Můj andílek Davídek
- Prázdná náruč
- Lůca07
- 21.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už od malička jsem se těšila, až budu maminkou. Jenže to mě ještě ani v tom nejhorším snu nenapadlo, co mě čeká...
S přítelem jsem začala chodit v 17 let. Po dvou letech společného bydlení jsem přemluvila přítele k miminku. Otěhotněla jsem po 5 měsících. Oba jsme byli strašně šťastní a těšili se na miminko. Roudičům jsme to oznámili na Vánoce pod stromečkem. Moji rodiče štěstím plakali a na miminko se nás už těšilo víc.
3.ledna ve 12.tt jsem šla k doktorce na kontrolu a ta mi oznámila, že nevidí srdeční akci a poslala mě do nemocnice. Tam se to jenom potvrdilo a další den mi udělali revizi.
Od té doby jsme se s přítelem strašně odcizili. On raději chodil s klukama do hospody a já tvrdla doma, což se mi nelíbilo. S přítelem jsme se rozhodli, že bude lepší, když se rozejdeme.
Po čase jsem začala chodit s klukem, do kterýho jsem byla už v 15 zamilovaná až po uši. Po dalším čase jsme zjistili, že si tak strašně rozumíme a mohli bysme být šťastná rodinka. Svatbu jsme si naplánovali, až by byly prckovi 3 roky. Ale osud si to udělal, jak chtěl sám. Hned ten měsíc, co jsem vysadila prášky, jsem našla na těhotenském testu // a byla jsem konečně zase ta nejšťastnější.
Můj přítel jako úžasný budoucí tatínek se mnou chodil na každou kontrolu. 
Spolu jsme nakoupili výbavičku až na kočárek a už se jen radovali z těhotenství. Sice jsem byla během těhotenství 2× v nemocnici, ale to jsem tak tragicky nebrala. Jednou to bylo jenom proto, že jsem dostala nějakou křeč do zad, což jsem se bála, že je to ledvina. A podruhé jsem celý den zvracela, což jsem pak zjistila, že to byla neškodná chřipka.
Ale potřetí jsem jela do nemocnice ve 29.tt, už oteklá jak balón. Jenže jsem byla hodně nachlazená a myslela jsem, že jsem oteklá kvůli tomu. Ale verdikt byl horší - preeklapsie. Naštěstí jsem dostala injekci na dozrání plic a další den jsem musela na sál porodit císařem ve 32. tt. Narodil se 25.ledna 2014 v 07:08, vážil 1400 g a měřil 40 cm.
Porod byl to nejhorší, co mě zatím potkalo. I když to bylo císařem, tak jsem si připadala, že mě kuchají zaživa, což by asi bolelo mnohem víc. Davídka jsem viděla jenom zdálky, ale i tak byl nejkrásnější. Tak malinkej a vlasatej. Nebrečel, jenom si tak kňoural.
Davídka dali do inkubátoru, mě zašili a zavezli na poporodní pokoj. Doktorům se něco nezdálo, tak jsem musela znovu pod kudlu, ale to už pod narkózou.
Po narkóze jsem se vzbudila a mohla otevřít oči jenom tak do čtvrtky. Vůbec mi to nešlo a viděla jsem rozmazaně, ale to jsem nevěděla, proč tak blbě vidím. Ale pak jsem zjistila, že jsem byla tak oteklá, že jsem málem praskla a málem mě nepoznali vlastní rodiče.
Davídka jsem viděla další den. Stěží jsem vstala, krutě se mi motala hlava, ale díky držadlům na chodbě jsem tam došla a viděla malinkou podobiznu mýho přítele. Byla jsem mo šťastná a zároveň jsem se o něj děsně bála.
Za 5 dnů se mi pomalu začínal rovnat tlak, tak mě pustili domů. Odstříkavala jsem mléko a nosila ho do nemocnice a kochala jsem se nad mým chlapečkem. Pomalu se měl k světu a já byla děsně šťastná. Jeden den jsme jeli do nemocnice a cestou jsme pořídili kočárek, abych ho měla kde vozit, až ho pustí domů k mamince a tatínkovi.
Z koupi kočárku jsem měla divný pocit, ale říkala jsem si, že moc asi věřím pověrám a dál jsem to neřešila. Už ten den se mi zdál neklidný a cítila jsem, že s ním není něco v pořádku, ale věřila jsem doktorům, že by mi něco řekli.
Další den byla cesta celá zamrzlá, tak jsem zavolala do nemocnice, jak se Davídkovi daří a že bych dojela až další den. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, když mi doktor oznámil, že malý má krvácení do mozku. V ten moment se mi obrátil svět naruby. :´(
A hned se jelo do nemocnice. Přes slzy jsem neviděla, ani na cestu, tak řídil taťka. Po několika dnech Davídka převezli do Brna do nemocnice a operovali ho. V nemocnici mi řekli, že jeho mozek už nepracuje a udržují ho jenom na přístrojích. Nikdy nezapomenu, jak tam bezhybně ležel MŮJ MALEJ CHLAPEČEK, ani se nehýbal a na hlavičce měl zavedeny hadičky. 
Za několik dní mi zazvonil telefon, že Davídkovi vypovědělo srdíčko. A já se psychycky zhroutila.
Přítel to už rozdýchal, tak jsem nechtěla před ním brečet aby to na něj znovu nedopadlo. Tak jsem si tajně brečela večer v posteli a připadala jsem si na tomhle světě sama. Ale nechtěla jsem dopustit, aby to dopadlo jako s minulým přítelem a my se rozešli. Hned jsem se mu vypovídala a on mě požádal o ruku.
„Osud je někdy svině, ale člověk si musí poradit, aby i přes takovou bolest byl aspoň trochu šťastný.“ V létě nás čeká svatba a já mám dost práce s chystáním, takže nemám naštěstí tolik času na beznadějné myšlenky. A Davídek se taky přece jenom dostal dom. Každý den mu zapalují svíčky, aby věděl, že v srdíčku ho budu mít napořád. Moc Tě miluji, Davídku!
Všem děkuji, kdo to dočetl do konce. A zároveň se omlouvám za tak dlouhý deníček, potřebovala jsem se vypsat.
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 2791
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 5441
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1317
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 982
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 959
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 4107
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2815
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 3188
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1901
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7708
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
), ale toto je přeložená část:
Držím palce, věřím, že to nejhorší sis už vybrala.
,přeju Vám hodně štěstí a krásnou svatbu 
