Můj porod snů
Jsou to už téměř 4 měsíce a já si chci zapamatovat každou vteřinu. Vezmu to od úplného počátku... Po 9letém vztahu jsme se s expartnerem rozešli s tím, že to nikam dál nevede. Krátce nato jsem v práci poznala svého současného muže... Do práce přišel zákazník velice, velice sympatický mladý muž. :) Hned druhý den mě pozval na večeři a já neměla důvod nesouhlasit. :)
Od tohoto dne - 22. 6. 2015 jsme spolu byli denně.
Po měsíci jsme se stěhovali do jednoho bytu 1+kk, ale nám to stačilo.
Po 3 měsících měl narozeniny a já naplánovala cestu do Paříže, kam jsem vždy chtěla.
Tam mě pod Eiffelovou věží požádal o ruku s tím, že když už mě našel, nenechá mě odejít, že mě hledal celý život.
Vše bylo tak krásné!!!
Plánovali jsme svatbu a v březnu jsem nadhodila, že bych chtěla být na svatbě už těhotná… Můj Jiřík si to přebral po svém a jal se konat velké činy hned ten večer.
To jsem byla fakt v šoku a objasnila jsem mu tedy, že si to špatně spočítal, že bych na svatbě byla v 8. měsíci a ať si tedy ještě počká. ![]()
Osud tomu chtěl a já přišla za pár týdnů s pozitivním testem. Byli jsme oba trochu v šoku, i když jsme pochopitelně věděli, že ta možnost existuje.
Shodou okolností jsme tedy našeho chlapečka počali na můj dvojnásobný svátek - Gabrielu a MDŽ. ![]()
Čas plynul dál, přípravy na svatbu pokračovaly, vše bylo v pořádku, těhotenství jsem nijak zvlášť neprožívala, až v 8. měsíci jsem si připadala lehce neohrabaně.
Svatba byla v plánovaném termínu a bylo to super, užila jsem si ji i tak parádně. dokonce nad očekávání byla i svatební noc jak se sluší a patří.
Tou dobou už jsme se zabydlovali ve větším bytě, vyměnili auto za rodinné, bezpečnější a čekali.
A je to tady! 17. 11. cca 5 ráno. Fičím si to kvapem na záchod a ejhle, nestihla. Otřu se, udělám pár kroků do ložnice a zase mi teče po nohách. Co to, že by selhával svěrač? Znovu se otřu a koukám, že jde o narůžovělou tekutinu…
Culím se jak blázen, jojooo, o tom jsem přece četla.
Nepřestává ze mě téct, tak jdu do vany, tam se to ztratí a nezadělám celý byt.
Ajaj, hlenová zátka. Koukám na ni, jestli je to jakože ono. Nno je to mazlavé a protkané cévičkami - aha, asi teda jo, tohle už neukecám. ![]()
Manžel pořád spí… Před osmou vstává a já mu se širokým přihlouplým výrazem povídám, že mi praskla voda.
Začal mi balit.
„Nééé, nech toho, jdi normálně do práce, budu volat, až se bude něco dít.“
Tak jel a já si pomalu chystala věci. Moc nebylo co, nic moc jsme doma neměli. Vzala jsem hlavně plyšovou deku pro našeho chlapečka, aby měl něco z domova.
Dopoledne začíná pobolívat břicho - klasika - jakoby menstruačně, jen v intervalech. ![]()
Volám mamči a prý ať hned fičím, že ona rodila vždycky rychle a že když jedu až do Krnova, ať to nepodcením a nerodím v autě. Jojooo, jasně.
Další dvě hodiny sedím u televize a stopuju si délku a mezery - to se přece má, ne? ![]()
Volám muže, ať tedy dojede.
Kolem jedné vyrážíme na cestu. Pořád ze mě teče a nemám doma nic lepšího než přebalovací plenovou podložku. No co, není zbytí. Bacha, valí se vorvaň!
To už mám kontrakce asi minutové po 3 minutách. ![]()
Dokud jsem stála, bylo to v pohodě, jakmile jsem se sehnula, bolesti jsem vnímala víc. Hodinová cesta utekla, aniž bych ji postřehla. Až v Krnově jsem postřehla, jak muž zabloudil.
No co, mlčím si dál, hloubavě zamyšlená, ať se proboha zeptá někoho, snad má rozum. ![]()
Vystoupíme, dojdeme do porodnice, kde na nás čeká dula a sestřička. Vstupní monitor, ok. Dotazník vyplněný a stejně se na každou otázku ptají. Chjo, ale v poho, vlny nějak ustoupily. Vstupní prohlídka… au au, 3 cm. :/
Tož tohle vědět, ještě jsem doma. Naštěstí nevěděla a nebyla.
Šli jsme na pokoj a ve vteřině, kdy se za námi zavřely dveře, to zase začalo. Au au, zkouším se schoulit v posteli. No ani náhodou, já to potřebuju rozhýbat. Dostanu na bedra horkou nádobu - fakt úleva, záda bolí jako ďas, ale nic, co bych nezvládla.
Sednu, kleknu, postavím, sednu, dřepnu, výpad… Fitness maraton hadr.
Jdu na klystýr, hned pak na WC, tam je mi fajn, je tma, jen dula přinesla malou lucerničku, zakrytou červeným šátkem. Intimčo, ale fičím zkusit tu opěvovanou sprchu. Dřep, klek, výpad, ledová, vroucí, dřep, klek…áááá! ![]()
Vnímám, jak mě zpovzdálí sleduje manžel. Jednou už tělo nenápadně zatlačilo, a zase se nahrbím a celé tělo zatlačí. Chci tlačit. Jsem ve sprše a přijde mi, že pauzy jsou tak sekundu, sotva se nadechnu, jsou tu vlny zase.
Porodní asistentka mě chce vyšetřit ve sprše. „Počkejte, počkejte…“ Čeká. Vlna přejde a… „Na sál!“ ![]()
„Jakou chcete porodní pozici?“
„Ježiš to fakt nevím, to je jedno!“ ![]()
Zavěsí mě do lana, manžel si sedne naproti mě na stoličku a já jsem ve startovací pozici na zemi. Dula mi otírá nohy - klouže mi to, jak jsem mokrá. Donutím muže svlíknout tričko a funím, mám hlavu v jeho podpaží a vdechuju jeho vůni - za jiných okolností bych to vůní asi nenazvala. ![]()
Byli jsme zpocení, horcí, já nahá, on polonahý, bylo přítmí a mě přestaly vlny bolet. Mám zavřené oči, jen oddechuju a objímám muže. Tělo tlačí, hlavička vykoukne a vrací se… Zase oddechuju a je mi krásně. A zase tlačím, aniž bych věděla, jak… Hlavička se znovu vrátí, nepřešla přes nejsilnější místo. Nevadí, za chvilku už projde, když tomu tělu pomůžu trošku popotlačit.
„Sáhněte si na hlavičku.“
„Néé, teď néé, až potom.“
A venku je i tělíčko.
„Ježiš, ten je tak strašně maličký a tak horký!“
Okamžitě mě chytil za srdce a manžel nás vyfotil na mobil. Nejdůležitější fotka mého života! Jdeme si lehnout a náš Teodorek se po mně plazí a zobe, hledá prso. To je tak úžasné! Děkuji!!!
Promačkávají břicho kvůli množství krve. Au au, bez poranění.
No, hlavička byla paráda, aby ne, jsem měla s Epi-no natrénováno na 27, hlavičku měl 32, ale šel pomaličku a nahřívali mi hráz ručníkem. ![]()
Placenta… tu popotahovat nemuseli, ale budiž, berte si ji a nechte nás.
Dvě hodiny bondujeme na sále, lékař přijde až teď, pogratulovat a zapsat čas porodu 16:46.
Asi 2 hodinky po příjezdu.
Další 2 hodiny bondujeme na pokoji a až poté jde manžel na vážení a měření.
Apgar 10-10-10, žádné léky ani poranění. Nejkrásnější první porod, jistě ne poslední.
Teodorek spí s námi už od 1. dne v posteli - srazili nám 2 k sobě a manžel nocoval s námi. ![]()
Kojení šlo super, a Teodorka jsem prvně slyšela zaplakat až 3. den. Manžel dříve - už při vážení.
47 cm, 3035 g.
Náš knoflíček.
Za týden má 4 měsíce a téměř nepláče, směje se už od 2. dne.
Momentálně se už zvedá na čtyři a celkově je chlapák.
Denně děkuji manželovi, že nám to takhle zařídil, že nám udělal chlapečka. ![]()
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 1893
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 678
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2405
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 882
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1137
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3773
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4075
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3772
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5329
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1006
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...