Můj nevysněný porod

O tom, jak jsem si jako prvorodička u vlastního porodu zbořila veškeré představy o tom, jaký porod jsem chtěla mít. O tom, jak jsem na vlastní kůži zažila to, o čem jsem vždy přemýšlela jako o porodu jako z hororového příběhu. A také o tom, jak jsem najednou 10hodinové porody, které mi dříve jako ještě nerodičce přišly děsně dlouhé, začala po vlastní zkušenosti vnímat jako ty z pohádky.

Můj příběh nechci začínat úplně dlouhým vyprávěním o tom, jaká cesta k otěhotnění vedla, či převyprávění mého seznámení a žití s přítelem. Ve zkratce bych to popsala asi tak, že mi bylo 19 let, když jsem po měsíci „snažení“ otěhotněla a s přítelem jsem byla něco přes rok. Nezodpovědné? Divné? Moc narychlo? Já po dítku toužila už nějakou dobu, přítele jsem milovala (tedy, stále miluji) a tak jsme si řekli, že se o miminko pokusíme a dáme tomu volný průběh. Antikoncepci jsem ze zdravotních důvodů nebrala a k mému překvapení a potěšení jsem // nalezla asi 2 dny před očekávanou menstruací hned v prvním cyklu.

Datum porodu jsem si dle různých kalkulaček podle poslední menstruace vypočítala na 27. listopadu 2016. Těhotenství mělo zdravý, fyziologický průběh, bez větších potíží, všechny ultrazvuky, testy a vyšetření probíhaly a dopadly vždy v pořádku. Kromě klasických těhotenských potíží, hlavně v 8. a zvláště v 9. měsíci, jako diskomfort, píchání všude možně, ufuněnost, nemožnost spát, bolest břicha, kyčlí a vše ostatní, jsem to tak nějak těch 9 měsíců přežila a těšila se na den D.

Jak se den D blížil, rozumějte tak ten poslední měsíc před termínem, tak jsem začala pociťovat nějaké první obavy z porodu a nejen z porodu, ale celkově, jak to vůbec vše zvládnu apod. Na konci října, asi 5 týdnů před porodem, mi moje gynekoložka řekla, že je malá velmi natlačená dole v pánevním dnu a že už bych měla jen ležet a ideálně vydržet do příštího týdne, aby byla malá považovaná za donošené miminko. A také, že já „rozhodně přenášet nebudu“. :-D

Tohleto období klidu jsem tak nějak ten týden dodržovala, když se ale nic nedělo a bylo mi fajn, začala jsem zase normálně fungovat, protože ležet a nikam nechodit mě dost omezovalo. Tak plynuly týdny a já poprvé ve 37. týdnu šla do porodnice v Ivančicích na pásy, neboli na kardiotokograf.

Tak jsme chodili každý týden, do toho mi vždy dělali klasickou poradnu, vyšetření, ale verdikt vždy stejný: hlavička sice naléhá, ale čípek dlouhý, nezkrácený, hrdlo uzavřené, nic se nechystá a ani to tak nevypadá. Nakonec týden před termínem mi řekli, že pokud do té doby nepřijedu, tak v den termínu kontrola. Modlila jsem se, ať už nepřijedu, ale samozřejmě, že jsem přijela. Monitor opět v pořádku, vyšetření stále stejné, zamčená na tisíc západů… Poté jsem po termínu chodila do poradny a na monitor co dva dny a vše probíhalo stále stejně.

Nakonec byla neděle, 4. prosince, měla jsem svátek a jeli jsme ráno asi v 10 na kontrolní KTG. To jsem přenášela přesně týden a už jsem byla opravdu zoufalá. Ten den mi kromě monitoru ještě pan primář provedl Hamiltonův hmat, jinak ale stále nic k porodu nenachystáno.

Po kontrole jsme jeli nakoupit do Tesca a já začala cítit slabé menstruační bolesti a bylo mi tak nějak divně. Nedokážu to blíže specifikovat, ale zkrátka jsem byla tak nějak utahaná, celá bolavá, sotva jsem se už plazila. Po nákupu jsme jeli asi ve 13:00 na rodinný oběd a ten trval asi do tří odpoledne.

Celou dobu jsem se vrtěla, jíst jsem nemohla, břicho mě pnulo, táhlo, ale žádné bolesti konkrétně jsem neměla, jen mi bylo vážně strašně nepohodlně a divně, a to i psychicky. Vůbec, psychický diskomfort byl takovým prvním projevem blížícího se porodu u mě a to den předtím, v sobotu - nějak jsem cítila, že možná se to už chystá.

Po příjezdu domů kolem 4. hodiny odpoledne už byly bolesti pravidelné, a to cca po 10 minutách. Nebolelo mě ani tak břicho, to mě spíš jen pnulo, ale hlavně záda. Což se později ukázalo jako můj kámen úrazu. Ale žádné velké bolesti to nebyly, dalo se u toho sedět a nemusela jsem ještě nic rozcházet.

Tak den plynul, kolem osmé jsem si dala vanu a pak se začaly intervaly postupně zkracovat, na nějakých 7-8 minut do půlnoci a od půlnoci po další vaně byly už po pěti minutách a už jsem si vždy musela kleknout a opřít se o postel nebo vždy v kontrakci stoupnout a jít se projít. Ale pořád to nebyly úplně tak šílené bolesti, že bych nějak křičela nebo si říkala, že to nezvládnu.

Když jsem celou noc samozřejmě nespala a byly nějak dvě hodiny ráno, dala jsem si sprchu a řekla, že jedeme do porodnice. Tašky byly v autě, tak jsme se vydali rovnou do Ivančic, kde jsme byli asi za 15 minut. Kontrakce stále po 5 minutách, ale v autě už jsem to snášela hůř, protože jsem si nemohla nijak ulevit.

V porodnici jsme před půl třetí zvonili na porodní sál a hlásili, že mám bolesti. Tak mě natočili monitor, ten byl v pořádku a poté přišel stejný primář, který mě vlastně to ráno předtím dělal Hamiltona. Vyšetřil mě a říká, že jsem otevřená těsně pro prst, děložní hrdlo je na zajití a hlavička stále naléhající. Takže sice mini pokrok, ale nic světového.

Nakonec mě přijali a dali tedy na pokoj, na tzv. hekárnu. Když jsme tam přišli, říkala jsem si: „No, tak snad budu mít do poledne odrodíno.“ Jenže x hodin se stále nic nedělo, chodili mi průběžně natáčet monitor, vyšetřovat, pak donesli snídani, atd. V 9 hodin mi poté začala odtékat plodová voda, kterou jsem ani necítila prasknout, spíš jsem prostě vstala a najednou měla mokro na vložce a porodní asistentka podle testu určila právě plodovku. Voda mi odtékala ještě asi 9 hodin po malých „čůrcích“ a byl to zvláštní a teplý pocit.

Bylo poledne, 10 hodin v nemocnici a mně bylo jasné, že já teď teda rozhodně neporodím. Průběžně jsem chodila do sprchy a po 12. hodině byly bolesti už cca po 2-3 minutách a už to bolelo opravdu hodně. Abych to upřesnila, měla jsem bolesti křížové, záda mě tak neuvěřitelně pálila a bolela, že se to ani popsat nedá. Břicho stále jen lehce pnulo a sem tam nějaká menší bolest.

A to jsem ani nevěděla, že vše může být ještě horší. Zatím jsem se držela a celkem mi šlo kontrakce prodýchat, držela jsem se u nich madla na posteli a snažila se to nějak přežít. Stále za mnou chodili porodní asistentky, doktorky, primář, doktoři, kontrolovali a vše stále stejné - neotevírala jsem se, byla jsem odpoledne maximálně na necelé 2 cm, navíc malá najednou nebyla už sestoupnutá v pánevním dnu a na monitoru už to ani neukazovalo žádné její pohyby. Budili jsme ji, ale marně, výhra byla, když se jednou za monitor slabě pohnula.

Bylo odpoledne, asi 4 hodiny a porodní asistentka říká, že mi dá do konečníku nějaké dva čípky proti bolesti a také na rychlejší otevírání a celkově postup porodu. Že po těchto čípcích se zmírní bolesti a asi budu schopná i spát. Proto posílá přítele asi na 2 hodiny domů, ať se nají a odpočne si.

Jenže samozřejmě čípky nezabraly, takže nespím, chodím, už křičím bolestí (intervaly se nyní zkrátily na 2 minuty), jsem ve sprše a modlím se, ať aspoň už přijde přítel. Přichází po šesté hodině, to už jsem hodně vyčerpaná. Čas tak nějak plyne, ale jakoby zkresleně, křičím bolestí, držím se madel při kontrakci, ve sprše si pouštím vřelou vodu na břicho a opírám se o madla tam. Nejhorší je pak utírání se a oblékání do košile, s tou bolestí to těžko zvládám a několikrát málem upadnu.

Kolem sedmé hodiny za mnou přichází i mamka, to už mám kontrakce po necelých dvou minutách a jsem v naprosté agonii. Jsem tak bezmocná, unavená, stále jen křičím (a to normálně nejsem žádná hysterka). Záda mám v jednom ohni, ta bolest je nepopsatelná.

Průběžně chodí na kontrolu, slyším stále: „Malá není v porodních cestách, nereaguje na průběh porodu, neotevíráte se, stále cca 2 centimetry, uvidíme za chvíli.“ To už jsem v porodnici asi tak 15-16 hodin. Kontrakce už dávno nemůžu prodýchat, zkrátka to nejde, ta šílená bolest mě tak ochromí, že se vždy jen chytnu madla, jakoby trochu nadzvednu a křičím na celé kolo.

Škemrám už o pomoc, pláču, že to nezvládnu. Mezi kontrakcemi upadám do jakéhosi mikrospánku. Doktor přichází s nabídkou epidurálu, který jsem u porodu nechtěla, ale přislíbí mi, že mi to pomůže na ty křížové bolesti, zrychlí otevírání a možná si i zdřímnu. To mě tak naláká, že i přes počáteční odpor za chvíli přichází anesteziolog.

Když dojde na epidurál, mám šílené bolesti už asi po minutě a půl, pak mi řekne, že si musím lehnout na bok do klubíčka a já netuším, jak to udělám. Navíc se nesmím pohnout kvůli aplikaci tou jehlou. Tak zatnu zuby a poslední síly a do zad mi vklouzne jehla, i přes kontrakci držím a nehýbu se a jen křičím a křičím a tečou mi po tvářích slzy. Po aplikaci mi anesteziolog říká, že do půl hodinky se mi uleví.

Tak plyne půl hodina, je půl osmé a když už je 8, říkám si, že já snad mám takovou smůlu, že epidurál nezabral. A samozřejmě, že nezabral. Vše naopak ještě zhoršil. Bolesti, jak jsem si myslela, že jsou už k nevydržení, naberou ještě na intenzitě, jsou po necelé minutě, takže si ani neodpočinu, pouze vždy na mikrosekundu usnu, stále jen křičím.

Pocit mám už takový, že umírám. Opravdu jsem si už myslela, že tam umřu, že tomu není konec, že už TOHLE přece nemůžu vydržet. Záda mě tak pálí a bolí, že mi přijde, jakoby mi hořela a někdo mě řezal zaživa. Do toho se nakonec přidaly i křeče do břicha, takže už mě ochromuje bolest i v břichu, ale záda stále vedou.

Navíc jsem po epidurálu začala masivně krvácet, porodní asistentky nestíhaly pode mnou měnit vložky a podložky, doktoři při vyšetřování byli celí od krve. Sprcha v tomto stavu samozřejmě nepřichází v úvahu, takže stále jen ležím a vlastně několik hodin už jen křičím v kuse.

Po vyšetření asi v půl 9 nakonec, že jsem otevřená na 4-5 cm, což sice je pokrok, ale po tolika hodinách je to víc než směšné a smutné zároveň. Malá nesestupuje, nereaguje na průběh porodu, spí. Už za mnou chodí celý personál porodnice, jsou velmi pozorní a lidští, primář říká, že přijde v 10 a uvidíme, co dál.

Tak počítám minuty, padne desátá hodina a přichází primář. Jsem už tak mimo bolestí, že skoro nic nevnímám, jsem v naprosté agonii, ochromená, usínám na těch pár vteřin mezi kontrakcemi. Přijde mi, že tam snad ani nejsem, že se mi to neděje a že se na to tak nějak dívám shora.

Po vyšetření a zhodnocení situace nakonec primář říká, že mi bud mohou dát ještě oxytocin, ale prý ty kontrakce ještě zhorší a není jisté, že zabere, když nezabral epidurál. To už jim říkám, že to nezvládnu ještě horší, že umřu a začnu plakat.

Pak mi tedy řeknou, že druhou možností je císařský řez. Jakmile to uslyším, spadne mi kámen ze srdce a kývám na přítele, jestli si myslí, že císař. Souhlasím, donesou papíry na podepsání souhlasu a poté, i přes stejnou bolest, se mi tak nějak uleví.

Cítím, že už bude po všem, že už ji ze mě vytáhnou a nebudu už cítit žádnou bolest. Pláču, ale tentokrát úlevou a snad jsem se i usmála. To je asi 22 hodin, takže 20 hodin v porodnici.

Pak mě tedy vezou na sál, kontrakce na lehátku jsou dost těžké na zvládnutí, ale jak říkám, byla jsem už tak mimo, že mi to už nepřijde, že se to děje mně. Na sále mi přidávají epidurálu, štípou mě do nohou, ale stále vše cítím. Doktoři si mezi sebou šeptají, nakonec mě ošidí tím, že mi řeknou, že mi dají dýchnout kyslík. Dávají mi „kyslík“ a pak usínám a už si nic nepamatuji.

Probouzím se nejspíš kolem jedenácté hodiny, ptám se, jestli jsem spala, kývou, že ano. Ptám se, co se děje - zrovna mě šijí. Najednou cítím tak obrovskou úlevu, že mě polije vlna euforie a ptám se na malou a přes ty všechny možné drogy žvaním pěkné kraviny, že se na sále všichni smějí. Pak mě odváží ze sálu. Zůstávám chvíli na nějaké chodbě, říkají, že malá se narodila ve 22.37, vážila 3480 g a měřila 50 cm. Nakonec před půlnoci končím znovu na hekárně, prý nikdo nerodí, tak do rána zůstanu.

Pak přichází mamka, přítel a oba brečí. Ptám se jich proč a mamka mi odpovídá, že když malou vytáhli, nekřičela. Tak ji ne křísili, ale budili, protože zaspala i to, jak ji vytahovali z břicha a zkrátka celý porod. Měla vysoký stres z nepostupujícího porodu a řešila to tímto způsobem. Je ale v pořádku a za chvíli ji dovezou.

Horší to prý bylo se mnou. Celou operaci jsem prospala, takže si ani nepamatuji, jak mi malou ukazovali. Navíc mě pak nemohli vzbudit, fackovali mě, křičeli na mě a pořád jsem se neprobouzela. Měla jsem vysoké krevní ztráty, navíc po totálním vyčerpání a ochromení z bolesti, si mysleli, že už o mě přichází. Nakonec mě vzbudili a to byl ten moment, jak jsem se ptala, zda jsem spala.

Pak mi dovezli malou ukázat, chvíli jsem ji samozřejmě vleže chovala a pak ji opět odvezli. Loučí se se mnou mamka a přítel a teď už konečně můžu spát.

Na závěr asi už jenom řeknu, že rekonvalescence po císaři je těžká, ale vše jsem už po tom, co se dělo předtím, zvládla bez mrknutí oka. Malá krásně přibírala, z porodnice jsme dokonce odcházeli o 10 g těžší - 3490 g.

Také chci zmínit to, že i přes tenhle hororový zážitek, dva dny trvající, hormony pracují a bolest se opravdu zapomene. Pamatuji si průběh, samozřejmě ne perfektně, určitě jsem něco zapomněla, občas se mi o porodu zdá. Ale bolest jako takovou si nevybavím. Když se dívám na svou jizvu, ptám se sama sebe, jestli je to opravdu možné, že jsem tohle prožila.

A ano, prožila.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4629
1.2.17 00:33

Noooo, tak ti holka reknu, ze kdybych mela ted někdy rodit a precetla jsem tvůj deník, tak si snad hodím masli :mrgreen:.
Bohuzel, nemohu na to reagovat, rodila jsem KP planovane CS.
Spis k tomu literárnímu pojetí musim rict, ze jsi to napsala velmi, velmi vyzivne, úplně nevypada, ze jsi zapomnela. Spis to vypada trochu na psychologa.
Kazdopadne hodne stesti a zdaru a jen prijemne chvíle s miminkem :mavam: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
1.2.17 01:20

Deníček mě doslova vcucnul ;) Naštěstí mám porod (dva) už nějaký čas za sebou a oba byly rychlé a téměř bez komplikací (kratší pupeční šňůra u první dcery)…
První věta by měla být červeně a obsahovat varování, že není vhodný pro nastávající matky a slabší povahy ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1.2.17 06:37

krizove bolesti

Zdravim! Jste fakt hrdinka, krizove bolesti jsou hnus, bohuzel to znam z vlastni zkusenosti, nekde jsem pak cetla ze je to urcitou pozici plodu jak tlaci na pater, da se to pry zjistit a delat na to nejake cviky. Mejte se dobre a hodne sil!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1503
1.2.17 07:18

Nechapu proc ty maminky nechavaj tak dlouho trapit, kdyz je evidentne problem? Kamosku taky nechali 2 dny az ji udelali milostive cisare.

Gratuluju k. holcice :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2882
1.2.17 07:48

Měly jsme to podobně. Rodila jsem přes 20 hodin, kontrakce od začátku po 2 minutách a mezi kontrakcemi jsem usínala. Brečela jsem, že určitě umřu a loučila se s přítelem. Akorát jsem nenatrefila až na tak super personál. Tvrdili mi, že kontrakce nemám :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
828
1.2.17 08:00

Teda svuj porod jsem vnímala úplně stejně. U me naštěstí alespon postupoval a nakonec jsem syna vytlačila. Ale taky jsem je prosila at to ukončí, ze umřu a ty bolesti do zad jsou hnus. No za měsíc rodim a je mi z toho blbe už teď :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
1.2.17 08:02

Tak tohle bylo jako by jste popisovala můj první porod. Pocit jako by mi někdo zaživa trhal páteř z těla. Noční můry ještě rok po porodu:( Dostal mě z toho až další porod s normálními bolestmi břicha.
Gratuluji k holčičce:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
680
1.2.17 08:12

Ahoj, prozila jsem neco podobneho, akorat mi zabral pichnuty epidural (pichali mi ho na 7 cm) sice jen trochu mi zabral, ale pomohl, ale po 18 hodinach porodu jsem se otevrela na 9 cm (po maxi davkach oxytocinu) a stejne me rizli nakonec bo mela mala spatne ozvy a ja uz byla stejne mimo jako ty…Meli nam toho cisare udelat driv :-) Nicmene na to nevzpominam zle…doktori se snazili a byli mili…

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
1.2.17 09:00

Uf, kdo tohle prezije zaslouzi metal. Ja nejsem zadne bolistko, ale u tohoto bych stopro skakala z okna. Dikybohu za prvni rychloporod. Urcite vam to mala tisickrat vynahradi, hodne stesti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
1.2.17 09:02

To mi řeknete, kdyz to tak ctu… Nejsem žádná lesní panna, co nevěří doktorum, ale prijde mi, ze se na tu přírodu a rec tela, kor, v takhle přirozeným procesu nejak zapomíná.
Kdyz to nejde samo, rvát do rodičky dalších 20 hodin oxitocin, nez dojdu k nějakému závěru a tedy tomu opravdu pomůžu… Chápala bych, neotvirate se, mate bolesti uz 10 hodin, zkusíme oxitocin, kdyz to nepujde, jdeme na sál. Prece, kdyz to tělo nejak nereaguje, tak je jasny, ze je asi neco spatne. Ja nevim. Nejsem lékař, tak to asi vidim moc černo bile, ale prijde mi občas, ze nechat tu rodicku vyčerpat do úplně agonie, kdyz by stejne nemela silu na tlaceni, je uz zbytecne trápení a potencionalni problem na směřující ke klestim. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1599
1.2.17 09:21

Velmi mi to připomíná můj porod. Bohužel. Mně tedy nakonec pomohl ten oxytocin. Sice to byl tedy pak masakr ještě horší, ale po dvanácti hodinách, kdy jsem měla kontrakce po třech minutách, se to konečně rozjelo a já se pomalu začala otvírat. Tak hlavně, ať jste zdravé a nepotkají vás už žádné velké stresy…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
1.2.17 10:54

Sakra, nastávající rodičky (rozumějte já) by tohle číst asi neměli :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
1.2.17 10:56

@Tiffany1…a pak tu zase napíšou lesany, že to nemuseli urychlovat :nevim: když doktor zakročí, je to chyba, když nazakročí taky.. :nevim: já bych si snad o ten CS řekla i sama. Mě šly bolesty taky do zad, ale hodně mi pomohly míče ve sprše a celkově jsem to tak nějak zvládla výborně i díky mému prahu bolesti.

  • Nahlásit
4629
1.2.17 11:04

Anonymní, ja nezastavam žádný nazor, nejsem ani pro 100% prirozene, ani pro chemické, ani pro porody doma, ani pro porody v nemocnici.
Nechť si každý zvolí, co mu vyhovuje.
Jenom si myslim, ze se úplně upozadily takove ty signály tela, které dle mého názoru dokáži predikovat dalsi průběh vic, nez se tomu dnes přikládá na důrazu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
333
1.2.17 11:40

Ehm, rodim v dubnu - tenhle deníček jsem si mela odpustit :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
1.2.17 11:49

Tak to je mazec!!! Hruza.ja mela pri prvnim porodu krizove bolesti 3 hodiny a lezla jsem po zdi. nedalo se to vydrzet.na tu bolest NIKDY nezapomenu. obdivuju te a smekam.beha mi z tveho denicku mraz po zadech. poprve jsem rodila 6 hodin podruhe 10. A Ivancice…no ja na ne neslysela nic dobreho.jsem ze zidlochovic takze kousek a nerodila bych tam. rodila jsem v Brne u milosrdnych bratri. a super. myslim ze te nemeli nechat tak dlouho trpet. neprijde mi to moc profesionalni.

  • Upravit
620
1.2.17 12:05

Denicek je napsany velmi zive a poutave. Uplne jsem se do nej vzila a sel mi mraz po zadech.Jsi opravdu moc moc statecna, zes to zvladla :palec:
Ja rodila prvniho chapecka 7h, druheho 6hodin (beru to od prijezdu do porodnice).Po precteni tveho denicku si rikam, ze jsem to mela snad za odmenu.Coz jsem si samozrejme v tu chvili na sale vubec nemyslela.
Posilam taky velikou gratulaci k holcicce a at ti dela jen samou radost! :kytka:

Příspěvek upraven 01.02.17 v 13:25

  • Nahlásit
  • Zmínit
885
1.2.17 12:07

@Erinye Ber to tak, že pak jsou porody, které jsou i relativně rychlé. Nějaké větší bolesti klidně jen půl hodinky, hodinku, pak porod a to už je prakticky po všem. Týká se to i prvorodiček. Záleží na mnoha faktorech. Já si myslím, že je důležité předem nic neřešit a moc o tom průběhu nepřemýšlet. Ono to nějak vždy dopadne.

Nemyslím si, že autorka deníčku je hrdinka. Určitě by si to nevybrala dobrovolně. Prostě má sakra velkou výdrž a to klobouk dolů :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
1.2.17 12:11

@Tiffany1

Však já s tebou souhlasím, to byl jen povzdech nad mnohými komentářemi zde…

  • Nahlásit
44
1.2.17 12:49

Úplně jako bych četla svůj průběh porodu, jen s tím rozdílem že já rodila v Kyjově. Po porodu jsem říkala už nikdy více. :cert: :cert: :cert: Jenom jsem se modlila ať je malá v pořádku. Takze zůstaneme u jednoho dítěte

  • Nahlásit
  • Zmínit
536
1.2.17 12:49

Připomněla jsi mi první porod, akorát u nás nedávají epidural, byla jsem otevřena, ale bohužel mimino nevytlacitelne, zakončeno sc, spala jsem pak 18 hod v kuse, jen me nezne budili na kojení. Druheho porodu jsem se bala jak cert krize! A nakonec z toho byl pouze 6ti hodinovy, bez komplikací, bez zasahu porod (teda, nevím, jestli tomu tak říkat, oproti prvnímu tohle nebylo nic.. ;) přeji ti, at to máš stejne! Hlavně budte zdravé!

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
1.2.17 13:58

Anonymní, aha, no ja to jen chtela uvést na pravou miru, aby si nekdo nemyslel, ze zatracuju doktory. To ne, jsem jedna z těch, co by umřely i s ditetem, kdyby se řídilo porad na polích. Dcera byla nejen KP, ale jeste rozkročena, fyziologicky neporoditelna poloha.
Takze cest a diky doktorum. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12929
1.2.17 14:08

@Tiffany1 me prijde blbost, proc ji nedali driv epidural a nejsem schopna pochoopit jak muze epidural nefungovat, vzdyt se da pridavat ta umrtvovaci latka od toho je to epidural a ne spinalni anestezie

  • Nahlásit
  • Zmínit
11741
1.2.17 14:20

@annaei no ona tam pak píše, že ani spinálka u ní nešla, museli ji uspat celkově, tak buď jí to špatně píchli nebo je ta vyjímka, u které to nefunguje - moje obvoďačka vždycky říká, že v lásce a v medicíně je možné všecko :mrgreen:
jinak porod teda hrozný, nechápu proč ji nechali tak dlouho se trápit- až mě napadá mučit, když nakonec to beztak nešlo porodit, jo vlastně chápu, císařáky dělají nemocnicím špatné jméno a jsou drahé :(
zakladatelce přeji, ať jí aspoň miminko hezky a bezproblémově roste :srdce:, ať jí vynahradí tento otřesný zážitek

  • Nahlásit
  • Zmínit
41
1.2.17 15:05

Hodně dobře napsané, připomnělo mi to můj porod (i když můj byl plánovaný) hlavně v tom upadání do agónie. Já když cítila, že to to přestávám zvládat (že jsem když se to takhle bude natahovat, tak malého nevytlačím, bo nebudu mít sílu), nechala jsem si zavolat doktora a něco mu řekla. Už bohužel přesně nevím co :mrgreen: ale něco v tom smyslu, že takhle to nepůjde a ať se mnou něco udělají. Dali mi kapačku něčeho (oxytocin, epidural, čípky - to vše a další už jsem v sobě měla a nepomohlo to) a poslali do sprchy a světe div se, porod se konečně rozjel.
Moje rada je, nebojete se slušně, ale důrazně OZVAT. Jde o váš život a o život vašeho dítěte. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
415
1.2.17 15:10

Měla jsem to podobně. V porodnici strávených 26 hodin v šílených bolestech… odrodila jsem ale normálně. Ovšem když mě vezli na oddělení šestinedělí měla jsem pocit, že nebudu. Ale ostatní dva porody byly nádherný :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
1.2.17 16:50

@Tiffany1 Já mám pocit, že toto dopředu naodhadnou ani doktoři. Měla jsem velmi podobný průběh jako autorka, porod nepostupoval, por. cesty nepřipraveny - celý trval 32 hodin. Ještě 4 hodiny před porodem jsem byla na 3 cm, dostala jsem oxytocin…a po čtyřech hodinách, kdy se absolutně nic nedělo (kromě výživných oxytocinových kontrakcí) najednou zabral. Během několika minut se z nepostupujícího porodu stal překotný a dcera byla venku. Netuším, kde jsem vzala sílu - nebyla jsem schopná ani promluvit, zareagovat na doktory apod., ale vytlačila jsem ji na tři kontrakce. Druhou dobu porodní prý neřídí oxytocin, ale adrenalin, tak možná proto…
Otázka je, zda by býval CS nebyl lepší variantou. Bolest si sice, stejně jako autorka, nepamatuju, ale velmi živě si vybavuju své pocity, porodní trauma zůstalo.

  • Nahlásit
663
1.2.17 17:00

Nemela sem to číst :lol: teprve mě to čeká a vynervovana sem jak blázen. Jinak klobouk dolu, ze si to vše ustala! Gratuluji k miminku a uzivej mateřství :srdce: :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
1.2.17 17:02

Ahojky, měly jsme porody hodne podobne. I ja mela krizové bolesti, pak uz i do bříška, vubec sem se neotevírala a strávila sem v nemocnici hodiny a hodiny rvouci, padající do mikrospánku. Ultra peklicko bylo, kdyz zjistili ze maly je v abnormální rotaci hlavičky, navíc mel tlak skoro 200,chudinka mel pro dlouhy porod veliký stres. S epiduralem se nikdo nenamahal, prestoze sem jim hlásila hned mezi dveřmi, ze ho chci, za to me ladovali oxytocinem, aby se porod hejbal. Musela sem byt na monitoru po celou dobu, furt to kvuli malému hvizdalo, bylo to šílene. Jedine co mi pomáhalo bylo opravdu rvát, abych nemela potřebu tlačit.
Nakonec sem to zvládla přirozene a rikala sem si, ze uz nikdy nerodim, ze tohle nezapomenu.
No nezapomenu, ale tu bolest uz si vybavuji min a min a sumiruju si v hlavě, co priste budu chtít jinak, lépe. Přeji ti, abys i ty došla do tohoto stadia :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
586
1.2.17 17:45

Taky sem mela krizove bolesti je to peklo zaplatila jsem si ted podruhe entonox PA rikala ze zbytecny ze to bude rychlý…ja sem rekla ze sem srab prvni porod nesel dobre tak ze chci bejt v pohode na tlaceni..a musim rict ze pohoda vsem bych ho doporucila :dance: o kontrakci vite kehce citite ale je vam to tak nejak jedno…nejlip utracena 1000v zivote i kdyz jen na chvilku!

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
1.2.17 19:28

S křížovými bolestmi jsem skoro před 21 lety rodila svoji prvorozenou. 3 dny, ani epidural nezabral, stále jsem měla pocit, že mi někdo rve nohu z těla.
Průběh porodu jsem sepsala kdysi do tohoto deníčku: https://www.emimino.cz/…odilo-10333/
A jak hledím, mám pocit, že někteří lékaři a asistentky zůstaly v té době uvězněny a nepostoupili dál :nevim:

  • Upravit
595
1.2.17 20:17

Moc pekne psany denicek!
Ja nastesti nemela az takhle spatny prubeh, ale v par odstavcich jsem se nasla… Mela jsem bolesti asi 17 hodin, ovsem hned od zacatku po dvou minutach, takze dost vycerpavajici. A kdyz se na poslednich sest hodin pridaly krizove bolesti, taky jsem si myslela, ze to nemuzu prezit. Mne ovsem prechazely do kycli, takze mi pripadalo, ze mi nekdo chce utrhnout nohy. Kdyz uz jsem manzela prosila, at mi necha ty nohy radsi uriznout, poprosil PA o Epidural… Ten mi pomohl, ale ne od bolesti, jen mi pomohl se otevrit a za dve hodiny byl syn na svete. Za 15 hodin jsem se otevrela o necele 3 cm a po podani Epi. jsem se najednou otevirala rychlosti blesku. Nastesti vsechno dobre dopadlo a rodila jsem prirozene.
Drzim palce, at tvuj dalsi porod je za odmenu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2344
1.2.17 20:58

Já jsem se do to úplně vžila, ale teda s tím rozdílem, že já bych už řvala: tak ji sakra ze mě vyřízněte!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1.2.17 21:31

Teda to je mazec, jsi statečná ;)
já měla porody za hubičku, první sice skončil kleštěma, ale neměla jsme žádné hrozné bolesti a ještě na sále plánovala další porod. A druhý trval asi 3 hodiny, sice bolel, ale nic strašného a byl v podstatě za odměnu.

Já obdivuji každou, která rodí déle jak 6 hodin a má u toho ty šílené bolesti, o kterých jsme naštěstí jen četla…nedivím se, že ženský pak jen řvou nebo hysterčí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11646
1.2.17 22:08

Jo ty krizove bolesti to je pekny humus…js teda nevim, rodila jsem v zahranici a tady na to nabizeji tlumici injekce, v Cechach jsem o tom ale od nikoho neslysela…neustale me fascinuje, jak velke rozdily jsou v tomhle mezi ruznymi zememi. Ja o nich v jednom momente zacala s PA mluvit, ale uz jsme je nestihli, tak nemuzu podat zpravu o ucinnosti, ale moznost tam byla :think:
Jinak z denicku me nejvic desi to cekani, i kdyz dite moc nereagovalo…tak hlavne, ze jste v poradku :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
664
1.2.17 22:40

Smkěám, protože vím jaké to je..jediný rozdíl mezi námi byl ten, že jsem neměla křížové bolesti..,ale malá mi tlačila do pánve, byla tam zaseklá a nemohla se nikam pohnout..na jeden prst otevrřená jsem byla už v pátek a malá se narodila v úterý..po 24h..bolestí, kontrakcí po 2-3min. a lékařů, kteřá si mysleli, že nemám výdrž..po24h.kdy jsem nejedla od neděle ( bylo úterý 5h. ráno)jsem si s přítelem dupala o císaře, tedy spíš přítel, já už byla zoufalá a na kolaps..přišel mladý doktor, že to vidí stejně, že by mě už netrápil, ale byl mladý a tak to musel schválit, ještě odktor který byl nad ním, ten aniž by se na mě přošel podívat, řekl, že snad něco vydržím a že není důvod…byla jsem tedy otevřená na 2 cm a po dalších dohadech nám sdělili ať si počkáme na osmou na primáře…ten tedy nechtěl, ale nakonec svolil na císaře…malá se narodila v úterý v 8:17 a primář se přišel příteli omluvit za chování, že bych opravdu nikdy neporodila, že malá byla seklá u mě v pánvi, tudíš mi tlačila do pánve, kontrakce byly a to vše..prý ani kleštěmi by mi ji nedostali ven..malá měla po narození přehnuté ouško, protože se nemohla pořádn hlavičkou pohnout..ouško jsme lepili, ale vadu na kráse má( to nevadí ouško se opraví a důležité je, že ho má ) mladý doktor se mi přišel též omluvit, že se mu to nezdálo ale byl malý pán :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
4599
2.2.17 00:00

Slusnej horor, tak snad to priste bude lepsi :mrgreen: Aspon vis kde uz nerodit, tohle bylo jen zbytecny trapeni a stres pro tebe i mimco, holt ne vzdy je prirozena cesta ta nejlepsi…to teda fakt diky za mych celkem 6h., z toho 4 v porodnici (i kdyz bez oxytocinu se to taky neobeslo, zacaly se mi zpomalovat ozvy ale nastesti zabral, ted si proti tobe pripadam jak hysterka, ze jsem z bolesti parkrat zvracela!;))…myslim ze by mohli a meli doktori umet trochu lip odhadnout co ma jeste smysl a co uz ne…tak at jste obe v poradku, nejspis jsi to zvladla i diky tomu, ze tak mlady telo vic vydrzi! :palec: Tak at jste v pohode a tenhle zazitek prebijou brzy jine a hezci! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
3.2.17 08:54

@shina ja vim proc nechavaji maminky tak dlouho trapit, protoze cisarsky rez je daleko drazsi nez obycejny porod, pojistoovnu vyjde asi o 10000 kc draz. ano je smutne, jak daleko to nechaji doktori dojit.

rekonvalestence po cisari nemusi byt narocna, ja mela planovaneho cisare a behala jsem jiz druhy den, akorat ne moc rychle :-) je neco jineho mit cisare planovaneho kdyz je matka v dobre kondici a po x hodinach namahaveho porodu, kdy uz je matka zcela vycerpana.

mamince preji at uz se jim jen dari!

  • Nahlásit
  • Zmínit
6235
4.2.17 13:07

Každým dnem mám rodit, dobré čtivo…

  • Nahlásit
  • Zmínit
743
6.2.17 20:27

Gratulujem k miminku, ja dufam, ze ti to pomohlo sa vypisat. Ja na to nemam ani po tom case :) Bolo to velmi podobne, trvalo to 3 dni a skoncilo akutnym cisarom. Nezabudne sa, no casom sa tie myslienky zmiernia.

Mne bohuzial prisla po porode dalsia rana, ktora dodnes uplne neodstala. Snazim sa nedavat rady kamoskam, no je to dobre obcas si precitat i taketo dennicky. Si novopecena maminka, to je velmi cerstve este.

Vela zdravia a radosti prajem!

  • Nahlásit
  • Zmínit