Můj první císař
- Porod
- astrulinka
- 08.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porod jsem vždycky vnímala jako něco přirozeného, samozřejmého, nenapadlo mě, že v dnešní době je to věda! Porodníci negativně zasahují do tohoto přirozeného přírodního procesu, tím z něj udělají strach nahánějící bolestivý proces.
Hurá, jsem těhotná!!!
Takto jsem volala manželovi do práce, byli jsme nadšeni. Bylo mi krásně, cítila jsem v sobě nový život, nebylo mi zle, cítila jsem se jak nikdy předtím. Na porod jsem pomýšlela jako na přirozenou věc, kterou hravě zvládnu. Jsem zdravotnice a do nemocnice to mám pár kroků, takže nebylo co řešit.
Čas plynul a byl tu poslední trimestr. Bohužel mě skolil zánět průdušek - kašlala jsem pořád, celou noc, bylo to hrozné. Lékaři mi dali antibiotika, ale proti kašli jen nepomáhající sirupy. "Vždyť jste těhotná, nic víc dostat nemůžete říkali. Bolelo mě z kašle už celé tělo, měla jsem namožená žebra, která bolela pokaždé, když jsem si z lehu sedala nebo si chtěla lehnout. Bylo to hrozné, bolestivé, byla jsem unavená, nevyspaná.
Tento stav trval jeden a půl měsíce. Jednou v noci při mém záchvatu kašle mě praskla plodová voda. Bylo to měsíc před terminem porodu. Strašně jsem se vyděsila, začala plakat, bylo mi hrozně, měla jsem šílený strach. Rychle jsem se sbalila a šli jsme s manželem do porodnice.
Tam mě ihned přijali. Viděli, že jdu s kabelou - porodní asistentka se mě ani na nic neptala, jen řekla „Vy asi jdete na příjem, už jste třetí.“ a to bylo vše. Točili monitor, který byl ok. Doktor přišel nabručený, protože ho vzbudili - udělal mi ultrazvuk. Řekl „Hmm, mohla tam ta malá ještě dva týdny zůstat, jak to, že vám prskla voda??“ tázavě se díval a pronesl, že to ze mě strašně teče. Vyděsilo mě to. Jsem sice zdravotnice, ale v této situaci jsem nemyslela medicínsky, ale šlo o mě a mé dítě!
Přijali mě s tím, že jsem těsně na prst a že počkáme. Za dvě hodiny na to došel pan primář, vyšetřil mě a dal mi tabletu. Když odcházel řekl „Trochu jsme to popohnali, dal jsem vám vyvolávačku.“ a odešel. Pak došla sestra, že se zapomnělo dát mi podepsat inform. souhlas.
Nic se nedělo. Hodiny ubíhaly. Z rána se stal večer a já bez bolesti, pořád těsně na prst. Měnily se služby. Vyšetřilo mě asi sto lidí, dali mi za ten den celkem 4 prostiny - tedy vyvolávačky a nic.
Nad ránem dalšího dne začly bolesti jako menses. Postupně se zvětšovala jejich intenzita. Bylo to bez přestávky - po třech hodinách jsem volala PA. Byla tam jiná, tu jsem ještě neviděla. Řekla, že je dobře, že mě to bolí, ale že to bude mnohem horší, ať počkám. Bolelo mě to totiž jen v podbřišku, šíleně a nepřetržitě. Jak kdyby mi někdo vrazil kudlu do břicha a točil s ní. Volala jsem zase. „Prosím dejte mi něco od bolesti.“ Nepříjemná PA přišla, vyšetřila mě a řekla „Jste na prst, tohle nejsou ještě ty pravé bolesti, my chceme, aby to bolelo, nemůžu vám dát nic, porod by se úplně zastavil.“ A odešla. Byla jsem na zemi, schoulená a řvající bolestí. Trapně už mi ani nebylo, i když v této nemocnici pracuji a všichni to věděli.
Bolest byla neúnosná, PA nepříjemná, přišla s tím, že tady hrozně řvu. „Oteče vám branka a pak už to nepůjde vůbec, musíte dýchat zhluboka.“ Jenže jak chcete dýchat nepřetržitě deset hodit zhluboka. Udělalo se mi po půl hodině hrozně zle, zvracela jsem. Nemohla jsem bolesti vstát. Bála jsem se, ale zavolala ji. Přišla až za deset minut, chtěla mě točit monitor, ale já odmítla. Zařvala jsem na ni, že už to nevydržím, ať zavolá doktora!!!
Ten přišel asi za hodinu. Byl to zrovna zcela neznámý lékař, místní gynekolog, který měl službu. Od mých bolestí uplynulo dlouhých šest hodin. Ani nevlezl do místnosti a já na něj řvala „Udělejte mi císaře!!! Já už to nevydržím!!!“
Vyšetřil mě a řekl „Jste těsně na prst, já vám ho teda udělám, ale šlo by to i přirozeně. Tak se rozhodněte.“ a odešel. Byla jsem zoufalá. Věděl, že už to nevydržím, nemohla jsem racionálně uvažovat. Tak jsem řekla, že chci císaře - ona porodní asistentka jen stroze prohodila, že jsem nemusela zdržovat a říct to hned.
Pak se na mě vrhlo asi 5 lidí, začali mě připravovat. Ocitla jsem se na sále, kde mě měli uspat. Ale nebyl tu ještě pediatr, čekalo se na něj asi 10 minut, ale nejdelších v mým životě! Chtěli si zarouškovat operační pole, ale já nevydržela ležet na zádech. Oni vůbec nechápali, proč si na ty záda už nelehnu, dokonce mi to vysvětlovali, že musím. Nevěřili mi, že to prostě nejde! Bolí to tak, že to nejde! Přemlouvali mě a já jim řekla, že mě budou muset přivázat - tak to udělali, pak už si nepamatuju, co bylo, konečně jsem usnula!
Bylo po všem.
Probudila jsem se n JIP, oznámili mi, že malá je v pořádku. Primář přišel na vizitu se všemi lékaři a řekl: „Nešlo to jinak udělat??? Císař není na přání!“ Přečetl úryvek z chorobopipsu, který tam onen doktor napsal: „Paní otevřená na tři cm, žádá císaře, nespolupracuje.“ a hodil mi chorobopis k nohám a odešel.
Bylo mi do breku, ze všeho!
Malou jsem viděla až za dva dny, měla žloutenku a byla v inkubátoru. Obě jsme byly zdravé!
Ještě ted je mi do breku z toho, že v této nemocnici pracuju, potkávám tyto lidi skoro každý den, porod jsem absolutně nezvládla. Chodím k psychologovi, ale zatím jsem tento zážitek nepřekonala. Bolí mě to. Kojení mi taky nešlo a k malé hledám cestu ještě dnes. Ale to je zase jiný příběh.
Přečtěte si také
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 476
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 427
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 309
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 301
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 167
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 929
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1085
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 688
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 817
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 560
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...