už se jen radovali z těhotenství. Sice jsem byla během těhotenství 2× v nemocnici, ale to jsem tak tragicky nebrala. Jednou to bylo jenom proto, že jsem dostala nějakou křeč do zad, což jsem se bála, že je to ledvina. A podruhé jsem celý den zvracela, což jsem pak zjistila, že to byla neškodná chřipka.
Ale potřetí jsem jela do nemocnice ve 29.tt, už oteklá jak balón. Jenže jsem byla hodně nachlazená a myslela jsem, že jsem oteklá kvůli tomu. Ale verdikt byl horší - preeklapsie. Naštěstí jsem dostala injekci na dozrání plic a další den jsem musela na sál porodit císařem ve 32. tt. Narodil se 25.ledna 2014 v 07:08, vážil 1400 g a měřil 40 cm.
Porod byl to nejhorší, co mě zatím potkalo. I když to bylo císařem, tak jsem si připadala, že mě kuchají zaživa, což by asi bolelo mnohem víc. Davídka jsem viděla jenom zdálky, ale i tak byl nejkrásnější. Tak malinkej a vlasatej. Nebrečel, jenom si tak kňoural.
Davídka dali do inkubátoru, mě zašili a zavezli na poporodní pokoj. Doktorům se něco nezdálo, tak jsem musela znovu pod kudlu, ale to už pod narkózou.
Po narkóze jsem se vzbudila a mohla otevřít oči jenom tak do čtvrtky. Vůbec mi to nešlo a viděla jsem rozmazaně, ale to jsem nevěděla, proč tak blbě vidím. Ale pak jsem zjistila, že jsem byla tak oteklá, že jsem málem praskla a málem mě nepoznali vlastní rodiče.
Davídka jsem viděla další den. Stěží jsem vstala, krutě se mi motala hlava, ale díky držadlům na chodbě jsem tam došla a viděla malinkou podobiznu mýho přítele. Byla jsem mo šťastná a zároveň jsem se o něj děsně bála.
Za 5 dnů se mi pomalu začínal rovnat tlak, tak mě pustili domů. Odstříkavala jsem mléko a nosila ho do nemocnice a kochala jsem se nad mým chlapečkem. Pomalu se měl k světu a já byla děsně šťastná. Jeden den jsme jeli do nemocnice a cestou jsme pořídili kočárek, abych ho měla kde vozit, až ho pustí domů k mamince a tatínkovi.
Z koupi kočárku jsem měla divný pocit, ale říkala jsem si, že moc asi věřím pověrám a dál jsem to neřešila. Už ten den se mi zdál neklidný a cítila jsem, že s ním není něco v pořádku, ale věřila jsem doktorům, že by mi něco řekli.
Další den byla cesta celá zamrzlá, tak jsem zavolala do nemocnice, jak se Davídkovi daří a že bych dojela až další den. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, když mi doktor oznámil, že malý má krvácení do mozku. V ten moment se mi obrátil svět naruby. :´(
A hned se jelo do nemocnice. Přes slzy jsem neviděla, ani na cestu, tak řídil taťka. Po několika dnech Davídka převezli do Brna do nemocnice a operovali ho. V nemocnici mi řekli, že jeho mozek už nepracuje a udržují ho jenom na přístrojích. Nikdy nezapomenu, jak tam bezhybně ležel MŮJ MALEJ CHLAPEČEK, ani se nehýbal a na hlavičce měl zavedeny hadičky. 
Za několik dní mi zazvonil telefon, že Davídkovi vypovědělo srdíčko. A já se psychycky zhroutila.
Přítel to už rozdýchal, tak jsem nechtěla před ním brečet aby to na něj znovu nedopadlo. Tak jsem si tajně brečela večer v posteli a připadala jsem si na tomhle světě sama. Ale nechtěla jsem dopustit, aby to dopadlo jako s minulým přítelem a my se rozešli. Hned jsem se mu vypovídala a on mě požádal o ruku.
„Osud je někdy svině, ale člověk si musí poradit, aby i přes takovou bolest byl aspoň trochu šťastný.“ V létě nás čeká svatba a já mám dost práce s chystáním, takže nemám naštěstí tolik času na beznadějné myšlenky. A Davídek se taky přece jenom dostal dom. Každý den mu zapalují svíčky, aby věděl, že v srdíčku ho budu mít napořád. Moc Tě miluji, Davídku!
Všem děkuji, kdo to dočetl do konce. A zároveň se omlouvám za tak dlouhý deníček, potřebovala jsem se vypsat.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17028
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2242
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2431
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2180
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1437
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4079
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6199
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3432
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 3223
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2219
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
), ale toto je přeložená část:
Držím palce, věřím, že to nejhorší sis už vybrala.
,přeju Vám hodně štěstí a krásnou svatbu 
