Můj andílek Davídek
- Prázdná náruč
- Lůca07
- 21.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už od malička jsem se těšila, až budu maminkou. Jenže to mě ještě ani v tom nejhorším snu nenapadlo, co mě čeká...
S přítelem jsem začala chodit v 17 let. Po dvou letech společného bydlení jsem přemluvila přítele k miminku. Otěhotněla jsem po 5 měsících. Oba jsme byli strašně šťastní a těšili se na miminko. Roudičům jsme to oznámili na Vánoce pod stromečkem. Moji rodiče štěstím plakali a na miminko se nás už těšilo víc.
3.ledna ve 12.tt jsem šla k doktorce na kontrolu a ta mi oznámila, že nevidí srdeční akci a poslala mě do nemocnice. Tam se to jenom potvrdilo a další den mi udělali revizi.
Od té doby jsme se s přítelem strašně odcizili. On raději chodil s klukama do hospody a já tvrdla doma, což se mi nelíbilo. S přítelem jsme se rozhodli, že bude lepší, když se rozejdeme.
Po čase jsem začala chodit s klukem, do kterýho jsem byla už v 15 zamilovaná až po uši. Po dalším čase jsme zjistili, že si tak strašně rozumíme a mohli bysme být šťastná rodinka. Svatbu jsme si naplánovali, až by byly prckovi 3 roky. Ale osud si to udělal, jak chtěl sám. Hned ten měsíc, co jsem vysadila prášky, jsem našla na těhotenském testu // a byla jsem konečně zase ta nejšťastnější.
Můj přítel jako úžasný budoucí tatínek se mnou chodil na každou kontrolu. 
Spolu jsme nakoupili výbavičku až na kočárek a už se jen radovali z těhotenství. Sice jsem byla během těhotenství 2× v nemocnici, ale to jsem tak tragicky nebrala. Jednou to bylo jenom proto, že jsem dostala nějakou křeč do zad, což jsem se bála, že je to ledvina. A podruhé jsem celý den zvracela, což jsem pak zjistila, že to byla neškodná chřipka.
Ale potřetí jsem jela do nemocnice ve 29.tt, už oteklá jak balón. Jenže jsem byla hodně nachlazená a myslela jsem, že jsem oteklá kvůli tomu. Ale verdikt byl horší - preeklapsie. Naštěstí jsem dostala injekci na dozrání plic a další den jsem musela na sál porodit císařem ve 32. tt. Narodil se 25.ledna 2014 v 07:08, vážil 1400 g a měřil 40 cm.
Porod byl to nejhorší, co mě zatím potkalo. I když to bylo císařem, tak jsem si připadala, že mě kuchají zaživa, což by asi bolelo mnohem víc. Davídka jsem viděla jenom zdálky, ale i tak byl nejkrásnější. Tak malinkej a vlasatej. Nebrečel, jenom si tak kňoural.
Davídka dali do inkubátoru, mě zašili a zavezli na poporodní pokoj. Doktorům se něco nezdálo, tak jsem musela znovu pod kudlu, ale to už pod narkózou.
Po narkóze jsem se vzbudila a mohla otevřít oči jenom tak do čtvrtky. Vůbec mi to nešlo a viděla jsem rozmazaně, ale to jsem nevěděla, proč tak blbě vidím. Ale pak jsem zjistila, že jsem byla tak oteklá, že jsem málem praskla a málem mě nepoznali vlastní rodiče.
Davídka jsem viděla další den. Stěží jsem vstala, krutě se mi motala hlava, ale díky držadlům na chodbě jsem tam došla a viděla malinkou podobiznu mýho přítele. Byla jsem mo šťastná a zároveň jsem se o něj děsně bála.
Za 5 dnů se mi pomalu začínal rovnat tlak, tak mě pustili domů. Odstříkavala jsem mléko a nosila ho do nemocnice a kochala jsem se nad mým chlapečkem. Pomalu se měl k světu a já byla děsně šťastná. Jeden den jsme jeli do nemocnice a cestou jsme pořídili kočárek, abych ho měla kde vozit, až ho pustí domů k mamince a tatínkovi.
Z koupi kočárku jsem měla divný pocit, ale říkala jsem si, že moc asi věřím pověrám a dál jsem to neřešila. Už ten den se mi zdál neklidný a cítila jsem, že s ním není něco v pořádku, ale věřila jsem doktorům, že by mi něco řekli.
Další den byla cesta celá zamrzlá, tak jsem zavolala do nemocnice, jak se Davídkovi daří a že bych dojela až další den. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, když mi doktor oznámil, že malý má krvácení do mozku. V ten moment se mi obrátil svět naruby. :´(
A hned se jelo do nemocnice. Přes slzy jsem neviděla, ani na cestu, tak řídil taťka. Po několika dnech Davídka převezli do Brna do nemocnice a operovali ho. V nemocnici mi řekli, že jeho mozek už nepracuje a udržují ho jenom na přístrojích. Nikdy nezapomenu, jak tam bezhybně ležel MŮJ MALEJ CHLAPEČEK, ani se nehýbal a na hlavičce měl zavedeny hadičky. 
Za několik dní mi zazvonil telefon, že Davídkovi vypovědělo srdíčko. A já se psychycky zhroutila.
Přítel to už rozdýchal, tak jsem nechtěla před ním brečet aby to na něj znovu nedopadlo. Tak jsem si tajně brečela večer v posteli a připadala jsem si na tomhle světě sama. Ale nechtěla jsem dopustit, aby to dopadlo jako s minulým přítelem a my se rozešli. Hned jsem se mu vypovídala a on mě požádal o ruku.
„Osud je někdy svině, ale člověk si musí poradit, aby i přes takovou bolest byl aspoň trochu šťastný.“ V létě nás čeká svatba a já mám dost práce s chystáním, takže nemám naštěstí tolik času na beznadějné myšlenky. A Davídek se taky přece jenom dostal dom. Každý den mu zapalují svíčky, aby věděl, že v srdíčku ho budu mít napořád. Moc Tě miluji, Davídku!
Všem děkuji, kdo to dočetl do konce. A zároveň se omlouvám za tak dlouhý deníček, potřebovala jsem se vypsat.
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5167
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1369
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1138
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1366
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4869
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3797
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2504
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1299
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4909
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3272
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
), ale toto je přeložená část:
Držím palce, věřím, že to nejhorší sis už vybrala.
,přeju Vám hodně štěstí a krásnou svatbu 
