Můj andílku

Prázdná náruč

Nastal čas se z toho trošku vypsat, hlavou se mi stále honí milion slov, ale tato to snad vyjádří dostatečně...

Moje milovaná, druhá vysněná holčičko,

nevím kde začít…

Vlastně to vše začalo už v červnu, kdy jsme se s tatínkem chystali na druhé IVF, jelikož přirozenou cestou se nám nedaří. Z toho prvního máme tvoji sestřičku. Ještě s tebou v bříšku oslavila 7. listopadu svoje třetí narozeniny. Těhotenství s tebou sice nebylo tak prima jako to první, ale říkala jsem si, že to vůbec nevadí, alespoň jsem konečně poznala ty těhotenské nevolnosti, pálení žáhy na denním pořádku, ale co, to přeci přejde, navíc je to normální. První trimestr uběhl, ani nevím jak, a já už začala odpočítávala ten druhý a těšila se, až poznám tvůj první kopaneček, ty bublinky v břiše, ty motýlky, to štěstí, že tě můžu konečně cítit. Vše probíhalo v pořádku a čekal nás druhý velký ultrazvuk, vycházel nám na 5. 11. Těšila jsem se, že se konečně dozvím, zda bude mít Emička bratříčka nebo sestřičku, ale v duchu jsem se modlila za tebe, můj andílku.

Ultrazvuk vypadal v pořádku, hltala jsem každé slovo doktora, každý tvůj obrázek na monitoru. Byla jsi špatně otočená, k nám zády a otočit se ti nechtělo, i když jsem dobrých 5 minut pochodovala v ordinaci, proto špatně viděl tvoje srdíčko. No nic, příští týden máme poradnu, tak na to ještě koukneme. Tak jsem si říkala, že je to super, že tě uvidím ještě příští týden. Vypadá to na holčičku… Paráda, bože, jak já byla šťastná.

Psal se den 13. 11. Den, který nám změnil život, den, který nám vše vzal. Běžná kontrola a kontrola srdíčka.. Doktor nic neříká, jen kouká, já ale nic neviděla, všechno mi přišlo normální, srdíčko bije, tak asi nic. Jenže jsem se spletla. Jeho slova byla: „Nějak se mi nezdá levá půlka srdíčka, přijde mi menší, ale pošlu váš ještě jinam, třeba se mýlím.“ Nezmohla jsem se na nic, ani zeptat se, co to pro nás znamená, nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlela, ale dostala jsem strach.

Cestou jsem se stavila u kamarádky, abychom to probraly, a jelikož mi doktor nic nevysvětlil, začala jsem googlit to, co mi napsal do žádanky. Hypoplastické levé srdce. V životě jsem o tom neslyšela, ale tak strašně mi to změnilo život. Nekonečné 3 dny čekání v nevědomosti, co nás vlastně čeká, jestli se to potvrdí.

Na podrobnějším ultrazvuku 16. 11. vše potvrzeno, proč zrovna my, proč zrovna naše holčička, ta, kterou jsme si tak moc přáli. Okamžité objednání do Prahy a nekonečný víkend bolesti, strachu o tebe, co s tebou bude, zda se budu muset rozhodovat, co bude dál. Ano, to pondělí, to šíleně smutné pondělí, kdy mi řekli, že by jsi měla šanci, ale malou stejně jako ostatní s touto vrozenou vadou. Kdybych mohla, dám tvůj život za můj, za to, aby jsi byla zdravá, aby jsi to vše přežila, aby to byl jen zlý sen, ze kterého se probudím. Nemuset rozhodovat o životě, který vlastně ještě ani nezačal. Ale musela jsem. Je mi to tak moc líto, Ale já bych to nezvládla. Nezvládla bych vidět tě tak bezbrannou, nevinnou, napojenou na všelijaké hadičky, přístroje, nemoci ti ulevit od bolesti, uzdravit tě. Můžu tě milovat a to taky budu, do poslední chvíle, co budu žít, budeš navždy má druhá dcera.

Narodila jsi se jako andílek 20. 11. 2018, ve 23+3, byla jsi malinká a přitom tak velká a já se tak bála se podívat. Byla by jsi krásná, určitě černovlasá po tatínkovi jako v mých představách. Strašně mě bolí, že jsem tě opustila, že jsem to vzdala dřív než ty, že nemám sílu se s tím smířit. Vážila jsi 620 g a měřila 30 cm. Vždyť s touhle váhou už miminka zachraňují a já tě nechala odejít. S tebou odešlo půl mě.

Jsi tu s námi, já vím. Jenže místo toho, abych tě teď cítila v bříšku, objímám tu věc… tu věc, do které mi tě dali a v které jsi s námi strávila Vánoce. Zbylo mi jen číslo.

Odpusť mi, prosím.

Navždy tě budu milovat. Počkej tam na mráčku na mě

Maminka

Váš příspěvek
LaraA
Zasloužilá kecalka 638 příspěvků 11.01.19 01:40

:hug: :hug: :hug: je mi to moc lito…

Kelliee
Zasloužilá kecalka 851 příspěvků 11.01.19 05:58

Znám.Nikdy to nepřestane bolet, ale naučíš se to snášet. :hug:

Uživatel je onlinesvapi
Ukecaná baba ;) 1059 příspěvků 11.01.19 06:23

Je mi to moc líto :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 06:50

Je mi to moc líto :hug: zažila jsem to samé. Čekali jsme kluka a ve 20 týdnu zjistili těžkou vývojovou vadu. To rozhodování bylo strašně těžké a také si to dodnes nemůžu odpustit, je to půl roku. Ale bolest časem otupí, i když nezapomeneš… Drž se :hug:

Zuzanec
Kecalka 338 příspěvků 11.01.19 08:15

Je mi to moc líto a přeju hodně síly a ať to alespoň trošku přebolí. Po přečtení tohoto silného deníčku jsem si uvědomila, jaké řešíme v životě prkotiny.

Petulle4
Kecalka 196 příspěvků 11.01.19 08:55
:,( :hug:
Anitramm
Zasloužilá kecalka 690 příspěvků 11.01.19 09:58

:,( Moc mě to mrzí. Přeju hodně sil :hug: :hug:

macicek111
Extra třída :D 13821 příspěvků 11.01.19 10:34

Proč se tohle děje? :,( :,( Přes slzy nevidím a posílám hodně síly :hug:

Kukacka123
Závislačka 2830 příspěvků 11.01.19 10:49

Je mi to moc lito :,( preju hodne sil :hug: :hug: :hug: ve vasich srdcich bude naporad :andel:

thommaska
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 11.01.19 12:27

Je to skoro čtyři roky co jsem se po mém prvním IVF dozvěděla stejnou zprávu na prvním screeningu :,( ještě jsem s tím žila do další kontroly, že prý je miminko ještě malé a nemusí to být dobře vidět, v 16+5 potvrzena vrozená vývojová vada (kterou diagnostikují tak maximálně dvakrát do roka, také jsem si říkala proč???? Proč zrovna my). Měla to být holčička, rozhodování bylo stejně složité s tím rozdílem, že já žádné dítě ještě nemám. Od té doby jsme byli na dalších 5ti pokusech a už se nikdy nezadařilo. Bolest sice přebolí, ale v srdci zůstane navždy. Je mi 32, nepřestávám věřit, jednou se to určitě povede :,(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 13:27

Držte se a nedávejte si to za vinu :hug: čas tu ránu trochu otupí.Před rokem jsme se také rozhodovali v 23tt, zda naší princeznu pošleme do nebe. Ale nedokázala bych se koukat na to jak trpí, pokud by vůbec přežila porod.Dnes vím, že i když to rozhodnutí bylo strašný, bylo správně, :andel: se netrápí a já se s tou bolesti učím žít :? Jednou si k nám určitě cestu zase najdou.

Jedna babička
Závislačka 4222 příspěvků 11.01.19 13:43

Eliii zlato vsak vis. :hug: :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 14:08

Je mi to moc líto. Chápu Vás. Já jsem čekala trojčátka. Musela jsem dát sbohem dvojčátkům, jinak bychom nepřežili ani jeden z nás čtyř, anebo by byly všechny postižené. Naštěstí já i syn jsme přežili. Je to dva roky a stále na ně myslím. Snad se za nás tam navrchu přimluví a pošlou nám aspoň ještě jedno miminko. A já se s nimi tam jednou shledám. :andel: Hodně sil. :srdce:

pe-terka
Neúnavná pisatelka 17002 příspěvků 11.01.19 15:26

čekat těžce postižené dítě a rozhodnout se, co dál…Jedna z nejtěžších životním voleb :think: Byla to hrozně složitá situace a v podstatě neměla ideální řešení. V danou chvíli jsi potrat viděla jako menší zlo.
Snaž se zbavit výčitek, musíš si to odpustit :hug: Je moc dobře, že máš malou pořád v srdci a situaci nepopíráš. Byla tvým dítětem, i když těžce nemocným. Nyní je součástí jiného světa, než jsme my… A určitě ví, že tvé rozhodnutí pramenilo z lásky a obav, aby tady netrpěla :hug:

karjak
Kecalka 329 příspěvků 11.01.19 18:10

Také jsme si tím v létě prošli - naše holčička měla těžce poškozené klouby a pravděpodobně svalovou dystrofii. Pokud by se dožila porodu, což bylo hodně nepravděpodobné, nikdy by nebyla schopná sama dýchat nebo polykat. Měsíc jsme zvažovali, co dělat. Nakonec jsme se rozhodli těhotenství také ukončit. Měsíc jsme proplakali. Ale představa, že několik měsíců nosím dítě, které na 99% zemře buď před nebo při porodu, pro mě byla nesnesitelná. Myslím, že bychom se s manželem do té doby zbláznili… Rok 2018 byl jednoznačně tím nejhorším rokem v našem životě. Ale musíme jít dál. Nevyčítej si nic. Neměla jsi jinou volbu. :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 18:34

Ahoj, chtěla bych trochu zmírnit tvůj zármutek a event. výčitky, které možná máš. Já jsem z těch, které mají těžce postižené dítě, nevěděla jsem to předem. Kdybych to věděla, neměla bych ho. A zdaleka nejsem sama, maminky o tom zas tak nahlas nemluví. Akorát mi nikdo před porodem nesdělil, tak jako tobě, co dítěti je a kam to povede. Kdybych se navíc mohla rozhodnout se zkušenostmi, které mám navíc za ta léta dnes, rozhodla bych se pro ukončení naprosto bez váhání. Je to kruté to napsat, ale to utrpení je nezměrné. Tvé utrpení se časem otupí, byť tu ta bolest bude stále, ale já s těžce postiženým dítětem vysvobození nemám.. Nejsem nijak zoufalá, aby to tak zas nevyznělo, své dítě miluji, raduji se ze života, ale … prostě jak říkám, rozhodla jsi se správně :hug: :hug:

Keshi
Závislačka 2852 příspěvků 12.01.19 19:59

Posílám pevné obejmutí. :hug: Drž se. :srdce:

prcekniky
Závislačka 3369 příspěvků 13.01.19 15:49

Tohle je prostě hrozná situace. Zřejmě bych se rozhodla jinak a nedokázala bych se miminka vzdát. Ale naprosto respektují Tvé rozhodnutí a přeji, ať bolest brzy otupí :srdce:

Jančakecalka
Generální žvanilka 22329 příspěvků 18.01.19 09:35

Dočetla jsem to do konce a bulím tu jak želva, protože něčím podobným jsem si prošla i já, v téměř totožný týden těhonenství. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Drž se, posílám objetí a hodně síly :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Věřím, že ti naši andílci tam shora koukají a mají se dobře :andel: :andel: :andel:

Vložit nový komentář