Můj andílku
Nastal čas se z toho trošku vypsat, hlavou se mi stále honí milion slov, ale tato to snad vyjádří dostatečně...
Moje milovaná, druhá vysněná holčičko,
nevím kde začít…
Vlastně to vše začalo už v červnu, kdy jsme se s tatínkem chystali na druhé IVF, jelikož přirozenou cestou se nám nedaří. Z toho prvního máme tvoji sestřičku. Ještě s tebou v bříšku oslavila 7. listopadu svoje třetí narozeniny. Těhotenství s tebou sice nebylo tak prima jako to první, ale říkala jsem si, že to vůbec nevadí, alespoň jsem konečně poznala ty těhotenské nevolnosti, pálení žáhy na denním pořádku, ale co, to přeci přejde, navíc je to normální. První trimestr uběhl, ani nevím jak, a já už začala odpočítávala ten druhý a těšila se, až poznám tvůj první kopaneček, ty bublinky v břiše, ty motýlky, to štěstí, že tě můžu konečně cítit. Vše probíhalo v pořádku a čekal nás druhý velký ultrazvuk, vycházel nám na 5. 11. Těšila jsem se, že se konečně dozvím, zda bude mít Emička bratříčka nebo sestřičku, ale v duchu jsem se modlila za tebe, můj andílku.
Ultrazvuk vypadal v pořádku, hltala jsem každé slovo doktora, každý tvůj obrázek na monitoru. Byla jsi špatně otočená, k nám zády a otočit se ti nechtělo, i když jsem dobrých 5 minut pochodovala v ordinaci, proto špatně viděl tvoje srdíčko. No nic, příští týden máme poradnu, tak na to ještě koukneme. Tak jsem si říkala, že je to super, že tě uvidím ještě příští týden. Vypadá to na holčičku… Paráda, bože, jak já byla šťastná.
Psal se den 13. 11. Den, který nám změnil život, den, který nám vše vzal. Běžná kontrola a kontrola srdíčka.. Doktor nic neříká, jen kouká, já ale nic neviděla, všechno mi přišlo normální, srdíčko bije, tak asi nic. Jenže jsem se spletla. Jeho slova byla: „Nějak se mi nezdá levá půlka srdíčka, přijde mi menší, ale pošlu váš ještě jinam, třeba se mýlím.“ Nezmohla jsem se na nic, ani zeptat se, co to pro nás znamená, nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlela, ale dostala jsem strach.
Cestou jsem se stavila u kamarádky, abychom to probraly, a jelikož mi doktor nic nevysvětlil, začala jsem googlit to, co mi napsal do žádanky. Hypoplastické levé srdce. V životě jsem o tom neslyšela, ale tak strašně mi to změnilo život. Nekonečné 3 dny čekání v nevědomosti, co nás vlastně čeká, jestli se to potvrdí.
Na podrobnějším ultrazvuku 16. 11. vše potvrzeno, proč zrovna my, proč zrovna naše holčička, ta, kterou jsme si tak moc přáli. Okamžité objednání do Prahy a nekonečný víkend bolesti, strachu o tebe, co s tebou bude, zda se budu muset rozhodovat, co bude dál. Ano, to pondělí, to šíleně smutné pondělí, kdy mi řekli, že by jsi měla šanci, ale malou stejně jako ostatní s touto vrozenou vadou. Kdybych mohla, dám tvůj život za můj, za to, aby jsi byla zdravá, aby jsi to vše přežila, aby to byl jen zlý sen, ze kterého se probudím. Nemuset rozhodovat o životě, který vlastně ještě ani nezačal. Ale musela jsem. Je mi to tak moc líto, Ale já bych to nezvládla. Nezvládla bych vidět tě tak bezbrannou, nevinnou, napojenou na všelijaké hadičky, přístroje, nemoci ti ulevit od bolesti, uzdravit tě. Můžu tě milovat a to taky budu, do poslední chvíle, co budu žít, budeš navždy má druhá dcera.
Narodila jsi se jako andílek 20. 11. 2018, ve 23+3, byla jsi malinká a přitom tak velká a já se tak bála se podívat. Byla by jsi krásná, určitě černovlasá po tatínkovi jako v mých představách. Strašně mě bolí, že jsem tě opustila, že jsem to vzdala dřív než ty, že nemám sílu se s tím smířit. Vážila jsi 620 g a měřila 30 cm. Vždyť s touhle váhou už miminka zachraňují a já tě nechala odejít. S tebou odešlo půl mě.
Jsi tu s námi, já vím. Jenže místo toho, abych tě teď cítila v bříšku, objímám tu věc… tu věc, do které mi tě dali a v které jsi s námi strávila Vánoce. Zbylo mi jen číslo.
Odpusť mi, prosím.
Navždy tě budu milovat. Počkej tam na mráčku na mě
Maminka
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 829
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 1786
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 913
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 441
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 676
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 8595
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 4989
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5617
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3035
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 960
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
Jednou si k nám určitě cestu zase najdou.
Byla to hrozně složitá situace a v podstatě neměla ideální řešení. V danou chvíli jsi potrat viděla jako menší zlo.