Bála jsem se vyvolání, ale nakonec byl můj třetí porod ten nejhezčí!

Říká se, že druhý porod bývá lehčí a rychlejší než první. Očekávala jsem tedy, že třetí porod bude také rychlejší. Co více, já dokonce očekávala, že bych mohla porodit ještě před plánovaným termínem.

Ovšem s přibývajícími dny těhotenství mi pěkně rostlo bříško, termín porodu už jsem měla za sebou a z každé další kontroly v porodnici jsem si odnášela zprávu se sdělením, že indukci zatím odmítám. A já ji opravdu odmítala. Ovšem nerostlo mi pouze bříško, ale také chlapeček, kterého jsem v něm nosila. A protože chlapeček rostl úměrně s kontrolami, dohodli jsme se s paní doktorkou nakonec na vyvolání, protože odhad váhy už přesáhl 4 kg a obě mé předchozí děti vážily při narození 3.5 kg.

Mé porodní cesty ještě v pátek nebyly vůbec nachystané k porodu. Doktorka se mnou probrala spoustu „technik“, jak napomoct rozjetí porodu. A tak jsem, mimo jiné praktiky, seděla celý víkend několikrát nad vaginální napářkou a v neděli dopoledne šla ještě na jednu kontrolu. A hurá, paní doktorce se podařilo udělat Hamiltonův hmat. Díky tomu jsem se vyhnula zavádění balónku přes noc a mohla jsem nastoupit na vyvolání porodu v úterý v ranních hodinách.
A tak jsem v úterý ráno stála se strachem a taškami v porodnici.

Po monitoru a vyplnění papíru jsem šla na sál, kde mi doktorka v 7:30 zavedla půlku tablety na vyvolání, sestřičky mě napojily na monitor a mně se pomalu začaly rozjíždět kontrakce. Asi po 40 minutách, kdy už byla tableta pěkně rozpuštěná, mě sestra vysvobodila z monitoru a já jsem mohla začít prodýchávat kontrakce, které už v tu dobu byly pěkně silné a pravidelné, po 3 minutách. Krátce po tom jsme se s porodní asistentkou dohodli na klystýru. Mě se ti zdálo zbytečně brzy. A nakonec jsem byla ráda za včasné provedení, později už bych to nezvládla.

Otevírala jsem se docela pomalu, ale stále jsem byla ve stoje a poctivě prodýchávala vlny. Kolem dvanácti hodin mi doktorka píchla vodu. A pak se to teda rozjelo.. Zavolala jsem manžela, ať už přijede. Po jeho příchodu už jsem byla ráda, že jsem ráda.
Požádala jsem o něco na zmírnění bolestí a dostala jsem nějakou kapačku a doporučení na polohu, ve které měla hlavička ještě více tlačit dolů. Před 14. hodinou jsem už chtěla začít tlačit, ještě jsem nebyla úplně otevřená, ale už jsem mohla lehce začít. Jupí já jou. Sestřička mi seřídila křeslo na porod, najednou u mě bylo asi 5 lidí, všichni nachystaní na značkách a já do toho dávala vše, co šlo.

Když už jsem měla pocit, že to nedám, doktorka mě ujistila, že dám, že hlavička už kouká a ať si šáhnu. A tak jsem do toho dala ještě víc. A tak se nám ve 14:23 narodil chlapeček. Doktorka mi ho hned dala na břicho, manžel přestřihnul šňůru a já si užila krásný dlouhý bonding.

Můj třetí porod byl nejrychlejší. O půlku kratší než předchozí porody. Hrozně jsem se bála toho vyvolávání a nakonec bylo všechno v pohodě a tento porod považuji za nejhezčí. A to díky tomu dlouhému bondingu a práci a podpoře paní doktorky, která vedla můj porod.