Můj (nešťastný) život
Jako dítě jsem žila s mámou, otcem a dvěma bratry v malém, zakouřeném bytě o velikosti 1+1. Pár hezkých vzpomínek mám a vybavuju si je, ale spíše mám vzpomínky, které se štěstím nemají moc společného.
Často jsem bývala sama doma jen s bratry, kteří mě měli hlídat, protože máma jezdila s tátou na výlety na motorce, když jim to ještě docela klapalo… No, ale spíše mě nikdo nehlídal, protože jsem byla často doma sama.
Oni si dělali, co chtěli a nějaká ségra byla jen na obtíž. Bylo mi to líto, že se mnou nikdo nechce být a myslela jsem si, že mě nemají rádi. Postupem času jsem začala vnímat, jak to mezi tátou a mámou jde z kopce, neviděla jsem ani u jednoho žádné projevy lásky, ani nějakého citu, hodně se hádali, jednou dokonce máma po tátovi hodila skleněný popelník, naštěstí se netrefila… Prostě láska mezi nima byla pryč. Máma jednoho dne přišla s tím, že se odstěhujeme k babičce, kam jsem jezdila od mala na víkendy za bratrancem a tetou a najednou jsem pocítila šok, úplně mi tím zničila život, vzala mi rodinu a zázemí.
Od té doby to šlo i se mnou z kopce, začala jsem se zhoršovat ve škole, předtím jsem měla do 5. třídy vyznamenání a chtěla jsem být právnička. Chytla jsem se špatné party lidí, na školu jsem začala kašlat, až jsem málem propadla… Začala jsem užívat drogy, hodně pít a bylo mi v tu dobu 15 let. Prostě jsem to nezvládla a lituju toho, že jsem se sebou něco neudělala, že jsem si nenafackovala…
Už bylo zkrátka pozdě. Pak jsem si asi v 17 letech našla přítele, který byl příležitostný feťák, ale já o tom nevěděla, to jsem se dozvěděla až pak, co jsme se do sebe zamilovali. Začali jsme fetovat spolu, byly to nejhorší 2 roky mého života. Měla jsem těžké halucinace, deprese, neustále jsme se hádali, až to skončilo tak, že jsme se odcizili a já šla zpátky bydlet k babičce asi na týden, než se to mezi námi uklidní.
Alespoň jsem v to doufala, že nám drogy nezničí vztah… Pak jsem otěhotněla, první jeho slova byla, ať jdu na potrat, tak jsem mu prostě řekla, že si dítě nechám a jestli o mě a o něj nestojí, že se rozejdeme nadobro, ale nakonec se s tím smířil nějak, že budeme mít dítě. Vědět, co mě s ním bude čekat, na ten potrat bych bývala snad i šla, ale víc zničený život už jsem mít ani nemohla, řekla jsem si…
Cvaklo mi v hlavě, že to dítě mě dokáže vysvobodit ze spárů drog, a že já konečně začnu žít normálním životem. Taky se tak stalo, něco se mi přeplo v hlavě a toho svinstva jsem se už ani nedotkla, nemohla jsem to udělat, do konce života bych si to pak vyčítala. Prostě jsem se zamilovala do svého miminka, které jsem nosila v bříšku, a byl to pro mě hnací motor ve snaze začít žít normálně.
Přítel se na nějaký čas zklidnil, začal se na dítě možná i trochu těšit, pomohl mi finančně zařídit pokojíček, koupil veškeré věci pro miminko a když se malý narodil, začalo to vše nanovo. Opět drogy, alkohol… U něj, ne u mě. Zkrátka si dělal, co chtěl, s kým chtěl a kdy chtěl a na mě ani na dítě ohledy nebral.
Syna má rád, to ano, ale nemají spolu nějaký extra vztah jako táta a syn a mrzí mě to. Synovi je už 9 let, s přítelem jsem skoro 12 let. Trochu se změnil, už to není takový extrém jako dřív. Před 3 lety se nám narodila dcerka a od té doby je celkem v pohodě, až na ty jeho nálady, kvůli kterým se často hádáme. Není to úplně ideální mezi námi a já si říkám, jestli je to tak správně a nebo ne.
Máme se rádi, to vím jistě, ale žiju ve strachu, že se k drogám zase vrátí, že na nás bude kašlat nebo že na to zemře… Dělá pro nás hodně, chodí do práce, dává nám peníze, kupuje jídlo i hračky, občas uvaří a má nás rád. V tomhle funguje jako táta.
Ale jinak veškerá starost o děti a o domácnost je většinou na mě a já to už psychicky nějak nezvládám. Žiju s představou dokonalé a funkční rodiny, kterou jsem jako dítě neměla, a často se hádáme kvůli tomu, že moc doma nepomáhá, že s námi skoro není, že nemáme společně kamarády… Já si připadám jen jako služka doma, kterou někdo potřebuje, jen když se to někomu hodí a ten pocit mě vnitřně užírá a necítím se šťastná ani spokojená.
Teď s ním čekám další dítě a přemýšlím o tom, že od něj odejdu, protože moje láska k němu nějak ovadla. Mám pocit, že je mi spíš na obtíž, že ho už asi nemiluju a zjišťuji, že lépe mi je bez něj, což je smutné. Nevím, jak z této situace ven. Mít rád nebo milovat prostě někdy nestačí ke spokojenému životu..
Přečtěte si také
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 1537
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 1692
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2230
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 1549
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1114
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4479
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2570
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5069
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 1925
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 883
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...