Můj andílku
Nastal čas se z toho trošku vypsat, hlavou se mi stále honí milion slov, ale tato to snad vyjádří dostatečně...
Moje milovaná, druhá vysněná holčičko,
nevím kde začít…
Vlastně to vše začalo už v červnu, kdy jsme se s tatínkem chystali na druhé IVF, jelikož přirozenou cestou se nám nedaří. Z toho prvního máme tvoji sestřičku. Ještě s tebou v bříšku oslavila 7. listopadu svoje třetí narozeniny. Těhotenství s tebou sice nebylo tak prima jako to první, ale říkala jsem si, že to vůbec nevadí, alespoň jsem konečně poznala ty těhotenské nevolnosti, pálení žáhy na denním pořádku, ale co, to přeci přejde, navíc je to normální. První trimestr uběhl, ani nevím jak, a já už začala odpočítávala ten druhý a těšila se, až poznám tvůj první kopaneček, ty bublinky v břiše, ty motýlky, to štěstí, že tě můžu konečně cítit. Vše probíhalo v pořádku a čekal nás druhý velký ultrazvuk, vycházel nám na 5. 11. Těšila jsem se, že se konečně dozvím, zda bude mít Emička bratříčka nebo sestřičku, ale v duchu jsem se modlila za tebe, můj andílku.
Ultrazvuk vypadal v pořádku, hltala jsem každé slovo doktora, každý tvůj obrázek na monitoru. Byla jsi špatně otočená, k nám zády a otočit se ti nechtělo, i když jsem dobrých 5 minut pochodovala v ordinaci, proto špatně viděl tvoje srdíčko. No nic, příští týden máme poradnu, tak na to ještě koukneme. Tak jsem si říkala, že je to super, že tě uvidím ještě příští týden. Vypadá to na holčičku… Paráda, bože, jak já byla šťastná.
Psal se den 13. 11. Den, který nám změnil život, den, který nám vše vzal. Běžná kontrola a kontrola srdíčka.. Doktor nic neříká, jen kouká, já ale nic neviděla, všechno mi přišlo normální, srdíčko bije, tak asi nic. Jenže jsem se spletla. Jeho slova byla: „Nějak se mi nezdá levá půlka srdíčka, přijde mi menší, ale pošlu váš ještě jinam, třeba se mýlím.“ Nezmohla jsem se na nic, ani zeptat se, co to pro nás znamená, nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlela, ale dostala jsem strach.
Cestou jsem se stavila u kamarádky, abychom to probraly, a jelikož mi doktor nic nevysvětlil, začala jsem googlit to, co mi napsal do žádanky. Hypoplastické levé srdce. V životě jsem o tom neslyšela, ale tak strašně mi to změnilo život. Nekonečné 3 dny čekání v nevědomosti, co nás vlastně čeká, jestli se to potvrdí.
Na podrobnějším ultrazvuku 16. 11. vše potvrzeno, proč zrovna my, proč zrovna naše holčička, ta, kterou jsme si tak moc přáli. Okamžité objednání do Prahy a nekonečný víkend bolesti, strachu o tebe, co s tebou bude, zda se budu muset rozhodovat, co bude dál. Ano, to pondělí, to šíleně smutné pondělí, kdy mi řekli, že by jsi měla šanci, ale malou stejně jako ostatní s touto vrozenou vadou. Kdybych mohla, dám tvůj život za můj, za to, aby jsi byla zdravá, aby jsi to vše přežila, aby to byl jen zlý sen, ze kterého se probudím. Nemuset rozhodovat o životě, který vlastně ještě ani nezačal. Ale musela jsem. Je mi to tak moc líto, Ale já bych to nezvládla. Nezvládla bych vidět tě tak bezbrannou, nevinnou, napojenou na všelijaké hadičky, přístroje, nemoci ti ulevit od bolesti, uzdravit tě. Můžu tě milovat a to taky budu, do poslední chvíle, co budu žít, budeš navždy má druhá dcera.
Narodila jsi se jako andílek 20. 11. 2018, ve 23+3, byla jsi malinká a přitom tak velká a já se tak bála se podívat. Byla by jsi krásná, určitě černovlasá po tatínkovi jako v mých představách. Strašně mě bolí, že jsem tě opustila, že jsem to vzdala dřív než ty, že nemám sílu se s tím smířit. Vážila jsi 620 g a měřila 30 cm. Vždyť s touhle váhou už miminka zachraňují a já tě nechala odejít. S tebou odešlo půl mě.
Jsi tu s námi, já vím. Jenže místo toho, abych tě teď cítila v bříšku, objímám tu věc… tu věc, do které mi tě dali a v které jsi s námi strávila Vánoce. Zbylo mi jen číslo.
Odpusť mi, prosím.
Navždy tě budu milovat. Počkej tam na mráčku na mě
Maminka
Přečtěte si také
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 32
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 49
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3048
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1870
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1598
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 577
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2539
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5019
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1770
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1860
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Jednou si k nám určitě cestu zase najdou.
Byla to hrozně složitá situace a v podstatě neměla ideální řešení. V danou chvíli jsi potrat viděla jako menší zlo.