Můj porod Aničky 29.3.2014
- Porod
- Evickita
- 14.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Odehrával se ve dvou etapách. Na pravidelné kontrole ve 39. tt mi můj gynekolog oznámil, že jsem otevřená na 2 prsty a dole se to pěkně chystá a že zřejmě monitor v pondělí 31. 3. 2014 (kdy jsem měla i termín porodu) v nemocnici už nestihnu. To bylo pondělí 24.3.
- 4
- 3
- 1
- 4
Říkala jsem si, že už mě bříško hodně tíží a taky mě trápil kašel a při každém zakašlání mě bolela celé levá strana břicha, jak jsem si namohla ten sval. 
Bylo to pro mě už celkem utrpení. Měla jsem nahoře 11 kg a připadala jsem si jak vzducholoď.
Tak jsem začala naléhat na přítele, že Aničce trochu pomůžeme. 
zkusili jsme to hned v pondělí večer. 
Výsledkem byly bolestivé poslíčky, ale nikterak pravidelné. Nakonec jsem kolem půlnoci usnula.
Poté jsem si řekla, že vyhánět na noc není dobrý nápad, další pokus tedy proběhl ve středu ráno kolem 7 hodin. No a v 8 se mi rozjely pravidelné bolestivé kontrakce. Nejdříve po cca 10 minutách, pak po 8 minutách, poté po pěti. Po horké sprše už byly po třech, pak po dvou… a když byly takto více jak hodinu, tak jsme se rozhodli jet do porodnice.
Zavolala jsem svojí dule Šárce, která mi byla velikou oporou i u porodu syna Adámka před 4 lety. 
Sešli jsme se kolem poledne v porodnici Havlíčkův Brod, kde mi natočili monitor. Ukazoval celkem silné a pravidelné kontrakce po 2 minutách, ale nebyly moc dlouhé (na grafu spíš špičky než oblouky). No bála jsem se, aby se to zas nezastavilo, když to bylo vyhnané sexem, ale nakonec mě přijali, že jsem otevřená volně na 3 prsty, ale hlavička je vysoko.
Na porodním pokoji to byla celkem pohoda. Pustili jsme si muziku a povídali si s dulou a přítelem. Mezitím jsem si hopsala na balonu a občas prodýchala kontrakci (zatím to nějak nenabíralo grády 
). Pak mi dali klystýr, ale ani po něm se to víc nerozjelo.
Nakonec kolem 16 hodin kontrakce téměř ustaly. Já byla na 5 prstů a nic se nedělo. 
Dula nám navrhla, že si dojde na kafe a ať to s Matějem trochu políchneme. 
Šli jsme do sprchy a pokoušeli se o cosi, ale výsledkem bylo jen to, že jsme se u tocho řechtali a prostě to nešlo. Navíc do pokoje každou chvíli vlezla porodní asistentka měřit mi ozvy minidopplerem. No prostě se nezadařilo to kapku přihnojit.
Byla jsem docela unavená a zoufalá, že se nic neděje, chtěla jsem spát a jít domů. Doktor mě domů nechtěl pustit, že mě uloží na noc na gyndu a ráno se uvidí. Odmítla jsem jakékoli popohánění a vzhledem k tomu, že hlavička byla vysoko, nebylo ani vhodné prasknout plodovku. 
Skončila jsem na 1 noc na gyndě, kde jsem se pěkně vyspala. Dula i přítel jeli domů spát.
Ráno mi dělali monitor, ten byl OK a děloha klidná. Vydupala jsem si propuštění na vlastní žádost, protože jsem věděla, že samo se to nerozjede, že tomu zas musíme pomoci. Doktor nejdřív nechtěl, furt mi nabízel, že mi to rozjedou oni. To jsem zas odmítala já, když CTG bylo v normě, proč ji vyhánět oxytocinem, že?
Nakonec mi s úsměvem řekl, že se určitě uvidíme večer. Já mu s úsměvem řekla, že určitě ne 
a taky že se nic nedělo.
V pátek ráno jsem musela na monitor, to si doktor při propouštění vymínil. Na monitoru jsem narazila na moji porodní asistentku, která mi rodila Adámka. Moc jsem si v skrytu duše přála rodit i druhé miminko u ní. No a ona mi řekla, že má službu v sobotu od 18 hodin na noční a že když to s Matějem zas popoženem 
, tak že to ordrodíme. No tak jsme se dohodly. 
Celou sobotu jsem si ještě užívala na zahradě, přijela kamarádka s dětmi, sluníčko svítilo, my si dávaly kafíčko na lavičce, povídaly. Odpo jsem si lehla a odpočívala. Úderem 18. hodiny jsme na to s Matějem hupsli. 
No a do půl hodinky se mi rozjely stahy, celkem časté po 5 minutách. Za hodinku už byly po 3 minutách a před 20. hodinou už po dvou.
A najednou to začalo šíleně bolet, že jsem už teda musela prodýchávat jako blázen. Zavelela jsem: „Jedeme…rychle.“ Auto už bylo naštěstí vyjeté z garáže a taška naložená. Skočili jsme do auta. Chytla mě peprná kontrakce hned při nastupování, nešlo mi nastoupit… prodýchat a jedem. 
Cestou 2 semafory (na obou padla hned zelená, zpětně si říkám, díky Bohu 
) a další 4 kontrakce. Na parkovišti před nemocnicí už jsem visela Matymu na krku a dobíhala nás dula, které jsem stihla zavolat, že jedem. Utíkali jsme k výtahu, ve výtahu další kontrakce, hoooodně silná. Už jsem si i zařvala a rupla mi voda .
Utíkali jsme k dveřím na porodnické sály, Maty zvonil a já bušila pěstí do dveří a řvala jsem „rodím, otevřete“. Vylezla moje porodní asistentka a s úsměvem na rtech mi řekla „No vidíte, Evi, já to věděla, tak pojďte dál.“ Já už ale nevnímala. Vběhla jsem prý do vyšetřovny, honem jsem musela na WC, kde ze mě vytekl zbytek plodovky a šla na mě další kontrakce.
Já cítila už tlak na konečník, tak ječím, že musím tlačit. Porodní asistentka mi pomohla na kozu na vyšetřovně. Nebyl čas na nic, ani na klystýr, ani na CTG, ani se málem nestihl Matěj převléct do toho slušivého mundůru. Na koze mi porodní asistentka řekla už jen „No jo, Evi, vy jste na 10, tak si na kontrakci tlačte.“
Ufff… takže na 3 kontrakce a za vydatného řevu (nešlo to udržet, myslela jsem, že tam okoušu to křeslo) ze mě vyklouzla naše Anička.
Hned mi ji dali na břicho a ona se během chvilky přisála. Vůbec jsem nechápala, že už je venku. Od chvíle, co jsme překročili práh nemocnice, uplynulo pouhých 16 minut. Anička se narodila ve 20:29 s mírami 3550 g a 49 cm.
Maty přestřihl šňůru a pak nás ubytovali na porodní pokoj, kam jsme po příjezdu ani nestihli doputovat. Rodila jsem na vyšetřovně. 
Tam jsme si 2 hodiny Aničku prohlíželi a tulili se. Anička celou dobu sála, hodinu jedno prso a hodinu druhé. Já se cítila dobře. Malé natržení mi sešili a já měla pocit, že můžu po osprchování odejít domů. Ty druhé porody jsou asi fakt za odměnu. Porodní asistentka nám gratulovala a zdůraznila, že se ještě do důchodu nechystá a že ještě s ní určitě stihnu třetí dítě. No…uvidíme.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1248
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 751
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 765
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1440
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 922
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6518
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1643
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1366
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1729
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5155
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Na nejake vyhaneni sexem jsem nemela silu ani chut nekdy od 30tt, natoz na pripravne a uprimne, aby do me chlap cimkoliv stoural, kdybych byla otevrena na pet prstu…ale proti gustu… 
Doslova jsem ho zhltla 
Gratuluju 
