Můj porod Aničky 29.3.2014
- Porod
- Evickita
- 14.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Odehrával se ve dvou etapách. Na pravidelné kontrole ve 39. tt mi můj gynekolog oznámil, že jsem otevřená na 2 prsty a dole se to pěkně chystá a že zřejmě monitor v pondělí 31. 3. 2014 (kdy jsem měla i termín porodu) v nemocnici už nestihnu. To bylo pondělí 24.3.
- 4
- 3
- 1
- 4
Říkala jsem si, že už mě bříško hodně tíží a taky mě trápil kašel a při každém zakašlání mě bolela celé levá strana břicha, jak jsem si namohla ten sval. 
Bylo to pro mě už celkem utrpení. Měla jsem nahoře 11 kg a připadala jsem si jak vzducholoď.
Tak jsem začala naléhat na přítele, že Aničce trochu pomůžeme. 
zkusili jsme to hned v pondělí večer. 
Výsledkem byly bolestivé poslíčky, ale nikterak pravidelné. Nakonec jsem kolem půlnoci usnula.
Poté jsem si řekla, že vyhánět na noc není dobrý nápad, další pokus tedy proběhl ve středu ráno kolem 7 hodin. No a v 8 se mi rozjely pravidelné bolestivé kontrakce. Nejdříve po cca 10 minutách, pak po 8 minutách, poté po pěti. Po horké sprše už byly po třech, pak po dvou… a když byly takto více jak hodinu, tak jsme se rozhodli jet do porodnice.
Zavolala jsem svojí dule Šárce, která mi byla velikou oporou i u porodu syna Adámka před 4 lety. 
Sešli jsme se kolem poledne v porodnici Havlíčkův Brod, kde mi natočili monitor. Ukazoval celkem silné a pravidelné kontrakce po 2 minutách, ale nebyly moc dlouhé (na grafu spíš špičky než oblouky). No bála jsem se, aby se to zas nezastavilo, když to bylo vyhnané sexem, ale nakonec mě přijali, že jsem otevřená volně na 3 prsty, ale hlavička je vysoko.
Na porodním pokoji to byla celkem pohoda. Pustili jsme si muziku a povídali si s dulou a přítelem. Mezitím jsem si hopsala na balonu a občas prodýchala kontrakci (zatím to nějak nenabíralo grády 
). Pak mi dali klystýr, ale ani po něm se to víc nerozjelo.
Nakonec kolem 16 hodin kontrakce téměř ustaly. Já byla na 5 prstů a nic se nedělo. 
Dula nám navrhla, že si dojde na kafe a ať to s Matějem trochu políchneme. 
Šli jsme do sprchy a pokoušeli se o cosi, ale výsledkem bylo jen to, že jsme se u tocho řechtali a prostě to nešlo. Navíc do pokoje každou chvíli vlezla porodní asistentka měřit mi ozvy minidopplerem. No prostě se nezadařilo to kapku přihnojit.
Byla jsem docela unavená a zoufalá, že se nic neděje, chtěla jsem spát a jít domů. Doktor mě domů nechtěl pustit, že mě uloží na noc na gyndu a ráno se uvidí. Odmítla jsem jakékoli popohánění a vzhledem k tomu, že hlavička byla vysoko, nebylo ani vhodné prasknout plodovku. 
Skončila jsem na 1 noc na gyndě, kde jsem se pěkně vyspala. Dula i přítel jeli domů spát.
Ráno mi dělali monitor, ten byl OK a děloha klidná. Vydupala jsem si propuštění na vlastní žádost, protože jsem věděla, že samo se to nerozjede, že tomu zas musíme pomoci. Doktor nejdřív nechtěl, furt mi nabízel, že mi to rozjedou oni. To jsem zas odmítala já, když CTG bylo v normě, proč ji vyhánět oxytocinem, že?
Nakonec mi s úsměvem řekl, že se určitě uvidíme večer. Já mu s úsměvem řekla, že určitě ne 
a taky že se nic nedělo.
V pátek ráno jsem musela na monitor, to si doktor při propouštění vymínil. Na monitoru jsem narazila na moji porodní asistentku, která mi rodila Adámka. Moc jsem si v skrytu duše přála rodit i druhé miminko u ní. No a ona mi řekla, že má službu v sobotu od 18 hodin na noční a že když to s Matějem zas popoženem 
, tak že to ordrodíme. No tak jsme se dohodly. 
Celou sobotu jsem si ještě užívala na zahradě, přijela kamarádka s dětmi, sluníčko svítilo, my si dávaly kafíčko na lavičce, povídaly. Odpo jsem si lehla a odpočívala. Úderem 18. hodiny jsme na to s Matějem hupsli. 
No a do půl hodinky se mi rozjely stahy, celkem časté po 5 minutách. Za hodinku už byly po 3 minutách a před 20. hodinou už po dvou.
A najednou to začalo šíleně bolet, že jsem už teda musela prodýchávat jako blázen. Zavelela jsem: „Jedeme…rychle.“ Auto už bylo naštěstí vyjeté z garáže a taška naložená. Skočili jsme do auta. Chytla mě peprná kontrakce hned při nastupování, nešlo mi nastoupit… prodýchat a jedem. 
Cestou 2 semafory (na obou padla hned zelená, zpětně si říkám, díky Bohu 
) a další 4 kontrakce. Na parkovišti před nemocnicí už jsem visela Matymu na krku a dobíhala nás dula, které jsem stihla zavolat, že jedem. Utíkali jsme k výtahu, ve výtahu další kontrakce, hoooodně silná. Už jsem si i zařvala a rupla mi voda .
Utíkali jsme k dveřím na porodnické sály, Maty zvonil a já bušila pěstí do dveří a řvala jsem „rodím, otevřete“. Vylezla moje porodní asistentka a s úsměvem na rtech mi řekla „No vidíte, Evi, já to věděla, tak pojďte dál.“ Já už ale nevnímala. Vběhla jsem prý do vyšetřovny, honem jsem musela na WC, kde ze mě vytekl zbytek plodovky a šla na mě další kontrakce.
Já cítila už tlak na konečník, tak ječím, že musím tlačit. Porodní asistentka mi pomohla na kozu na vyšetřovně. Nebyl čas na nic, ani na klystýr, ani na CTG, ani se málem nestihl Matěj převléct do toho slušivého mundůru. Na koze mi porodní asistentka řekla už jen „No jo, Evi, vy jste na 10, tak si na kontrakci tlačte.“
Ufff… takže na 3 kontrakce a za vydatného řevu (nešlo to udržet, myslela jsem, že tam okoušu to křeslo) ze mě vyklouzla naše Anička.
Hned mi ji dali na břicho a ona se během chvilky přisála. Vůbec jsem nechápala, že už je venku. Od chvíle, co jsme překročili práh nemocnice, uplynulo pouhých 16 minut. Anička se narodila ve 20:29 s mírami 3550 g a 49 cm.
Maty přestřihl šňůru a pak nás ubytovali na porodní pokoj, kam jsme po příjezdu ani nestihli doputovat. Rodila jsem na vyšetřovně. 
Tam jsme si 2 hodiny Aničku prohlíželi a tulili se. Anička celou dobu sála, hodinu jedno prso a hodinu druhé. Já se cítila dobře. Malé natržení mi sešili a já měla pocit, že můžu po osprchování odejít domů. Ty druhé porody jsou asi fakt za odměnu. Porodní asistentka nám gratulovala a zdůraznila, že se ještě do důchodu nechystá a že ještě s ní určitě stihnu třetí dítě. No…uvidíme.
Přečtěte si také
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 17
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 3470
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2163
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 3972
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 10348
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4230
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 12521
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v autobuse odmítla pustit mé tříleté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 18879
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 7792
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 9232
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Na nejake vyhaneni sexem jsem nemela silu ani chut nekdy od 30tt, natoz na pripravne a uprimne, aby do me chlap cimkoliv stoural, kdybych byla otevrena na pet prstu…ale proti gustu… 
Doslova jsem ho zhltla 
Gratuluju 
