Můj andílku
Nastal čas se z toho trošku vypsat, hlavou se mi stále honí milion slov, ale tato to snad vyjádří dostatečně...
Moje milovaná, druhá vysněná holčičko,
nevím kde začít…
Vlastně to vše začalo už v červnu, kdy jsme se s tatínkem chystali na druhé IVF, jelikož přirozenou cestou se nám nedaří. Z toho prvního máme tvoji sestřičku. Ještě s tebou v bříšku oslavila 7. listopadu svoje třetí narozeniny. Těhotenství s tebou sice nebylo tak prima jako to první, ale říkala jsem si, že to vůbec nevadí, alespoň jsem konečně poznala ty těhotenské nevolnosti, pálení žáhy na denním pořádku, ale co, to přeci přejde, navíc je to normální. První trimestr uběhl, ani nevím jak, a já už začala odpočítávala ten druhý a těšila se, až poznám tvůj první kopaneček, ty bublinky v břiše, ty motýlky, to štěstí, že tě můžu konečně cítit. Vše probíhalo v pořádku a čekal nás druhý velký ultrazvuk, vycházel nám na 5. 11. Těšila jsem se, že se konečně dozvím, zda bude mít Emička bratříčka nebo sestřičku, ale v duchu jsem se modlila za tebe, můj andílku.
Ultrazvuk vypadal v pořádku, hltala jsem každé slovo doktora, každý tvůj obrázek na monitoru. Byla jsi špatně otočená, k nám zády a otočit se ti nechtělo, i když jsem dobrých 5 minut pochodovala v ordinaci, proto špatně viděl tvoje srdíčko. No nic, příští týden máme poradnu, tak na to ještě koukneme. Tak jsem si říkala, že je to super, že tě uvidím ještě příští týden. Vypadá to na holčičku… Paráda, bože, jak já byla šťastná.
Psal se den 13. 11. Den, který nám změnil život, den, který nám vše vzal. Běžná kontrola a kontrola srdíčka.. Doktor nic neříká, jen kouká, já ale nic neviděla, všechno mi přišlo normální, srdíčko bije, tak asi nic. Jenže jsem se spletla. Jeho slova byla: „Nějak se mi nezdá levá půlka srdíčka, přijde mi menší, ale pošlu váš ještě jinam, třeba se mýlím.“ Nezmohla jsem se na nic, ani zeptat se, co to pro nás znamená, nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlela, ale dostala jsem strach.
Cestou jsem se stavila u kamarádky, abychom to probraly, a jelikož mi doktor nic nevysvětlil, začala jsem googlit to, co mi napsal do žádanky. Hypoplastické levé srdce. V životě jsem o tom neslyšela, ale tak strašně mi to změnilo život. Nekonečné 3 dny čekání v nevědomosti, co nás vlastně čeká, jestli se to potvrdí.
Na podrobnějším ultrazvuku 16. 11. vše potvrzeno, proč zrovna my, proč zrovna naše holčička, ta, kterou jsme si tak moc přáli. Okamžité objednání do Prahy a nekonečný víkend bolesti, strachu o tebe, co s tebou bude, zda se budu muset rozhodovat, co bude dál. Ano, to pondělí, to šíleně smutné pondělí, kdy mi řekli, že by jsi měla šanci, ale malou stejně jako ostatní s touto vrozenou vadou. Kdybych mohla, dám tvůj život za můj, za to, aby jsi byla zdravá, aby jsi to vše přežila, aby to byl jen zlý sen, ze kterého se probudím. Nemuset rozhodovat o životě, který vlastně ještě ani nezačal. Ale musela jsem. Je mi to tak moc líto, Ale já bych to nezvládla. Nezvládla bych vidět tě tak bezbrannou, nevinnou, napojenou na všelijaké hadičky, přístroje, nemoci ti ulevit od bolesti, uzdravit tě. Můžu tě milovat a to taky budu, do poslední chvíle, co budu žít, budeš navždy má druhá dcera.
Narodila jsi se jako andílek 20. 11. 2018, ve 23+3, byla jsi malinká a přitom tak velká a já se tak bála se podívat. Byla by jsi krásná, určitě černovlasá po tatínkovi jako v mých představách. Strašně mě bolí, že jsem tě opustila, že jsem to vzdala dřív než ty, že nemám sílu se s tím smířit. Vážila jsi 620 g a měřila 30 cm. Vždyť s touhle váhou už miminka zachraňují a já tě nechala odejít. S tebou odešlo půl mě.
Jsi tu s námi, já vím. Jenže místo toho, abych tě teď cítila v bříšku, objímám tu věc… tu věc, do které mi tě dali a v které jsi s námi strávila Vánoce. Zbylo mi jen číslo.
Odpusť mi, prosím.
Navždy tě budu milovat. Počkej tam na mráčku na mě
Maminka
Přečtěte si také
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 232
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 262
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 363
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 207
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 215
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 2033
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 996
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 1002
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1112
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 6579
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Jednou si k nám určitě cestu zase najdou.
Byla to hrozně složitá situace a v podstatě neměla ideální řešení. V danou chvíli jsi potrat viděla jako menší zlo.