Můj příběh

Roky snaženía nic. Tak jsme se rozhodli, že to hodíme za hlavu a najdeme si nějakou činnost, při které zapomeneme na naše strasti. Koupila jsem nám s manželem zájezd do Řecka a za týden jsme jeli. V Řecku bylo nádherně, krásná příroda, teplé moře, prostě vše bylo jak to má na dovolené být. Úplně vše, to mi věřte! J Jenže deset dní uteklo jako voda a my jsme se ani nenadáli a už jsme seděli v autobuse na cestě zpátky domů. Po příjezdu na mě vše nějak začalo dopadat. Začala jsem být přecitlivělá, náladová, s manželem jsme se začali hádat a já úplně zapomněla ,že jsem nedostala menstruaci.Uvědomila jsem si to, až když jsme byli skoro měsíc z dovolené doma. Nepřikládala jsem tomu ale nějak velikou pozornost, spíše jsem říkala, že to bude tím stresem. Ale když ani po dalším týdnu měsíčky nepřišly, vydala jsem se koupit těhotenský test. Po návratu domů jsem si ho ihned udělala a čekala co bude…Nečekala jsem ale dlouho a asi po minutě se na testu objevily dvě čárky. Se zatajeným dechem jsem to volala ihned manželovi. Ten mě však jen uzemnil, ať neplaším, že testy nejsou stoprocentnía že ať nejsem pak zase zklamaná.
Po pár dnech velkého napětí jsem se vydala i s manželem ke gynekologovi. Jak na potvoru tam bylo strašně moc lidí, ale hodlala jsem vydržet a dozvědět se, jak na tom jsem.Po dvou úmorných hodinách jsem přišla na řadu konečně já. Pán doktor mě prohlédnul a řekl, že to vypadá, že čekáme miminko. Rozplakala jsem se a pán doktor slíbil, že uděláme ultrazvuk. Na ultrazvukumi ukázal náš malý hrášeka jak mu bije srdíčko, že jsem v 8 týdnu a já byla štěstím bez sebe. Domluvili jsme se, že za týden mám přijít do poradny a dostanu již těhotenskou průkazku. Manžel jak mě viděl vycházet z ordinace uplakanou tak si říkal,a jejej, nevěděl na čem jsme, ale já se hned usmála a řekla, že čekáme miminko a on tomu nemohl ani uvěřit. Říkal, že tomu uvěří, až uvidí bříško růst.
Netrvalo dlouho a začalo mi být každý den špatně, zvracela jsem snad celé dny, ale i přes to, jsem se den ode dne těšila více a více na naše vytoužené miminko. Brzy mi začalo růst bříško a začala se kulatit. S prvním kopnutím našeho sluníčka jsem měla zážitek, nakterý nikdy nezapomenu. Byla to nádhera a s každým jsem se chtěla o to podělit. V pátém měsíci mi bylo sděleno, že čekáme chlapečka, začali jsme přemýšlet o jméně, ale já měla jasno. Bude to Matyáš. Potom v šestém měsíci jsem začala mít komplikace a báli jsme se, abych neporodila předčasně, tak jsem zbytek těhotenství proležela v nemocnici. Ale chtěla jsem přeci jenom zdravé miminko, tak jsem to musela zatnout zuby nehty a vydržet.
Dne 8. května roku 2006 jsem se konečně dočkala. V osm hodin a pětačtyřicet minut se nám narodil císařským řezem syn Matyášek. Jelikož jsem měla velké zdravotní problémy, jinak než císařským řezem to nešlo, a i když mě to moc mrzelo tak nakonec jsem se rozhodla pro spinální analgezii, což je umrtvení od pasu dolů. Nenechala jsem si ujít, vidět jako první moje vytoužené miminko.
Jakmile malý vykoukl na svět a bylo mi sděleno:„Maminko máte zdravého chlapečka!“, byl to ten nejšťastnější a nejkrásnější okamžik v mém životě. Byla jsem strašně pyšná maminka a nakonec ne jen já jsem byla šťastná, ale i manžel, který se stal tátou. Hned po narození byl malý odnesen tatínkovi na vedlejší sál, kde byl ošetřen a pak si ho konečně mohl pochovat a vyfotit nám Matyáška, aby se mohl každému hned pochlubit. ** **Od této šťastné chvíli si užívám mateřství naplno. Děkuji za každé nové ráno, za každý nový den. Jsem ta nejšťastnější maminka .