Můj životní poklad

Každá žena touží být matkou, chce zažít ten nejkrásnější pocit. Já jsem být matkou toužila už dávno. Jen bývalý přítel měl na všechno spoustu času. Svého štěstí jsem se dočkala loni 13.11.

11.11. jsem byla objednána na ozvy. Ne že jsem popletla čas a přišla o hodinu pozdě, ale už v ten den se malý začal chystat na svět. Při ozvách jsem se sestřičce zmínila, že mě bolí v podbřišku. A prý že to nic není, že se roztahuje pánev.

Odpoledne, když jsme se vraceli domů, mě začalo bolet v kříži. Dávala jsem to za vinu únavě. Vstávala jsem brzy, pak cestování do sousedního města, popletený čas na ozvách… Po cestě domů už jsem začala pociťovat bolest v podbřišku. Nevěnovala jsem tomu příliš velikou pozornost. Nepatřím mezi ty, co s každou bolístkou běžím k doktorovi.

Po návratu domů jsem si dala teplou vanu a šla spát. A jako poslední měsíc, co dvě hodiny jsem vstávala a běhala čůrat.

Ráno jsem si přispala, v klidu nasnídala. Občasná bolest v podbřišku se objevovala celé dopoledne. Uvařila jsem manželovi oběd a s tím, že to jsou poslíčci, jsem si dala koupel a šla se natáhnout. O dvě hodiny jsem se probudila, ale bolest neustupovala, spíše naopak. K tomu všemu se přidalo neustále nutkání chodit na velkou, ale nic. Pak jsem si všimla lehce zabarveného toaletního papírů. Říkala jsem si, že to nic není, že jen panikařím. Vzápětí na to mi volala sestra, které jsem to všechno vylíčila. Uklidňovala jsem nejen sama sebe, ale i ji, že to nic není, že počkáme. Ale i přesto se za námi stavila.

Mezitím zavolala sestra své kamarádce, která je zdravotní sestra, že se na mě koukne. Zajeli jsme k ní na návštěvu, dali jsme si čaj a kávu. Dokud jsem seděla bylo vše v pořádku. Ve chvíli, kdy jsem si stoupla, jsem cítila mnohem intenzivnější bolest. Ale pořád jsem bojovala, že to nic není. Nakonec jsme usoudily, že radši pojedeme do nemocnice, že za to nic nedáme. Kontrakce byly po 15 minutách. Jak všichni říkali, to pořád nic neznamená.

Jely jsme domů, sestra připravila děti na noc k prarodičům, já se vysprchovala, připravila jsem si tašky a vrazily jsme. Do nemocnice mě přijali ve 22.10 s tím, že jsem otevřena na dva prsty a že to nevypadá, že bych rodila. Kontrakce byly po deseti minutách. Sestřička mi řekla, ať si lehnu a občas sprchuju. Mezitím na mě stále čekal manžel, kterého nakonec poslali domů, že nerodím a že kdyby náhodou ano, tak si ho zavolám.

Ubytovala jsem se, dala si teplou sprchu a šla si lehnout. Dlouho jsem nemohla zabrat. Změna postele je pro mě vždy problém. Když jsem konečně zabrala, začaly kontrakce po pěti minutách. Byla přesně půlnoc. Bolest nebyla nijak veliká, pořád se to dalo zvládnout. Vždy, když jsem cítila, že se blíží kontrakce, stáhla jsem svaly. Zkoušela jsem mezitím usnout. Od jedné hodiny jsem seděla na toaletě. Ani klystyr jsem nepotřebovala. :D

Ve čtyři hodiny ráno se to nedalo už vydržet, tak jsem zavolala sestřičku, že chci epidural a něco na spaní, že se bolest nedá už vydržet. To už byly kontrakce po minuté. Sestřička mě vyšetřila a s klidným hlasem mi oznámila, že rodím. Rychlé jsem volala sestře, ať vyzvedne manžela co nejrychleji.

Na porodním sále jsem vše řádně komentovala. Manžel dorazil na poslední chvíli. Voda mi praskla až na porodním sále. Při slovech, že je voda zelená, mě v tu chvíli přešly kontrakce a začala jsem se bát o miminko. Naštěstí během několika minut byl na světě. 13. listopadu v 5.12, s váhou 3,020 kg a 48 cm. O 2 týdny dříve, ve 38. tt, se nám narodil syn Alexander Lontio.

Dnes jsou mu 2 měsíce a je to naše největší štěstíčko na světě. Neskutečně ho miluji a za nic na světě bych ho nevyměnila.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kaczenkax
74
16.1.14 06:49

Na prvorodičku to byl teda krásný porod! Nás to čeká v březnu a vůbec bych se nezlobila, kdybych to měla podobně :) Přeji spoustu zdraví malému a celé tvé rodině! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Chawa
575
16.1.14 07:35

Moc Vam gratuluji k synovi, at Vam dela jen samou radost.

Jinak zdaleka ne kazda zena chce byt matkou, v tom Te musim opravit. Ja sice matkou jsem a jsem ji rada, ale ze bych po tom touzila a od malicka o tom snila, to ani omylem. Mam kamaradky, a hned nekolik, ktere se dobrovolne a vedome rozhodly do materstvi nejit.

Příspěvek upraven 16.01.14 v 07:35

  • načítám...
  • Zmínit
lharka13
570
16.1.14 13:56

Gratuluji k Alexandovi, ať krásně roste a jste všichni zdraví.
:kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25128
17.1.14 14:27

Gratuluji k miminku, na deníčku se mi líbí, že je z něj cítit taková pohoda, žádné hororové scénáře, jak tady bývá zvykem :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Safira77
949
17.1.14 15:04

Moc pěkné

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář