Můj první porod
- Porod
- AndreaU
- 24.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych se s vámi podělila o svoji zkušenost s prvním porodem, při kterém se narodila naše Michaelka. 3 Všechno to začalo 1. prosince 2012, když jsme po půl roce snažení zjistili, že konečně čekáme miminko. :)
- 1
- 14
Miluju ji nejvíc na světě!
- 12
Těhotenství probíhalo naprosto ukázkově, žádné nevolnosti, žádné tvrdnutí bříška, nic. Teprve až ve 30. tt jsme zjistili, že čekáme holčičku. 
Nakupování začalo a s ním i strach z toho, co mě vlastně čeká. Psychicky jsem se na to datum 7.8.2013 připravila a mohlo to začít. Rodit jsem měla v Praze ve Vinohradech. Vše jsme měli nachystané, manžel si vzal týdenní dovolenou, aby mě mohl odvézt k porodu. V den termínu jsme vyrazili na kontrolu do porodnice.
Žádné kontrakce - vůbec jsem nevěděla, co to znamená. Až do chvíle, kdy mi udělali Hamiltona, při kterým jsem si říkala, že porodím ještě ten den. 
Odjeli jsme domů.
Druhý den jsem nedočkavostí znovu všechno vygruntovala a stále nic. 9.8.2013 se nám stal osudným. Ráno jsem se probudila a věděla, že je to tu. Slabé menstruační bolesti, které se objevovaly během dne, jsem začala kolem odpoledne sledovat. A když mě do toho začalo bolet v kříži, věděla jsem, že potřebuji horkou vodu do termolahve. Takže jsme ještě s manželem lítali po celém městě a sháněli ji, ale bohužel.
Doma jsem ještě uvařila večeři s tím, že mám strašný hlad. Nakonec jsem nesnědla ani sousto, jelikož už jsem věděla, že pojedem. Manžela jsem nechala ještě v klidu najíst a pak jsem zavelila JEDEM!
Přijeli jsme do porodnice, vše v pořádku, až na strašné bolesti. Doktor mi oznámil, že se neotvírám a že si mě tam nechají a uvidí se. Noc hrůzy proběhla, bolesti strašné, stupňující se. Bbohužel žádné otevírání neproběhlo a mezi tím vedle mě proběhlo 5 porodů. Prý pokud se to nepohne, hrozí akutní císař.
Ráno v 6 mi něco píchli do nohy. Vysílením mě vůbec nezajímalo co. Po hodině jsem se otevřela na 2 cm. V 8 hodin mi píchli vodu a šla jsem na přípravu. Prý: „Udržte ten klystýr aspoň 15 minut.“ Haha! Šla jsem hned, nedalo se to vydržet.
Další hodinu jsem se mučila na balónu a záchodě a psala si s mámou, že už toho mám dost a že už to chci mít za sebou. Pořád se jim nelíbilo, jak jsem málo otevřená, tak se čekalo. 
V tu chvili jsem řekla, že chci okamžitě epidurál, jinak umřu. „Ano, epidural, dostanete!“ Super, těšila jsem se, že to trošičku poleví…
Najednou jsem se ocitla úplně sama, nikde nikdo a epidurál se nekonal. V tu chvíli kdybych vyskočila z okna, asi by o tom ani nevěděli. Další hodina za mnou a najednou nacupkal doktor s tím, že epidural nestihnem a že už to vydržím. OK, pokud je to v rámci 10 minut, tak to ještě zvládnu, jsem si řikala.
Poslal mě do sprchy, ať se zahřeju, že jsem skoro na 8 cm. A ejhle, neřekla jim, teplá voda!!! Takže jsem si dala studenou sprchu a poslal mě na kozu s poznámkou: „Rodíte. Sice potřebujeme 10 cm, ale na 8 to zvládneme, mimčo má mít 3 kg, to dáme.“
V tu chvíli jsem si řikala, že to bude průser a taky byl. V tom přišel k porodu manžel a podporoval mě v tlačení. Tlačil a dýchal víc než já, až jsem o něj měla strach. Malá vyšla ven na 6 zatlačení. Byla malinká, krásná, v pořádku, ale měla 3900 g, 53 cm. Tatínka poslali na chodbu, že proběhne šití a následně odpočinek po porodu.
Zašivali mě asi půl hodiny a podotýkám, že to několikrát přešival! Už jsem myslela, že mu ukopnu hlavu, jak to bolelo. Ve finále mě nechali odpočívat. A to už jsem o sobě nevěděla až do chvíle, kdy jsem bolestí vyskočila s křikem, že mě strašně bolí břicho a že se to nedá vydržet. Sestra zjistila, že uvnitř strašně krvácím a utíkala pro doktorku, která se zděsila s otázkou, kdo mě čistil a šil, že to je špatný a že okamžitě musím na sál. Potom už jsem zavřela oči a jen slyšela: „Ztrácíme ji..“
Pak už jsem se probudila na JIP napojená na milion kapaček, monitorovali mi srdce, měla jsem vývod… Hrůza. Manželovi za celou dobu nikdo nic neřekl, jel mi koupit můj oblíbený dort a dárky a málem zkolaboval, když se dozvěděl, že ležím na JIPce. Nevěděl, kde je malá, nic.
Doktoři tam strašně okolo mě poskakovali, ale strašně zakecavali, že se to stává. Nakonec se jedna mladá sestřička prořekla, že jsem málem umřela. V tom jsem si uvědomila, že při mě museli stát všichni tam nahoře. Do toho volala mamka, že v tu chvíli, co jsem byla na sále, jim zemřel pes, kterého jsem dostala na střední k narozeninám a byl to můj miláček. Takže věřím tomu, že mi věnoval svůj život.
Takhle jsem si svůj porod nepředstavovala. Až teď 8 měsíců po jsem dokázala tento deníček jakž takž sepsat a vrátit se k němu. Celková zkušenost s porodem ve Vinohradech byla tragická, od začátku až do konce na oddělení šestinedelí, kdy sestry o víkendovou směnu neměly dobrou náladu a chovaly se strašně.
Pokud nějaké příště bude, už nehodlám takovéhle trauma z porodu zažít znovu a budu vybírat porodnici trošku jinak.
Dnes je malé 8 měsíců a je to naše největší zlatíčko! <3
Přečtěte si také
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 10
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1417
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3136
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1033
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2701
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1246
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3787
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1607
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 600
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1630
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Snad časem zapomeneš a radost z malé Ti už nebude nic kazit 
To je opravdu hrozny 
holcicka je krasna a verim, ze ted uz vse vynahradila 
Tak at jste holky zdrave 
. Pokud jste rodila v Praze na Vinohradech jeďte příště do Hořovic. Já tam rodila 2× a maximální spokojenost. Z Prahy po dálnici kousek 
celé těhotenství jsem si představovala jak to bude strašné, ale že až tak jsem netušila 
a 
jednoho už máme, tak uvidíme… Užívej si to, máš krásnou holčičku. Mě díky depresím uteklo 14 měsíců, to mě mrzí, ale teď už je dobře.