Můj první porod
- Porod
- jagus
- 09.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už nikdy víc! Kdyby nebylo přítele, porodila bych sama. Celé těhotenství bylo jako procházka růžovou zahradou, ale konec stál za to.
Dne 1. 6. 2015 jsem byla na kontrole v nemocnici, a to jsme byli 39+0. Pan doktor usoudil, že tělo je připravené a že porod urychlí. Říkám si: „Proč ne, na co čekat?“
A tak došlo na Hamiltona. Ani jsem to nevnímala. Odcházím z nemocnice a najednou mi to začalo docházet: „To už mohu rodit dneska, vždyť nejsem připravená, to nejde.“
Když jsem to oznámila doma, tak přítel zbělal. Ani on nebyl psychicky připravený. Kamarádi si z nás dělali legraci a těšili se na zapíjení očekávaného syna. Přítel nemá řidičský průkaz, tak nám všichni slibovali, že budou na telefonu, kdyby to přišlo. Večer odtekla hlenová zátka a já více znervózněla. Druhý den ráno stejné jako vždy, a tak začal pro mě normální den.
Jen přítel byl nějaký špatný, pak z něho vypadlo, že se necítí dobře, že na něj asi něco leze. Tak jsme byli doma, nešel do práce a zůstal se mnou. Odpoledne kolem 4. hodiny volala kamarádka, jak se cítím a já na to že v pohodě, jako vždy mně nic není. A prý jestli za nima nechci přijet na zahrádku, že je krásně a že to může být poslední večer kdy si mohu v klidu posedět. Přítel na to ať jedu, že on bude doma ležet, tak proč ne.
Bylo asi 8 večer a sešla se většina našich dobrých kamarádů. Všichni se jen ptali, jestli UŽ. A odpověď? „Ne nic se neděje, je mně dobře.“
Hezky jsme se bavili a najednou bylo 11 večer, a já jela domů. Když jsem přijela, tak jsem měla mokré kalhotky. No tak jsem se asi na té plastové židli v tom teplu zpotila. Říkám to přítelovi a on na to reagoval:
„Ty rodíš?“
„To asi ne, já nevím.“
Vzala jsem si čisté prádlo, hodila sprchu a zalezla do postele. Bylo asi čtvrt na jednu a já začala usínat. No, radši si dojdu na záchod, aby mě to za hodinku nevzbudilo. Tak se zvedám a najednou „rup“. Co to bylo? Takový divný pocit. Tak se narovnám a čekám, že ze mě vyteče voda a nic. Dojdu na záchod a kalhotky mokré. Volám na přítele, že asi začínáme rodit.
Tak co teď? Najednou kontrakce, a docela silná. Říkám si: „Ty jo to je fofr!“
Za 4 minuty další. Tak hned, že jedeme. Voláme, kde se dá, ale nemůžeme nikoho probudit, hlavně většina řidičů večer pila, protože jsem je ujišťovala, že je vše v pořádku. Nakonec Dominik, zaplaťpánbůh, byl u nás za 15 minut a mezitím kontrakce furt 4 minuty. Bolest se stupňovala při každé.
Jedeme do porodnice a tam cedule PLNO. „Co teď? Snad neporodím někde v autě.“
Tak jsem zazvonila, sestra řekla, ať jdeme nahoru, že si mě vyšetří. Byla úžasná, pomohla mi odložit si a položila mě na lůžko. „Tak prý vám odtéká voda, ale to nevypadá.“
Jen co mě chtěla zkontrolovat, tak ze mě vytekla snad všechna voda. A reakce sestřičky byla úžasná: "Ty jo, tak odtéká, teď už nebude. 
Natočili monitor a kontrakce nic. Jak to? Bolí to jako čert a nic? No to snad ne. Přešla jsem na ošetřovnu a doktor udělal ultrazvuk. Miminko je hlavou dolů, odhadovaná váha 3 kg.
„Super, co teď?“
„Maminko, my máme plno, musíte jinam, má vás kdo odvézt?“
Já na to, že jo, a tak jsem dostala papíry a byla jsem vyslána dalších 30 km do jiné porodnice. Cesta katastrofa, bolesti zad při každé kontrakci a já proklínala každou díru na silnici. Dorazili jsme na místo a začal totální chaos. Mluvila na mě doktorka a dvě sestry najednou a já nevěděla, kde mi hlava stojí.
Jen pořád slyším: „Vy nespolupracujete, svlékejte se, kde to máte?“
A já v bolestech nevěděla, co dřív. Doktorka Ruska a já jí nerozuměla. Napojili mě na monitor a šli pro přítele se slovy: „Tatínku, jděte si za ní, je nějaká hysterická.“
No mazec, jen jsem jim řekla, že nejsem stroj a že by mě mohli alespoň nechat rozdýchat kontrakci, i když to stejně nešlo. Bolesti tak po 3 minutách a monitor ani ťuk a já se kroutila bolestí. Celou dobu jsem byla jen na ošetřovně, kde byl stůl s počítačem, lehátko, monitor a jedna plastová židle.
Přítel mě držel za ruku a mně tekly slzy z očí. Přišla sestra, koukla na monitor, furt nic a že tam prý budeme do večera. Poprosila jsem o sprchu, abych alespoň trochu těm zádům ulevila. A sestra na mě: „Tak ať si vás odvede přes chodbu.“
No tak jsme šli, tam asi hodinu a úleva žádná, tak zase zpět. Znova monitor a mně přišlo, že už ty bolesti ani nepřestávají. Sestra na to koukla a odešla se slovy: *„Pořád nic.“
To už přítel nevydržel a začal na ni: „Jak nic,?!“
Už mám kontrakce po minutě, tak jaký nic, ale sestra jen v klidu odešla. Jenže už mě to nutilo tlačit, a tak přítel po chvilce váhání, kdy jsem ho prosila, ať pro někoho dojde, že tlačím, šel pro sestru. Koukla na monitor a ona to nic není, když jsem začala řvát já, že musím tlačit, tak zkontrolovala spodek a začal hukot.
„Tatínku, rychle vezměte maminku a na sál, jinak nám u porodí!“
De facto mě na sál odtáhli, protože já nemohla ani chodit a malý byl na 3 zatlačení venku, asi za 6 minut. Ani kanylu mně nedali, doktor je nehorázně zpucoval a já byla šťastná, že mám kluka u sebe.
Honzík se narodil 3. 6. 2015 v 7:33, měl 3080 g a 48 cm. Hned mi ho přiložili a já byla šťastná a brečela jsem radostí. I přes tu hroznou bolest bez jakéhokoliv umrtvení to bylo to nejhezčí v životě.
Šití bylo nepříjemné, měla jsem 4 stehy z toho, jak jsem sama tlačila, aniž bych měla, ale vem to čert. Další porod už nechci, ale budu doufat, že to brzo přejde.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2026
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 726
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2636
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 936
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1207
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3845
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4144
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3837
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5512
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1020
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Ale chlapeček je nádherný. 
Jen ten personál proboha 
!Copak oni za celou dobu neudělali vnitřní vyšetření, aby věděli, jak to postupuje? Jen ty monitory? 
já teda takx nechápu, že Vám nedali na převoz do druhé porodnice aspoň sanitku - vždyť vždy hned po ottoku dávají kapačku, aby se nedostala k miminku ani k matce žádná infekce - nehledě na to, že 30 km je docela dálka, a co když by jste začla rodit už tam? No vím, že vy, za to nemůžete, ale opravdu jste měla „kliku“ na veškerý zdravotnický personál, se kterým jste se ten den potkala 
urychlovací doktor teda na cihlou po hlavě..nemocnice kde mají plno? To jsem snad ješt neslyšela..u nás když je plno na porodních boxech tak jsou porody na klasickém pokoji nechápu převoz..a neschopný personál číslo tři taky na prdlačky. Nějak mi celý deníček přijde, že sis sama nedokázala nic říct a za ničím stát..celou dobu jsi byla jakousi figurkou a někým, kdo „se prostě nechá odrodit“ 
máš štěstí, že porod byl nakonec celkem ok, čekala bych na závěr větší masakr. Ta hodně zdraví tobě i malému. 
Jinak na prvorodičku byl porod rychlý a hladký, opravdu žádná hrůza 
No přístup personálu opravdu „příjemný“..
ale maly je nadherny 
